_Ignác František Platzer_Národní galerie Praha2.jpg?s3=1)
Národní galerie Praha (NGP) za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky získala do své Sbírky starého umění barokní sochařské dílo Klečící adorující anděl (1752) od Ignáce Františka Platzera.
Polychromovaná a bohatě zlacená řezba, zapůjčená do Národní galerie již v roce 2013 ze soukromé české sbírky, pochází ze hřbitovního kostela sv. Václava v Úterý, který byl v období baroka spravován klášterem premonstrátů v Teplé. V interiéru tohoto chrámu dílo zdobilo svatostánek bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého, jehož kompletní sochařskou výzdobu pořídila pražská dílna Ignáce Františka Platzera. Součástí skvěle vypraveného oltáře byla vedle dalšího adorujícího anděla a drobných postav andílků rovněž ústřední socha Jana Nepomuckého (dnes v klášteře v Teplé). Klasicistní proporce anděla a donnerovský typ jeho ušlechtilé hlavy zřetelně poukazují na umělcovo vyškolení na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Brilantní modelace nově získané řezby svědčí o výjimečných okolnostech zakázky. Platzerova dílna tehdy působila v Čechách krátce, a proto zřejmě objednávku na sochařskou výzdobu výjimečně bohatého oltáře, zadanou tepelským opatem Hieronymem Ambrosem a dokončenou v roce 1752, pojala jako velmi prestižní záležitost.
_Ignác František Platzer_Národní galerie Praha_1.jpg)
Tím smutnější příběh prožilo toto ve své době proslulé kultovní a umělecké dílo na sklonku minulého století, kdy bylo při opakovaných krádežích připraveno o většinu původních částí. Jak vandalsky si zloději počínali, dokládá pahýl pravé paže anděla, jež původně nesla velmi kvalitní zlacenou kartuši s reliéfem jedné ze scén z Janova legendárního života. Klečící adorující anděl se později objevil na uměleckém trhu v zahraničí a v roce 2012 byl nabízen Aukčním domem Kinsky ve Vídni, a to dokonce s přesným určením autora a správnou proveniencí. Za opětovný návrat Platzerovy sochy do České republiky patří dík soukromému sběrateli, který dílo nechal na své náklady i restaurovat. Jako memento můžeme dnes vnímat nenávratně poškozenou pravou ruku nebeského posla, přičemž jeho umělecky stejně kvalitní protějšek z levé strany oltáře skončil neznámo kde. Socha anděla se nachází v expozici Staří mistři ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí. Dílo bylo prohlášeno za kulturní památku a zapsáno do Ústředního seznamu kulturních památek ČR. NGP vlastní ojedinělý soubor zhruba 300 kreseb spojených s činností pražské sochařské dílny Platzerů, jejímž zakladatelem byl Ignác František Platzer.
Ignác František Platzer (1717-1787) byl sochař a řezbář pozdního baroka a klasicismu, hlavní představitel sochařství druhé poloviny 18. století v Čechách. Vyšel ze západočeské řezbářské rodiny Jana Benedikta Platzera a studoval na vídeňské akademii v ateliéru G. R. Donnera. Roku 1744 byl už usazen v Praze na Hradčanech. Dvakrát se oženil, poprvé s vdovou po řezbáři Matyáši Schönherrovi (1701–1743) a založil velkou rodinu s velmi produktivní dílnou, která trvala díky třem generacím jeho potomků až do závěru 19. století. Platzerova dílna se později přestěhovala do Loretánské ulice, a nakonec do ulice Nebovidské a Saské na Malé Straně. Na pozvání císařovny Marie Terezie vytvořil po roce 1773 tři sochy pro vídeňský Schönbrunn a byl jmenován dvorním sochařem. Je pohřben na Malostranském hřbitově v Košířích.
