Komentář: Kancléř Scholz se chce pomocí „Paktu pro Německo“ vymanit z krize

Prestižní server Morning Consult Political Intelligence přisuzuje kancléři Olafu Scholzovi  nelichotivé místo v tabulce důvěryhodnosti 22 světových lídrů, a to pouhých šest pozic před úplným chvostem. Důvěru mu vyjadřuje ani ne třetina obyvatel Německa. A kritiků v zemi přibývá, zvláště po posledních přešlapech, svědčících o rozporech uvnitř tzv. semaforové koalice SPD, FDP a Zelených, během kterých zůstával kancléř pro veřejnost opět většinou skoro neviditelným.

Zvláště po zveřejnění zprávy Mezinárodního měnového fondu, ve které konstatuje, že letos Německo jako jediná z hospodářsky nejsilnějších zemí světa pravděpodobně zaznamená hospodářský pokles o 0,3 procenta (Evropská komise odhaduje německý propad dokonce na 0,6 %), dopadá krupobití kritiky na spolkovou vládu a hlavu německého kancléře ze všech stran. Zhusta jsou zpochybňovány i jeho vůdčí schopnosti.

Kancléř nabízí „Pakt pro Německo“

Není tedy divu, že v této situaci kancléř sáhl po osvědčené taktice, že ‚nejlepší obranou je útok‘ a 6. září 2023 pronesl v Bundestagu nečekaně energickou řeč, v jejímž průběhu správně poukázal na některé hlavní systémové slabiny Německa a místy i naznačil možná řešení.  Se zjevnou snahou o velkorysost vyzval během projevu všechny důležité hráče – spolkové země, průmyslové podniky, komory, svazy, odbory a v neposlední řadě dokonce i konstruktivní opozici včele s CDU/CSU ke společnému tažení „za jeden provaz“, a „hlavně jedním směrem.“ To vše s chvályhodným cílem důkladné modernizace Německa a zlepšení kvality života jeho obyvatelstva.  

Ta půlhodinka kancléřova proslovu, prokládaného místy až bouřlivým potleskem – škoda že jenom z vládně-koaličních poslaneckých křesel – vyzněla nadějně. Působila státnicky, konstruktivně a vstřícně vůči opozici s výjimkou Alternativy pro Německo (AfD). Tu kancléř během svého proslovu dokonce počastoval názvem „demoliční četa.“

Politický vývoj je součástí problémů Německa 

Hlavním proudem opovrhovaná AfD se ovšem právě veze na vysoké vlně popularity. Podle průzkumů je druhou nejsilnější stranou hned za unií CDU/CDU (cca 26 %) a aktuálně by ji ve spolkových volbách volilo 21 procent obyvatelstva – tedy každý pátý!  Přitom málokdo v Německu zpochybňuje fakt, že AfD  přímo magneticky přitahuje protestní hlasy v době, kdy ostatní politické strany ztrácejí svůj dřívejší vyhraněný charakter a utápějí se v bojích o podružná témata. Skutečné problémy se neřeší. Rozdíly mezi vládními ale i opozičními stranami se postupně stírají a vzniká situace, že se poměrně velká část obyvatelstva necítí být skutečně zastupována žádnou z nich. Například ti, kteří dávají přednost co nejrychlejšímu mírovému řešení ukrajinské války před pokračováním bojů a dodávkami dalších zbraní. Zajímavé proto bude sledovat aktivity poslankyně Bundestagu Sarah Wagenknechtové (Linke), která po prázdninách oznámila úmysl založit novou politickou stranu. Komentátoři se většinou shodují v tom, že má poměrně velký potenciál odsát hlasy nejen AfD, ale i zavedeným stranám, které působí stále amorfněji a jejich politika unifikovaněji.

Slova nebo činy?

Pokud se má kancléřův projev a jeho symbolicky vstřícně podaná ruka opozici hodnotit nikoliv podle slov, ale podle činů, pak nastává velký problém. O pouhé dva dny později, tedy 8. září 2023, totiž kancléřova vládní trojkoalice poměrně brutálním způsobem propasírovala Bundestagem vysoce kontroverzní zákon o vytápění budov (zkratka GEG). Byla si přitom plně vědoma toho, že tento návrh zákona je již dlouho s odstupem největším jablkem sváru mezi vládní koalicí a opozicí. Pokud tedy někde mělo skutečně smysl zahájit kancléřem navrhované sbližování, pak byl nepochybně tento zákon jedinečnou příležitostí. Unie CDU/CSU už několik měsíců nadmíru kriticky ostřelovala návrh GEG, který podstatným způsobem zasáhne do života velké části německého obyvatelstva a současně jeho dopady na ochranu klimatu – jako hlavní cíl – budou zřejmě nepatrné.

A skutečně – pokud se vezmou odhadované celkové náklady německých obyvatel na tento zákon, pak do roku 2030 půjde přibližně o 51 miliard eur – z toho první čtyři roky 9 miliard eur ročně, tedy asi 216 miliard korun. Hospodářství bude muset investovat necelé tři miliardy eur ročně – tedy okolo 70 miliard korun.  Ve stejném období zákon přinese podle středně optimistického scénáře Öko-Institutu kumulovanou úsporu asi 39,2 mil. tun CO2. To je méně než jedno procento (0,83 %) německých emisí CO2 za rok. Ty činily v Německu v minulém roce cca 657 mil. tun CO2. Rozloženo do předmětných sedmi let se jedná dokonce o nicotných 1,2 promile emisí ročně. Svým dopadem a šíří záběru je pravděpodobně GEG pro německé obyvatelstvo ještě důležitější než zákaz registrace nových aut se spalovacím motorem v EU od roku 2035.

Obr. Od července 2021 – tedy už více než dva roky – se v Německu pohybuje inflace na rekordní úrovni pro tamní poměry. Grafika: FOCUS Online (Pramen: Statistisches Bundesamt)

CDU/CSU vyčítá vládě hrubý zásah do životní úrovně obyvatelstva, již tak vyždímaného pandemií, vysokou inflací a cenami energií a také zdůrazňuje, že zákon je řemeslně odbytý, nekvalitní, není řádně provázaný s další legislativou a obsahuje řadu nejasností například u státní finanční podpory při instalaci nových topení. Navíc vnáší spoustu nepokoje do trhu s nemovitostmi a rovněž neklidu do vztahů mezi pronajímateli a nájemci bytů a domů. Skoro se zdá, že vládní koalice zákon prasadila za každou cenu, vědoma si jeho nedokonalostí. Podobně dominantně postupovala při nedávném odstavování posledních tří německých jaderných elektráren.

Zároveň tak byl bohužel do značné míry degradován kancléřův návrh na „Pakt pro Německo“ – téměř na úroveň rétorického cvičení. Výsledkem prosazení GEG silou je jásání vládní koalice a ještě zahořklejší opozice, jejíž představitel Jens Spahn (bývalý spolkový ministr zdravotnictví) během svého rozlíceného vystoupení v Bundestagu před vlastním hlasováním o zákoně znechuceně pohrozil, že zrušení tohoto zákona bude jedním z prvních kroků nové příští vlády pod vedením CDU/CSU.

A to ještě existuje riziko, že zákon bude zpochybněn u německého Ústavního soudu z pozice „poškozování vlastnických práv obyvatelstva.“ Dokud totiž není v domě, či v bytě instalováno topení na bázi minimálně 65 % obnovitelných energií (nejlépe tepelné čerpadlo) a není provedeno potřebné zateplení, klesá nezadržitelně prodejní cena nemovitosti, což (v kombinaci s vysokou inflací) dále snižuje životní úroveň obyvatel. Ceny nemovitostí v Německu tak poprvé za patnáct let klesly až o 10 procent. Aktuálně je ještě zhruba polovina všech domácností v Německu vytápěna plynem, čtvrtina topným olejem a pouhá tři procenta kýženými tepelnými čerpadly. Vládní koalicí zmiňovaná alternativa topení zeleným vodíkem je experty považovaná v blízké perspektivě za nereálnou. Zpočátku drahý zelený vodík bude zapotřebí především pro průmysl, kde může pomoci skutečně významně snížit emise CO2. Například samotná světová výroba oceli způsobuje okolo 8 % světových emisí CO2, tedy téměř tolik emisí jako celá EU (cca 9 %).

Pokud si takto představuje kancléř Scholz smíření s opozicí či celonárodní frontu, táhnoucí za jeden provaz, tak velké části obyvatel to připadá spíše jako další prohloubování stávajících – už tak dost hlubokých – příkopů v německé společnosti. 

Kancléř i ministr hospodářství vyzařují dále optimismus     

Kancléř Scholz při nedávném rozhovoru pro Welt optimisticky prohlásil: „Německo je hrdá plachetnice a je připravená na všechny bouře.“ Také ministr hospodářství Robert Habeck se pokoušel tlumit kritiku pouhý den po kancléřově projevu v Bundestagu prohlášením: „Máme problémy – jednak problémy, které jsou v příčinné souvislosti s geopolitickou situací a také problémy, které jsme si vytvořili sami. To ale neznamená, že je všechno špatně. Jsme silná lokalita. Jsme velmi zajímavou lokalitou pro zahraniční investory.“

O týden později dokonce Habeck pro The Economist pronesl: „Německá ekonomika není nemocná – je jen mírně z formy."

Německo má podle Habecka své velké přednosti: silnou vrstvu malých a středních podniků s mnoha „skrytými šampióny“ (Hidden Champions), tedy vysoce inovativními světovými lídry ve svých oborech a dále celkově robustní průmyslovou strukturu, soudržné sociálně tržní hospodářství a jako rezervu zdravé státní finance.

Hospodářské kruhy to vidí jinak

Marc Tenbieg předseda Německé asociace středních podniků (DMB) za svou branži už v srpnu varoval: „Nastala extrémně pochmurná nálada.“ Zhruba 3,4 milionu malých a středních firem, tvořících pověstnou ‚páteř německého hospodářství,‘ podle něj chybí hospodářská i osobní perspektiva. „Musíme konečně pracovat na základech, máme strukturální problém a nepotřebujeme stále dokola nové programy financování.“ Miliony menších firem podle něj vždy nakonec našly cestu z krizí, ale tentokrát chybí jasný cíl a perpektiva, protože nikdo neví, jaké se dají očekávat rámcové podmínky. Ty jsou však klíčové z hlediska jistoty plánování investic v časovém horizontu přinejmenším pěti až deseti let.

Obr. Přehled vývoje nominální (modrá křivka) a reálné mzdy (zelená křivka) za období 1992-2022 v Německu. Reálná mzda představuje skutečnou kupní sílu po zohlednění inflace.

Ještě ostřeji se vyjádřil Peter Hübner, prezident německého svazu stavebnictví (HDB) a zároveň šéf německého STRABAG. V srpnu v deníku Bild v článku s palcovými titulky „Ministr hospodářství se nestará o hospodářství!“ důrazně varoval, že spolková vláda směřuje „s otevřeným hledím do hospodářsko-politické slepé ulice.“ Nepřihlíží dostatečně ke stavebnictví, ve kterém jen letos chybí zakázky na desetitisíce bytů. A dodává: „Máme ministra hospodářství, který se o hospodářství nestará. A já říkám nahlas a zřetelně: desetitisíce pracovních míst jsou touto politikou ohroženy.“ Stavebnictví patří k nejsilnějším hospodářským odvětvím se zhruba desetinovým podílem na hospodářském výkonu Německa a skoro milionem pracovních míst. Stavebnictví se přitom překvapivě hladce a bez větších ztrát jako jedno z mála odvětví přehouplo přes celé tříleté koronavirové období. Nyní se však potýká s rychle rostoucími problémy. Hübner konstatuje: „Vláda nepodniká nic, co by postavilo zemi opět na nohy. Dělám si velké starosti o stav našeho hospodářství, neboť: subvence místo investice – to nedopadne dobře, to se učí každý ekonom v prvním semestru.“ Podle Hübnera je situace skutečně dramatická: „Nepřicházejí žádné nové zakázky na nové stavby ani na sanace. Majitelé nemovitostí a společnosti vlastnící byty a také investoři jsou maximálně znejistěni.“ Zde naráží na stále se zpřísňující předpisy pro stavbu budov, například pokud jde o tepelné izolace a dále na kontroverzní GEG. Negativní vliv mají také vysoké ceny energií a nebývalá a táhnoucí se inflace s neblahými dopady na stavební úroky. Hübner také požaduje méně stavební byrokracie: „Posudkové řízení nyní dosáhlo šílených excesů – pokud dříve stačily dva posudky na stavbu, musíme jich nyní předložit sedm. Uregulujeme se k smrti...”

V aktuálním rozhovoru pro Handelsblatt konstatoval prezident sdružení zaměstnavatelů kovozpracujícího průmyslu Gesamtmetall Stefan Wolf: „Kovozpracující podnik bych za současných podmínek nezakládal“ a dodává: „Úroveň svobody je u nás nyní příliš omezená; to platí pro společnost obecně a pro podniky zvláště.“  Někteří v současné vládní koalici podle něho mají pocit, že musí lidem vnutit svou ideologii, jako by jen oni věděli, jak žít. To platí i pro jednání s mezinárodními partnery. Zde má na mysli pokusy německé ministryně zahraničí předepisovat Číně, co má dělat. To považuje za „totálně naivní.“ Kancléř by podle Wolfa měl jasně prohlásit: „Tam chceme dojít a tak to společně uděláme,“ ale „místo toho jsme svědky ideologických bitev mezi třemi vládními stranami, které vždy nakonec skončí vratkým kompromisem."

Problémy na pracovním trhu se vyostřují

Hodně německých podniků považuje neblahý vývoj na pracovním trhu za vůbec největší překážku svého dalšího rozvoje v Německu. Babyboom po druhé světové válce umožnil německý hospodářský zázrak. V příštích pěti letech ale bude znamenat odchod dvou milionů zaměstnanců do důchodu ‚netto‘ – tedy bez náhrady. Statisíce nekvalifikovaných, ba i analfabetických imigrantů z Afriky a Asie stejně jako 1,1 milionů ukrajinských uprchlíků (ze značné části žen a dětí) a většinou bez potřebné znalosti němčiny, na tomto nepříznivém vývoji nemají naději v nejbližších letech téměř nic změnit.  Přestože Německo liberalizovalo své imigrační předpisy pro kvalifikované, procedura spojená s udělování pracovních víz je stále považována za předpotopní a země zůstává pro kvalifikované pracovní síly neatraktivní. Zákon, který by měl opravdu usnadnit jejich příliv, se teprve připravuje. Německo tak stále více zaplavují nekvalifikovaní imigranti a obce hlásí: „Wir schaffen das nicht!“ (To nezvládneme!).

Za této vyhrocené situace je zarážející, že v Německu žije zhruba 630 tisíc mladých lidí – tak zvaných NEETs, kteří nepracují, nestudují, neučí se žádnému řemeslu a často ani nemají žádné ukončené vzdělání.  Prostě jen vegetují resp. nějak přežívají a dobrovolně tak sami připravují o budoucnost a perspektivu sebe i Německa za nečinného přihlížení státu. 

Těžko pochopitelné jsou také tlaky na další zkrácení pracovní doby při plném zachování nebo dokonce navýšení platů a mezd. V poslední době německá veřejnost zírala nad návrhem odborů kovozpracujícího průmyslu IG Metall před nadcházejícím jednáním se zaměstnavateli na zkrácení pracovního týdne na 4 dny, 32 pracovních hodin a zároveň zvýšení mezd o +8,5 % pro 68 tisíc pracovníků železárenského a ocelářského průmyslu.  Zaměstnavatelé kroutí hlavou a není jim jasné, jak by měli za těchto okolností investovat do nezbytných zelených technologií v Německu – například do „zelené oceli“ – miliardové částky v eurech a k tomu ještě zajistit související potřebný růst počtu pracovníků o nějakých devět procent. Chápou a vítají snahy o větší flexibilitu pracovní doby – ale její zkrácení při souběžném zvyšování mezd považují aktuálně za naprosto nepřijatelné.

Hrozí Německu deindustrializace?

Obavy o deindustrializaci Německa se objevily ještě před pandemií, především když koncem roku 2018 došlo ke zpřísnění norem pro výfukové plyny aut a evropský vývoj začal výrazněji směřovat k elektromobilitě. To způsobilo oslabení a změny strategií automobilového průmyslu – jednoho z klíčových německých odvětví.

Skutečně zřetelně se tyto jevy projevily loni. Z Německa v roce 2022 odteklo zhruba o 132 miliard dolarů (125 miliard eur) více přímých investic, než bylo za stejné období investováno v Německu. Jde tudíž o saldo mezi investicemi německých společností v zahraničí a zahraničních společností v Německu, které v loňském roce představuje nejvyšší čistý odliv investičního kapitálu, jaký byl kdy v Německu zaznamenán! Podle údajů OECD se zejména zahraniční investice v Německu loni téměř úplně zhroutily: v Německu bylo investováno zahraničními společnostmi jen asi 10,5 miliardy eur. Alarmující je, že snížení postihlo hlavně investice ze zemí EU. Téměř 70 procent přímých zahraničních investic z Německa přitom loni zamířilo právě do evropských zemí, hlavně do Francie.

Indikátorem změn může být také vývoj v německém automobilovém průmyslu. Od roku 2020 do roku 2022 – tedy v období pandemie – bylo v Německu vyrobeno celkem o zhruba pět milionů vozů méně než v předchozích třech letech. V samotném roce 2022, kdy se výroba a poptávka již začaly zotavovat, sjelo v Německu z výrobních linek o téměř 41 procent méně vozů než v rekordním roce 2011. A tento trend pokračuje v jisté míře i nadále v souvislosti s přechodem na elektromobily a stále silnější orientací německého automobilového průmyslu na střední a vyšší třídu vozů (zejména SUV). Důvodem je i postupná eliminace výroby malých vozů, které jsou výrazně méně ziskové a kvůli zpřísňujícím se předpisům jejich výrobní náklady neúměrně rostou. Tento vývoj má neblahý vliv i na celou branži subdodavatelů automobilového průmyslu.

Zajímavý je také aktuální průzkum v oboru průmyslových středních podniků v Německu, z nichž 76 procent uvádí jako svou největší výzvu (rozuměj problém) „náklady na pracovní sílu a nedostatek kvalifikovaných pracovníků“. Teprve jako druhý největší problém uvádí 62 procent německých středních podniků „ceny energií a surovin.“

Spolková vláda už činí první krůčky, ale bude to stačit?

Spolková vláda koncem srpna schválila ‚prorůstový‘ zákon „Wachstumschancengesetz,“ který představuje roční daňové úspory podnikatelské sféry o zhruba 6,5 miliard eur, podporuje investice zejména do klimaticky šetrných technologií a do výzkumu a celkově činí soukromé německé investice v SRN atraktivnějšími. Zákon by měl projít celým schvalovacím procesem do konce roku.  Také se intenzivně chystá „Zukunftsfinanzierungsgesetz“ zlepšující rámcové podmínky financování zejména pro mladé podniky (start-up) a zatraktivnění německého finačního trhu od burz po rizikový kapitál. 

Především trvání na přísných fiskálních limitech, které zpomalují růst vládních výdajů, stejně jako závislost na Číně a nejistá situace v dodávkách energií dělají z Německa v očích britského magazínu „The Economist“ problémový případ.

V jednom z posledních průzkumů veřejného mínění u německého obyvatelstva bylo zjištěno, že hlavní úkoly pro vládu spatřuje v boji s inflací, v zajištění důstojných penzí, zaplatitelného bydlení a energií a dále v řešení nelegální imigrace. Boj proti změnám klimatu zaujal v tomto žebříčku priorit až devátou příčku. Nejrychlejší růst naléhavosti řešení přitom v poslední době zaznamenala nelegální migrace. Bavorský premiér Markus Söder k ní v těchto dnech poznamenal: „Potřebujeme ‚německý pakt‘ proti nelegálnímu přistěhovalectví.“

K řešení systémových nedostatků německého hospodářství bude zapotřebí odložit růžové brýle kancléře i ministra hospodářství a pustit se do skutečných systémových reforem – čím dříve, tím lépe.

Obr. V Německu došlo v roce 2022 k největšímu odlivu investičního kapitálu za celou dobu jeho sledování v rámci zemí OECD. To svědčí o možném snižování atraktivity Německa v očích investorů zejména z evropských zemí. Důvodem mohou být podle IW (Institut der deutschen Wirtschaft) hlavně německé problémy v energetice (ceny, jistota dodávek) a nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Pramen: OECD (2023) a vlastní výpočty IW Köln.

Reformátorem z donucení?

To vše shrnuto znamená pro kancléře a jeho vládní koalici zřejmě jediné: bude muset možná i proti své povaze přistoupit k načrtnutí jasné vize (Agenda 2030?) a k důslednému prosazování potřebných systémových reforem. Jinudy cesta nevede. Pokud se tak stane v souladu s opozicí a obyvatelstvem – tím lépe. Zkrátka bude se muset stát kancléřem – reformátorem, i když třeba z donucení, podobně jako se to přihodilo bývalému kancléři Gerhardu Schröderovi, který byl v roce 1999 poprvé konfrontován v britském týdeníku The Economist s výstižnou charakteristikou Německa té doby jako „nemocného muže Evropy“. A svým založením nebyl ani Gerhard Schröder a priori žádným velkým reformátorem, ale okolnosti ho přinutily stát se jím.  Rychle pochopil vážnost situace a zachoval se jako skutečně schopný státník světového formátu. Doufejme, že i současný kancléř Olaf Scholz projeví nejméně stejnou politickou a osobní odvahu jako kancléř Schröder s jeho Agendou 2010.

Zdeněk Fajkus

Zdroj: časopis CzechIndustry 3/2023