Neskolil ji ani celosvětový výpadek v dodávkách čipů.
V letošním prvním čtvrtletí se tuzemské ekonomice dařilo nad očekávání dobře. Hrubý domácí produkt České republiky klesl meziročně reálně o 2,1 procenta, ačkoli se obecně čekal spíše propad o přibližně tři procenta. Důvodem poklesu je to, že letošní první tři měsíce roku byly dopady pandemie poznamenány zcela, zatímco období ledna až března roku loňského v zásadě jen ze zhruba jedné šestiny. Zmíněný údaj za letošním první kvartál je předběžný a vzhledem k velké míře nejistoty, dané pandemickou situací, se může ještě výrazněji, než je běžné, měnit oběma směry v rámci dalších jeho zpřesnění ze strany ČSÚ. Tudíž je třeba jej brát s větší než obvyklou rezervou. I tak však ukazuje na příznivější než předpokládaný vývoj.
Uzavírka podstatné části maloobchodu a provozoven typu restaurací či těch v oblasti služeb letos v prvním čtvrtletí způsobila propad spotřeby domácností, který je klíčový zdrojem celkového ekonomického poklesu. K ochromení spotřeby domácností přispělo samozřejmě i obecné omezování společenské interakce. Pandemická nejistota přitom stále podvazovala investiční činnost zejména soukromého sektoru, například ve stavebnictví.
Některé sektory, včetně právě stavebnictví, se přitom potýkaly s nedostatkem pracovní síly, hlavně té zahraniční, která kvůli pandemickým podmínkám a souvisejícím omezením stále nachází cestu na tuzemský pracovní trh obtížněji. S nedostatkem pracovní síly zápolí také třeba firmy a podniky v oblasti lesnictví či dřevozpracujícího průmyslu. Zpracovatelský průmysl jako takový pak zasáhly celosvětové výpadky v dodávkách komponent. Například tuzemské automobilky čelí fatálnímu nedostatku čipů, který v prvním čtvrtletí ochromil jejich výrobu. Tyto zádrhele v dodávkách se propisují i do slabší zahraniční poptávky po českém exportu, než jaká panovala loni ve druhém pololetí.
Míra nezaměstnanosti sice je nyní v ČR druhá nejnižší v EU, po Polsku, avšak do značné míry je snižována uměle, prostřednictvím programů typu Antivirus, které stále běží. Jejich existence způsobuje, že míra nezaměstnanosti příliš nenarůstá – a nenarůstala ani v letošním prvním čtvrtletí –, avšak celkový výkon ekonomiky je přesto citelně slabší.
Ekonomika zkrátka nadále nestojí na svých nohou, potřebuje „podpěru“ ve formě dluhu, z nějž se podpůrné programy financují. Takže kvůli nutnosti využít „podpěru“ je ekonomika stále meziročně citelně slabší.
To se ale změní už v tomto, druhém čtvrtletí, a to minimálně kvůli efektu loňské dramaticky ponížené základny meziročního srovnání. Loni v dubnu ekonomické dopady pandemie kulminovaly.
Částečně se v oživení druhého letošního čtvrtletí ovšem patrně projeví také očekávané postupnému květnové a červnové rozvolňování, jež stále ještě nebude úplné, ale i tak by mělo zásadně zvýšit výkonnost české ekonomiky, například díky navýšené, zotavující se spotřebě domácností.
Ve druhém čtvrtletí by ekonomika měla meziročně stoupnout o 7,5 procenta, za celý letošní rok pak o 3,9 procenta.
Koalice Spolu slibuje pro rok 2025 třikrát nižší schodek, než s jakým počítá MMF
Politici Spolu ovšem dostatečně nevysvětlují, jak ambiciózního cíle dosáhnou.
Volební program koalice Spolu, který byl zveřejněn 30. 4., představuje v ekonomické oblasti středovou koncepci. Ze tří stran koalice se tedy zejména ODS v této oblasti odklání od svého dlouhodobého směřování. Program obsahuje celou řadu návrhů odpovídajících svojí povahou rysům pečovatelského státu, které nejsou v převažující míře kompenzovány pravicovými koncepty. Výsledkem je tak právě středová poloha.
Řada ekonomických bodu programu nicméně míří z hlediska zdravého hospodářského rozvoje správným směrem, jsou však často formulovány jen vágně. Mnohdy jsou také formulovány nejen vágně, ale také nerealisticky, vzhledem k tomu, že není dostatečně rozpracován způsob dosažení cílů.
Příkladem je klíčový – koalice jej uvádí hned na začátku své programové brožurky – cíl snížení schodku hospodaření vládních institucí na 1,5 procenta hrubého domácího produktu do konce volebního období, tj. do roku 2025. Takový cíl je sice chvályhodný, ovšem bez adekvátního ozřejmění, jak jej chce koalice Spolu dosáhnout, vysvítá jeho nerealističnost.
Aktuální, dubnová prognóza Mezinárodního měnového fondu (MMF) počítá v případě ČR pro rok 2025 se strukturálním schodkem veřejných financí odpovídajícím 4,5 procenta HDP. Koalice Spolu tedy slibuje třikrát nižší schodek, než jaký vyhlíží MMF. Pokud si koalice Spolu stanovuje takto ambiciózní cíl, jenž je v hlubokém rozporu s předpokladem mezinárodní expertní komunity, tím spíše by měla zřetelně vysvětlit, jak jej hodlá dosáhnout. Jinak se z jejího programu stává nepříliš věrohodná přehlídka vzletných sloganů a líbivých hesel.
Program sice zmiňuje například záměr snížit počet státních úředníků o třináct procent, avšak vzniklá úspora ani vzdáleně na celkové ozdravení veřejných financí stačit nebude. Program dostatečně nereflektuje post-covidovou nutnost razantně reformovat veřejné finance tak, aby se dostaly na udržitelnější dráhu dalšího vývoje. Lze ale předpokládat, že podobně budou tuto nutnost „přecházet“ také programy dalších politických stran a uskupení, neboť související nutná řešení jsou sociálně citlivá a politicky nepopulární. (1.5.2021)
