Kolik by veřejné kase vyneslo, pokud by 1. květen přestal být dnem pracovního klidu?

Komentář Lukáše Kovandy

A má tento svátek vláda zrušit?

Když se v roce 2016 zaváděl nový státní svátek, Velký pátek, ministerstvo financí tehdy v příslušné důvodové zprávě uvedlo, že den volna navíc připraví ekonomiku o 0,4 procenta hrubého domácího produktu. Nominální hrubý domácí produkt činil v roce 2016 celkem zhruba 4800 miliard korun. Podíl 0,4 procenta z této sumy odpovídá 19,2 miliardy korun. Nutno ovšem uvést, že zmíněný odhad ministerstva financí patřil k těm vyšším. Například společnost Deloitte tehdy odhadla ztrátu ze zavedení dalšího svátku na 11,4 miliardy korun. To odpovídá přibližně 0,24 procenta tehdejšího nominálního HDP. Předpokládejme, že skutečná ztráta se nachází někde mezi těmito dvěma hodnotami, a odpovídá tak 0,35 procenta HDP. V letošním roce má podle nejnovější prognózy ministerstva financí činit nominální HDP přibližně 7475 miliard korun. Z této částky odpovídá podílu 0,35 procenta suma 26,2 miliardy korun.

Složená daňová kvóta, která vyjadřuje celkovou daňovou zátěž, včetně odvodů, letos podle návrhu rozpočtu na rok 2023 činí 34,5 procenta HDP. Pokud tuto procentní částku vztáhneme k uvedenému údaji 26,2 miliardy korun, získáváme částku zhruba devět miliard korun. Tolik by tedy veřejná kasa mohla získat na daních a odvodech v případě zrušení dvou svátků. Pokud však konzervativně budeme vycházet z někdejšího uvedeného odhadu Deloitte, tedy z předpokladu ztráty z jednoho svátku navíc čítající 0,24 procenta HDP, je dodatečný výnos veřejné kasy ze zrušení jednoho svátku „jen“ 6,2 miliardy korun ročně.

Rušení dne pracovního klidu, byť jediného, byť by jím byl 1. květen, pro Česko není momentálně dobrý krok. Vláda nejdříve musí hledat úspory standardní cestou. S tím ještě ani moc nezačala.

Veřejnost by zrušení svátku považovala za kapitulaci vlády. A za rezignaci na snahu ozdravit veřejné způsoby standardním způsobem. Nakonec by si to veřejnost vyložila jako neschopnost vlády. A navíc, o dny volna chce přicházet málokdo. V Dánsku si den pracovní klidu zrušili, jenže tamní mentalita je v tomto poněkud jiná. Lidé v Dánsku své vládě důvěřují. Dánské vlády současně za sebou mají už dlouhý seznam provedených škrtů ve vlastních výdajích. Což pak u tamní veřejnosti vytváří dojem, že vláda už udělala dost a je třeba také se uskromnit. Česká vláda se škrty vlastně ještě ani nezačala, naopak stále nabírá nové státní zaměstnanci a její dluh roste nominálně nejvíce v historii ČR…

Pokud už by nějaký svátek rušila, je důležité zvážit, který svátek by se vlastně rušil. Ekonomická ztráta totiž plyne z toho, že lidé mají ve sváteční den, v den pracovního klidu, zpravidla volno, a nejsou tedy ekonomicky aktivní. Jenže dopad této jejich neaktivity do HDP může být částečně tlumen tím, že mají více volného času, třeba i na nákupy, tedy na spotřebu. Takže ztráta ekonomiky ze svátku, při němž zůstávají obchody otevřené, je menší než ze svátku, při němž jsou zavřené. Největší efekt by tedy mělo rušení těch svátků, během nichž lidé ani nemohou nakupovat.

Ze třinácti svátků jsou však letos obchody (a plochou nad 200 metrů čtverečních) zavřené pouze během osmi z nich.  Z nich si lze hypoteticky představit zrušení Dne české státnosti, jenž připadá na 28. září. Pokud by se rušily svátky, při nichž zůstávají obchody otevřené, zisk ekonomiky, a tedy i veřejné kasy bude o něco nižší, než je uvedený odhad osmnácti miliard.

Další úder Macronovi

Rating Francie padá, a to poprvé v historii na úroveň Česka. Už jen pět z dvaceti zemí eurozóny má lepší rating než Česko.

Světově významná agentura Fitch zhoršila rating Francii, druhé největší ekonomice eurozóny. Zdůvodňuje to výší předpokládaných rozpočtových schodků Francie letos a v příštím roce. Tyto deficity už jsou až příliš výrazně nad úrovní prostřední hodnoty deficitů vykazovaných skupinou zemí, do níž agentura Fitch dosud řadila právě i ve Francii, tedy skupinou zemí s hodnocením „AA“. Proto nově Francii přisuzuje o stupeň horší hodnocení, „AA-“.

Z politického hlediska jde o zásadní úder prezidentu Emmanuelu Macronovi, jenž se nyní snaží francouzské veřejné finance elementárním způsobem stabilizovat nepopulárními reformami, včetně prodloužení věkové hranice odchodu do penze.

Poprvé v historii má Francie stejný rating jako Česko. Jinými slovy, Česko poprvé v historii Francii svým ratingem „dohnalo“. Vzhledem k tomu, jakým tempem se Francii v posledních zhruba dvaceti letech rating zhoršuje, a vzhledem k tomu, že se Česku v téže době o něco zlepšil, nelze vyloučit, že ji Česko už celkem brzy bude svým ratingem překonávat.

Nyní již jen pět z dvaceti zemí eurozóny má podle agentury Fitch lepší rating než Česko. Jedná se o Německo, Rakousko, Nizozemsko, Lucembursko a Finsko. Nikdy v historii nemělo tolik zemí eurozóny stejný nebo horší rating než Česko, což staví další otazník za výhodnost vstupu Česka do eurozóny. Už o ní příliš nemůže být řeč jako o elitním klubu. Naopak, dluhová zátěž této měnové unie neustále narůstá a přímé náklady s tím spojené by v případě přijetí eura neslo i Česko.

Češi by se ale zejména neměli nechat strašit tím, že spějí k bankrotu, když si to z expertů světové scény vlastně nikdo nemyslí. Na druhou stranu, je třeba postupně dávat veřejné finance do pořádku, abychom o své stále se relativně lepšící globální postavení nepřišli. Snad k tomu výrazně přispěje konsolidační balíček, který vláda představí v květnu. Má jedinečnou příležitost výdaje pořádně osekat. (2.5.2023)