Káva

Kávová zrnka jsou pouzdra zbavená semena kávovníka (Coffea arabica), jehož domovem jsou Arabie a Aethiopie, který však i do Východní a Západní Indie zavežen a zde se pěstuje. Jeho květy, voní po jasmínu, jsou bělavé a tvoří kytice. Plody jsou červené, třešním ne nepodobné bobule, v nichž ukryta jsou dvě zrna.

Pud nejednou vede člověka, aby volil ku přípravě teplých nápojů takové rostliny, jež pozdější věda vyhlásila za jedy nervové. Tak oblíbili si divocí nebo málo kulturní domorodci v různých krajích kávu, kolu, koku, mate a jiná dráždidla. Káva není dnes už žádný přepychový nápoj, nýbrž slouží za nápoj nesčetnému množství obyvatelstva všech zemí. Známo, že zvláště ženy s oblibou pijí kávu a jsou případy, kde v nouzi postavená žena dovedla si odepřít každou jinou potravu, jen aby mohla si koupiti kávu, bez níž nemohla naprosto žíti. Alkaloid, který je v kávě obsažen, jest organická látka, bohatá na dusík. Nazývá se dle mateřské rostliny kaffein nebo koffein. Kávová zrnka obsahují ¾, 1 % tohoto alkaloidu i více.

Proti mínění obecně běžnému nepokládá Lecomte za původní vlast kávy Arabii, neboť nikde zde nebyl nalezen kávovník divoce rostoucí. Za to jest ode dávna znám v Habeši pode jménem bun. Ostatně se vyskytuje v celé tropické Africe a odtud pocházejí nejobyčejnější druhy a odrůdy pěstované, např. kávovník arabský, liberský, rio-nunězský. Kdežto druhy, které byly původní na západním pobřeží Afriky, zůstaly omezeny na svoje původní teritorium, byl naproti tomu kávovník habešský (Coffea arabica) etiopskými dobyvateli zanešen do Jemenu. Tento náhled o původu kávy, vyslovený Raynalem, pokládá se za pravdě nejpodobnější. Kávovník se pěstuje ode dávna v provinciích Enarei a Kaffě. Za to málo se vyskytuje pěstovaný v provinciích Tigré a Amarah, neboť zde roste na mnohých místech divoce. Jak cestovatelé svědčí, pěstuje se v Harraru. Habešané však nepijí kávy, vyjma Mahomedány. Všechna sklizeň dopravuje se na pobřeží a prodává pode jménem Moka. Je velmi ceněna na tržištích anglických a amerických. R. 1891 jenom v Zeile stržilo se za moku 1,104.247 rupií.

Od nepamětných dob Galla-ové kávu pili i jedli. Původně pil se odvar kávy i s obalem, tedy celých bobulí, nebo se vařila jenom dřeň bobulí. Dosud činí se tak v některých krajinách arabských, kde pijí jenom odvar bobulí. Teprve později naučili se obyvatelé tamější pražiti zrnka, která rozmělnili a odvar pili. Za doby Mahomedovy byl původní nápoj v Arabii neznámý, neboť kdyby jej byl prorok znal, „byl by jej uvedl mezi atrakcemi ráje“. Teprve 500 až 600 let počala káva odnaučovati zdejší lid lihovinám. Odtud pochází jméno káva, neboť Arabové nazývali původně lihové nápoje jménem kahueh (což Turci vyslovují kahveh) i nazvali asi kávou nápoj, který jim nahradil lihoviny. Jiní odvozují jméno této rostliny od Kaffy, místa v provincii Tigré, kde se mnoho kávovníku pěstuje.

Pietro della Valle tvrdí, že nápoj Nepenthe, který obdržela Helena od jisté egyptské paní, a který Homer vychvaluje jakožto utišující prostředek při prudkém hněvu, zármutku a utrpení, nebyl nic jiného, nežli káva. Paschius ve svém spise „De novis inventis“ tištěném r. 1700 v Lipsku, myslí, že byla to káva, co podával Abiguel Davidovi, aby jej utišil. Peršané vypravují, že když byl Mahomed churav, anděl Gabriel vynašel tento nápoj, aby mu vrátil zdraví. Někteří arabští spisovatelé dokazují, že osvěžující nápoj, připravovaný i z dření zrnek kávových datuje se asi od druhé polovice VII. století Hegiru (VIII. století křesťanské éry) a připisuje se šejku Omarovi, zbožné osobnosti jemenské, který byv pro svoje náboženské smýšlení pronásledován, byl nucen uprchnouti do hor se svými žáky a živiti se tu plody divokého kávovníku. Naučili se připravovati občerstvující odvar, který po svém návratu do Jemenu zavedli. Pravdivost této legendy jest ovšem pochybná, neboť nezdá se, že by původní vlastí kávovníku byla Arabie. Také křesťané mají legendu o původu kávy. Maronita Nairone vypráví, že jistý pastýř stěžoval si mnichům na zvláštní stav předrážděnosti ovcí. Převor pochybuje, že by to byl účinek pastvy, zkoumal rostlinstvo krajiny a našel hojnost křovin, jejichž ovoce stáda požívala, i odnesl plody s sebou, aby zkoumal jejich účinky. Napiv se odvaru těchto bobulí ve vodě poznal, že zapuzuje spánek, a přišel na myšlénku podávati jej mnichům, aby při nočních ceremoniích nespali.

Jisto je, že Arabové počali pěstovati kávu v XV. století naší éry.

Džemeleddin Abu Abdalah Mohammed Ben Said, zvaný Dhabhani v Adenu, odebrav se za jistými záležitostmi do Persie poznal, že tu obyvatelstvo pije kávu a chválí její vlastnosti. Vrátiv se do Adenu pil ji také a jeho krajané následovali jeho příkladu. Fakirové pili ji dokonce v chrámu, chválíce Boha. Káva nalézala se ve velké nádobě z červené hlíny a velekněz nabíral ji malou lžící a podával po řadě všem, počínaje po pravé straně, mezi tím, co kněží pěli obvyklé svoje písně. Od té doby v Adenu nepřestali píti kávu a okoušející tohoto rozkošného nápoje prosí, aby Bůh dopřál ráje Gemeleddinovi za odměnu, že je naučil znáti kávu. Z Adenu rozšířila se káva do Mekky a Mediny a po té do celé Arabie.

Počátkem 10. věku arabské éry rozšířilo se pití kávy v Kahýře a odtud proniklo do Syrie, zvláště do Damašku a Aleppu.

Přes to vítězný postup nedál se bez překážek. R. 917 (arabské éry, 1511 křesťanské éry) dva lékaři perští přemluvili emira Khaire Bega Mimara, že káva náleží mezi nápoje opojné, které Mahomed zakázal. Emir svolal shromáždění lékařů, aby o tom uvažovali. Tito dokazovali, že káva škodí zdraví a emir žádal sultána, aby jí zapověděl. Ale žádosti jeho nebylo vyhověno, naopak sultán oznámil emirovi, že kahýrští lékaři považují kávu za nápoj neškodný a emir byl nucen prozatímní zákaz svůj odvolati. Později dal šeik Sadi Mohamed ben Arrah zavříti domy, kde se káva pila hromadně (kavárny), ale nezapověděl ji píti doma. Deset let po té podařilo se jistému fanatikovi prudkými kázáními vzbuditi proud proti kávě, ale lékaři, jsouce tázáni o radu, zodpověděli dotaz ve prospěch kávy, která se pak rozšířila ještě více.

Nejtěžší výtka, která byla činěna kávě na východě, předstírala, že pití kávy činí člověka pohlavně neschopným. Vypravuje se, že manželka jednoho šacha perského viděla jednou, jak koně klestili. Litujíc zvířete tázala se, proč je chtějí zohaviti, načež jí odpověděli, že je příliš divoký. Tu namítla, že by stačilo dávati mu denně kávu.

Za vlády Solimana Druhého Velikého počali píti kávu v Řecku a zvláště v Cařihradě. Dva cizinci otevřeli zde kavárny, které byly navštěvovány zvláště učenci, soudci, profesory a derviši. Proto nazvány tyto kavárny „Školy učenců“. Brzy bylo v Cařihradě mnoho kaváren (Kavha Kané). Ale i tu musila káva zápasiti s mnohými překážkami, kněží proti ní horlili v chrámech, kavárny byly zavírány a pití kávy zakazováno. Ale zákazy ty nezůstávaly dlouho platny.

Do Evropy přivezena káva dosti pozdě. R. 1652 jistý obchodník jménem Edward, vraceje se z Levanty, přivedl do Anglie Řeka, který uměl připravovati kávu, a který zavedl ji v Londýně. Za panování Karla II. byl nápoj ten v Anglii stejně pronásledován, jako v Turecku. Ale čím více zakazováno pití kávy, tím více Angličanům chutnalo. Podnes ještě pije se v Anglii málo kávy, neboť za rok nepřipadá zde na 1 obyvatele ani libra.

Od r. 1645 rozšířila se káva v Italii. R. 1644 Benátčan Pietro della Valle přivezl kávu do Marseille. Thevenat, jemuž připisuje se tato zásluha, vrátil se ze své první cesty teprve r. 1757. Již r. 1600 četní obchodníci marseillští, kteří pobyli čas nějaký v Levantě a zde naučili se píti kávu, opatřili si jí několik pytlů z Egypta. Po té rozšířila se káva v Provenci a v Lyonu. Paříž naučila se píti nápoj tento ještě později; za vlády Ludvíka XIII. počal prodávati v Paříži jistý obchodník nápoj zvaný Cahové. Ale dlouho zůstal zde nápoj ten pouhou kuriositou. Teprve působením tureckého vyslance Solimana agy r. 1669 nabyla káva v Paříži domovského práva, když byl vyslanec jí hosty svoje vícekrát uctíval. R. 1672 zařídil si v Saint-Germainu kavárnu Armen Pascal. Odtud zavedl ji do Paříže, ale jeho místnosti byly navštěvovány jen cizinci a rytíři řádu Maltézského i odešel tedy do Londýna. Šťastnější byl jistý Prokop, původem ze Sicilie, který zařídiv si kavárnu naproti Comédie francaise, učinil ji dostaveníčkem vynikajících literátů. Jiné kavárny zařídili v Paříži Armen Maliban, a jistý Etienne z Aleppa. Přes to nebyla káva obecným nápojem jako dnes a je znám výrok paní de Sévigné „Racine passera comme le café“ (Racine se přežuje jako káva). Ve skutečnosti však nezapadli ani jeden, ani dráhá – přes úsilí svých odpůrců, kteří se snažili zmenšiti jich cenu. Od té doby káva počala se vzmáhati nesmírně a pařížské krásky často zastavovaly své povozy před kavárnami, aby vypily šálek kávy.

Dnes se pije káva všude. Kultura kávy tak se vzmohla, že náleží k nejhlavnějším produktům tropické agrikultury.

Nejdůležitější součásky kávy, t. j. odvaru či lépe nálevu pražených a mletých kávových zrnek, jsou: zvláštní olej (kaffeon), koffein, tříslovina, tuk, cukr, celulosa, voda aj.

Při pražení až na barvu měďočervenou ztrácí káva na váze 15 procent, získává však na objemu 30 procent. Jak dobrou kávu vařiti, ví každá dobrá hospodyně a netřeba ji tedy poučovat.

Protože clo na kávu je dosti veliké, snažili se lidé vypátrati surogát, který by kávu nahradil. Takový surogát nalezen v cikorii, která se ke kávě přidává a mnohdy úplně kávu nahražuje. Kávu nahraditi ovšem nedovede, protože neobsahuje účinného jedu; za to však nejednou obsahuje látky živné.

Protože pravá káva má na nervstvo účinek dráždivý a proto každý jí požívati nemůže, snažili se mnozí zavésti ten který surogát z důvodů zdravotních. Tu však naskýtá se široké pole ke všelikému porušování a šalbě nejrozsáhlejší. Do podrobného vypočítávání rozmanitých těchto zdravotních přípravků nechceme a nemůžeme se tu pouštěti – podotýkáme pouze, že žádný z těchto surogátů nemá vlastnosti kávy a nezasluhuje tedy naprosto pojmenování „Zdravotní káva“.

 Zodpovězme si nyní otázku, jak působí pití kávy na zdraví lidské. Kdyby nebyl tento nápoj tak rozšířený a proto všední, takže většina lidí je proti účinku kávy otupena, věru by mohla býti káva dobrý lék, který by nervstvo povzbuzoval, když je toho třeba. Těkavá silice v kávě obsažená, jakož i koffein dráždí nervstvo, a sice jak mozek, tak i zauzliny nervu soucitného (sympathicus). Mírné množství nepříliš silné kávy vyvozuje pocit osvěžující, povzbuzuje trávení a mírní, ba odstraňuje bolení hlavy i jiné obtíže některé. Mimo to zvyšuje činnost mozkovou, takže vzniká živost, čilost, veselost, chuť k hovoru atd. Vedle činnosti zaživadel zvedá i vyměšování, jak v ledvinách, tak i v kůži, zrychluje činnost srdeční – tedy oběh krevní a tep. To je první účinek kávy, po němž nastává účinek druhý, který je schopen u osob, jež požívají nemírně silnou kávu, způsobiti churavost, zvláště tenkráte, když lidé tací málo na vzduchu se pohybují a neustále doma sedí. Káva tiší a krotí hlad, což má pro druhotný účinek kávy svůj význam; výměna látek, tvorba krve, se vlivem kávy spozďuje a seslabuje a vzniká tedy překrvení žil v útrobách dutiny břišní, v játrech atd., následkem čehož krev nestejnoměrně po těle proudí a člověk stává se náchylným k návalům krve do hlavy, bušení srdce, nervosnosti, jako i ku chabému trávení, kteréžto zjevy vesměs pozorují se u lidí, jenžto uvykli píti kávu.

Ovšem dovede mnohé ústrojí těmto účinkům dlouho vzdorovati, což pozoruje se zvláště u žen některých. Jindy je neškodnost tato pouze zdánliva a chorobné příznaky, které jsou ve skutečnosti způsobeny nemírným pitím silné kávy, svádí pacient na jiné vlivy a hledá příčinu jinde. Zkušenost nás však učí, že není radno, aby pil kávu ten, kdo trpí zlatou žilou, kdo je nervosní, trpí návaly krve, bušením srdce. Lidé uvyklí kávě nesmějí mnoho seděti, nýbrž musí se hojně pohybovati na vzduchu, vydýchati se a pracovati svalstvem, aby byla výměna látek proti skličujícímu účinku kávy zabezpečena.

Káva nesmí býti příliš silná. Rovněž není radno píti příliš mnoho tohoto nápoje a často. Po kávě je vždy prospěšno vypíti sklenku dobré chladné vody. Neuvykejme přílišně kávě, neotupujme se vůči účinkům látky této, neboť nevíme, nemohl-li by nám jednou býti šálek silné kávy vítaným lékem. Časem je šálek kávy vhodný lék proti bolestem hlavy u hysterických osob, proti zácpě, chabému trávení, bolestem žaludečním, nesmí se však zapomínati na pohyb ve svěžím vzduchu.

Malý koflík kávy povzbudí chabé trávení u osob, které neustále sedí a bude vždy tak působiti, pokud se dotyčná osoba častým nemírným pitím kávy úplně neotupí. U lidí krevnatých, náchylných ke krvácení z nosu nebo ke zlaté žíle, též při slabém žaludku s abnormním tvořením se kyselin, jest káva vždy škodlivá. Staří lidé, jichž srdce špatně pracuje, chudokrevní se slabou prací srdeční a nedokonalou výživou vždy mohou vypíti šálek kávy, aby nervstvo povzbudili. Nejzdravější je káva bez mléka, trochu oslazená. Nejchutnější je káva vařená s destilovanou vodou.

Černá káva je dobrý protijed při některých otravách. Nejčastěji podává se při otravě opiem. Také otrava kysličníkem uhelnatým, líhem, atropinem a rulíkem, náprstníkem, houbami, jedem potravin, tabákem a nikotinem, námelem, durmanem i blínem, strychninem atd. vyžaduje mnohdy vedle jiných prostředků oživovacích silnou černou kávu. Zde setkáváme se tedy s kávou jako lékem. Někdy však poznáme v kávě i jed. Častěji přihodily se u osob pití kávy nezvyklých nebo proti kávě choulostivých po požití zvláště černé kávy případy prudké otravy.

V únoru r. 1899 dostavila se do ambulance pro choroby nervové na první lékařské klinice prof. Nothnagela ve Vídni Anna H., paní 44letá, stýskajíc si na všeliké obtíže nervové. Rodina, ze které pochází, netrpěla nervovými chorobami. Otec podlehl v pokročilém věku mrtvici, matka je dosud živa. Nemocná sama nikdy se neopíjela. Nikdy žádných chorob nepřestála, kromě škubavých bolestí v kyčli a v prstech, které ji r. 1889 trápily. Roku 1893 stala se majetnicí obchodu s kávou a zde zpozorovala jednou mladé děvče, kterak pojídala zrnka pražené kávy, aby povzbudila chuť k jídlu, jak udávala. Nemocná zkusila to také a káva v zrnkách zachutnala jí tak, že jich denně 20-30, ba i 40 grammů spotřebovala, při čemž naučila se znáti různé druhy kávy po jejich chuti, což jí činilo jakýsi požitek. Kromě toho pila ráno i odpoledne obvyklou dávku bílé kávy. Při tom vedlo se jí zcela dobře až na to, že během času vyvinula se u ní taková nechuť k pokrmům mastným a moučným, že je zvracela. Při tom nastala tvrdošíjná zácpa. R. 1897 dostavil se u ní náhle záchvat křečí se ztrátou vědomí; před tím cítila nevolnost v hlavě a dělaly se jí mžitky před očima. Po záchvatu nepamatovala se na nic, co jí právě potkalo; jakási skleslost se jí zmocnila. Při onom záchvatu poranila se na hlavě. Po několika nedělích křeče se vrátily, tentokráte přišly ve spaní, při čemž pokousala si jazyk. Záchvaty se opakovaly po 14 dnech, byly skoro stejně prudké a trvaly jen několik minut. V září r. 1898 prodala obchod, a protože její poměry finanční valně se zhoršily, musila od náruživosti své upustiti. Nějaký čas nebylo žádných změn ve stavu jejím. Koncem listopadu r. 1898 záchvaty přestaly a od té doby měla nemocná křeče již jen jednou v únoru prý po požití moučného jídla, druhý den byla však zase úplně zdráva. Nadále pak, kromě občasného bušení srdce, a pocitu úzkosti, byla záchvatů úplně prosta. Údaje tyto potvrdil manžel nemocné úplně, dodav, že po záchvatu blouznila, jinak však pilně pečovala o domácnost. Při nejbedlivějším vyšetření nenalezeno nic, co by jakkoli nemoc prozrazovalo. Jedině jizvy na jazyku byly stopou přestálých křečí, jež upomínají živě na padoucnici.

Po léta prováděné zneužívání dráždidla, vyvodilo tu záchvaty padoucnici podobné. Nejdříve povstává chvění rukou, pak škubání a konečně pravé křeče epileptické, jak z celé řady případů otravy kávou lze uzavírati. Káva obsahuje průměrně 1,3 % koffeinu, což by znamenalo u nemocné naší denní spotřebu 0,39 g jedu toho, při čemž ani nezapočítali jsme ono množství koffeinu, jež nalézalo se v bílé kávě, kterou nemocná dvakráte za den pila. Že v popsaném případě běželo skutečně o epilepsii, dokazuje Marburg obšírnými vývody, k nimž se rádi přidáváme, které však zde opakovati nebylo by místno. Jsou příliš odborny. Příznaky takové byl by u nemocné mohl vyvoditi také líh, ale alkoholismu ona se neoddávala, zatajovati pak lékaři náruživost takovou nebyla by měla příčinu, když bez obalu přiznala se k jiné vášni, kterou přece ženy rády zatajují. Ostatně lze tím spíše příčinu epilepsie hledati v kávě, když už dříve jeden epileptik, kterého popsal francouzský neurolog Féré, záchvatům nočním podléhal jenom tenkrát, když byl požil šálek kávy. V obou těchto případech tedy káva byla „přímou příčinou vypuknutí epilepsie“. Jest známo, že mnohé jedy mohou epilepsii vyvoditi. Tak absinth, olovo, rtuť, ergotin (jed v námelu), chloroform a éther, pak z rostlinných jedů morfium, kokain, nikotin, dále rozpuk, ba i kysličník uhličitý. Tu je aspoň pravděpodobno, že u Marburgovy nemocné epilepsie zaviněna byla požíváním zrnek kávy, neboť nemoc hned se vyvinula, když nemocná náruživosti své se oddala, a záhy pominula, když od neblahého zvyku upuštěno.

Lze se jen podivovati, že při veliké rozšířenosti kávy příznaky takové neobjevují se častěji, ačkoliv možno připouštěti, že mnohý nejasný případ nervosy svalovaný na hysterii a jiné choroby nervové nebude příliš vzdálen vleklé otravy kávou. – Pokusy Aubertovy a Haaseovy zjistily, že již čtyry šálky silné černé kávy, kteréžto množství obsahuje asi ½ gr koffeinu, jsou s to vyvoditi prudkou otravu, jež vyznačuje se bouřlivými příznaky. Vedle příznaků na cévstvě a svalstvě stojí v popředí projevy nervové, kterých si povšimneme blíže.

Koffein přichází do těla lidského ve trojí formě: 1. jako nápoj (nálev pražených a rozmělněných zrnek) a to čistý, nebo s lihovinami nebo s mlékem jako bílá káva; 2. jako pražená zrnka, což upomíná na obyčej kmenů Galla, kteří zrnka drtí, smísí s nějakým tukem na těsto, jehož požívají k posílení; 3. jakožto koffein čistý, nebo jako sůl k účelům léčivým.

Každý z těchto způsobů může vésti a vedl již nejednou k otravě, která se vyznačuje těmito nervovými příznaky: bolení hlavy, závrať, opilost, blouznění, pocit úzkosti a dávení. Aubert a Haase prováděli pokusy sami na sobě a pozorovali po silném nálevu kávy vedle závrati a bolestí hlavy zvláště chvění rukou. Něco podobného pozoroval Max Cohn u nemocného, který vypil dva šálky kávy se dvěma hrstmi zrnek. I tu počala otrava chvěním dolních končetin, které přešlo na celé tělo. Glogauer vypráví o jisté paní jinak velmi silné, kteráž požila, ačkoliv kávě nebyla zvyklá, deset šálků silného nálevu. Po dvou hodinách nastala u ní závrať, hučení v hlavě, rozbíhavost myšlének, pocit úzkosti a chvění rukou.

To jsou příklady prudké otravy. Počasné otravy popisuje Mendel, který vypravuje o dělnickém obyvatelstvu Estonska, že jest jeho hlavní potravou káva, která naposled přivodí u sešlých osob zvláštní neurasthenický stav s pocitem slabosti, nechutí k práci, sklíčenou náladu a chvěním rukou. Marburg viděl starého kuchaře z kavárny, který po 40 let vařil kávu, a při své nervose jiného za příčinu uvésti nevěděl, nežli neustálé pití kávy. U něho bylo nápadno prudké třesení rukou vedle neobyčejné bledosti obličeje a sklíčenosti.

Co se týče účinků koffeinu jako léku, poznamenává Lehman, že viděl po podání 0,3 – 0,6 koffeinu deliria, bolení hlavy a nemocnému dělaly se jiskry před očima. Caron popsal po ½grammové dávce bolení hlavy, chvění a ospalost, kteréžto příznaky zaznamenávají též jiní. Frerichs, který prováděl pokusy na sobě, vzal ¼ g koffeinu, načež dostavila se závrať, zmalátnělost, úzkost v krajině srdeční, třes končetin, skřípání zubů, křeče ve svalstvu krku a šíje, které po tříhodinném trvání skončily. Lielova pacientka, 30letá, vzala proti prudkému bolení hlavy 1 ½ g koffeinu (citranu) v šesti dávkách, načež povstaly prudké křeče.

V případě, jejž popsal Fergusson, užila dáma 60letá, která trpěla migrenou, místo antipyrinu kávovou lžičku koffeinu. Bolestí hlavy přibylo, nemocná počala blouzniti, ruce a předloktí zmítaly se v neustálém pohybu, prsty byly křečovitě ohnuty a čelisti byly zavřeny. Fort popsal také jeden případ prudké otravy kávou a Routh rovněž jeden.

Je nápadno, že ve všech těchto případech běží o ženy, které samovolně koffein vzaly.

Při otravě kávou sluší tedy jedovaté účinky přičítati na vrub koffeinu, jak z otravy lékem samým povstalé vysvítá a nikoli kaffeonu, látkám extraktivním a kyselině tříslové.

Chudokrevné dívky často puzeny bývají nezdolnou chutí po věcech nestravitelných nebo neobvyklých, hlíně, křídě atd. Takový chorobný zálusk zove se pica a uvádí se, že při bledničce dívky také rády koušou kávová zrnka, přestávajíce však na štěstí na malém počtu, tak že otravy tímto způsobem vzniklé se nevyskytují; aspoň nejsou zaznamenány.

Závěrečný úsudek, tvořím si z pověděného ten, že zde podáno opět o jeden důkaz více, nasvědčující, kterak nemírné požívání kávy, zvláště ve formě zrnek, těžké porušení nervové může vyvoditi.