Inaugurace nového prezidenta USA Joe Bidena a nástup jeho administrativy nezůstanou bez vlivu na rodinný rozpočet každého Čecha. Už předem lze říci, že oslabí dolar, což zlevní benzin i spotřební elektroniku.
Spojené státy nebudou usilovat o slabší dolar. To by měla být klíčová zpráva, kterou dnes při senátním slyšení americkým zákonodárcům přednese Janet Yellenová. Zvolený prezident Joe Biden tuto někdejší šéfku americké centrální banky nominoval na post ministryně financí své administrativy – a Senát mu ji musí posvětit.
Dosavadní postoj Yellenové k dolaru se dá vystihnout slovy "ruce pryč do něj".
A také "ruce pryč od trumpovského přístupu k dolaru". Končící prezident Donald Trump totiž nevídaným způsobem napadal podle svého mínění až příliš silný dolar, čímž se pokoušel srážet jeho hodnotu po přepočtu do jiných měn. Yellenová signalizuje, že nyní se americká administrativa vrátí k běžnému přístupu a nechá dolar bez slovních intervencí, takže by jeho sílu měly volněji ovlivňovat tržní síly.
To může být na první poslech špatná zpráva pro české motoristy nebo třeba tuzemské milovníky spotřební elektroniky.
S ropou se v americké měně obchoduje, stejně jako je dolar určující právě pro cenu všemožné elektroniky. Takže pokud by nyní měl Washington méně než za Trumpa intervenovat a tweetovat za slabší dolar, jeho silnější úroveň zdraží Čechům benzin, naftu, mobily, televizory či ledničky.
Jenže to, oč se Trump pokoušel explicitně slovy, se Bidenově administrativě může zdařit činy, jakožto "vedlejší produkt" vlastní rozmáchlé rozpočtové politiky. Minulý týden totiž Biden představil balík rozpočtových opatření v objemu 1,9 bilionu dolarů. Obsahuje mj. peníze na navýšení přímých plateb Američanům v souvislosti s ekonomickými dopady pandemie, ale také dodatečné prostředky na zajištění distribuce vakcíny.
I když se tedy od Bidena nedá čekat intervenování za slabší dolar, zvolený šéf Bílého domu zjevně nebude mít problém s dalším enormním zadlužováním. To by mělo dolar oslabovat také, aniž by byla potřeba jej tlačit dolů slovy či tweety. Letos tak lze čekat, že koruna proti dolaru posílí o několik desetihaléřů, což čeští motoristé, konzumenti elektroniky nebo milovníci amerických e-shopů uvítají.
Na transatlantické frontě klid
Další dobrou zprávou pro Čechy je to, že Biden znamená klid zbraní na transatlantické obchodní frontě. Ten Česku svědčí ještě víc než řadě jiných zemí EU. Česko je na plynulosti mezinárodního obchodu mimořádně závislé. Trumpovy výhrůžky novými cly vnášely mezi evropské exportéry ochromující nejistotu. Ta s Bidenem vezme zasvé.
Zklidnění transatlantické obchodní konfrontace, které Biden přináší, mohlo být ještě korunováno. Ale není. Na sklonku minulého roku totiž EU s Čínou dotáhly jednání na společné investiční dohodě. Číňané se v souvislosti s úspěšným Bidenovým tažením na Bílý dům začali obávat, že vznikne silná zájmová koalice, jejímiž pilíři budou USA a EU. A že ta koalice společně s dalšími státy, potenciálně třeba včetně Indie, vyvine na Čínu koordinovaný tlak, a ta bude muset nakonec učinit citelnější ústupky stran svého jednání v rámci mezinárodních obchodních a investičních vztahů.
EU se ovšem dotažením úmluvy dopouští téže chyby, kterou mnozí v uplynulých letech oprávněně vytýkali republikánské administrativě. Trump postupoval vůči Číně jednostranně, podobně svéhlavě, jako když se svými tweety snažil srazit prý až příliš silný dolar. Místo aby spojil síly s EU a dalšími zeměmi. Místo aby působil v rámci širší zájmové koalice, jednostranně s Čínou bojoval zejména prostřednictvím navyšování cel na její dovoz do USA. Tento boj byl méně účinný, než by byl postup v rámci širší mezinárodní fronty. Jakkoli USA a Čína před úderem pandemie na přelomu let 2019 a 2020 dojednaly úvodní fázi své obchodní úmluvy, zdaleka nelze hovořit o jednoznačném úspěchu USA.
To, že Trump navíc ještě kontraproduktivně stupňoval napětí v transatlantických vztazích, Číně jen nahrávalo.
Od Bidenovy administrativy se v oblasti mezinárodního obchodu čekají dvě věci. Zaprvé, že změkčí postoj USA k EU, a že dokonce obnoví jednání o úmluvě typu TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství), kterou Trump po nástupu do úřadu v roce 2017 shodil ze stolu. A zadruhé, že fakticky nesleví z vyostřeného postoje Trumpovy administrativy vůči Číně.
Peking si snadno spočítal, že USA po Bidenově nástupu nijak "nevyměknou", přičemž navíc hrozí to, co za Trumpa ne, tedy že vytvoří alianci s EU. Proto si Čína pospíšila, učinila mírnější ústupky a plácla si s Unií, aby tak ztížila, ne-li znemožnila účinný koordinovaný postup USA a EU vůči sobě samé. Unie měla a mohla vyčkat, až se Biden v Bílém domě "rozkouká", a pokusit se teprve poté, třeba i v rámci společného postupu s USA, přimět Čínu k výraznějším ústupkům a ke znatelnějšímu otevření a "pozápadnění" její ekonomiky. Čína zkrátka jen aplikovala určitou formu staletími osvědčené taktiky "rozděl a panuj". Pravda, půdu jí pro to svým zmíněným jednostranným postupem připravil Trump. Jenže EU na styl republikánova jednostranného jednání navazuje a střílí tak celý Západ do nohy, podobně jako Trump sám. Čína tak odchází posílena, neboť Západ nyní kulhá ještě více než za Trumpa, a to dříve, než Biden vůbec začal v Bílém domě úřadovat.
České dráhy se chystají škrtat na mzdách, využívají zrušení superhrubé mzdy. Kdo bude další?
Rok 2021 se ponese ve znamení plošného snížení mezd a platů v řadě firem a podniků, a to i těch ve vlastnictví státu. Signálů je více. Jeden z nich vysílají České dráhy.
Tento podnik vlastněný státem plánuje od dubna snížit mzdy asi 700 administrativních pracovníků. Část z nich navíc zřejmě propustí. Důvodem jsou současné ztráty během koronavirové krize, které loni jen na tržbách dosáhly přibližně čtyř miliard korun.
Záměr už dříve avizoval šéf Českých drah Ivan Bednárik. Podle něj mohou České dráhy ušetřit buď propouštěním, nebo plošným snižováním mezd. Případně, jak vidíme, kombinací obého. „Samozřejmě, že další cesta, jak ušetřit, může být snížení smluvních mezd o zhruba deset procent,“ uvedl v lednu generální ředitel Bednárik v rozhovoru pro podnikový časopis Železničář.
V loňském roce činila průměrná mzda v podniku České dráhy zhruba 38 tisíc korun měsíčně. Deset procent z této částky odpovídá 3800 korun.
Dopad na dotčené zaměstnance by přitom nebyl až tak tíživý, a to kvůli letošnímu takzvanému zrušení superhrubé mzdy. Mzdové škrty zaměstnance ČD po zrušení superhrubé mzdy nebudou tolik bolet, říká doslova Bednárik.
Letošní zrušení superhrubé mzdy ve spojení s navýšením daňové slevy na poplatníka zaměstnancům ČD, stejně jako zaměstnancům jiných firem a podniků, opravdu výrazně pomůže. Letos České dráhy zvyšují svým zaměstnancům tarifní mzdy o dvě procenta, pro ilustraci však vyjděme z uvedené průměrné mzdy v loňském roce, tedy 38 tisíc korun.
Zaměstnanec ČD, který loni pobíral právě 38 tisíc korun hrubého, si loni v čistém přišel na 28 255 korun. V letošním roce ale díky zrušení superhrubé mzdy a navýšení slevy na poplatníka může počítat s čistou mzdou o 2185 korun vyšší, konkrétně 30 440 korun.
Pokud se tedy České dráhy uchýlí ke zmíněné desetiprocentní redukci mezd, dotčené stovky zaměstnanců Českých drah ji pocítí pouze z menší části. Zaměstnanec ČD, jemuž by byla průměrná mzda 38 tisíc snížena o deset procent, bude kvůli zrušení superhrubé mzdy a navýšení slevy na poplatníka pobírat v čistém 27 628 tisíc korun. Oproti loňskému čistému platu ve výši zmíněných 28 255 korun by si tak pohoršil pouze o 627 korun.
Uvažování managementu Českých drah naznačuje, jak budou letos postupovat mnohé jiné firmy a podniky v zemi: využijí zrušení superhrubé mzdy a navýšení základní slevy na poplatníka k sociálně ještě poměrně přijatelnému řešení své tísnivé hospodářské situace. Tudíž propouštění v ekonomice by nemělo být nikterak enormní a míra nezaměstnanosti nepřeroste šest procent. Řada zaměstnanců se tedy udrží práci, jen se bude muset spokojit s nižší mzdou. To je však stále přijatelnější varianta než o práci přijít a mít tedy mzdu rovnou nulovou. (19.1.2021)
