Z výsledků pravidelného šetření o příjmech a životních podmínkách domácností za rok 2018 vyplynulo, že příjmovou chudobou je ohroženo 9,6 % osob žijících v českých domácnostech. Česko se řadí k evropským zemím s vůbec nejnižším podílem takto ohrožených osob.
Český statistický úřad každoročně publikuje v rámci šetření Životní podmínky (EU-SILC) indikátor příjmové chudoby za Českou republiku. Loni dosáhl úrovně 9,6 % osob. Z dlouhodobého hlediska se míra ohrožení příjmovou chudobou v České republice už deset let v řadě stále pohybuje mezi 9 a 10 %.
Co to vlastně je příjmová chudoba?
Míra ohrožení příjmovou chudobou udává podíl osob v domácnostech, které nedosahují svými příjmy na určitou hranici příjmů. Tato hranice se počítá z příjmového rozdělení v České republice a je to přesně 60 % mediánu (prostřední hodnoty) čistého peněžního příjmu, přičemž je zohledněna i velikost a složení vícečlenných domácností. Hranice jsou tedy rozdílné pro různé složení domácností. Například v roce 2018 pro domácnost jednotlivce činila 11 963 Kč, pro domácnost dvou dospělých osob to bylo 17 944 Kč a pro rodiče se dvěma dětmi do 13 let se jednalo o částku 25 122 Kč měsíčně.
Které skupiny patří k nejohroženějším?
Nejvíce jsou příjmovou chudobou ohroženy domácnosti nezaměstnaných (více než polovina z nich) a nepracující starobní důchodci, u kterých je riziko příjmové chudoby zhruba 14 %. Z hlediska složení domácností jsou nejohroženější skupinou domácnosti tvořené samotným rodičem s jedním či více dětmi (hlavně ženy samoživitelky) a dále jednotlivci ve věku 65 let a více, převážně osaměle žijící důchodkyně.
Kde žijí?
Vzhledem k nadprůměrným příjmům domácností je nejnižší míra příjmové chudoby v hlavním městě Praze (6,0 %). Obecně nižší míra příjmové chudoby je také v malých venkovských obcích (8,4 %). Naopak vyšší než průměr je tato míra v krajských městech (10,3 %) a ve středně velkých městech do 50 tis. obyvatel, kde činí 11,6 %. Velikost obce ale není zásadní charakteristikou z hlediska míry chudoby. Nejdůležitější je poměr „živitelů“ a vyživovaných osob. Jednoduše řečeno, záleží na počtu pracujících a nepracujících osob v dané domácnosti. Kromě výše příjmů domácnosti a zmíněné ekonomické aktivity hraje velkou roli také vzdělání.
Jak vycházejí se svými příjmy?
Příjmovou situaci českých domácností dokresluje také informace o subjektivním vnímání domácností, jak vycházejí se svými příjmy. Ačkoli většina domácností vycházela loni se svými příjmy poměrně snadno, pro 17,6 % to bylo obtížné. Větší potíže vnímají obecně domácnosti samoživitelek s dětmi, u nichž má téměř každá třetí obtíže až velké obtíže vyjít se svým příjmem. Podobně to pociťují také jednotlivci starší 65 let, zejména osaměle žijící ženy důchodkyně. Z hlediska pracovní aktivity mají největší problémy vyjít se svým příjmem domácnosti nezaměstnaných, uvádí to více než polovina z nich (52,5 %). Výsledky subjektivního vnímání příjmové situace ukazují na stejné skupiny domácností jako objektivní měření míry ohrožení příjmovou chudobou.
Obecně však klesá procento domácností, které negativně vnímají, jak vycházejí se svými příjmy. Zatímco v roce 2017 to uvedla téměř čtvrtina domácností (23,2 %), v roce 2018 tento podíl meziročně poklesl o 5,6 procentního bodu. Naopak 15,2 % domácností uvedlo, že vycházejí se svým příjmem snadno až velmi snadno, což jistě odráží i pozitivní vývoj příjmové situace v České republice.
Co si lidé nemohou dovolit koupit?
To, co si osoby žijící v domácnostech nemohou dovolit z finančních důvodů, sleduje ukazatel materiální deprivace. Z devíti zjišťovaných položek si nejčastěji domácnosti nemohou dovolit uhradit neočekávaný výdaj ve výši 10 700 Kč, což se týká necelé čtvrtiny populace. Zaplatit týdenní dovolenou pro všechny členy domácnosti si nemůže dopřát zhruba pětina osob. Oproti tomu podíl osob, jejichž domácnost nedokáže včas platit různé pravidelné platby a splátky, je pouze 3 %. Podobný je i podíl těch, kteří si nemohou dovolit dostatečně vytápět svůj byt. Položky, jako jsou televize, pračka a telefon, má prakticky každá česká domácnost, která o ně stojí.
Míra materiální deprivace – tedy podíl osob, jejichž domácnost si nemůže z finančních důvodů dovolit čtyři a více z devíti stanovených položek – činila v roce 2018 v České republice 2,8 %. Od roku 2014 má však klesající tendenci, takže nadále ubývá osob žijících v materiálně deprivovaných domácnostech.
Míra ohrožení příjmovou chudobou i míra materiální deprivace se výrazně liší podle složení domácnosti i podle ekonomické aktivity osoby v čele. Nejvíce jsou ohroženy domácnosti nezaměstnaných, mezi nimiž je pětina materiálně deprivovaná.
Jak jsme na tom v porovnání s Evropou?
Pro mezinárodní srovnání slouží souhrnný evropský indikátor, který v sobě slučuje celkem tři různé aspekty – ohrožení příjmovou chudobou, materiální deprivaci a nízkou pracovní intenzitu. Míra nízké pracovní intenzity udává podíl osob žijících v domácnostech, ve kterých je nízké zapojení osob v produktivním věku do pracovního procesu. V loňském roce dosáhla tato míra v ČR úrovně 4,5 %.
Hodnota souhrnného ukazatele dosáhla v ČR za rok 2018 úrovně 12,2 % a zůstala stejná jako v předcházejícím roce. Česká republika se spolu s Finskem, Norskem, Slovenskem a Francií řadí mezi státy s nejnižším podílem takto ohrožených osob v Evropě. Naopak nejvyšší hodnotu tohoto souhrnného ukazatele uvádějí Bulharsko, Srbsko, Rumunsko a Řecko. Průměr za 28 členských zemí Evropské unie činil 22,4 %.
Simona Měřínská, Statistika&My 6/2019
Obr. Souhrnný evropský indikátor, 2017 (%)
