Tanečky kolem zrušení superhrubé mzdy pokračují dalším číslem. Oba koaliční „tanečníci“ – ANO a ČSSD – si po dnešním vystoupení mohou gratulovat. Výrazně se totiž přiblížili situaci, kterou lze označit jako „win-win“. Každý z koaličních partnerů totiž získává více, než ztrácí.
Hnutí ANO nejprve „vyfouklo“ občanským demokratům nápad se zrušením superhrubé mzdy a jejím nahrazením patnáctiprocentním zdaněním mzdy hrubé. Těžko říci, zda tento návrh kdokoli z politiků kdy myslel vážně. ODS s ním přišla až v době, kdy neměla zodpovědnost za vládnutí. Z opoziční lavice se snáze žongluje s čísly, sliby, a dokonce fantaziemi až fantasmagoriemi, neboť chybí vládní zodpovědnost.
Těžko říci, zda na tom bylo hnutí ANO jinak. Nejspíše ne. Počátkem srpna sice šéf hnutí, premiér Andrej Babiš, poměrně troufale vzal návrh ODS za svůj, čímž věci dodal váhu: přece jenom, něco jiného je, když to či ono žádá opozice, a něco jiného, když s tím koketuje sám premiér. Z hlediska politického marketingu šlo o obratný krok: z premiéra se stal zase jednou pořádný „pravičák“, což nepochybně může zmírnit možný odliv voličské přízně právě k ODS.
Babiš si ale musel uvědomovat, že nápad je to věru pořádně pravicový, takže si ovšem žádá i „pořádně pravicové“ úsporné kroky. Třeba zeštíhlení a zlevnění provozu státu až o 90 miliard korun ročně, což je odhadovaná výše výpadku vzniklého nižším zdaněním. Nezapomeňme, že nyní, když platí superhrubá mzda, je hrubá mzda daněna 20,1 procenta. A najednou by to mělo být jen 15 procent!
Na scénu ve velmi příhodnou chvíli vešel druhý z vládních tanečníků, ČSSD. Sociální demokracie vtancovala s prohlášením, že výpadek 90 miliard je až příliš vysoký a že takto velkoryse daň opravdu snížit nelze. Sociální demokraté tím demonstrovali, že se umí poprat za zájmy těch svých voličů – a že jich je –, pro něž by výpadek 90 miliard erárních peněz mohl znamenat citelné zhoršení životní úrovně. Jde třeba o příjemce dávek, důchodce, část zaměstnanců placených z veřejných peněz a další. Ti všichni mohli být hledáním úspor za 90 miliard neblaze dotčeni.
S příchodem druhého tanečníka na scénu si ale zjevně oddechl i sám Babiš. Druhý tanečník mu poskytuje skvělou záminku, jak ze svého původního návrhu, jejž vyfoukl ODS, bez větší ztráty reputace zase umně vycouvat-nevycouvat. Nikdo přece netvrdí, že náhle přestal být pořádným pravičákem. Vždyť jenom konstruktivně upřednostňuje zájem celé vlády před zájmem svým. Uchovává si tedy tvář pravičáka, oslabuje tím ODS, přičemž se současně nemusí bát, že ztratí tu část svých voličů, které by hledání úspor za 90 miliard negativně poznamenalo.
Když dva vítězí, někdo zřejmě prohrává. Poraženým je nejen ODS, ale také ekonomika. Z ekonomického hlediska je nejčistším řešením co možná nejméně sazeb. Ostatně sama ministryně financí to dobře ví, neboť to deklaruje. Jenže nyní budou podle všeho sazby dvě: 19 a 23 procent. Nižší budou čelit zaměstnanci s nižšími příjmy, té vyšší zase ti s vyššími. Půjde o výsledek „win-win“ aranžmá, už z podstatné části dojednaného hnutím ANO a ČSSD.
Na zrušení superhrubé mzdy tedy dojde, ale jinak se žádné výrazné snížení daní konat nebude. Babiš, který oživil svoji pózu odhodlaného pravičáka, to svede na ČSSD a dá na odiv svůj konstruktivismus. ČSSD dosáhne svého také – k výraznému propadu inkasa veřejné kasy nedojde, dále bude v nepříliš ztenčené míře na erární dárky pro voliče.
Objem čerpání v rámci programu COVID III činí po více než dvou měsících 0,9 procenta celkové potenciálně čerpatelné částky. Cely program by se dosavadním tempem dočerpal za necelých 20 let
Za úvodní více než dva měsíce plného provozu programu COVID III, od začátku června do 7. srpna 2020, z něj firmy reálně čerpaly prostředky v objemu 4,51 miliardy korun. Vyplývá to z údajů, které dnes zveřejnila Česká národní banka. To odpovídá 0,91 procenta jeho celkové „palebné síly“, tedy celkového potenciálně využitelného objemu, jenž činí 495 miliard korun.
Pokud by se tempem prvních dvou měsíců čerpaly prostředky z programu COVID III i v nadcházející době, vyčerpal by se za zhruba devatenáct let. Jedná se samozřejmě o hypotetický příklad, který nicméně ilustruje, že čerpání z programu je stále pomalé a zaostává za očekáváním.
Jedním z důvodů jsou podpůrné programy, které stále běží nebo jejichž efekt ještě nevyprchal, jako je kurzarbeit, ošetřovné nebo moratorium pro splátky úvěrů. Tato podpůrná opatření poskytují domácnostem i podnikové sféře likviditu, takže firmy nemusí tolik čerpat provozní úvěry v rámci COVID III. Situace se může znatelně změnit na podzim a v příštím roce, kde podpůrné programy doběhnou, případně se zmírní jejich dopad.
Klíčovým cílem premiéra Andreje Babiše je to, aby celková úroveň veřejného zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu ČR nepřekročila úroveň z doby, kdy počátkem roku 2014 coby novopečený ministr financí přebíral státní kasu. Tehdy činil veřejný dluh ČR 44,9 procenta HDP, což je údaj za rok 2013. Současný expertní konsensus má za to, že při nynějším rozsahu podpůrných opatření nepřekročí ani v příštích letech úroveň 41 procent HDP. Té by měl dosáhnout v roce 2022, ale pak už opět klesat. Pod úroveň 40 procent by se měl dostat v roce 2024.
Pokud by se Babišovi podařilo udržet dluh na takovýchto úrovních, tj. níže, než kde byl v roce 2013, bude moci slavit politické vítězství. V tom smyslu, že bude moci hlásat, že koronavirovou krizi zvládl lépe, s menším nárůstem zadlužení, než jeho předchůdci, hlavně někdejší ministr financí Miroslav Kalousek, zvládli světovou finanční krizi a její důsledky.
Aby takového cíle dosáhl, nemohou být programy typu COVID III až příliš „rozmáchlé“. Každé podpůrné opatření pochopitelně znamená další zadlužení.
Navíc podstatná část loajálních příznivců hnutí ANO a jeho šéfa Andreje Babiše už vyjadřuje obavy v tom smyslu, že pokud stát bude až příliš „rozdávat“ jiným, například OSVČ, podnikatelům či firmám, na ně samotné se nedostane, resp. budou se muset v nadcházející době smířit s nižším nárůstem starobních důchodů či platů zaměstnanců nepodnikatelské sféry. Vzhledem k tomu, že z těchto socioekonomických skupin se rekrutuje zásadní část voličů hnutí ANO, premiér a ministři v barvách hnutí tento postoj v rostoucí míře reflektují, čehož výsledkem je i jen třicetiprocentní státní portfoliová záruka programu COVID III. Pokud by byla vyšší, i čerpání prostředků v rámci programu COVID III by bylo již nyní znatelnější.
Pochopitelně, vyšší záruku znamená také potenciálně ještě vyšší zadlužení.
Marks & Spencer propustí sedm tisíc lidí, prodejci oděvů vyklízejí i tuzemská obchodní centra – bojí se podzimní vlny koronavirové pandemie. I Češi se přesouvají k online nakupování
Britská maloobchodní síť Marks & Spencer, jež se soustředí zejména na prodej oděvů, propustí sedm tisíc svých zaměstnanců. Jde o nejnovější oběti ekonomických dopadů koronavirové nákazy, která na kamenné prodejny s oděvy udeřila obzvláště ničivě. Marks & Spencer sníží stavy svých zaměstnanců v příštích třech měsících. Minulý měsíc už přitom oznámil propuštění takřka tisícovky lidí.
Koronavirus udeřil na oděvní prodejny celosvětově. Česká obchodní centra, shopping mally či retail parky vyklízejí prodejci oděvů či obuvi. Jejich prodejní místa zatím nikdo nezaplňuje, místo nazdobených výloh je vidět jen nekonkrétní nápis „Coming soon“. Již brzy. Ale co? Kdo? Z Česka se nedávno stáhl třeba francouzský oděvní řetězec Camaieu, jenž tu provozoval skoro třicet kamenných obchodů. V problémech je také společnost L Brands, pod níž spadá značka luxusního spodního prádla Victoria’s Secret. A mnozí další.
Nyní, když v rostoucí míře hrozí závažný průběh podzimní vlny pandemie koronaviru, se obavy tuzemských i zahraničních prodejců oděvů stupňují. Podzim může být likvidační pro celou řadu z těch, kteří jarní vlnu pandemie ještě ustali.
Tržby maloobchodních prodejců oděvů, těch v kamenných prodejnách, ještě v červnu, podle nejnovějších údajů ČSÚ, klesaly meziročně o více než šestnáct procent. Přitom tržby maloobchodu jako celku byly v červnu už víceméně na loňské úrovni. A vyšší než loňské tržby pak zaznamenali třeba prodejci sportovních potřeb, a zejména on-line obchody.
To není náhoda. Koronavirová krize naučila v e-shopech nakupovat i ty Čechy, kteří tak dosud nečinili. Tržby tuzemských e-shopů tak letos mohou atakovat hranici 200 miliard korun. Dosavadní rekord, loňský, přitom činí 155 miliard.
Navíc koronavirová krize snížila zájem o formálnější oblečení a obuv, jakou jsou obleky, kostýmy, ale i třeba džíny. Naopak sportovní a pohodlné oblečení získalo na popularitě. Důvod je zřejmý: když byli lidé více doma, třeba i na home officu, nepotřebovali tolik formálního, luxusnějšího oblečení, které normálně do zaměstnání nosí. Mnozí zůstávají i u tohoto návyku. Nakupují více pohodlného a sportovního oblečení než dříve a nakupují celkově více oblečení či obuvi přes internet. Kamenné obchody s oděvy tudíž ztrácejí zákazníky a vyklízejí tuzemská obchodní centra a retail parky. Podobný trend je patrný i v zahraničí.
Odklon od formálního zboží zrcadlí i vývoj akcií firem jako Hugo Boss nebo Levi Strauss, které během koronavirové krize dramaticky poklesly a dosud se nezotavily – jsou stále skoro jen na polovině své úrovně ze začátku letošního roku. To znamená, že investoři nevěří v rychlý růst ziskovosti těchto firem k předkoronavirovému trendu. (18.8.2020)
