Klavír a piano

Určitější zprávy o předchůdcích klavíru, a to o klavichordu a klavicymbalu, sahají zatím jen k počátku 15. století.

Klavichord vznikl z prastarého nástroje jednostrunného, tzv. monochordu. Až do poč. 18. století měl klavichord víc kláves než strun. Dvě a čtyři sousední klávesy se dotýkaly drnkacími kovovými jazýčky (tzv. tangentami) jedné a téže struhy na několika místech. Byly to klavichordy pražcové. Od poč. 18. století se začaly hotoviti klavichordy t. zv. bezpražcové, v nichž každá struna měla vlastní klávesu.

Klavicymbal (cembalo, též „svinská hlava“ n. křídlo), vyskytující se hojně v 16. až 18. století, měl klávesy spojeny s brky, kterými se brnkalo na struny. Nejstarší zmínka o tomto nástroji je z r. 1405. Kol r. 1490 sestrojil pravděpodobně G. Spinetti v Benátkách přenosné k.-c. nazvané po něm spinet. R. 1619 se objevuje první zmínka o vertikálním k.-c. tzv. klavicytherium.

Pianoforte, r. 1711 sestrojil florentský stavitel klavicymbálů a sponetů, B. Cristofori, strunový nástroj klávesový, u něhož se na struny brnkalo kladívkovým mechanismem spojeným s klávesami. Vzorem Cristoforu byl klávesový cimbál tzv. „pantaleon“, sestrojený v 90. letech 17. století. Pantaleonem Hebenstreitem z Lipska. Prvním zlepšitelem piana byl G. Silbermann z Freibergu (1722). V Anglii byla zlepšena kladívková mechanika (nazvaná „anglickou“). Jiný typ kladívkové mechaniky byl vytvořen J. A. Steinem z Augsburgu r. 1770 (tzv. mechanika „vídeňská“). Značně zlepšil piano S. Erard z Alsaska vynálezem tzv. repetiční mechaniky s dvojí zpruhou.