Komentář Lukáše Kovandy: Češi si v rekordní míře „zlevňují“ hypotéku

Přecházení ke konkurenci připravuje banky o miliardy, klientům se vyplatí nenechat si nic líbit.

V historicky nevídané míře si Češi v těchto dnech takzvaně „zlevňují“ hypotéku. Činí tak přechodem ke konkurenci, od banky k bance. Objem refinancovaných hypoték totiž raketově narůstá. Podle nejnovějších údajů – únorových – překonal poprvé v historii měření měsíční objem hypotečního refinancování sumu sedmi miliard korun. Konkrétně dosáhl 7,4 miliardy korun. Ještě loni v únoru to přitom byly jen necelé tři miliardy.

Při refinancování přechází klient k lepším podmínkám u konkurence. Ta za něj předčasně splatí hypotéku u dosavadní banky a poskytne mu novou na zbývající výši úvěru. Obvykle se to dělo na konci fixačního období; čím dál častěji však klienti využívají tuto možnost i během něj. Významný vliv na rostoucí zájem o refinancování mají podle bankéřů nízké poplatky, které většina bank klientům při předčasném splacení účtuje.

K nízkým poplatkům za předčasné splacení tlačí tuzemské banky Česká národní banka, a to už od roku 2019. Nyní však zájem o předčasné splacení stoupá také kvůli klesající průměrné úrokové sazbě hypoték, resp. hrozbě jejího opětovného zvyšování už od nejbližších měsíců. Češi se tak snaží využít „okno příležitosti“ a přejít na levnější hypotéku přesně v době, kdy bude jejich průměrná sazba na úplném dně, což je dost pravděpodobně právě v těchto dnech.

Banky však kvůli snadné a levné možnosti předčasného splácení přicházejí o miliardy ročně. Například jen ČSOB, pod jejímiž křídly je i Hypoteční banka, loni kvůli předčasnému splácení přišla o miliardu korun. Letos to tedy může být i více.

Některé banky proto tlaku České národní banky začínají vzdorovat a v některých případech účtují klientům za předčasné splacení velký poplatek. Klienti mají sklon takto navýšený poplatek reklamovat, přičemž banky jej poté snižují či od jeho uplatnění upouští. Vyplatí se tedy být ve vztahu k bance maximálně asertivní a nic si nenechat jen tak líbit. 

Veřejný dluh ČR loni rostl nejdramatičtěji v historii země, přesto však pomaleji než v dalších zemích Visegrádu

Hrozí zhoršení ratingu a dluhová spirála.

Veřejný dluh ČR stoupl loni v poměru k hrubému domácímu produktu nejvýše od roku 2016, když podle dnes zveřejněných údajů ČSÚ dosáhl úrovně 38,1 procenta. Oproti roku 2019 tak narostl poměrně dramaticky, totiž z úrovně 30,2 procenta, tedy o bezmála osm procentních bodů. Jedná se o nejvýraznější meziroční nárůst dluhu v poměru k HDP v historii ČR. Nárůst odpovídající 7,9 procentního bodu předčí jak dosavadní rekordní nárůst z roku 2001, o 5,7 procentního bodu, tak i ten z roku 2009, kdy vrcholila světová finanční krize – tehdy nárůst odpovídal 5,3 procentního bodu.

Ačkoli veřejný dluh ČR narůstá poměrně dramaticky, Česko si za loňský rok udrží postavení jedné z nejméně zadlužených zemí EU. To proto, že veřejný dluh citelně roste i ve většině jiných zemí EU. Ilustrují to data za země Visegrádské skupiny. Podle nejnovějších mezinárodně srovnatelných dat, těch za třetí čtvrtletí 2020, totiž veřejný dluh v ČR narůstal meziročně pomaleji – o 6,9 procentního bodu – než v Maďarsku (o 7,1 procentního bodu), Polsku (o 9,7 procentního bodu) i než na Slovensku (o 11,9 procentního bodu). Nelze předpokládat, že by na těchto číslech poslední loňské čtvrtletí cokoli zásadního změnilo. ČR by tak měla setrvat mezi pěticí nejméně zadlužených zemí EU. V rámci zemí Visegrádské skupiny pak bude suverénně nejméně zadlužená.

Závažnější než samotná výše dluhu je však dynamika jeho nárůstu, a to zejména ta, kterou lze očekávat letos a v nejbližších letech. Hrozí totiž, že mnohé země EU začnou své veřejné finance ozdravovat rychleji než ČR, což by mohlo postavení Česka v rámci EU zhoršit. Navíc by takový vývoj nenechaly bez povšimnutí ratingové agentury. Ty loňský citelný nárůst tuzemského zadlužení tolerují, neboť vnímají celkový pandemický kontext, kvůli němuž nastalo. A vnímají také kontext mezinárodní, v kterém se Česko nijak nevymyká. To se však může změnit právě tehdy, pokud vláda, zřejmě ale ta, co vzejde z říjnových voleb, nebude s to v uspokojivé rychlosti zahájit proces konsolidace veřejných financí. Možné zhoršení ratingu dluhu ČR, které se pak dostaví, prodraží obsluhu dluhu ČR a může celé Česko uvrhnout do nebezpečné dluhové spirály.

Začíná kempová sezóna, loni české kempy jako jediné v EU prakticky nepocítily pokles klientely

Praskat ve švech budou zřejmě i letos.

V řadě kempů České republiky začíná právě v těchto dnech nová sezóna. Některé na otevření ještě čekají a sezónu odstartují třeba na přelomu dubna a května. Nicméně rezervovat si pobyt je možné už nyní. Má-li být loňská sezóna vodítkem, budou i letos kempy „praskat ve švech“.

Česko je totiž jedinou zemí EU, kde loni prakticky nedošlo k poklesu celkového počtu nocí, které návštěvníci v kempech strávili. Počet nocí klesl o pouhé jedno procento, plyne z nových dat Eurostatu (viz graf níže). Ve většině zemí EU byl přitom tento pokles dvouciferný. Na Slovensku činil šestnáct procent, v Polsku 24 procent, a v Maďarsku dokonce 48 procent.

Zatímco v roce 2019 strávili návštěvníci v kempech v ČR 3,37 milionu nocí, loni to bylo 3,34 nocí. Vzhledem k pandemické situaci se jedná o „malý zázrak“, který v žádné jiné zemi EU nemá obdoby. V žádné jiné zemi EU nedošlo k tomu, že by byl počet nocí strávených v kempech v době pandemie prakticky srovnatelný s počtem nocí strávených v nich před ní.

Může to ovšem svědčit také o tom, že Češi přece jenom loni v létě vzali riziko dalšího šíření pandemie poněkud na lehkou váhu a podcenili příchod druhé, podzimní vlny. Zatímco v jiných zemích EU byli lidé opatrnější. Což se kromě jiného projevilo i mnohem výraznějším propadem nocí strávených v kempech.

Počet nocí, které v českých kempech strávili cizinci, totiž citelně klesl, loni meziročně o 45 procent. Ovšem tento pokles kompenzoval nárůst počtu nocí, které v tuzemských kempech strávili Češi. Tento počet narostl navzdory pandemii meziročně o šest procent. (5.4.2021)