Kokování

První nedosti určitá zmínka je z Anglie z r. 1530. Zato se mluví výslovně o k. (cooking) v anglickém patentu na přípravu kam. uhlí pro tavení surového železa, uděleného r. 1589 Procterovi a Patersonovi. R. 1584 dal pro prvé zkokovati kam. uhlí v milíři brunšvický vévoda Julius, a asi v téže době se pokusil o k. hněd. uhlí hessenský dvorní truhlář a stavitel, Ch. Müller. První angl. patent na k. byl udělen děkanovi z Yorku r. 1590 a v 1. 1620-40 četné p. jiné na k. i zužitkování koku. Od r. 1713 se začalo užívat koku ve vysokých pecích. Vyráběl se ponejvíce v pecích podobných včelímu úlu starého tvaru. R. 1784 dostal A. Cochrane angl. patent na uzavřenou k. pec, v níž se kromě koku získaly i dehet, smůla, éter. oleje a p. Moderní kokové p. navrhli Pernolet (1862) a Carvé (1866), r. 1881 sestrojil Simon rekuperační k. p. a r. 1896 Hilgenstock pec se spodním topením.