Vydělají i ti, kteří si ještě letos zažádají o předčasný důchod.
Lidé, kteří právě v této době dosahují důchodového věku, by měli zpozornět. Na rozdíl od předchozích let se jim totiž ve většině případů vyplatí nechat si přiznat důchod ještě v roce 2020. V minulých letech tomu bývalo opačně: lidem, kteří důchodového věku dosáhli v posledních třech měsících roku, se vyplatilo posunout termín přiznání starobního důchodu až na počátek roku následujícího.
V minulých letech býval totiž důchod přiznaný následujícího roku vyšší než důchod přiznaný (a následně valorizovaný) do konce roku běžícího. Letos je to ale tedy jinak, takže důchod přiznaný v roce 2020 a následně, v lednu 2021, valorizovaný je ve většině případů vyšší než důchod přiznaný až v roce 2021. Je tomu tak proto, že valorizace bude v roce 2021 obzvláště citelná, neboť vychází z růstu spotřebitelských cen a mezd, který byl a je aktuálně rovněž citelný.
Rozdíl ve výši důchodu způsobený čistě právě termínem jeho přiznání přitom není zanedbatelný – může činit stovky, a dokonce i tisíce korun měsíčně.
Pokud lidé, kteří dosáhli důchodového věku v roce 2020, chtějí mít pravidelný důchod o stovky až tisíce korun vyšší, zpravidla musí učinit jediné, a sice požádat si o přiznání starobního důchodu nejpozději k letošnímu 31. prosinci.
Zbystřit by měli ovšem také ti lidé, kteří dosáhnou důchodového věku v prvních třech měsících roku 2021. Těm se totiž zase vyplatí zažádat si ještě v roce 2020 (nutně opravdu nejpozději k 31. prosinci 2020) o předčasný důchod. Pro ně, a dokonce i pro většinu lidí, kteří dosáhnou důchodového věku v celém prvním pololetí roku 2021, platí, že předčasný starobní důchod valorizovaný v lednu 2021 bude vyšší než starobní důchod přiznaný až v roce 2021. Rozdíl pravidelné měsíční dávky důchodu opět činí stovky, a dokonce tisíce korun.
Návrh důchodové reformy slibuje „pečené holuby“, aniž by dostatečně ozřejmil, kdo a jak je uloví a upeče
Nemá ani základní politickou podporu a skončí jako ty předchozí – v šuplíku.
Ve dnes představeném návrhu důchodové reformy se až příliš odráží politické aspekty a blížící se volby do Poslanecké sněmovny, které se konají v příštím roce. Stěžejním problémem návrhu je také to, že nemá zajištěnu prakticky žádnou širší politickou podporu, a to dokonce ani na úrovni koalice samotné. Přitom skutečně perspektivní důchodová reforma musí mít zajištěnu podporu napříč politickým spektrem – tedy mezi stranami vládními i opozičními. Protože jedině tak občan bude vnímat důchodovou reformu jako trvalou změnu důchodového systému, a ne jako momentální výsledek politického boje, který s dalšími volbami vezme zasvé.
Dnes (11. 12.) navržená důchodová reforma vzhledem k řečenému nepřekvapivě akcentuje světonázor a programové cíle sociální demokracie. Důchody by podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové měly být spravedlivější, přičemž si nikdo finančně nepohorší. To je jako slogan z předvolebního billboardu. Návrh celkově více slibuje, než aby objasňoval, kde přesně se na spravedlivější – a nákladnější, dodejme – penzijní systém vezmou peníze.
Z návrhu tak čiší následující. Bez výrazného navýšení zadlužení České republiky, bez navýšení daňového a odvodového zatížení, nebo bez navýšení věku odchodu do důchodu, případně bez reformního zásahu kombinujícího toto vše prostě není uskutečnitelný a není udržitelný. Z hlediska politického boje, a zvláště předvolebního, není pochopitelně žádoucí občanům říkat o rostoucím dluhu, o rostoucích daních, ani o rostoucím věku odchodu do důchodu. Vše z toho je nepopulární a politicky citlivé.
I proto také hnutí ANO od návrhu dává ruce pryč ještě, než se s ním mohlo vůbec seznámit. Nechce před volbami téma důchodové reformy vůbec otevírat, pročež nynější návrh zřejmě skončí „v šuplíku“, bez reálného dopadu v praxi. Sociální demokraté však s něčím přijít museli. To proto, že nechtěli před volbami čelit útoku, že nebyli s to ani koncipovat návrh důchodové reformy, kterou přitom mají v gesci, resp. ji má v gesci jimi spravované ministerstvo a jimi ustavená důchodová komise.
Takže na to šli sociální demokraté „šalamounsky“. Využívají návrhu důchodové reformy, který teď bude jistě hojně diskutován v médiích, k oslovení svých potenciálních voličů.
Výchovné za péči o dítě, dřívější ochod do penze pro zaměstnance v náročných profesích, zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let a „základní nepodmíněný důchod“ 10 tisíc korun pro každého, to vše jsou opět hesla jak z předvolebního letáku sociální demokracie.
Sociální demokraté, jak známo, kritizují daňový balíček, schválený minulý měsíc Poslaneckou sněmovnou, hlavně hnutím ANO a Občanskou demokratickou stranu. V návrhu důchodové reformy se dopouštějí téhož, co kritizují na daňovém balíčku. Slibují líbivé věci, aniž by pořádně řešili, kde na to vše veřejná kasa vezme. S tím podstatným rozdílem, že daňový balíček by měl platit jen po dva roky (ačkoli to znění příslušné novely explicitně nedeklaruje), zatímco smysluplná důchodová reforma musí být z povahy věci trvalá, „na věčné časy“, jak již řečeno výše.
Míní-li ministryně Maláčová, že navrhovanou důchodovou reformu zaplatí vyšší zdanění digitálních firem nebo dodatečné odvodové zatížení kapitálového majetku, jedná se o naivní představu. Digitální firmy i kapitál jako takový jsou v globalizovaném světě velmi obratné v tom, jak svoji daňovou povinnost dramaticky ponížit, či jak se jí zcela vyhnout. Stavět na něčem tak nejistém, jako je dramaticky navýšené zdanění mezinárodně působících firem a kapitálu, návrh důchodové reformy, resp. o to opírat vysvětlení, kde se na „spravedlivější důchody“ vlastně vezme, je nezodpovědné. Ale před volbami zcela pochopitelné; digitální firmy ani mezinárodní kapitál nebudou mít u volebních uren v Česku v příštím roce ten rozhodující hlas.
Snad ještě závažnější je ovšem to, že návrh důchodové reformy v rámci předvolebního slibování „pečených holubů“ rezignuje na to, aby svojí samotnou koncepcí výrazněji pobízel a podněcoval občany k převzetí mnohem výraznější odpovědnosti za své zajištění na stáří, a to už od poměrně mladého věku.
Návrh důchodové reformy je tak spíše politickým gestem než něčím, co by mělo šanci alespoň nastartovat smysluplnou debatu o budoucí podobě důchodového systému. Není to jen vina sociální demokracie, ale nepochybně i hnutí ANO, které se hned od začátku staví k pokusu o reformu zamítavě. Lze tak zakončit parafrází okřídleného „možná to i chtěli myslet dobře, ale dopadne to jako vždycky“. V šuplíku. (13.12.2020)
