Tak je to oficiální. Obávaná „černá labuť“ je tu, po dvanácti letech uplynuvších od světové finanční krize. V konečném důsledku může i tato černá labuť připravit o práci třeba statisíce Čechů.
Černá labuť nese jméno koronavirus. Nákaza totiž bude mít celosvětově tíživé ekonomické následky – jde nyní o to, jak moc tíživé. Ještě před týdnem či dvěma přitom mnozí chlácholili, že způsobí jen krátkodechý pokles – otřes typu písmene „V“ – a možná ani ten ne. Tak rychle, jak Čína svět do možného průšvihu uvrhla, únorovým zavřením poloviny svých fabrik, jej z něj zase rychle dostane; až se fabriky vrátí do provozu a pojedou na 120 procent, aby dohnaly, co kvůli viru zmeškaly.
Inu, takhle jednoduché to nebude. Původně byl sice problémem negativní nabídkový šok, tedy právě nenadálé zavření poloviny fabrik čínské „dílny světa“. Nyní ovšem začíná jít o šok poptávkový, o poznání nebezpečnější. Zavření fabrik a související výpadek čínských dodávek narušuje výrobu firem typu Applu. Odbyt se pak Applu a dalším zhoršil kvůli „zavření“ desítek milionů Číňanů do karantény. Obecně totiž Číňany přešla chuť nakupovat nové iPhony, spíše se zajímali o to, jak a kde vůbec si obstarat nedostatkový respirátor.
Ztížení výroby a odbytu znamená, že tržby a zisk Applu & spol. nebudou letos takové, jak se myslelo. Mnozí ze stávajících akcionářů těchto firem se proto akcií raději zbavili, aby dosáhli alespoň nějakého výnosu, v horším případě aby minimalizovali ztrátu. Zvláště o minulém týdnu tak nastal obrovský globální výprodej akcií, svým rozsahem největší od roku 2008 a svým tempem nejrychlejší v dějinách. Miliony a miliony lidí po celém světě zchudli, protože jejich akciové bohatství – nebo bohatství jejich penzijního fondu – se náhle citelně scvrklo. Nejvíce ze všech zchudnul nejbohatší člověk planety, Jeff Bezos z Amazonu, a sice v přepočtu o 275 miliard korun.
Když se ovšem celosvětově vypařuje z burz bohatství za tisíce a tisíce miliard, jako by dramaticky chudnul celý svět. Když chudne celý svět, má méně peněz a méně ochoty k nákupům. Zchudlí akcionáři všech možných firem z různých koutů světa proto raději oželí novou kabelku, novou kosmetiku, nové auto. Nekoupí si ani ten zájezd do exotických končin. Místo restaurace začnou zase večeřet doma.
Tak nějak se z počátečního nabídkového šoku stává šok poptávkový. I když se čínské fabriky rozjedou všechny třeba zítra, bohatství se do kapes zchudlých akcionářů tak rychle nevrátí. I kvůli neustávající panice z koronaviru a souvisejícím opatřením. Například evropský turistický ruch připravují rušené letecké linky a další překážky momentálně o miliardu eur měsíčně. Tudíž konkrétně akcie firem z turistického odvětví padají i z důvodu zavádění těchto mimořádných opatření, nejen kvůli počátečnímu čínském výpadku.
To, že zchudlí akcionáři méně utratí, znamená, že přijdou o práci zaměstnanci v automobilce, o jejíž vozy náhle nebude takový zájem, nebo že na dlažbě skončí personál zbankrotované restaurace. Zchudnutí akcionáře tak v důsledku znamená propuštění leckterého „obyčejného člověka“. Což jen stupňuje poptávkový šok.
Protože firmy tuší, že ve výhledu opadne zájem o jejich produkci jak ze strany zchudlého akcionáře, tak propuštěného „obyčejného člověka“, vážně přemítají nad zrušením svých zamýšlených investic. Proč stavět novou továrnu, když zboží nepůjde na odbyt? To, že se továrna nebude stavět, znamená, že práci nebude mít ani stavební dělník.
A právě proto předevčírem nouzově vstoupila do situace americká centrální banka, jednoznačně nejmocnější taková instituce světa. Tím, že na mimořádném zasedání – prvním takovém od roku 2008 – masivně snížila svoji základní úrokovou sazbu, potvrzuje, že vskutku čelíme „černé labuti“.
Snížení dolarových úroků je nyní tak důležité proto, aby se přerušila ona roztočená spirála, která může končit obrovským celosvětovým propouštěním. Tedy ona spirála od zchudlého akcionáře přes propuštěného elektrikáře z automobilky či číšníka až po montážního dělníka, který nesežene práci, protože „se nestaví“. Spirála už se točí, jde o to, aby měla co možná nejméně obětí.
Totiž to, že firmy už nyní zvažují, že zruší své zamýšlené investice, třeba do nové továrny, výhledově může způsobit mohutný národohospodářský převis úspor nad investicemi (jejichž zdrojem jsou koneckonců právě úspory).
Takový vyhlížený převis znamená pokles ceny úspor. Nebude o ně totiž zájem jakožto o zdroj investic. Cenou úspor je úroková míra. Úroková míra na desetiletém dluhopisu USA klesla předevčírem poprvé v dějinách pod jedno procento. To není náhoda. Je to signál, který trh dává americké centrální bance. Signál, že musí jít se svojí základní sazbou ještě níž. A níž. Tak nízko, aby navzdory koronaviru lidi i firmy odradila od dalšího hromadění úspor (třeba i těch z akcií prodaných během paniky minulého týdne), a naopak je zlevněním úvěru pobídla k dalším útratám a zejména investicím. Protože jen když se bude investovat a utrácet, bude mít zase jistou práci montážní dělník i číšník, Apple svůj zisk a akcionář plné kapsy.
Jde nyní o to, za jak dlouho tato žádoucí situace nastane. Nastane tím dříve, čím agresivněji budou centrální banky za nynějších panických podmínek snižovat své úroky. Dlouhodobě je snižování úroků obrovský problém, teď ale není čas jej řešit. Je třeba řešit paniku.
Nafta v ČR je kvůli koronaviru nejlevnější za více než rok, zlevňuje i benzín. Pokud si Rusko dnes ve Vídni „postaví hlavu“, propad cen bude ještě výraznější
Pohonné hmoty v Česku v uplynulém týdnu pokračovaly ve svém zlevňování. Benzín zlevnil o deset haléřů na litr, nafta o dvanáct, takže se benzín aktuálně prodává za průměrnou cenu 31,51 koruny za litr, zatímco nafta za 31,07 koruny za litr. Benzín je tak nejlevnější od loňského dubna, nafta dokonce od loňského února.
V příštím týdnu pohonné hmoty ještě dále zlevní, v rozsahu kolem deset haléřů na litr.
Cena ropy Brent se totiž stále drží poblíž svého minima za celé období od roku 2017, mírně nad úrovní padesáti dolarů za barel.
Obchodníci s ropou mají obavu z aktuálního šíření koronavirové nákazy v desítkách zemí světa. Obávají se, že nákaza získává novou nežádoucí dynamiku a může být obávanou „černou labutí“, tedy událostí se zásadním, „světodějným“ neblahým dopadem. Celosvětová ekonomická aktivita by se výrazně utlumila, pročež by poptávka po ropě citelně klesla.
Ropa Brent se nyní prodává za méně než 52 dolarů za barel. Výrazněji levnější byla naposledy v polovině roku 2017. V letošním roce už zlevnila o takřka 22 procent, přičemž tuzemští prodejci pohonných hmot tento propad ještě zcela nepromítli do dalšího zlevnění benzínu i nafty u českých čerpacích stanic.
Efekt poklesu ceny ropy na cenu pohonných hmot umocní zpevnění koruny vůči dolaru. Česká měna v posledním zhruba týdnu posílila vůči té americké poměrně citelně, a to z úrovně kursu nad 23,30 na nynější úroveň 22,70 koruny za dolar. Posilování koruny způsobuje za jinak stejných podmínek snížení korunové ceny barelu ropy, které nakonec čerpadláři promítnou do konečné ceny.
Část obchodníků s ropou se domnívá, že letos teprve počtvrté za posledních čtyřicet let vůbec nevroste globální poptávka po ropě, právě kvůli šíření koronavirové nákazy. Ta prakticky celosvětově ochromuje nejen průmyslovou výrobu, ale také leteckou přepravu a turistický ruch, což se promítá do nižší poptávky po ropě a ropných produktech.
Členské státy kartelu OPEC v čele se Saúdskou Arábií a další klíčoví těžaři v čele s Ruskem se proto od včerejška ve Vídni radí, zda a případně o kolik dále snížit těžbu ropy, aby podpořili její cenu, resp. zamezili dalšímu propadu. Rijád tlačí na významné škrty v těžbě, čítající až 1,5 milionu barelů denně, Moskva je zatím proti – chce zachovat těžbu na stávající úrovni do konce letošního prvního pololetí.
Pokud k omezení těžby nedojde, cena ropy se dále propadne. Je však pravděpodobné, že nakonec i Rusko přistoupí na nějakou kompromisní dohodu. Ta však bude znamenat spíše stabilizaci cen ropy, nikoli jejich růst. Čeští řidiči se tedy zdražování bát nemusí ani výhledově. To je nepochybně světlejší stránka šíření koronavirové nákazy.
Vláda dělá hrubou ekonomickou chybu, když reguluje cenu respirátorů. Celospolečensky by bylo prospěšnější nechat ji volnou, navzdory „obchodování se strachem“
Ministerstvo financí začalo regulovat ceny respirátorů. V případě respirátorů vyrobených v EU úřad stanovil maximální cenu pro konečné spotřebitele na 175 korun bez DPH. U respirátorů vyrobených mimo EU je limit stanoven na 350 korun bez DPH.
Z politického hlediska je takový krok pochopitelný. Politici jednají často intuitivně, pod vlivem intuitivně smýšlející veřejnosti. Ta má nyní převážně pocit, že se v Česku „obchoduje se strachem“, vždyť se objevují případy, kdy kšeftaři nabízejí respirátory třeba za tisíce korun, vysoko nad pořizovací cenou. Tak ostatně regulaci zdůvodňuje sama ministryně financí.
Z ekonomického hlediska je však regulace ceny respirátorů chybou. Kšeftaři s respirátory na první pohled, intuitivně, působí amorálně. Opravdu jako lidé, kteří vydělávají na strachu jiných a na společenské panice. Druhý pohled však už je složitější.
Kšeftaři totiž svým jednáním, snahou o osobní profit, sehrávají celospolečensky užitečnou roli. Cenu respirátoru totiž zvyšují – a zvyšují ji proto, že ji prostě zvýšit za stávající situace mohou. Jejich jednání je prostě možné pouze z toho důvodu, že náhle nastal obrovský převis poptávky nad nabídkou respirátorů.
Ovšem čím vyšší cena respirátorů bude, tím rychlejší a výraznější bude navýšení jejich dodatečné výroby. Nejprve vycítí možnost velkého zisku kšeftaři, ale díky nim vzápětí i samotní výrobci. Budou chtít prodávat za dramaticky zvýšenou cenu, aby navýšili svůj zisk. To je přirozený instinkt podnikatele. Na první pohled amorálně jednající kšeftaři tak vlastně vysílají výrobcům celospolečensky cenný signál, že pokud navýší výrobu nedostatkového zboží, rychleji a výrazněji vydělají. A veřejnost tím pádem rychleji bude respirátory dostatečně zásobena.
Pokud však jsou ceny regulovány, výrobci takový signál nezískají a nebudou tolik motivováni navyšovat výrobu. Zkrátka a dobře, za čím vyšší cenu budou kšeftaři respirátory prodávat, tím rychleji se na trhu obnoví rovnováha. Rovnováha znamená, že respirátorů bude dostatek pro všechny zájemce a že se zároveň tedy jejich cena přiblíží či zcela splyne s cenou původní, tedy s cenou před propuknutím koronavirové paniky.
Pochopitelně, chvíli to trvá, než se na trhu rovnováha ustaví. Než se tak stane, je třeba část respirátorů z trhu administrativním zásahem vyčlenit pro potřeby zdravotníků, dlouhodobě a těžce nemocných pacientů a dalších osob, pro něž je respirátor prakticky životní nutností. Pro všechny ostatní ale takovou nutností není.
Regulace ceny zároveň povede k tomu, že se s respirátory bude kšeftovat na černém trhu, se všemi neblahými souvisejícími jevy typu pašování či padělání. Nejlepším způsobem, jak zamezit bujení černého s respirátory, je právě a opět uvolnění jejich ceny.
Vláda se bohužel svojí regulací rozhodla, že rozšíří černý trh a prodlouží dobu, po kterou budou respirátory nedostatkové. Ano, na první poslech je to neintuitivní, ale jde o vyjádření několika ekonomických zákonitostí, které by politici měli respektovat, chtějí-li aby společnost optimálně čelila výzvám a vzkvétala. (5.3.2020)
