Nejistota související s brexitem si vybírá postupně stále vyšší daň v oblasti vzájemného obchodu Česka a Británie. Zatímco ještě počátkem roku 2018 se dovoz ze Spojeného království do ČR pohyboval na meziročně vyšší úrovni, poté začal měsíc po měsíci klesat. V září 2018 už tak byl dovoz z Británie do Česka meziročně nižší o téměř 37 procent, loni v listopadu pak bezmála o 36 procenta. Spojené království je spolu s Rakouskem jediným z klíčových importérů do ČR, jehož objem dovozu k nám loni meziročně klesal. Dovoz z Rakouska loni od ledna do listopadu meziročně klesal o 1,6 procenta, import z Británie ovšem o daleko více, a sice o 14,9 procenta.
Stále nejistá podoba nadcházejícího brexitu vede k růstu opatrnosti ve vzájemném česko-britském obchodě. České firmy si zvláště při vyhlídce na možný takzvaný tvrdý brexit, tedy brexit bez dohody mezi Londýnem a Bruselem, důkladněji rozmýšlejí uzavření kontraktu se svým britským protějškem. Některé se dokonce poohlížejí po obchodních partnerech ze zemí, které na rozdíl od Spojeného království zůstávají v Evropské unii. Obávají se, že po brexitu mohou následovat dlouhá léta vyjednávání o podobě obchodního vztahu mezi EU a Británií, které by vzájemný obchod přes Lamanšský průliv prodražilo. Prodražení může spočívat jak v opětovně zavedených kontrolách na hranicích, které značí primárně časovou a sekundárně finanční ztrátu, ale také může vycházet z nově uplatňovaných cel a rozdílných netarifních opatření, regulací a standardů.
V případě onoho takzvaného tvrdého brexitu by například nově vstoupilo v platnost clo ve výši deseti procent týkající se obchodu s automobily a autodíly mezi Británií a EU. Mléčné produkty by pak byly ve vzájemném obchodě obou celků zatíženy clem 35 procent. Británie může snížit cla na dovoz z EU, avšak v takovém případě musí dle pravidel Světové obchodní organizace, jimiž by se v případě tvrdého brexitu musela řídit, snížit cla na stejnou úroveň i vůči třetím zemím, tedy zemím mimo EU.
Obezřetnost ve vzájemném obchodě je patrná i v oblasti českého vývozu. Spojené království je jedinou z klíčových exportních destinací ČR, kam jsme v období od loňského ledna do loňského listopadu vyváželi meziročně nižší objem zboží, a to o zhruba 2,7 procenta. Například vývoz do Nizozemska v daném období meziročně rostl o více než desetinu, export do Ruska pak zase o zhruba 9,6 procenta.
Pokud by došlo na takzvaný tvrdý brexit, bude dále oslabovat jako dovoz z Británie do ČR, tak vývoz českého zboží na britské ostrovy. Spojené království je důležitá exportní destinace nejen z hlediska přímého, ale také nepřímého exportu. Tvrdý brexit by tak mohl českou ekonomiku připravit o desítky miliard korun a o desetitisíce pracovních míst, zejména v autoprůmyslu.
Venezuelu drtí další sankce, ropa zdražuje. Pohonné hmoty v ČR však kvůli tomu nezdraží
Ropa dnes na světových trzích zdražila. Stalo se tak hlavně kvůli sankcím, které Washington uvalil na venezuelský státní ropný podnik PDSVA. Trh se obává, že sankce sníží export venezuelské ropy. Na místě tedy může být také obava ze zdražování pohonných hmot v České republice. Nic takového ale zatím nehrozí. Jak benzin, tak nafta v ČR nadále pokračují ve svém cenovém poklesu, který započal loni v říjnu, resp. v listopadu. Předevčírem benzín Natural 95 zlevnil na úroveň 30,72 koruny, nejníže od loňského dubna. Cena nafty zase klesla na 31,14 koruny, čili nejníže od loňského května.
Navzdory zmíněnému dnešnímu zdražení ropy na světových trzích zůstává její cena stále poměrně nízko. Cena ropy Brent se pohybuje jen nepatrně nad úrovní 60 dolarů za barel, přičemž ještě začátkem loňského října se ocitala dokonce nad 86 dolary za barel, tedy na svém několikaletém maximu. Od té doby však trh svírají obavy z přebytku ropy na světovém trhu. Ten by měl plynout z nenaplnění hrozby výpadku ropy na světovém trhu po listopadovém uvalení sankcí USA proti íránskému ropnému průmyslu, ale zejména ze strachu ze zpomalení čínské ekonomiky a z eskalace obchodní války mezi Washingtonem a Pekingem. Tyto obavy, jež tlačí cenu ropu dolů, přetrvávají navzdory momentální situaci ve Venezuele.
Ropa je pro venezuelskou ekonomiku životně důležitým exportním artiklem, představuje 95 procent celkového vývozního objemu země. Rozvrat venezuelského ropného průmyslu započal už za vlády Huga Cháveze. Rapidně se však prohloubil v uplynulých více než dvou letech. Ropná produkce Venezuely se v současnosti pohybuje kolem milionu barelů denně, tedy nejníže za posledních sedm desetiletí. Dramatický pokles produkce znamená pokles tržeb, takže Caracasu se nedostávají peníze na nákup potravin nebo léků. To pochopitelně umocňuje nespokojenost již tak zbídačeného obyvatelstva. Jeho strádání umocňuje hyperinflace, kterou Mezinárodní měnový fond odhaduje na deset milionů procent.
Pro srovnání, v roce 1999, když se Chávez dostal k moci, produkovala Venezuela 3,5 milionu barelů ropy denně. S tím, jak postupně kvůli socialistickému experimentu v zemi zkolabovalo celé tamní hospodářství, postrádá Caracas prostředky na základní údržbu vrtů a rafinérií či na zajištění dostatečné kvalifikace těžařských pracovníků. To ve výsledku vede ke zmíněnému citelnému poklesu produkce.
Uvalením sankcí ze strany Washingtonu nynější Madurův režim ztrácí přístup na svůj nejdůležitější exportní trh. Do amerických rafinérií v Mexickém zálivu totiž Caracas exportuje kolem 40 procent své ropné produkce. Venezuela sice může místo do USA vyvážet ropu do Ruska, Číny, Indie, Malajsie či Thajska. Mezinárodní platby však i tak bude muset vyřizovat prostřednictvím amerických či evropských bank, což kvůli sankcím bude velmi obtížné. Venezuelské ropné supertankery jsou kvůli kolapsu hospodářství rovněž poměrně zaostalé na to, aby zvládly přepravu ropy do vzdálených asijských nebo ruských přístavů.
Autor je hlavní ekonom CZECH FUND (29.1.2019)
