Ratingová agentura Standard & Poor’s Global Ratings České republice potvrdila stávající hodnocení její úvěruschopnosti. Česko tak nadále zůstává v rámci zemí bývalého sovětského bloku zemí s celkově nejlepším ratingem, vezmeme-li v potaz hodnocení nejen Standard & Poor’s Global Ratings, ala také zbývajících dvou světově významných ratingových agentur, a sice Moody’s a Fitch.
Standard & Poor’s Global Ratings ve svém nejnovějším ratingovém hodnocení týkajícím se dluhové bonity České republiky, jak v cizí, tak domácí měně, nejen potvrdila stávající rating, ale výhled ponechala na hodnocení „stabilní“. Rozhodnutí je přitom datováno ke dni 30. října 2020 a agentura bere explicitně v potaz fakt, že tempo šíření nákazy onemocněním COVID-19 bylo právě během podzimu v ČR jedno z nejvyšších v rámci ekonomicky vyspělých zemí celého světa a že si vyžádalo další, „podzimní“ karanténní uzavírku části ekonomiky.
Dopad pandemie na tuzemskou ekonomiku a její veřejné finance bude podle agentury tíživý. Agentura předpokládá, že česká ekonomika se letos propadne o 8,6 procenta, což je zhruba v souladu s nejnovějším konsensem tuzemským analytiků. Citelný propad ekonomiky, který si podle agentury vyžádá rozpočtový schodek čítající sedm procent hrubého domácího produktu, však může ČR překonat bez zhoršení výhledu v hodnocení své úvěruschopnosti, signalizuje agentura. A tím pádem tedy i bez zhoršení ratingu.
A to zejména díky tomu, že Česku se po několik let předcházejících pandemii ekonomicky dařilo a vykazovalo robustní a vyvážený ekonomický růst. „Polštářem“ pro pandemické časy jsou podle agentury také vysoké devizové rezervy ČR, akumulované zejména během intervenčního režimu České národní banky v letech 2013 až 2017, a nízká úroveň veřejného zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu. Česko je podle nejnovějších dat Eurostatu, platných k polovině letošního roku, pátou nejméně zadluženou zemí EU. Nárůst jeho zadlužení v prvním letošním pololetí byl v rámci EU podprůměrný.
Potvrzení ratingu i výhledu české úvěruschopnosti ze strany jedné z nejrenomovanějších ratingových agentur světa je pro Českou republiku a její veřejné finance nepochybně příznivou zprávou, která potvrzuje minimálně to, že Česko v rámci boje s ekonomickými dopady koronavirové pandemie nijak nevybočilo ze standardu běžného v jiných ekonomicky vyspělých zemích. Je ale zřejmé, že ČR musí po odeznění pandemie co možná nejrychleji přistoupit ke konsolidaci svých veřejných financí, neboť jinak nepochybně může hrozit zhoršení nejen výhledu, ale také samotného ratingu alespoň ze strany některé či některých ze světově významných ratingových agentur.
Zbylé dvě zmíněné ratingové agentury, Moody’s a Fitch, budou úvěruschopnost ČR znovu posuzovat pravděpodobně v příštím roce.
Pro americké burzy je těsně lepší, vyhraje-li Trump, pro evropské trhy i českou korunu je zase lepší volbou Biden. Číňanům to může být jedno, vztahy se nezlepší ani s Trumpem, ani s Bidenem u moci
Americká média a bubliny sociálních sítí polarizují politickou scénu natolik, že ve finále boje o Bílý dům proti sobě stojí totálně otrlý Trump a „dědeček hříbeček“ Biden. Prvnímu jeho egocentrická otrlost umožňuje, aby po něm mediální útoky, které by málokdo jiný snesl, stékaly jako po teflonu. Druhý je tak široce konsensuální, ale i natolik bez barvy a zápachu, že může z pozice „méně výrazného ze dvou zel“ oslovit nakonec rozhodující část voličů. Prezidentskému klání tak ale bohužel chybí kandidát, který by Americe v příštích čtyřech letech mohl vrátit to, čím bývala. Přirozeně respektovanou velmocí.
Zvítězí-li Biden, zmírní napětí mezi USA a EU (nikoli však mezi USA a Čínou) a za potlesku médií také demokratický kandidát zruší podstatnou část Trumpovy daňové reformy z roku 2017. Bohatším Američanům citelně navýší daně. Velké korporace mu jistě „povinně“ zatleskají také, ale své zisky budou dále – a o to sofistikovaněji – danit k v tomu určených rájích a skrze ještě spletitější struktury než doposud.
Z vyššího daňového inkasa ovšem Biden pokryje část výdajů na dvoubilionový balík zelených opatření, zdravotnictví či dopravní infrastrukturu.
Trump by naopak rád daně dále snižoval. Pokud z takového snížení bude těžit převážně jen část veřejnosti, napjatá atmosféra v americké společnosti dále zhoustne.
Bidenova daňová reforma by svým jednoznačným zatížením bohatších mohla na druhou stranu vyvolat ochromení investiční a obecně ekonomické aktivity v zemi a zejména pokles jejího inovativního potenciálu. Hrozbou je v případě Bidenova zvolení také nadměrný růst přerozdělování, které může Spojené státy nasměrovat po vzoru Evropy na cestu ekonomické stagnace až úpadku.
Trump naopak neřeší zadlužení, které je hlubší a hlubší a představuje ve výhledu stěžejní problém, jemuž americká ekonomika čelí. Z hlediska určité „odzkoušenosti“ a „jistoty“ – ve smyslu toho, že už se ví, co čekat – představuje pro americké trhy a americkou ekonomiku nepatrně lepší volbu Trump, avšak rozdíl je opravdu jen těsný. Z Trumpova vítězství by těžily například tradiční energetické společnosti typu ropných koncernů nebo zbrojaři. Z Bidenova triumfu se zase budou moci radovat třeba akcionáři společností zaměřených na rozvoje energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie.
Z hlediska české a potažmo evropské ekonomiky je naopak lepší volbou Biden. To proto, že by jistě nevedl vůči EU tak konfrontační politiku jako Trump. Zmírnilo by se tedy napěti v transatlantickém obchodním vztahu a za zvlášť příznivé situace by se mohla obnovit jednání na úmluvě typu TTIP. Tuto dojednávanou úmluvu o volném obchodu mezi USA a EU shodil ze stolu právě Trump. Oteplení v ekonomických a obchodních vztazích USA a EU by vrátilo evropským trhům část v posledních letech poztrácené jistoty, což by se příznivě projevilo v jejich kondici. Podpořilo by ovšem také českou korunu. Česká měna je citelně závislá na kondici českého vývozu a obecně na podmínkách na světových obchodných vztazích, které Trumpova konfrontační rétorika citelně zhoršila.
Důležité je však také to, v jakém celkovém politickém ovzduší prezident – ať už Trump či Biden – vlastně vůbec povládne. Ovzduším je míněno jednak složení jak Sněmovny reprezentantů, tak Senátu, ale také je tímto ovzduším míněna celková atmosféra v americké společnosti. Pokud například Biden povládne v kontextu stranicky rozděleného Kongresu, jehož Senát budou nadále ovládat republikáni, zatímco demokraté Sněmovnu, prosadí jen část ze svého programu. Pokud by se naopak americkou politickou scénou prohnala „modrá vlna“ a demokraté ovládali navrch ke Sněmovně i Senát, Biden může ze svého programu prosadit vše podstatné.
Záleží ovšem také na zmíněném ovzduší v americké společnosti, která je historicky nebývale rozpolcená a polarizovaná. Bidenovo vítězství by situaci mohlo alespoň částečně uklidnit, neboť se jedná – jak je řečeno – o vysoce konsenzuálního politika, jemuž na jisté razanci ubírá také pokročilý věk. Trumpovo znovuzvolení by přililo kanystr oleje do ohně a Spojené státy by se mohly ocitnout na pokraji regulérní občanské války. Trump by navíc takřka jistě vládl v kontextu rozděleného Kongresu, což by dále ochromovalo jeho akceschopnost.
Přesto vše nelze v tuto chvíli tvrdit, že by akciové burzy přisuzovaly nějakou výraznější pravděpodobnost tomu scénáři, že by snad předání moci nebylo pokojné. Trumpova sebestředná umanutost v případě jeho prohry na jedné straně a na straně druhé zatím netušený rozměr hněvu a frustrace podstatné části extrémně polarizované americké veřejnosti v případě Trumpova vítězství však mohou způsobit to, že předání moci – či znovuzvolení, vyhraje-li Trump – opravdu doprovodí dosud nevídané nepokoje. Takové, s nimiž zatím žádný základní scénář kteréhokoli z finančních analytiků nepočítá.
Schodek českého rozpočtu je historicky rekordní, hrozí zhoršení ratingu a prodražení zadlužení. Stát by proto měl například upustit od výplaty letošních prémií státním zaměstnancům
Hospodaření českého státního rozpočtu vykázalo ke konci letošního října schodek čítající 274 miliard korun. Jedná se o nejvyšší schodek státního rozpočtu v novodobé historii České republiky, počínající rokem 1993. Dosavadní nejvyšší schodek, ten z prosince roku 2009, z doby světové finanční krize, převyšuje ten současný, říjnový už o více než 80 miliard korun. Stále jsou přitom před námi ještě takřka dva měsíce roku, přičemž tempo prohlubování deficitu je tradičně koncem roku obzvláště rychlé.
Nejinak tomu bude i letos, přičemž tempo prohlubování deficitu ještě urychlí probíhající druhá vlna koronavirové pandemie a nutnost zohlednit a hradit dodatečná protipandemická opatření, jako jsou zejména dodatečné daňové úlevy či prodloužení programu Antivirus.
Tyto a další podpůrné kroky způsobí do konce roku navýšení deficitu státního rozpočtu z úrovně deficitu zhruba 350 miliard, což by bylo finální letošní plnění nebýt závažného průběhu druhé vlny, na zhruba 400 miliard korun.
Měsíční tempo prohlubování deficitu je ve druhé polovině letošního roku přibližně jen poloviční v porovnání s jarními měsíci, kdy vrcholila první vlna pandemie, což je klíčovým důvodem toho, proč schodek nakonec bude nižší než 500miliardový. Právě schodek 500 miliard si v létě ministerstvo financí nechalo schválit, spíše však jako jakousi maximální úroveň schodku. Té nakonec nebude dosaženo, a to i přes to, že průběh druhé vlny je poměrně závažný.
Důvodem toho, že schodku 500 miliard dosaženo nebude, je slabší než v létě předpokládaná běžná výdajová činnost státu, ale také jeho slabší investice. Investice jsou sice rekordní, ovšem zatím i tak zaostávají za jarním a letním příslibem vlády mohutně se z krize proinvestovat.
Stát ovšem oproti předpokladům z června, kdy ministerstvo financí poprvé zveřejnilo úmysl hospodařit s půlbilionovým deficitem, ušetřil dosud výrazně i na běžných výdajích či na neinvestičních nákupech a také na obsluze dluhu. Státu hraje do karet dramatický pokles úrokových sazeb, včetně těch na tuzemských dluhopisech, k němuž došlo na jaře během kritické fáze koronavirové krize.
Stále nelze vyloučit, že deficit v příštím roce bude vyšší než ten letošní. Stát nyní počítá se schodkem v roce 2021 ve výši 320 miliard korun, avšak tento plán nezahrnuje dopad zrušení superhrubé mzdy, které by státní kasu připravilo o dalších více než 50 miliard korun. Při závažném průběhu pandemie v roce 2021, například z důvodu její možné třetí vlny, nelze vyloučit pro příští rok ani deficit přesahující 400 miliardy korun. To už by byl výsledek, které by takřka jistě vedl alespoň některé ze tří klíčových světových ratingových agentur ke zhoršení hodnocení bonity českého zadlužení, případně alespoň ke zhoršení příslušeného výhledu. To by české vlády navýšilo náklady obsluhy dluhu.
Česko by tak už nyní mělo činit kroky, které mezinárodní investorskou komunitu, v čele s tuzemskými bankami, uklidní. Stát by například nemusel ke konci letošního roku vyplácet prémie k platům státních zaměstnanců.
Ruský rubl oslabuje k historickému minimu vůči dolaru. Ruské měně škodí zvyšující se Bidenova šance na triumf v klání o Bílý dům
Ruský rubl se citelně propadá ve své hodnotě a vůči americkému dolaru oslabuje do blízkosti historického minima. Dolar se dnes prodával i za více než 80,8 rublu. Ruské měně bezprostředně škodí karanténní uzavírky napříč Evropou, které sice ještě nedosahují svého jarního rozsahu, nicméně výrazně podvazují poptávku po ropě. Ta představuje klíčový ruský vývozní artikl. Cena ropy Brent se dnes propadla pod 37 dolarů za barel, nejníže od letošního května.
Rublu ovšem nesvědčí ani aktuální vývoj amerického klání o Bílý dům. Investoři se obávají, že po volebním vítězství demokratického kandidáta Joea Bidena – které je podle průzkumů pravděpodobnější než znovuzvolení jeho republikánského rivala Donalda Trumpa – Spojené státy zostří svůj postoj vůči Rusku a aplikují další sadu ekonomických sankcí. Rubl se přitom nikdy nevzpamatoval ze svého oslabení v druhé polovině roku 2014, které souviselo se zhoršením mezinárodního postavení Ruska kvůli konfliktu na Ukrajině a anexí Krymu a s tehdejším uvalením sankcí – jak ze strany USA, tak EU. Mezinárodní postavení země se nyní může dále zhoršit právě po Bidenově vítězství, což by mělo svůj neblahý dopad na ruské hospodářství, a tedy také na rubl.
Zahraniční investoři však nadále drží ruské vládní dluhopisy za více než tři biliony rublů, což představuje zhruba 37 miliard dolarů. Jedná se o historicky takřka rekordní číslo. Nelze tudíž vyloučit, že ruská měna je minimálně o deset procent podhodnocená. Trumpovo vítězství v amerických prezidentských volbách by tak mohlo být nečekanou vzpruhou také právě ruské měně. (2.11.2020)
