S pátečním vzestupem ceny bitcoinu k několikaměsíčnímu maximu takřka 240 tisíc korun za kus opět zintenzivňuje debata, nakolik je investice do nejstarší a nejrozšířenější kryptoměny (a také do těch delších, kterých je už více než pět tisíc) vlastně riziková.
Rizika investice do bitcoinu jsou nezměrná. V krajním případě může člověk takovou investicí o všechny své peníze přijít. Vlastně se totiž ani nejedná o investici, ale o sázku jako v loterii. Potenciální výnos ovšem stojí za to. Třeba za loňský rok nebyl jen potenciální, ale skutečný, jelikož bitcoin zhodnotil o skoro sto procent. Letos však tomu tak rozhodně být nemusí. Člověk by proto měl do bitcoinu investovat jen malou část svých celkových úspor, třeba jedno procento. Měl by si zároveň představit, že tyto peníze „hází do kanálu“ a že už je nikdy neuvidí. Jinými slovy, právě skutečnost, že tyto peníze už nikdy neuvidí, by ani v té nejmenší míře neměla negativně ovlivnit jeho současnou nebo budoucí životní úroveň. Jakmile by ztráta těch peněz jeho životní úroveň negativně poznamenala, je rozumné se takové investici zcela vyhnout, nebo alespoň investovat menší objem prostředků, protože riziko ztráty je v případně investice bitcoinu naprosto enormní.
Člověk, který má volné prostředky a chtěl by investovat do bitcoinů, ale nemá s tím moc zkušeností, by se měl nejprve poučit a vzdělat. Buď u důvěryhodných známých, kteří již do kryptoměn či bitcoinu delší dobu investují, nebo na internetu. Tam je přehršel různých informačních zdrojů. Je rozumné pořídit si hardwarovou kryptoměnou peněženku, která zamezuje možnosti krádeže bitcoinu či jiné kryptoměny. Taková krádež hrozí při jejich uchovávání v online rozhraní. Ani poučený a v oblasti kryptoměn již vzdělaný člověk, vlastnící dokonce i hardwarovou peněženku, by nikdy neměl do bitcoinu či jiné kryptoměny investovat více než jedno až tři procenta svých úspor. Měl by také s investicemi do kryptoměn začít až teprve tehdy, když už má ve svém portfoliu běžné investice, jako jsou ty do nemovitostí, akcií, dluhopisů, podílových fondů či třeba zlata.
Česko i v roce 2019 zůstalo „levným chlévem Evropy“. Problémem českého zemědělství zůstala loni poměrně nízká přidaná hodnota domácí produkce, která prohlubuje schodek agrárního zahraničního obchodu
Česko i v roce 2019 zůstalo „levným chlévem Evropy“. Problémem českého zemědělství zůstala loni poměrně nízká přidaná hodnota domácí produkce, která prohlubuje schodek agrárního zahraničního obchodu. Čísla ministerstva zemědělství k agrární produkci v ČR v loňském roce konstatují její růst na 151 miliard korun, což je meziročně o devět miliard více. Český statistický úřad potvrzuje převážně růstovou tendenci loňské živočišné zemědělské produkce.
O necelá dvě procenta meziročně vzrostla výroba hovězího masa. Příznivé z hlediska dlouhodobého rozvoje tuzemského zemědělství a ostatně i potravinářství je to, že se produkce hovězího zvýšila navzdory klesajícímu počtu skotu ve výkrmu. Důvodem je snížení vývozu, a naopak zvýšení dovozu zvířat určených k porážce.
Jedná se tedy o posun žádoucím směrem, neboť dlouhodobým problémem českého zemědělství a potravinářství je vývoz nízké přidané hodnoty, například živých zvířat, při současném nepřiměřeně vysokém dovozu vyšší přidané hodnoty, například již zpracovaného masa. Česko tak tedy často dováží vyšší přidanou hodnotu, tedy i práci zahraničního zpracovatele, než jakou vyváží, což zásadním způsobem prohlubuje schodek agrárního zahraničního obchodu. K jeho prohloubení došlo i loni. Deficit se z úrovně 41,7 miliardy prohloubil na 47,2 miliardy. Příslušná čísla zveřejnilo ministerstvo zemědělství. Schodek se sice prohlubuje, ale přece pomalejším tempem než loni.
Výroba loni mírně rostla také v případě drůbežího masa, meziročně o více než dvě procenta. Naopak mírně klesla v případě vepřového. Celosvětový trh s vepřovým, prasaty a selaty byl ovšem loni poznamenán šířící se epidemií afrického moru prasat, která propukla v roce 2018 a loni se šířila nejen v Asii, ale i v některých evropských zemích, včetně třeba Polska.
Tuzemské zemědělství loni celkově, i při zahrnutí rostlinné výroby, vykázalo solidní výsledek své celkové produkce, a to zejména vzhledem k nepříznivým podmínkám, které v roce 2019 panovaly. Klimatické podmínky byly sice příznivější než předloni, ale přesto sucho, jarní mrazy a další neblahé situační vlivy představovaly zásadní výzvu z hlediska tuzemských zemědělců.
Z nákladových položek zemědělce trápí zejména vzestup mzdových nákladů, nájemného z budov a pozemků, navýšení pachtů a růst cen osiv a hnojiv. Zemědělci obecně čelí a čelit budou růstu cen energií v čele s elektřinou. To vše se v letošním roce projeví růstem cen některých potravin pro domácnosti až o dvacet procent, některé z položek zdraží jen nepatrně, takzvaně „o inflaci“.
Cenové tlaky by letos měly z důvodu relativně dobré sklizně polevit oproti loňskému roku u brambor, naopak zesílí u masa, zejména vepřového. Klíčovou výzvou českému zemědělství a veterinární správě je zamezení zavlečení zmíněné epidemie afrického moru prasat do Česka. Vepřové maso v ČR může v jejím důsledku letos v ČR zdražit o dalších až dvacet procent, v podobném rozsahu přitom zdražovalo už loni.
Klíčovým problémem českého zemědělství zůstala i v roce 2019 vzpomínaná prohlubující se záporná bilance zemědělského zahraničního obchodu. Ta plyne do značné míry z té skutečnosti, že přidaná hodnota českého vývozu je nižší než přidaná hodnota agrárního dovozu do ČR. Jde o letitý bolák českého zemědělství, který je způsoben předně nastavením společné zemědělské politiky EU a dotačních programů a politik jednotlivých členských zemí. Primárním problémem českého zemědělství tedy není to, že bylo hluboce nesoběstačné, nýbrž to, že struktura tuzemské zemědělské výroby je až příliš vychýlena ve směru produkce, a tedy i vývozu agrárního zboží nízké přidané hodnoty. (16.2.2020)
