Kaučuk

Kdo z indiánských praobyvatelů Ameriky, a kdy, objevil, že z „mléka“ jistého stromu, zvaného cahuchu (kaučtu, tj. „slzavé dřevo“, odtud slovo kaučuk) lze připravit pružnou hmotu, to se nedozvíme nikdy. První zprávu o této pružné látce podal španělský historik Oviedo y Valdez ve své Historii, vyd. 1535, píše tu o indiánských míčcích, kterak odskakují od země. Větší množství surového kaučuku přivezl do Evropy franc. učenec Ch. M. de la Condamine a předložil r. 1745 francouzské akademii věd. R. 1751 poznal na svých cestách v Americe kaučukovník francouzský inženýr Fresneau; dal si zhotovit ze surového kaučuku boty a navrhl, aby se z něho vyráběly hadice, potápěčské obleky a jiné věci nepromokavé. R. 1770 zjistil angl. chemik Priestley, že ztvrdlým kaučukem lze dobře vymazávati čáry olůvkem psané i začal kvésti obchod „radýrkami“, kousíček k. se prodával nejméně za 10 K. R. 1778 se podařilo Francouzům Herissantovi a Maquertovi rozpustit k. v éteru a v terpentýnové silici a vyrábět kauč. trubičky ponořením skleněných tyčinek do toho roztoku. R. 1791 si dal Angličan S. Peal patentovat impregnování látek a plášťů kaučukem. Podobný patent dostal r. 1801 Němec R. Ackermann usazený v Londýně. Jenže látky takto impregnované byly v zimě tuhé a v létě se lepily. Až r. 1822 se podařilo Angličanu Ch. MacIntoshovi lepkavost odstranit tím, že navrch impregn. látky dal ještě látku neimpregnovanou. Angličanu Th. Hancockovi se v téže době podařilo vyrobit z látek působením kaučukovým mlékem jakousi umělou kůži; zároveň vynalezl tzv. mastikator, tj. stroj na hnětení kaučuku, i plnění rozmělněného k. různými barvivy a plnidly.

Vulkanisovaný kaučuk: r. 1832 objevil německý chemik Lüdersdorff, že se kaučuk přestane lepit, přidá-li se do roztoku k. v terpentýnové silici sirného prášku. Téměř současně objevil totéž Američan Hayward. Jeho krajan Ch. Goodyear vyráběl podle toho způsobu poštovní vaky a objevil (1839), že zůstávají pružné i v zimě, zahřívá-li se kaučuk s přídavkem sirného prášku na jistou teplotu – objevil tzv. vulkanizování, Angličan Th. Hancock napodobil G-ův způsob a dal si jej r. 1843 patentovat. Roku 1865 se podařilo Fontaine-Moreauovi kaučuk barvit.

Tvrzený kaučuk (ebonit) vynalezl Goodyear a dal si jej r. 1852 patentovat.

Umělý kaučuk: r. 1835 získal něm. chemik F. C. Himly suchou destilací surového kaučuku jeho základní látku (později zvanou isopren) a pojmenoval ji „faradyn“. R. 1858 opakoval H-ovu destilaci angl. chemik P. Williams a nazval získanou látku „isopren“. Tím byla otevřena cesta synthesi kaučuku. R. 1879 získal franc. chemik Bouchardat isopren destilací kamen. uhlí a vyrobil z něho kaučukovitou látku dosti podobnou vlastnostmi přir. kaučuku. První chemickou synthesu kaučuku z isoprenu provedl něm. chemik Fr. Hofmann r. 1909 a po něm, jiným způsobem, angl. chemik Mathews a něm. chemik Harries, oba r. 1910. Za světové války se vyráběl v Německu k. z dřevitého lihu. R. 1928 se v Německu začal vyrábět průmyslově kaučuk „buna“, následoval americký „dupren“ a sovětský „sovpren“.