Stav veřejných financí ČR se loni dařilo dále konsolidovat. Spíše však díky obecné ekonomické prosperitě než z důvodu úsporných opatření. Nominální výše dluhu vládních institucí loni klesla o 14,5 miliardy korun. Z jen necelých 14 procent se tak podílela na poklesu dluhu vládních institucí v poměru k hrubému domácímu produktu z 34,66 na 32,71 procenta. Ze zbylých zhruba 86 procent přispěl ke snížení uvedeného poměru právě ekonomický růst, vyjádřený růstem hrubého domácího produktu v běžných cenách z úrovně zhruba pěti bilionů korun v roce 2017 na 5,3 bilionu v roce loňském.
Jen obtížně tak lze výraznější zásluhu na snížení dluhu přičítat vládě. Její hlavní zásluha spočívá v tom, že ji makroekonomicky nadmíru příznivé podmínky nezlákaly k realizaci a příslibům ještě znatelně vyšších provozních výdajů státní kasy.
Česká republika tak zůstává jednou ze zemí Evropské unie s vůbec nejnižší úrovní dluhu vládních institucí k hrubému domácímu produktu. Znatelně lépe na tom i loni byly v EU pouze tři země: Estonsko, Lucembursko a Bulharsko.
Česko je i díky tomu na poměry v EU relativně dobře připraveno na případnou ekonomickou krizi. Pokud by taková krize udeřila, ČR má k dispozici stimulační „munici“ jak právě v oblasti fiskální, tak monetární. Jinými slovy, může si v rámci potenciální stimulace dovolit na evropské poměry „luxus“ relativně citelného navýšení veřejných výdajů v poměru k HDP. A má zároveň kam snižovat úrokové sazby v oblasti měnové politiky, neboť základní úroková sazba, kterou aktuálně nastavuje Česká národní banka, představuje 1,75 procenta. To je nejvyšší úroveň mezi zeměmi Visegrádské skupiny a pochopitelně také vyšší úroveň, než jakou vykazují sazby v eurozóně. Ty jsou buď v záporu, nebo na nule.
Tato příznivá skutečnost ale samozřejmě nesmí Českou republiku nijak uchlácholit. Z dnešních dat ČSÚ k saldu hospodaření sektoru vládních institucí loni ve čtvrtém čtvrtletí ke patrné, že zejména právě na sklonku roku 2018 se veřejné financi ocitly pod tlakem, jaký nepocítily od roku 2016. To předznamenává, že letošek bude z hlediska veřejných financí poměrně obtížný.
O tom ostatně částečně svědčí i letošní únorový a březnový schodek v plnění státního rozpočtu, který signalizuje, že za celý letošní rok vykáže státní rozpočet deficit v řádu několika desítek miliard korun.
Řidiči nevěří svým očím. Benzín za jediný týden zdražil o sedmdesát haléřů na litr
Cena benzínu u českých čerpacích stanic v uplynulém týdnu nečekaně citelně vylétla vzhůru. Litr benzínu Natural 95 podražil za sedm dní o takřka 70 haléřů. Během úterka dokonce benzín za jediný den podražil o více než dvacet haléřů. Naproti tomu cena nafty stoupla v uplynulém týdnu v souladu s očekáváním jen o devět haléřů na litr. Benzín tak včera, tj. 3. dubna, poprvé od 30. října 2018 svojí cenou překonal cenu nafty. Nyní se litr benzínu prodává u českých čerpacích stanic průměrně za 31,62 koruny za litr, zatímco nafta stojí 31,58 koruny za litr.
Dramatické zdražení benzínu je svojí razancí překvapivé, avšak jedná se spíše o jednorázový výkyv než o signál nadcházejícího prudkého zdražování pohonných hmot. Ty budou nadále zdražovat spíše pozvolně ruku v ruce s postupným růstem cen ropy na světových trzích. Cena severomořské ropy Brent roste od začátku letošního roku. Od té doby přidala v dolarovém vyjádření již takřka 29 procent. V korunovém vyjádření pak barel ropy letos od začátku ledna zdražil o více než 31 procent, a to kvůli bezmála dvouprocentnímu oslabení koruny vůči dolaru. Rop Brent a je tak nejdražší od loňského listopadu, když včera překonala úroveň 69,80 dolaru za barel. Stála je však výrazně vzdálena své cenové úrovni ze začátku loňského října, kdy dosáhla několikaletého maxima ve výši přesahující 86 dolarů za barel.
Cena ropy na světových trzích roste ze tří základních příčin. Zaprvé, klíčoví světoví těžaři v čele se Saúdskou Arábií a Ruskem se už loni koncem roku dohodli na omezení těžby ropy a tuto dohodu zatím víceméně dodržují. Rijád tak dociluje vyšších cen ropy, což upevňuje pozici jeho ropného gigantu Saudi Aramco, v současnosti s přehledem nejziskovější firmy světa. Loni její hrubý provozní zisk činil v přepočtu 5,2 bilionu korun a byl tedy v podstatě srovnatelný s výši nominálního hrubého domácího produktu České republiky, který loni činil 5,3 bilionu korun. Podobně svědčí vyšší ceny ropy i Rusku a dalším těžařům a jejich ropným podnikům.
Druhým důvodem růstů cen ropy jsou sankce Spojených států namířené proti těžařským zemím Íránu a Venezuele. Washington signalizuje, že bude od května už poměrně nekompromisní vůči odběratelům íránské ropy z řad třetích zemí, kterým zatím umožňuje dovážet íránskou ropu bez sankcí. Další přitvrzení podmínek znamená impuls pro zdražení ropy, neboť akutněji hrozí citelnější výpadek dodávek íránské produkce na světové trhy.
V neposlední řadě ropa zdražuje kvůli sílící naději, že Washington a Peking dosáhnou smíru ve své obchodní válce. Jednání aktuálně pokračují ve Washingtonu a pozorovatelé soudí, že už by to mohla být vlastně jen otázka času, než dvě nejsilnější ekonomiky světa dohodu o smíru uzavřou. To by pochopitelně bylo impulsem pro globální ekonomický růst, a tedy i pro růst cen ropy.
V nadcházejícím týdnu tedy lze očekávat další zdražování pohonných hmot v ČR. Cena benzínu poroste rychleji než cena nafty, což je dáno koncem zimní sezóny, kdy byla po naftě větší sháňka z důvodu silnější poptávky po topné naftě. Pohonné hmoty v příštím týdnu zdraží o deset až dvacet haléřů na litr, dramatický skok v cenách benzínu z uplynulého týdne by se opakovat neměl.
V Praze je draze, i proto se tolik staví ve Středočeském kraji
Nejvíce nových bytů v rodinných a bytových domech na obyvatele se loni začalo stavět ve Středočeském kraji. Na 1000 obyvatel tam připadaly téměř čtyři byty. Nejméně to bylo v Ústeckém kraji s podílem 1,22 bytu. Průměr za Českou republiku byl 2,49 bytu. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ).
Za Středočeským krajem v intenzitě bytové výstavby následovaly Plzeňský kraj (3,12 bytu na 1000 obyvatel), Vysočina (3,07 bytu) a Jihomoravský kraj (2,68 bytu). Naopak nejméně to po Ústeckém kraji bylo v Karlovarském (1,59 bytu), Libereckém (1,70 bytu) a Moravskoslezském kraji (1,78 bytu).
Intenzivní bytová výstavba je pro Středočeský kraj charakteristická po celé probíhající desetiletí. Společně s Prahou vykazuje tento kraj největší relativní výši přírůstku obyvatelstva. V Praze je však výstavba výrazněji než ve Středočeském kraji brzděna zdlouhavým stavebním řízením a nedostatkem vhodných pozemků. V Praze chybí převážně z těchto důvodu více než dvacet tisíc bytů.
Nabídka bydlení tak ve Středočeském kraji pružněji reaguje na rostoucí poptávku po něm, což ústí právě ve výsledek s přehledem nejintenzivnější bytové výstavby ze všech krajů ČR. Naopak kraje Moravskoslezský a Karlovarský vykazují dlouhodobě nejvýraznější početní úbytek obyvatelstva, což souvisí s relativně nízkou poptávkou po nové výstavbě. Ta tedy v těchto krajích patří k nejnižším v rámci celé ČR.
Existují ovšem také další faktory, které ovlivňují intenzitu bytové výstavby. Situace ve Středočeském kraji je ovlivněna blízkostí Prahy. S růstem cen realit a nájemného v metropoli, který je zvláště zřetelný v posledních letech, stále více lidí volí variantu usazení se „za městem“, což umocňuje poptávku po bydlení a také výstavbě v dojezdově blízkém Středočeském kraji. Některé jiné kraje vykazují poměrně vysokou intenzitu bytové výstavby z důvodu nadprůměrně dobré ekonomické situace v regionu, což je případ Plzeňského kraje nebo kraje Jihomoravského, jehož ekonomickou situaci zlepšuje přítomnost města Brna. (4.4.2019)
