Bankovní rada České národní banky na svém dnešním měnověpolitickém zasedání dle očekávání ponechala klíčové úrokové sazby na stávající úrovni. Dnešní jednání zjevně nebylo tak bouřlivé jako to minulé, listopadové, jehož výsledek musel být zveřejněn se zpožděním oproti řádnému termínu.
Už při listopadovém zasedání se vyskytly dva disentní hlasy, přičemž listopadová inflace předčila prognózu centrální banky, když tempo růstu spotřebitelských cen poprvé od roku 2012 překročilo horní mez tolerančního pásma inflačního cílování ČNB ve výši tří procent. Domácí inflační tlaky však podle dnešního většinového názoru bankovní rady budou na horizontu měnové politiky, tj. během následujících 18 měsíců, vyvažovány protiinflačními tlaky, přicházejícími zejména ze zahraničí. Mezinárodní trhy totiž stále ochromuje nejistota plynoucí z celní války USA a Číny nebo stále nedořešeného brexitu. Skutečnost, že oba tyto děje se nyní dočkávají svého alespoň částečného rozuzlení, které způsobuje jisté opadnutí zmíněné nejistoty, bude alespoň pro část bankovní rady už v prvním čtvrtletí příštího roku klíčovým argumentem zvýšení základní úrokové sazby.
Zatím si ale Česká národní banka dává „přestávku“ se změnami sazeb. Podobně „pauzírují“ také další centrální banky v regionu. Polská centrální banka drží základní sazbu bez změny nepřetržitě už od března 2015, maďarská pak od května 2016. Rumunská od května 2018 a ČNB tedy od května roku letošního. Letošní zvýšení základní sazby ČNB je jedním z důvodů, proč česká měna letos posiluje vůči euru nejvýrazněji z regionálních měn, přibližně o 0,9 procenta.
Se zlevňováním hypoték v ČR je konec, příští rok navíc ČNB zřejmě zpřísní podmínky jejich poskytování. V Praze bude běžně třeba „dát na dřevo“ ze svého až dva miliony korun
Hypotéky v Česku v listopadu dále zlevnily, i když jen mírně. Levnější už ale jen tak nebudou. V listopadu se průměrná sazba hypoték – Fincentrum Hypoindex – propadla z říjnové úrovně 2,36 procenta na 2,35 procenta. Levnější byly hypotéky naposledy v lednu 2018. Letos od srpna do listopadu pak průměrná sazba hypoték klesla o více než čtvrtinu procentního bodu, tedy poměrně výrazně.
Klesá také průměrná sazba hypoték v eurozóně. V říjnu průměrná sazba hypoték s úvodní dobou fixace úrokové sazby od jednoho do pěti let klesla podle údajů Evropské centrální banky na 1,59 procenta. V lednu přitom činila 1,81 procenta. Díky sdílení eura vykazuje ze zemí Visegrádské skupiny nejnižší sazby hypoték momentálně Slovensko, kde se průměrná sazba hypoték pohybuje citelně pod dvěma procenty. V Polsku a v Maďarsku se letos sazby hypoték nejčastěji pohybují mezi 4,50 a pěti procenty, plyne z údajů Evropské hypoteční federace.
S dalším zlevňováním hypoték je zejména v evropských zemích mimo eurozónu konec. I v České republice lze nyní očekávat růst sazeb. Důvodem je vzestup tržních úrokových sazeb. Například výnos desetiletých českých dluhopisů vzrostl od srpna z úrovně kolem 0,9 procenta na nynější hodnotu přesahující 1,5 procenta. Ruku v ruce s tím zdražují bankám zdroje ke krytí hypoték, což v uplynulých měsících částečně promítaly do svého zisku, snížením marží, avšak dále již tak činit nemohou. I proto, že kvůli zlepšení mezinárodních podmínek, odeznění bezprostřední hrozby takzvaného tvrdého brexitu či jistému uklidnění v celní válce USA a Číny, lze očekávat spíše další růst tržních úrokových sazeb v ČR, přičemž zcela nelze vyloučit ani zvýšení základní úrokové sazby České národní banky ještě před koncem prvního čtvrtletí roku 2020.
Navíc podmínky ČNB pro poskytování hypoték budou v roce 2020, spíše však v jeho druhé polovině, dále zpřísňovat. ČNB patrně vydá doporučení, které bude znamenat, že klienti se mohou dočkat od banky financování pouze ve výši 70 procent, zatímco nyní si berou úvěr v některých případech až do výše 90 procent hodnoty nemovitosti.
Například v Praze to bude znamenat, že na běžný byt pro mladou rodinu bude třeba mít našetřeno až kolem dvou milionů korun, aby vůbec byla šance získat hypotéku. A tím se sníží dostupnost vlastnického bydlení, přitom hypotéky zůstanou nadále poměrně levné, tj. s nízkými úroky.
Ceny nemovitostí jsou nyní poměrně vysoko, ČNB hovoří o nadhodnocení až dvacetiprocentním, ale možnosti financování jsou ještě poměrně atraktivní vzhledem k tomu, co přijde.
Některé nemovitosti mohou výhledově zlevnit, například panelové byty na periferiích měst. Ale na to, aby začaly zlevňovat nemovitosti v atraktivních lokalitách, by byla zapotřebí velká krize, která se zatím nechystá. Ceny nemovitostí budou růst v příštích letech v průměru kolem pěti procent ročně.
Banky reagují na zpřísnění podmínek ČNB v některých případech také třeba zaváděním takzvaných „hypoték na celý život“, se čtyřicetiletou dobou splácení. Tyto čtyřicetileté hypotéky, které umožňují ponížit výši měsíční splátky i v porovnání se třicetiletými hypotékami lze v některých případech splácet až do 75 let věku, tedy do poměrně již pokročilého penzijního věku. To se České národní bance nezamlouvá, ta takové půjčování považuje za příliš rizikové.
Smartwings nakonec může odstavení Boeingů 737 MAX vyjít minimálně na 2,5 miliardy korun. Bude velkou výzvou, aby se letadla v Česku vrátila do vzduchu před letními prázdninami 2020
Celkem minimálně na 2,5 miliardy korun. Na tolik se nejpravděpodobněji vyšplhají náklady tuzemského leteckého přepravce Smartwings spojené s uzemněním problémových letadel Boeing 737 MAX. Ke konci roku budou náklady činit 1,5 miliardy korun, ovšem realisticky se nedá příliš předpokládat, že by se problémová letadla vrátila do vzduchu před polovinou roku 2020. Odhad společnosti Smartwings, že vzlétnou už v květnu příštího roku, je zřejmě až příliš optimistický.
Připomeňme, že termín návratu letadel do provozu se neustále odsouvá. Letos v dubnu či květnu měli optimistické odhady za to, že by se mohla vrátit do vzduchu ještě před letošními prázdninami. Jen největší pesimisté hovořili o roku 2020, a to ovšem ještě o jeho prvním čtvrtletí. Nyní je zřejmé, že se to ani během prvního čtvrtletí příštího roku nestihne.
Letečtí přepravci obecně nemohou vrátit letadla do provozu hned, jakmile příslušný regulační úřad opětovné uvedení do provozu schválí. Letecké společnosti nejdříve obdrží informace o tom, jak provést aktualizaci palubního softwaru. Poté příslušné změny provedou. Další čas spolyká nutné zatrénování pilotů, kteří se musí s aktualizovaným softwarem sžít. Někteří letečtí přepravci musí zaškolit třeba i tisíce pilotů. Smartwings disponuje v mezinárodním srovnání spíše nižším počtem problémových letadel 737 Max, což je v tomto ohledu výhoda. Nicméně bude třeba také provést zalétávání „nově seřízených“ letadel, pochopitelně ještě mimo komerční provoz, což si vyžádá další čas.
Po uvedení letadel do běžného provozu je navíc třeba počítat s tím, že část klientely s nimi nebude ochotna létat. Kvůli reputačnímu šrámu. To pro letecké přepravce představuje zvýšené náklady marketingového rázu, aby prostřednictvím vhodně zacílené komunikační kampaně veřejnost přesvědčili o bezpečnosti letadel.
V USA se přitom nyní spekuluje, že tamní regulátor schválí návrat problémových letadel do vzduchu nejdříve v březnu. Je přitom pravděpodobné, že evropský regulátor bude potřebovat nějaký čas na přezkum rozhodnutí svého amerického protějšku. Čas pro popsaný proces vrácení letadel do provozu se tedy v Evropské unie může začít odpočítávat až během dubna nebo května. Bude pak velkou výzvou, aby se letadla Boeing 737 Max vrátila do běžného provozu s cestujícími před začátkem prázdnin 2020. (18.12.2019)
