Klečící adorující anděl rozšířil sbírky Národní galerie

Národní galerie Praha (NGP) za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky získala do své Sbírky starého umění barokní sochařské dílo Klečící adorující anděl (1752) od Ignáce Františka Platzera.
Polychromovaná a bohatě zlacená řezba, zapůjčená do Národní galerie již v roce 2013 ze soukromé české sbírky, pochází ze hřbitovního kostela sv. Václava v Úterý, který byl v období baroka spravován klášterem premonstrátů v Teplé. V interiéru tohoto chrámu dílo zdobilo svatostánek bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého, jehož kompletní sochařskou výzdobu pořídila pražská dílna Ignáce Františka Platzera. Součástí skvěle vypraveného oltáře byla vedle dalšího adorujícího anděla a drobných postav andílků rovněž ústřední socha Jana Nepomuckého (dnes v klášteře v Teplé). Klasicistní proporce anděla a donnerovský typ jeho ušlechtilé hlavy zřetelně poukazují na umělcovo vyškolení na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Brilantní modelace nově získané řezby svědčí o výjimečných okolnostech zakázky. Platzerova dílna tehdy působila v Čechách krátce, a proto zřejmě objednávku na sochařskou výzdobu výjimečně bohatého oltáře, zadanou tepelským opatem Hieronymem Ambrosem a dokončenou v roce 1752, pojala jako velmi prestižní záležitost. 
Tím smutnější příběh prožilo toto ve své době proslulé kultovní a umělecké dílo na sklonku minulého století, kdy bylo při opakovaných krádežích připraveno o většinu původních částí. Jak vandalsky si zloději počínali, dokládá pahýl pravé paže anděla, jež původně nesla velmi kvalitní zlacenou kartuši s reliéfem jedné ze scén z Janova legendárního života. Klečící adorující anděl se později objevil na uměleckém trhu v zahraničí a v roce 2012 byl nabízen Aukčním domem Kinsky ve Vídni, a to dokonce s přesným určením autora a správnou proveniencí. Za opětovný návrat Platzerovy sochy do České republiky patří dík soukromému sběrateli, který dílo nechal na své náklady i restaurovat. Jako memento můžeme dnes vnímat nenávratně poškozenou pravou ruku nebeského posla, přičemž jeho umělecky stejně kvalitní protějšek z levé strany oltáře skončil neznámo kde. Socha anděla se nachází v expozici Staří mistři ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí. Dílo bylo prohlášeno za kulturní památku a zapsáno do Ústředního seznamu kulturních památek ČR. NGP vlastní ojedinělý soubor zhruba 300 kreseb spojených s činností pražské sochařské dílny Platzerů, jejímž zakladatelem byl Ignác František Platzer.
Ignác František Platzer (1717-1787) byl sochař a řezbář pozdního baroka a klasicismu, hlavní představitel sochařství  druhé poloviny 18. století v Čechách. Vyšel ze západočeské řezbářské rodiny Jana Benedikta Platzera a studoval na vídeňské akademii v ateliéru G. R. Donnera. Roku 1744 byl už usazen v Praze na Hradčanech. Dvakrát se oženil, poprvé s vdovou po řezbáři Matyáši Schönherrovi (1701–1743) a založil velkou rodinu s velmi produktivní dílnou, která trvala díky třem generacím jeho potomků až do závěru 19. století. Platzerova dílna se později přestěhovala do Loretánské ulice, a nakonec do ulice Nebovidské a Saské na Malé Straně. Na pozvání císařovny Marie Terezie vytvořil po roce 1773 tři sochy pro vídeňský Schönbrunn a byl jmenován dvorním sochařem. Je pohřben na Malostranském hřbitově v Košířích.
Z jeho ateliéru vyšly celé soubory řezeb a kamenné plastiky např.: pro zámky v Dobříši a Hoříně, pro kláštery na Zbraslavi a v Teplé a pro Pražský hrad. Na pilířích vstupní brány Pražského hradu do prvního čestného nádvoří stojí osově symetricky koncipovaná dvojice pískovcových sousoší monumentální velikosti. Jejich původním autorem je I. G. Platzer, který na nich pracoval v letech 1761-1762. Současné obrovité postavy jsou již volné kopie původních soch. Roku 1902 je provedli tehdy renomovaní restaurátoři Čeněk Vosmík a Antonín Procházka. Gigant nalevo zápasí s nožem (autor A. Procházka), gigant vpravo drží kyj (autor Č. Vosmík). Na dalších dvou pilířích téže brány jsou vytesány symboly rakouského impéria (orel s rakouskou korunou, žezlem a dvěma putty) a Českého království (český korunovaný lev se žezlem, na lvu sedí putto a další putto jej zdobí). Zápasníci mylně označovaní jako giganti – představují gladiátory a bojovníky římské arény ve chvíli, kdy se vítězná stojící postava chystá posledním úderem zničit poraženého protivníka u svých nohou. Předlohami Platzerových skupin byla Mattieliho sousoší před Říšskou kanceláří ve Vídni. Další Platzerova díla můžeme spatřit v Paláci Kinských, Arcibiskupském paláci, Malém Buquoyském a Pachtově paláci.
Jaromír a Věra Hamplovi, foto: Archiv NGP a Wikipedie (10.12.2021)