Loňský pokles provozního zisku automobilky Škoda Auto je projevem výzev a problémů, kterým čelí celý evropský automobilový průmysl.
Již loni začátkem roku vyly patrné známky nasycování trhu s automobily zejména ve starých zemích Evropské unie. Tamní firmy a domácnosti po roce 2013, s odezněním krize, obnovovaly své vozové parky, avšak tento proces nemohl trvat věčně,
a právě loni se citelně utlumil. V nových zemích EU zůstala situace lepší, protože tam dochází k obecně rychlejšímu růstu životní úrovně obyvatelstva, tedy „dohánění“ vyspělejších zemí EU, které umožňuje udržovat uspokojivou růstovou dynamiku tržeb.
Loni v září však v EU vstoupily v platnost nové, realističtější emisní testy vozidel, s nimiž se automobilky dodnes nedokázaly zcela vyrovnat. Stále tedy tlumí výkon evropského autoprůmyslu, byť v pozvolně klesající míře. I letos však ještě bude nepříznivý vliv přechodu na novou homologaci patrný.
V České republice a dalších zemích, zejména nových zemích EU, dochází v pokročilé fázi expanzivního ekonomického cyklu
k citelnému růst mezd, který se projevuje rapidním nárůstem personálních nákladů evropských automobilek, jenž omezuje jejich ziskovost. Bylo jen otázkou času, kdy se tlak odborů na další mzdový růst, který byl například v automobilce Škoda Auto zvláště patrný loni začátkem roku, promítne do zhoršení ziskovosti.
K faktorům evropským se však loni přidaly i nepříznivé faktory globální. V prvé řadě jde o ekonomické zpomalení Číny a překvapivý propad tamního automobilového trhu. Ten je do značné míry jen přechodný, avšak evropské automobilky v čele
s Volkswagenem kvůli němu trpí. Obchodní válka, kterou loni začátkem roku s Čínou rozpoutaly Spojené státy, situaci pochopitelně nepomáhá, stejně jako hrozba Washingtonu, že uvalí dodatečná cla právě i na evropská auta. K tomu je třeba připočíst přetrvávající hrozbu, že se brexit vymkne kontrole a nepříznivě poznamená celou evropskou, ba dokonce globální ekonomiku.
Automobilky obecně navíc čelí výzvě v podobě nástupu elektromobility a ústupu zejména dieselového pohonu, kvůli nimž
musí realizovat výrazné investiční výdaje, které rovněž omezují jejich ziskovost.
I když lze letos očekávat postupné zmírnění nepříznivého vlivu přechodu na nová homologační kritéria, nelze očekávat silnou vzpruhu automobilového segmentu v EU. Nelze ji očekávat ani v případě automobilky Škoda Auto. Je však třeba uvážit, že její prodeje v uplynulých letech lámaly rekord za rekordem a z dlouhodobého hlediska je její výkon bezpříkladně výborný. Žádný strom však neroste do nebes. Čína přestává být stále rostoucím odbytištěm, ale budou to v příštích letech levné automobily čínských značek, které budou představovat sílící konkurenci evropským automobilkám, včetně Škody. Nelze navíc očekávat výrazný pokles dynamiky personálních nákladů, jelikož například v České republice mzdy i letos stále porostou nadprůměrným tempem, jen mírně slabším než loni. Evropský automobilový průmysl, včetně Škody, i letos zůstane pod tlakem a nelze vyhlížet kdovíjak příznivý rok.
Řeči o možné krizi zapůsobily. Češi se zdráhají vzít si teď hypotéku, trh s nimi zamrzl
Průměrná sazba hypoték v ČR – ukazatel Fincentrum Hypoindex – letos v únoru klesla, a to ze tří procent na 2,99 procenta. Pokles ukazatele nastal poprvé od srpna 2017. Důvodem je zvrat ve vývoji tržních úrokových sazeb, ke kterému došlo už na sklonku loňského roku. V reakci na horšící se makroekonomické údaje a „vánoční“ burzovní propady přehodnotily klíčové světové centrální banky jako americký Fed nebo Evropská centrální banka svůj výhled pro zpřísňování měnové politiky. Zpřísňování odložily.
Obdobně reagoval trh, který se stále obává možné recese ve Spojených státech už v letech 2020 nebo 2021. Obává se zejména zpomalení čínské ekonomiky, důsledků napětí v mezinárodních obchodních vztazích a možného nezvládnutí brexitu. Loni koncem roku tak na hraně recese balancovalo i Německo, což je klíčový důvod, proč Evropská centrální banka letos v březnu přistoupila k dalšímu kolu měnověpolitické stimulace, a sice prostřednictvím dotovaných půjček bankám. Česká národní banka už jen kvůli silnému provázání české ekonomiky a ekonomiky eurozóny nemůže tento trend ignorovat. I ona zbrzdila v dalším zpřísňování měnové politiky. Letos nelze očekávat více než dvě zvýšení sazeb ČNB, přičemž překvapením by nebylo ani zvýšení jediné.
To vše má dopad do tržních úrokových sazeb v ČR, od nichž se odvíjejí sazby hypoték. K únorovému poklesu jejich průměrné sazby pak přispěl i ostrý konkurenční boj mezi bankami. Těm totiž tak jako tak mizí zájemci o hypotéky a zbývající zájemce si musí předcházet co možná nejatraktivnějšími sazbami. Objem nově poskytnutých hypoték byl v únoru nejmenší od ledna 2015. Čechy odrazují vysoké ceny nemovitostí a také regulace České národní banky, k jejichž dalšímu zpřísnění došlo loni v říjnu. Toto zpřísnění od možnosti získat hypotéku odřízlo až zhruba pětinu domácností.
Češi ale také vyhodnocují další vývoj. Sázejí na to, že s příchodem možné ekonomické krize by došlo jak ke snížení cen nemovitostí, tak i úrokové sazby hypoték, a vyčkávají. I to pak snižuje poptávku po hypotékách. Letos tedy nelze předpokládat, že se průměrná sazba hypoték dostane nad 3,6 procenta, přičemž tento nárůst je ještě podmíněn zpřísněním měnové politiky České národní banky. Na sazby kolem pěti či šesti procent jako před finanční krizí, nebo dokonce na sazby až kolem dvanácti procent jako v polovině 90. let, se hypotéky v probíhajícím ekonomickém cyklu vůbec nedostanou. (20.3.2019)
