Zrušení superhrubé mzdy a také zrušení takzvané solidární přirážky, které dnes Sněmovně předložil premiér Andrej Babiš, mají podle příslušné zprávy připravit veřejné rozpočty o 85,7 miliardy korun. Část této ztráty bude kompenzována tím, že lidem ve výsledku zůstane v kapse v souhrnu více peněz. Část z nich použijí na navýšení své spotřeby, takže stát vybere více na DPH. Inkaso DPH se zvýší o šest miliard, tudíž celkový výpadek veřejných rozpočtů ze zrušení superhrubé mzdy a solidární přirážky má činit 79,2 miliardy korun. Státní rozpočet přijde z této částky o 52,1 miliardy, obecní rozpočty o rovných dvacet miliard a krajské rozpočty pak o 7,1 miliardy.
Babišova dnešní zpráva, předložená Sněmovně, tedy počítá se slabší odezvou spotřeby, než s jakou se počítalo letos v létě, kdy vládní představitelé otázku zrušení superhrubé mzdy opět vážně předestřeli. Tehdy měli za to, že díky vyššímu inkasu DPH by se do veřejné kasy mohlo vrátit až dvacet miliard korun.
Vláda minulý týden schválila pro rok 2021 státní rozpočet se schodkem 320 miliard korun. Pokud by se nyní do této cifry započítal výpadek způsobený zrušením superhrubé mzdy, tedy oněch 52,1 miliardy korun, znamená to, že vláda by navýšila schodek pro příští rok až na 375 miliard korun. Stále tak nelze vyloučit, že schodek v příštím roce může být vyšší než schodek v roce letošním. Ten by se totiž podle optimistického scénáře, který ovšem mimo jiné počítá s poměrně mírným ekonomickým dopadem druhé vlny pandemie koronaviru, mohl pohybovat kolem úrovně 370 miliard korun.
Ke zrušení superhrubé mzdy by mělo dojít pouze na období dvou let, takže je otázka, zda fakticky lze hovořit o zrušení. Spíše je na místě výraz „přerušení“. O tom, jak bude daňový režim vypadat po uplynutí těchto dvou let, se má rozhodnout v jejich průběhu, a to na základě celkového ekonomického a fiskálního vývoje v zemi. To do daňové problematiky vnáší určitou dodatečnou dávku nejistoty, jež není v této už tak nejisté době rozhodně žádoucí.
Tato nejistota se odráží i na úrovni rozpočtů nižších samosprávních celků, které se obecně ocitají pod větším tlakem než rozpočet centrální vlády, která si například snáze než nižší samosprávní celky může na mezinárodních trzích půjčovat. Například obce tak mohou na rostoucí tíseň ve svém hospodaření reagovat navyšováním daně z nemovitosti.
Některé obce a města proto již nyní přistupují ke zvyšování daně z nemovitosti od příštího roku. Přitom zvyšování daně z nemovitosti v řadě především větších českých měst obyvatele rozhořčilo už letos začátkem roku. V mnohých z obcí bylo totiž až několikanásobné. Další „pokračování“ zvyšování daně z nemovitosti tedy mohou obyvatelé řady měst očekávat hned zkraje roku 2021.
Obecní kasy se kvůli ekonomickým dopadům šíření koronaviru a kvůli souvisejícím protipandemickým opatřením vyprazdňují. A další zátěží nyní pro ně může být zrušení superhrubé mzdy, pokud k němu skutečně dojde.
Potvrzuje se tedy to, nač již delší dobu upozorňují ekonomové: za současné rekordní zadlužování české vlády a veřejných rozpočtů obecně zaplatí nakonec řadový občan, právě vyššími daněmi. Jen ty vyšší daně zatím nebude vybírat centrální vláda, ale obce a města.
Města a obce nyní musejí škrtat investiční výdaje a šetřit na svých běžných výdajích. Musejí se totiž takto vypořádat s výpadkem sdílených daní, který nastal v důsledku koronavirové krize. Mnohde ale nebudou škrty a šetření stačit, takže daná obec či město přistoupí ke zvýšení daně z nemovitostí. Daň musí každoročně hradit vlastníci bytů, domů, staveb a pozemků. Veškeré vybrané peníze zůstávají městům.
Mnohé obce se přitom už loni rozhodly uplatnit od roku 2020, tedy ještě před úderem koronaviru, takzvaný místní koeficient, kterým se násobí dosavadní daň, a to dvakrát až pětkrát. Této možnosti zatím v České republice využila řádově procenta obcí. Jde přitom zejména o krajská města, z nichž se k tomuto kroku odhodlala téměř polovina.
Zvyšování daně z nemovitostí od roku 2021 už odklepli například zastupitelé ve Slavkově. Usoudili, že nelze neustále škrtat na provozních výdajích, jestliže chtějí udržet investice. Naopak v Bohumíně nebo Olomouci se daň z nemovitosti v roce 2021 zvedat nebude. Olomouci takový postup doporučila i ratingová agentura, která městu připravuje ratingové hodnocení.
Trump, nebo Biden, otrlý egocentrik, nebo "dědeček hříbeček"? Kdo je lepší pro ekonomiku?
Americká média a bubliny sociálních sítí polarizují politickou scénu natolik, že ve finále proti sobě stojí totálně otrlý Trump a „dědeček hříbeček“ Biden. Prvnímu jeho egocentrická otrlost umožňuje, aby po něm mediální útoky, které by málokdo jiný snesl, stékaly jako po teflonu. Druhý je tak široce konsensuální, ale i natolik bez barvy a zápachu, že může z pozice „méně výrazného ze dvou zel“ oslovit nakonec rozhodující část voličů. Prezidentskému klání tak ale bohužel chybí kandidát, který by Americe v příštích čtyřech letech mohl vrátit to, čím bývala. Přirozeně respektovanou velmocí.
Zvítězí-li Biden, zmírní napětí mezi USA a EU (nikoli však mezi USA a Čínou) a za potlesku médií také demokratický kandidát zruší podstatnou část Trumpovy daňové reformy z roku 2017. Bohatším Američanům citelně navýší daně. Velké korporace mu jistě „povinně“ zatleskají také, ale své zisky budou dále – a o to sofistikovaněji – danit k v tomu určených rájích a skrze ještě spletitější struktury než doposud. Z vyššího daňového inkasa ovšem Biden pokryje část výdajů na dvoubilionový balík zelených opatření, zdravotnictví či dopravní infrastrukturu.
Trump by naopak rád daně dále snižoval. Pokud z takového snížení bude těžit převážně jen část veřejnosti, napjatá atmosféra v americké společnosti dále zhoustne. Bidenova daňová reforma by svým jednoznačným zatížením bohatších mohla na druhou stranu vyvolat ochromení investiční a obecně ekonomické aktivity v zemi a zejména pokles jejího inovativního potenciálu.
Hrozbou je v případě Bidenova zvolení také nadměrný růst přerozdělování, které může Spojené státy nasměrovat po vzoru Evropy na cestu ekonomické stagnace až úpadku. Trump naopak neřeší zadlužení, které je hlubší a hlubší a představuje ve výhledu stěžejní problém, jemuž americká ekonomika čelí.
Z hlediska určité „odzkoušenosti“ a „jistoty“ – ve smyslu toho, že už se ví, co čekat – představuje pro trhy a americkou ekonomiku nepatrně lepší volbu Trump, avšak rozdíl je těsný.
Česko je podle MMF poprvé v historii bohatší než Itálie i Španělsko. Důvodem je koronavirus, ČR by si však svůj náskok před nimi měla udržet i v dalších letech a překonat nakonec i Japonsko
Česká republika je poprvé ve své novodobé historii, počítané od roku 1993, bohatší než Itálie a Španělsko. Vyplývá to z nových dat Mezinárodního měnového fondu, aktualizovaných letos v říjnu.
Podle MMF činí hrubý domácí produkt v přepočtu na obyvatele letos v ČR 38 120 mezinárodních dolarů roku 2017 (tedy ve stálých cenách a po přepočtení paritou kupní síly měny). V Itálii se pro letošek podle MMF jedná o 37 905 a ve Španělsku o 36 086 mezinárodních dolarů roku 2017.
Důvodem je koronavirová krize, která v rámci své takzvané první, „jarní“ vlny zasáhla zvláště tíživě právě Itálii a Španělsko. Jejich ekonomický propad, včetně propadu právě ukazatele HDP v přepočtu na hlavu, byl tak citelnější než propad většiny dalších vyspělých ekonomik, včetně České republiky nebo třeba Slovenska.
Příznivé z hlediska ČR je to, že podle prognózy MMF na léta 2021 až 2025 už by ji Itálie ani Španělsko neměly znova „předběhnout“. Například pro rok 2025 MMF prognózuje, že česká ekonomika vytvoří v přepočtu na obyvatele bohatství čítající 45 490 mezinárodních dolarů roku 2017, zatímco Itálie jen 42 525 a Španělsko pouze 42 809 mezinárodních dolarů roku 2017.
Další pozitivním faktem je to, že zatímco Česko letos v porovnání s loňskem předběhlo hned dvě země, které MMF kategorizuje jako vyspělé – tedy právě Itálii a Španělsko –, žádná jiná vyspělá země se před něj nedostala. Česko si tak v pomyslném pořadí nejbohatších vyspělých ekonomik světa dle MMF polepšilo z loňského 29. na letošní 27. místo. Dotahuje se tak také na Nový Zéland a Japonsko.
V roce 2025 by Česko mělo dle MMF obsazovat 25. příčku tohoto pořadí, když v bohatství na obyvatele překoná právě Nový Zéland a Japonsko. Slovensko si podle MMF polepší z loňské 37. příčky na 36. příčku v roce 2027, když se mu podaří „předběhnout“ Portoriko. Slovensko však i v dalších letech zůstane nejen Itálií a Španělskem, ale také třeba Portugalskem, Estonskem nebo Litvou. (26.10.2020)
