Komentář Lukáše Kovandy: České zemědělství mělo loni čtvrtý nejlepší rok v tomto tisíciletí. Navzdory ztíženým povětrnostním podmínkám

Českému zemědělství se loni nakonec nevedlo tak špatně, a to navzdory ztíženým povětrnostním podmínkám. Dokonce vykázalo čtvrtý nejlepší inflačně očištěný výsledek za celé období od roku 2000. Hrubá přidaná hodnota zemědělské produkce vzrostla v běžných cenách meziročně o 3,7 procenta na 44,9 miliardy korun, a byla tak druhá nejvyšší v historii. Vyšší byla jen v roce 2016, kdy v běžných cenách dosáhla 45,7 miliardy korun.
Ve stálých cenách roku 2000, tedy po zohlednění inflace, se situace sice poněkud mění, avšak stále loňský rok vykazuje poměrně solidní výsledek. Hrubá přidaná hodnota po zohlednění inflace, ve stálých cenách roku 2000, dosáhla loni úrovně 38,7 miliardy korun. To je nejlepší výsledek za celé období od roku 2000 s výjimkou let 2004, 2014 a 2016. Průměrná přidaná hodnota ve stálých cenách roku 2000 činí za období let 2000 až 2018 celkem 35,5 miliardy. Loňský výsledek tedy byl poměrně výrazně dlouhodobě nadprůměrný.
Hrubá přidaná hodnota je ústřední souhrnný ukazatel výkonu tuzemského zemědělství. Zachycuje cenový rozdíl mezi objemem celkové zemědělské produkce, rostlinné i živočišné, a mezispotřeby. Mezispotřeba zahrnuje položky, které jsou nutné k tomu, aby se mohla zemědělská výroba vůbec uskutečnit, tj. aby se mohlo sklidit obilí, pícniny, řepka, brambory, zelenina či ovoce nebo úspěšně chovat skot, prasata, ovce a kozy či drůbež. Spadají do ní tedy například výdaje za osivo, za energie a maziva, hnojiva, pesticidy, krmiva, údržbu budov či strojů nebo veterinární náklady.
 
Itálie už je v recesi, míní trh. Zůstane v ní minimálně do poloviny letoška, navzdory dnešnímu balíku opatření
Italská ekonomika se letos meziročně propadne v každém z jednotlivých čtvrtletí. Jednotlivé finanční instituce postupně upravují svůj odhad letošního výkonu italské ekonomiky směrem dolů. Prognózy z konce minulého a tohoto týdne už Itálii nedávají šanci, že by alespoň v jednom z letošních čtvrtletí mohla meziročně růst.
Nejnovější prognózy přitom Itálii předpovídají v běžícím a také příštím čtvrtletní i mezikvartální pokles, a to až o 0,8, resp. jedno procento, tedy pokles v porovnání s posledními třemi měsíci roku 2019, resp. se čtvrtletím právě běžícím. Už přitom loni od října do prosince italská ekonomika mezičtvrtletně ztrácela, a sice 0,3 procenta. To znamená, že technicky je země už nyní v recesi, v níž setrvá minimálně do poloviny letošního roku. Technická recese totiž znamená mezičtvrtletní pokles reálného výkonu ekonomiky ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích.
Odhady výkonu italské ekonomiky se zhoršují ruku v ruce s postupem tamní extrémně se šířící koronavirové nákazy. Počet nakažených dnes překonal úroveň deseti tisíc osob. Itálie patří společně s Čínou, Jižní Koreou či Íránem mezi infekcí nejzávažněji zasažené země. Drastická opatření k potlačení nákazy, včetně celostátní karantény, napáchají značné ekonomické škody. Za celý letošní rok tak italská ekonomika vykáže přinejlepším jednoprocentní reálný meziroční pokles. Zemi od recese nepomůže ani dnes oznámená vládní balík pro boj s koronavirem a jeho důsledky v objemu 25 miliard eur.
 
Zavření škol připraví českou ekonomiku letos nejspíše o deset miliard korun, veřejnou kasu pak o 3,6 až čtyři miliardy, v krajním případě ale o patnáct miliard
Náklady spojené s uzavřením škol jsou překvapivě vysoké, plyne z mezinárodních studií na toto téma. V USA je ztráta čtyřtýdenního zavření škol z důvodu chřipkové pandemie odhadována na 0,1 až 0,3 procenta hrubého domácího produktu. Podobně je tomu v Británii, kde čtyřtýdenní uzavření škol vyjde na 0,1 až na 0,4 procenta HDP.
Klíčovým nákladem zavření škol je výrazně zvýšené absentérství rodičů, kteří musí zůstávat s dětmi doma nebo alespoň omezit své pracovní nasazení právě proto, aby se mohli dětem věnovat a suplovat alespoň částečně roli učitelů. Zvláště závažný je tento problém v případě těch rodičů, kteří jsou zdravotnickými pracovníky, třeba lékaři či sestrami. V době, kdy jsou na pracovišti obzvláště potřeba, se musí věnovat dětem. Autoři zmíněné americké studie předpokládají, že nutnost starat se o dítě zabere v každé domácnosti s dítětem průměrně 2,5 dne pracovní doby každý týden. To je tedy doba, která by jinak byla využita na plnění pracovních povinností, avšak takto není.
V Česko republice lze na základě výše uvedených studií odhadnout náklad zavření škol na 0,1 až 0,25 procenta HDP. To proto, že tuzemská ekonomika je strukturálně odlišná od výše dvou jmenovaných, například je demograficky starší. Mediánový věk je v ČR vyšší než v Británii a zejména než v USA. Roli také hraje podíl státních a soukromých škol či způsob jejich financování. Přidávají se navíc specifické faktory. V ČR je od včerejška například v platnosti možnost využít kvůli zavření škol ošetřovného. Využít ji mohou rodiče s nemocenským pojištěním. Vyplácení tohoto ošetřovného pochopitelně pro veřejnou kasu představuje dodatečný náklad. Na druhou stranu veřejná kasa může ušetřit za provoz škol či školních jídelen apod.
Čtyřtýdenní uzavření škol v ČR připraví českou ekonomiku zejména z důvodu absentérství rodičů v základním scénáři zhruba o deset miliard korun, veřejnou kasu pak o zhruba 3,6 až čtyři miliardy korun. Dvanáctitýdenní zavření škol ale ekonomiku může připravit v krajním scénáři o zhruba 42 miliard korun a veřejnou kasu o zhruba patnáct miliard korun.
 
Sazby hypoték půjdou dolů, vyplatí se počkat. Koronavirus českým bankám mocně zlevňuje peníze
Letos se opakuje loňská situace. Tak jako loni i začátkem tohoto roku mnozí předpokládali postupné zdražování hypoték. A stejně jako v roce 2019 se takový předpoklad nenaplní. Hypotéky budou v dalších měsících zlevňovat, možná i docela výrazně. Záleží to zejména na dvou faktorech – na koronaviru a na ropě.
Čím závažnější koronavirová nákaza v Evropě i celosvětově bude, tím výrazněji klesnou inflační očekávání. To proto, že když bude svět kvůli koronaviru vyhlížet recesi, bude také vyhlížet opadnutí investic, citelný pokles v zaměstnanosti, tedy i stagnaci, či dokonce mzdový pokles. Ve výhledu budou klesat nejen mzdy, tedy cena práce, ale i cena zboží či služeb. Národohospodářsky dojde k masivnímu převisu úspor nad investicemi, který stlačuje cenu úspor, tedy úrokovou sazbu.
Dalším mocným dezinflačním faktorem, resp. faktorem snižujícím inflační očekávání, je aktuální historický propad cen ropy, nejvýraznější od roku 1991. Výrazně levnější ropa znamená silný dezinflační tlak, neboť cena ropy je obsažena v kdejakém produktu či službě, třeba prostřednictvím ceny pohonných hmot. Pro českou ekonomiku je v prvním plánu zlevnění pohonných hmot pozitivním impulsem, ve druhém plánu jde však o varování. Jestliže klesá celosvětově poptávka po ropě, je to znak blížící se recese, tedy toho že opadne zájem třeba i o český vývoz – třeba o auta vyráběná v Česku.
Právě dnes je v ČR benzín nejlevnější od loňského března, nafta zase dokonce od května 2018. A pohonné hmoty budou zlevňovat dále. K čemu ale bude propuštěnému zaměstnanci automobilky to, že má levnější benzín nebo naftu? Jeho životní úroveň půjde navzdory levnější naftě či benzínu dolů. Když jej propustí, jeho životní úroveň se prostě zhorší. A nebude si moci dovolit hypotéku. Na to trh nyní sází. Protože přijde recese, míní trh, nebude ani takový zájem právě o hypotéky čili o investice do vlastního bydlení. Jelikož trh hledí dopředu, zlevňují tržní úroky už nyní.
Tržní úrokové sazby momentálně opravdu míří dramaticky dolů. U nás i v zahraničí. Rozpětí mezi dvanáctiměsíční sazbou tuzemského mezibankovního trhu PRIBOR a základní sazbou České národní banky, čtrnáctidenní repo sazbou, je momentálně nejníže za celé období od roku 2005. To je tím, že trh mocně a možná až přepjatě sází na to, že ČNB letos výrazně – a několikrát – sníží své základní úrokové sazby. Citelně klesají také tržní úrokové sazby, které jsou pro banky z hlediska stanovování ceny hypotéky ještě podstatnější než PRIBOR.
Takzvané úrokové swapy, jejichž prostřednictvím se banky na trhu zajišťují proti možnému výkyvu sazeb, a od nichž výrazně odvíjejí ceny hypoték, se nyní kvůli koronaviru propadly na víceletá minima. Desetiletý úrokový swap spadl na minimum od roku 2016, ten pětiletý na minimum od roku 2017. Tehdy ale probíhal intervenční režim ČNB, případně dozníval jeho efekt. Intervenční režim uvolňováním měnových podmínek úrokové sazby v ekonomice „z definice“ stlačoval. Nyní tržní úroky klesají i bez intervenčního režimu. Důvodem je právě koronavirus a nově také ropná cenová válka, jež právě ropu přelomově zlevňuje.
Právě ke konci roku 2016 dosáhla průměrná úroková sazba hypoték v ČR svého historického minima, 1,77 procenta. Nyní tato sazba činí 2,36 procenta a k úrovni dvou procent se bude v příštích měsících přibližovat. Kdo očekává, že koronavirus způsobí vážný ekonomický otřes, případně že se prohloubí ropné zlevnění, měl by ještě nějaký čas počkat – pak totiž bude mít hypotéky ještě výrazně levnější než dnes. (11.3.2020)