Mezinárodní finanční instituce zhoršují svůj odhad letošního růstu čínské ekonomiky, české zatím zůstávají v klidu.
Například podle ratingové agentury S&P Global Ratings poroste čínská ekonomika letos jen pětiprocentním tempem. Přitom ještě ve své minulé prognóze její letošní expanzi odhadovala na 5,7 procenta. To však bylo ještě před propuknutím nákazy koronavirem, jak ji nyní sledujeme v přímém přenosu.
S&P Global Ratings není rozhodně jediná. Svůj výhled zhoršují vskutku prakticky všechny globální instituce a banky. Třeba švýcarská banka UBS předpokládá, že Čína letos poroste tempem 5,4 procenta, místo dosavadního odhadu 5,9 procenta.
Českých institucí jakoby se ovšem koronavirus netýkal. Třeba ministerstvo financí i ve své aktuální prognóze, zveřejněné minulý týden, vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím koronavirové nákazy. Je pravda, že v období od listopadu 2019 došlo k podpisu dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou, což představuje příznivý impuls pro čínskou ekonomiku.
Přesto je třeba v důsledku nejnovějšího vývoje kolem koronavirové nákazy považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8 procenta za až příliš pozitivní předpoklad.
Česká národní banka je zjevně ještě optimističtější než ministerstvo financí. Ministerstvo totiž ve své prognóze růstu české ekonomiky v letošním roce nadále počítá s dvouprocentní expanzí, tak jako v listopadu. ČNB ale tuzemskému hospodářství věří více, mělo by podle ní letos reálně přidat 2,3 procenta.
Z modelu České národní banky přitom plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, ministerstvo financí by mělo předpokládat růst české ekonomiky pod úrovní dvou procent. Pokud bude růst ještě nižší, třeba pětiprocentní, jak předpokládá S&P Global Ratings, zdá se být odhad letošního růstu české ekonomiky, jak jej odhaduje ČNB, tedy na úrovni 2,3 procenta, naprostým sci-fi. A to prosím při použiti předpokladů a modelů z dílny samotné ČNB.
Na první pohled se zdá, že nejde o nic velkého, jenom o hru s čísílky za desetinnou čárkou. Vykáže-li ovšem letos čínská ekonomika kvůli koronaviru místo růstu ve výši šesti procent růst jen pětiprocentní, česká ekonomika dle výpočtu na základě zmíněného modelu ČNB přijde o 17 až 20 miliard korun.
Ztrátu nepocítí jen letečtí přepravci, cestovní kanceláře, hoteliéři či restauratéři, ale také třeba firmy, které s Čínou obchodují či jsou závislé na dodávkách tamního zboží.
Předpokládá to ovšem, že nákaza se významněji nerozšíří mimo Čínu. Pokud se navíc nákaza významněji rozšíří mimo Čínu, bude ztráta i v přepočtu na řadového Čecha mnohem vyšší. Její horní hranici lze v tuto chvíli jen těžko domýšlet, neboť ani epidemiologové nemají jasno v tom, jakého rozsahu nákaza nabude.
Průmysl eurozóny padá, v Německu je nejhůře za jedenáct let, česká koruna navzdory tomu však sílí, dnes prolomila další rekord
Průmysl eurozóny se plošně hroutí. V Německu se propadá nejvýrazněji od začátku roku 2009, kdy kulminovala světová finanční krize. Česká koruna však paradoxně dále sílí, dnes zhodnotila na svoji novou nejsilnější úroveň vůči euru od října 2012. Je její posilování udržitelné?
Průmyslová produkce v eurozóně se loni v prosinci propadla meziročně o 4,1 procenta. Průmysl si tedy vedl mnohem hůře, než analytici předpokládali. Ti oslovení Bloombergem totiž ve střední hodnotě svých odhadů počítali s propadem průmyslu ve výši 2,5 procenta.
Propad o více než čtyři procenta nepředpokládal nikdo z šestnácti oslovených analytiků, největší pesimisté vyhlíželi tříprocentní propad. Za očekáváním zaostala i meziměsíční dynamika průmyslové produkce eurozóny. Oslovení analytici ve střední hodnotě svých odhadů počítali s tím, že mezi loňským listopadem a prosincem ztratila průmyslová výroba eurozóny rovná dvě procenta, ve skutečnosti však přišla o 2,1 procenta, což je nejvýraznější meziměsíční propad od února 2016.
Prosincový propad průmyslu eurozóny odráží znatelnější než očekávané slábnutí všech jejích klíčových ekonomik, ať už jde o Německo, Francii či Itálii. Je tak pravděpodobné, že ekonomika eurozóny jako celku ve čtvrtém čtvrtletí 2019 stagnovala, zatímco Eurostat zatím ohlásil, že rostla o 0,1 procenta. Tento svůj první odhad však zřejmě pod tíhnou dnešních dat reviduje.
Německá průmyslová výroba (bez zahrnutí stavebnictví) se v prosinci propadla nejvýrazněji od dob finanční krize, konkrétně od ledna 2009, když v porovnání s listopadem ztratila 3,5 procenta. Je třeba počítat s tím, že ve čtvrtém čtvrtletí se propadla celá německá ekonomika, jež tak stále neuniká riziku zabřednutí do technické recese.
Propad průmyslu se však neomezuje jen na Německo, ale týká se také Francie, Itálie, Španělska či Nizozemska. Zároveň je propad celkem plošný i napříč jednotlivými průmyslovými odvětvími. To snižuje pravděpodobnost toho, že by se jednalo o jednorázovou či jinak omezenou záležitost. Závažnost popsaného průmyslového útlumu v eurozóně tím jen vzrůstá.
Jisté „blýskání na lepší časy“ mohou představovat zlepšené lednové výsledky ukazatelů sentimentu. Tyto předstihové ukazatele však zatím stačily zohlednit spíše jen prosincový podpis dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou. Podpis je dobrou zprávou právě i pro průmysl eurozóny, jejž zvláště v uplynulém roce povážlivě brzdila nejistota spjatá s celní válkou dvou nejsilnějších světových ekonomik. Mezitím se však objevila hrozba nová, a sice čínský koronavirus. Ochromení čínské ekonomiky a tamního průmyslu znamená další problém pro země typu Německa, jež jsou na plynulém obchodu s Čínou vysoce závislé.
Tím, čím je Čína Německu, je zase Německo Česku. Proto je paradoxní, že i ve světle dnešních chmurných výsledků průmyslu eurozóny koruna dále posiluje. Po poledni středoevropského času zhodnotila vůči euru dokonce až na úroveň kursu 24,83, což je její nejsilnější hodnota vůči evropské jednotné měně od 25. října 2012, jak plyne z dat Bloombergu.
Posilují však i další měny středoevropského regionu, zlotý i forint. Devizoví investoři tedy zřejmě předpokládají, že horší než očekávané výsledky průmyslu eurozóny na sklonku loňského roku zvyšují pravděpodobnost dalšího uvolnění měnové politiky ze strany Evropské centrální banky. Takové uvolnění by mohlo dále zatraktivnit středoevropské měny, které již nyní vykazují vyšší úročení než euro. Devizoví obchodníci zatím tedy odsunují na druhou kolej obavu z toho, že útlum německé ekonomiky dříve či později oslabí právě i ekonomiky středoevropského regionu.
V případě české koruny jsou navíc namlsáni jestřábí měnovou politikou České národní banky. Ta se celosvětově jako jediná minulý týden vydala proti proudu a své základní sazby zvýšila, čímž korunu dále zatraktivnila. Ze strany ČNB jde sice o krok odvážný, nicméně v kontextu právě i dnešních dat za průmysl eurozóny možná až příliš optimistický. Optimismus se týká i dalších tuzemských institucí.
Tak například zatímco mezinárodní finanční instituce zhoršují svůj odhad letošního růstu čínské ekonomiky, ty české zůstávají v klidu.
Třeba podle ratingové agentury S&P Global Ratings poroste čínská ekonomika letos jen pětiprocentním tempem. Přitom ještě ve své minulé prognóze její letošní expanzi odhadovala na 5,7 procenta. To však bylo ještě před propuknutím nákazy koronavirem, jak ji nyní sledujeme v přímém přenosu.
S&P Global Ratings není rozhodně jediná. Svůj výhled zhoršují vskutku prakticky všechny globální instituce a banky. Třeba švýcarská banka UBS předpokládá, že Čína letos poroste tempem 5,4 procenta, místo dosavadního odhadu 5,9 procenta.
Českých institucí jakoby se ovšem koronavirus netýkal. Třeba ministerstvo financí i ve své aktuální prognóze, zveřejněné minulý týden, vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím koronavirové nákazy. Je pravda, že v období od listopadu 2019 došlo k podpisu zmíněné dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou, což představuje příznivý impuls pro čínskou ekonomiku.
Přesto je třeba v důsledku nejnovějšího vývoje kolem koronavirové nákazy považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8 procenta za až příliš pozitivní předpoklad.
ČNB je zjevně ještě optimističtější než ministerstvo financí. Z modelu České národní banky totiž plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, české ministerstvo financí by mělo předpokládat růst tuzemské ekonomiky pod úrovní dvou procent. Pokud bude růst ještě nižší, třeba pětiprocentní, jak předpokládá S&P Global Ratings, zdá se být odhad letošního růstu české ekonomiky, jak jej odhaduje ČNB, tedy na úrovni 2,3 procenta, naprostým sci-fi. A to prosím při použití předpokladů a modelů z dílny samotné ČNB.
Tím spíše půjde o sci-fi, pokud se bleskurychle nezotaví průmysl eurozóny. Takovému zotavení samozřejmě koronavirus nijak nepomáhá, naopak.
Slováků pracujících v Česku přibylo v uplynulém desetiletí zhruba sto tisíc, Čechů pracujících na Slovensku jenom zhruba čtyři tisíce
V uplynulém desetiletí pokračoval trend disproporčního zájmu Slováků o pozici na českém trhu práce v porovnání se zájmem Čechů o pracovní místo na tom slovenském. Nic zásadního na tomto trendu nezměnil ani vstup Slovenska do eurozóny, k němuž došlo 1. ledna 2009. Od té doby se počet Slováků pracujících v Česku zvýšil z 100 223 osob na 201 952 osob ke konci roku 2019. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu a ministerstva práce a sociálních věcí.
Za stejnou dobu se počet Čechů pracujících na Slovensku zvýšil z 1915 na 5979 osob, vyplývá z dat slovenského Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny. Zatímco tedy počet Slováků pracujících v ČR v od roku 2009 vzrostl o 101 729 osob, počet Čechů pracujících na Slovensku se zvýšil o 4064 osob, tedy přibližně 25krát méně. I pokud se zohlední zhruba poloviční velikost slovenského trhu práce v porovnání s tím českým, zůstává rozdíl stále markantní.
Český trh práce si tedy stále udržuje vysokou atraktivitu i pro zahraniční zaměstnance ze zemí platících eurem. Silný zájem Slováků o uplatnění na tuzemském trhu práce nijak nepolevuje ani v posledních letech, jak zachycuje graf níže. To se přitom nedá říci o zájmu Čechů o práci na Slovensku. Loni počet Čechů, kteří tam pracují, meziročně poklesl, byť poměrně nepatrně.
Česko v posledních letech vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti ze zemí EU a OECD a jako takové představuje jakýsi magnet pro zahraniční zaměstnance, nejen Slováky.
V České republice nikdy v její historii nepůsobilo tolik zahraničních zaměstnanců jako právě loni. Počet řádně registrovaných pracovníků ze zahraničí loni koncem roku vystoupal na takřka 622 tisíc, jak plyne z dat ministerstva práce a sociálních věcí. To představuje nárůst oproti roku 2018 o zhruba 9,4 procenta. Jedná se tak o zpomalení dynamiky růstu zahraničních pracovníků v ČR, neboť v roce 2018 činil meziroční nárůst jejich počtu dokonce 20,4 procenta.
Popsaná ztráta dynamiky růstu v oblasti zaměstnávání cizinců plyne z určitého nasycení tuzemského trhu práce, jehož míra nezaměstnanosti loni v podstatě klesla na své samé dno, odkud již není dále kam klesat. Zejména loňská stagnace české průmyslové výroby omezila poptávku po zahraničních pracovních v ČR.
I tak je nárůst zahraničních pracovníků v uplynulých pěti letech markantní, neboť ještě koncem roku 2014 činil jejich počet pouze zhruba 261 tisíc osob. To představuje nárůst o zhruba 138 procent během pěti let. Klíčovým důvodem tohoto vzestupu jsou dlouhá léta prosperity ČR a rekordně nízká míra nezaměstnanosti.
Ze států EU suverénně vedou zmínění Slováci. Od roku 2004, kdy jak ČR, tak Slovensko vstupovaly do EU, se počet Slováků zaměstnaných v ČR přibližně ztrojnásobil. Od roku 2010 se pak zhruba zdvojnásobil.
Po Slovácích následují Poláci, z jejichž řad se loni rekrutovalo 46 430 zaměstnanců v ČR, a Rumuni (44 669). Za států mimo EU bylo nejvíce řádně registrovaných zaměstnanců v ČR loni z Ukrajiny, 144 114 osob, a pak s velkým odstupem z Ruska (16 912) a z Vietnamu (13 935). (12.2.2020)
