Kvantitativní uvolňování se plně zabydluje v zemích střední a východní Evropy. I v těch, které nesdílí euro, jako je Polsko, Rumunsko, Maďarsko nebo Česko. Vlády a centrální banky těchto zemí podnikají legislativní kroky k tomu, aby ke kvantitativnímu uvolňování mohlo docházet, případně už takové opatření přímo provádějí či signalizují.
Po Maďarsku, jehož centrální banka začala ve velkém nakupovat cenné papíry kryté hypotékami už v roce 2018, se v minulém a tomto týdnu připojují také Polsko, Rumunsko a Česko. Děje se tak ve snaze čelit dopadům nadcházející recese, způsobené šířením koronavirové nákazy a souvisejícími opatřeními.
Vláda premiéra Andreje Babiše dnes schválila možnost právě takového nákupu. To znamená, projde-li návrh sněmovnou, že Česká národní banka bude moci na sekundárním trhu nakupovat i vládní dluhopisy s dobou splatnosti delší než jeden rok, tedy například rozšířené desetileté dluhopisy.
Kvantitativní uvolňování spočívá ve své standardní podobě právě v nakupování dlouhodobých vládních dluhopisů za finanční prostředky, které nově vytváří – „tiskne“ – centrální banka. Tyto finanční prostředky pak zvyšují likviditu v rámci mezibankovního trhu, což jednotlivým komerčním bankám usnadňuje úvěrování firmem i domácností. Současně odkupem dluhopisů centrální bankou dochází k tlaku na pokles dlouhodobých úrokových sazeb. Zlevňuje tedy nejen půjčování státu, ale obecně dochází ke snížení úroků úvěrů napříč ekonomikou, včetně úroků třeba hypoték.
Skutečnost, že se kvantitativní uvolňování takto ve střední a východní Evropě zabydluje, je do značné míry překvapivá. Například Česká národní banka ještě před několika lety, v rámci snahy podpořit ekonomiku decimovanou dopady světové finanční krize z let 2008 a 2009, uváděla, že pro menší otevřené ekonomiky není stimulace prostřednictvím kvantitativního uvolňování nejvhodnějším řešením. Proto ostatně také k měnověpolitické stimulaci v roce 2013 zvolila intervenci prostřednictvím kurzu, tedy umělé oslabování české měny. Intervenci prostřednictvím kurzu ovšem volily i další malé a otevřené ekonomiky, například Švýcarsko.
Premiér Babiš nicméně dnes upozornil, že skutečnost, že Česká národní banka bude moci nakupovat dlouhodobé dluhopisy vlády ČR, neznamená, že tak okamžitě začne činit. Vláda a i centrální banka ovšem evidentně chtějí mít jasnou a definitivní legislativní možnost tak činit v případě, že si to třeba i nenadálé okolnosti vyžádají.
Jiné země v regionu postupují obdobně. Trh například aktuálně spekuluje, že maďarská centrální banka po svém dnešním rozhodnutí ponechat úrokové sazby na stávající úrovni přistoupí právě k nekonvenčnímu měnověpolitickému zásahu typu kvantitativního uvolňování.
Trend v této oblasti ale udávají světově významné centrální banky. Americká centrální banka včera rozhodla, že bude objemově i časově neomezeně nakupovat dluhopisy, zejména pak americké vládní dluhopisy. To znamená, že ministerstvo financí USA nebude mít problém na trhu prodat jakýkoli objem nově vydávaných dluhopisů, potenciálně včetně padesátiletých. Pokud by o tyto dluhopisy nebyl za daných podmínek na trhu zájem, vykoupí je právě americká centrální banka. Podobně uvažují i vlády a centrální banky v regionu střední a východní Evropy.
Ministerstvo financí USA nyní výrazně zvýší intenzitu vydávání nových dluhopisů. To proto, aby mohla být financována masivní fiskální sanace ekonomiky USA. Zákonodárci v USA právě jednají o její konkrétní podobě. Balík opatření by měl vyjít na zhruba dva biliony dolarů.
Investoři se v reakci na tato masivní opaření částečně uchylují do aktiv typu zlata, neboť v něm vidí pojistku proti inflaci a znehodnocování dolaru, ale i jiných měn. Americká centrální banka totiž bude dluhopisy nakupovat za nově vytvářené dolary. To je potenciálně inflační, neboť to ředí kupní sílu dolaru.
Zlato včera poprvé v historii dosáhlo cenové úrovně 40 tisíc korun za jednu unci. Drahému kovu pomáhá k cenovému růstu slábnutí koruny k dolaru. Vzájemný kurs koruny k dolaru je blízko nejslabších úrovní od roku 2004. Pokud Česká národní banka bude třeba již na svém měnověpolitickém zasedání tento čtvrtek signalizovat možnost eventuálního spuštění kvantitativního uvolňování v ČR, tlak na oslabení koruny opět zesílí.
Zlatu v současnosti nahrává také politika prakticky nulových úrokových sazeb, kterou americká centrální banka a další světově významné centrální banky uplatňují. Drahý kov je tradičně vnímán jako bezpečné útočiště pro časy tržních otřesů a propadů, což je také právě současná situace.
Odložení olympiády vyjde Japonce na zhruba šest miliard dolarů, japonská měna mírně oslabuje
Poprvé v historii pořádání novodobých olympijských her, tedy poprvé od konce 19. století, se tyto hry uskuteční v přeloženém termínu. Olympiáda v Tokiu se uskuteční místo letošního roku až v roce 2021. Šíření koronavirové nákazy si tak v podobě odložení tak rozsáhlé a nákladné akce, jakou jsou olympijské hry, vyžádalo v tomto smyslu dosud svojí největší oběť.
V historii novodobých olympiád, píšící se od roku 1894, se dosud nikdy odložené olympijské hry nekonaly. Kvůli druhé světové válce byly sice nejprve odloženy olympijské hry roku 1940, ty však byly posléze zcela zrušeny, stejně jako hry plánované na rok 1944.
Pokud by se olympijské hry v Tokiu vůbec nekonaly, utrpí japonská ekonomika škodu ve výši až zhruba 60 miliard dolarů. V této sumě jsou zahrnuty jak přímé náklady, tak nepřímý efekt v podobě ztrát ze souvisejícího navýšeného cestovního ruchu, maloobchodních tržeb a obecně spotřeby či investic. Za přípravu olympijských her Japonsko utratilo dosud přibližně 26 miliard dolarů. Náklady spjaté s jednoročním odložením činí necelých šest miliard dolarů.
Japonský jen v reakci na oznámení o odložení her vůči dolaru mírně oslabil. Olympiáda by totiž zvýšila poptávku po japonské měně, například ze strany přijíždějících turistů. Oslabení jenu však je opravdu jen mírné, neboť tato měna nyní těží ze svého statusu klíčového světového bezpečného útočiště. Je o ní tedy stále značný zájem, a to kvůli napjaté atmosféře na světových trzích a možné letošní globální recesi. Navíc odložení o jeden rok pochopitelně nenapáchá zdaleka takové škody jako případné úplné zrušení her.
Současná striktní opatření pro boj s koronavirem zachrání 20 tisíc Čechů
Stále častěji se tak objevuje otázka, zda současným mocným ochromením ekonomiky – se všemi neblahými důsledky, které to může mít nejen letos – neplatíme až přílišnou daň za opatření pro boj s koronavirem. V nové studii nazvané „Makroekonomie epidemie“, kterou v pondělí publikoval americký Národní úřad pro ekonomický výzkum, odpovídá tým ekonomů z USA a Německa. Jedná se o zřejmě první akademickou studii, která již modeluje přímo různé ekonomické dopady opatření zaváděných v těchto týdnech a dnech v souvislosti s onemocněním Covid-19.
Opatření typu nuceného přechodu na „práci z domova“ či zavírání škol, obchodů, restaurací i továren z makroekonomického hlediska znamenají, že lidé odpracují méně hodin a vykážou slabší úroveň spotřeby. Zároveň se ovšem dále snižuje podíl nakažených a zemřelých. Z modelového příkladu USA vyplývá, že vládní opatření v optimálním případě zachrání zhruba 600 tisíc lidí. To kromě jiného znamená, že dlouhodobě méně klesne počet odpracovaných hodin, neboť i zemřelých je výrazně méně. Recese je pochopitelně výrazně hlubší než bez vládních opatření, místo devítiprocentního propadu vykazuje spotřeba propad 21procentní. Zároveň však dlouhodobě nedochází k tak výraznému trvalému propadu odpracovaných hodin, a tedy celkového výkonu ekonomiky, což postupně kompenzuje ztrátu způsobenou hlubší recesi. Bez ohledu na humánní dimenzi tak restriktivní vládní opatření mají dlouhodobě i svůj smysl čistě účetně-ekonomický.
Z hrubého přepočtu závěrů zmíněné studie na české podmínky plyne, že současná striktní opatření Babišovy vlády zachrání před smrtí zhruba 20 tisíc obyvatel ČR. Ekonomický útlum, ba recese sice bude hlubší než bez těchto opatření. K citelnému útlumu by však došlo tak jako tak. Kvůli přirozenému pudu sebezáchovy obyvatel ČR a snaze ochránit sebe sama před nákazou i bez vládních omezení a kvůli opatřením zaváděním v zahraničí, v zemích obchodních partnerů ČR. Dvacet tisíc zachráněných životů, to má především svůj nevyčíslitelný lidský rozměr. Zároveň ale i rozměr ekonomický. Řada z těchto zachráněných ještě řadu let bude přispívat k růstu výkonu české ekonomiky, a tedy i ke kompenzaci ztráty v podobě hlubší recese vzniklé jejich záchranou. (23.3.2020)
