Kolo

Svrchovaně důležitý technický prvek, patří ke skupině základních pravynálezů, o původu jichž lze tvořit jen hypotézy více méně podobné pravdě. Historikové techniky se shodují celkem jen v tom, že kolo vzniklo z kulatiny (polena) podložené k usnadnění pohybu pod prapůvodní dopravní prostředek tzv. vlek, několik to kmenů n. trámců spojených ve spolek a vlečených po zemi, jak z toho kolo vzniklo, v tom se rozchází mínění ve dva směry. Starší a početnější dokazuje, že ta kulatina pod vlekem se změnila postupně v hřídel s kulatými špalky nebo kotouči, všechno z jednoho kusu, načež se přišlo na to, že kotouče lze uprostřed provrtat a nasadit na hřídel volně otáčivě; z plného kotouče pak postupným vybráním a ztužením prkenným křížem, že vzniklo hrubé kolo a z něho nakonec kolo s obručí a paprsky. Směr novější zase dokazuje, že sotva bylo pochopeno usnadnění dopravy tou kulatinou pod vlekem, našla se vtipná hlava, která zhotovila věnec z kořenů nebo houžví, vyztužila dřevěným křížem a vytvořila tak kolo se čtyřmi paprsky. To se zprvu pevně spojilo s otáčející se kulatinou a později se narazilo volně na kulatinu již nepohyblivou.

Buď jak buď, z archeologických zjištění vyplývá s velkou pravděpodobností, že kola byla zprvu dřevěná plná. Nejstarší kola, nalezená ve starém Egyptu, z doby kol r. 1450 př. Kr. jsou již docela „moderní“ s loukotí, paprsky a hlavou. Loukoť byla buď z jednoho kusu ohýbaného dřeva (kola vozů nalezených v severní Evropě) nebo sestavená z několika segmentů. Kol r. 800 př. Kr líčí Homér v Iliadě bronzová kola s osmi paprsky na železných nápravách. Kolem r. 1245 vyobrazuje Villard de Honnecourt kolo s paprsky tangenciálními (jako u velocipédu). První návrh na kola železná se vyskytuje u německého technika M. Mietha r. 1683. První patent na železná k. (k dělům) dostal však až r. 1828 Francouz Foucault. Skutečná železná k. se vyskytují až u lokomotiv. První k. s nákolkem měla Trevithickova lokomotiva z r. 1805. Ocelové nákolky byly vyrobeny po prvé r. 1851 Kruppovými závody.