Český statistický úřad publikoval výsledky českého zemědělství za druhé letošní čtvrtletí. Opět se tak otevřela debata nad tuzemskou zemědělskou soběstačností a nad rekordním schodkem v zahraničním obchodě se zemědělskou produkcí. Ten Česká republika vykázala loni a letos může být agrární deficit ještě hlubší. Znamená to tedy však, že kdyby – nedej bože – propukla válka, záhy bychom neměli co jíst?
Rozhodně ne. I když slýcháme mnoho nářku nad tím, jak Česko není soběstačné, skutečný problém českého zemědělství tkví v něčem docela jiném. Samotná primární zemědělská produkce naší země není slabá. To je možná překvapivé konstatování, když jsme přece ve stále hlubším schodku. Potíž je v tom, že je levná. Jinými slovy, jsme schopni sklidit relativně dost obilí (sklizeň základních obilovin letos bude podle odhadů vyšší o 0,26 tuny na hektar a druhý velmi špatný rok v řadě, co se úrody týká, nás tedy naštěstí nejspíše nečeká) a jsme schopni chovat dost dobytka či drůbeže. Dokonce tolik, že pokud by se náš zemědělský zahraniční obchod počítal na tuny, dosahujeme už od počátku tisíciletí přebytku.
Například v roce 2016 jsme vyvezli o skoro devět milionů tun více zemědělské produkce, než kolik jsme dovezli. Jenže z velké části bohužel vyvážíme levnou, jen málo zpracovanou produkci. Takže zhusta exportujeme třeba krmiva, obiloviny, olejnatá semena, živá zvířata, minerální vodu či čerstvé mléko.
Takováto produkce sice hodně váží, ale málo stojí. Cena jednoho kilogramu takového vývozu je prostě nízká. A co hůř, je stále nižší. Takže v roce 2001 kilogram českého zemědělského exportu vyšel průměrně na zhruba šestnáct korun. V roce 2016 už to ovšem bylo jen necelých třináct korun.
Docela jiná situace panuje v oblasti zemědělského dovozu. Dovážíme totiž zemědělskou produkci s vyšší mírou zpracování. Jedná se třeba o sýry, tvaroh, vepřové maso nebo čokoládu. Kilogram dovozu tak stojí více než kilogram vývozu. A tyto nůžky se navíc rozevírají. Ve zmíněném roce 2001 stál kilogram dovozu lehce přes 22 korun, v roce 2016 už bezmála třicet korun. Kilogram dovozu tedy od počátku tisíciletí zdražil z 1,4násobku na skoro 2,5násobek ceny kilogramu vývozu.
Česko je levným chlévem a levným lánem Evropy, to je kámen úrazu našeho agrárního zahraničního obchodu. Co s tím? Pomohla by silnější vývozní orientace na méně rozvinuté země. Do nich jsme totiž schopni vyvážet zemědělskou produkci s vyšší mírou zpracování.
Bohužel, teritoriálně vykazuje český zemědělský zahraniční obchod příliš silnou orientaci naopak na rozvinuté ekonomiky, pro které jsme oním levným lánem a chlévem. Šedesát procent obratu tuzemského agrárního zahraničního obchodu se uskutečňuje jen s pěti zeměmi, a to s Německem, Slovenskem, Polskem, Rakouskem a Maďarskem.
Neblaze se v tomto případě projevuje podřízenost české zahraniční obchodní politiky pravidlům společné obchodní politiky EU, která omezuje možnost větší teritoriální pestrosti tuzemského agrárního zahraničního obchodu.
Problémem číslo jedna ale rozhodně není to, že je naše zemědělská produkce malá. Problémem je to, že tu její část, kterou vyvážíme, vyvážíme příliš levně.
Trump opět šokuje, zavádí nová cla
Americký prezident Donald Trump opět zaskočil trhy. Oznámil, že od 1. září uvalí další cla na čínský dovoz. Zatím jde „pouze“ o desetiprocentní dodatečné zatížení čínského dovozu v ročním objemu 300 miliard dolarů. Jenže se jedná o zboží, na něž dosud Trump svá cla neuvalil. Celkově tak bude od září jeho cly zatížen prakticky veškerý čínský import do USA. Nová sada cel, která Trump hodlá uvalit, se vymyká clům, jenž zatím zaváděl. To proto, že nyní Trump více než kdykoli předtím uvalí cla na běžné spotřebitelské zboží. Řadový Američan tak bude cly zasažen mnohem přímější cestou než v předchozích případech. Když například Trump loni uvalil cla na ocel a hliník, mohl se spolehnout na to, že to řadový Američan přímo nijak nepocítí. A že případný růst ceny třeba aut, která se produkují i za použití ocele, půjde svést na jiné vlivy, než jsou jeho cla na ocel. Když však nyní řadovému Američanovi zdraží kvůli chystaným clům chytré mobily, počítače nebo dětské oblečení, bude víceméně jasné, že „za to může Trump“. Americký prezident navíc pohrozil, že plánovaná nová cla se mohou zvýšit z počáteční sazby deseti procent výrazně nad 25procentní úroveň. Trump přiživuje svoji pověst „neřízené střely“. Svým krokem vlastně jednostranně ruší příměří v obchodní válce, které se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem dojednal před zhruba měsícem, koncem června, v japonské Ósace.
Trhy nemají nejistotu rády, takže nepřekvapí, že poté, co Trump zase jednou jako „neřízená střela“ zaúřadoval, se citelně propadly. Například cena ropy se spadla jednodenně nejvýrazněji za poslední více než čtyři roky, o zhruba osm procent. Znatelně se propadly také klíčové americké akciové ukazatele.
Trump své počínání zdůvodnil tím, že Čína neplní své závazky dojednané v Ósace. Například prý neodkupuje přislíbený objem americké zemědělské produkce.
Proč se Trump k další eskalaci obchodní války ale odhodlal opravdu, když tím navíc dosud nejpříměji zasáhne běžného amerického spotřebitele, svého potenciálního voliče? Ze dvou klíčových důvodů.
Zaprvé, američtí vyjednavači, kteří se vrátili z jednání s čínskými protějšky v Šanghaji, Trumpovi zjevně potvrdili obavu, že Peking volí „vyčkávací taktiku.“ Číňané zkrátka sází na to, že by na základě voleb v příštím roce mohl Trumpa v Bílém domě nahradit někdo jiný. Třeba někdo, kdo nebude takovou „neřízenou střelou“. Čas je nepochybně na straně čínského prezidenta. Od loňska má v podstatě doživotní mandát, kdežto Trumpovi zbývá do voleb něco málo přes rok. Čas jej tlačí a musí situaci hrotit, aby před svým voličem neztratil tvář. Trump zkrátka nejistě sází na to, že jeho potenciální volič přijme fakt, že mu zdražil mobil nebo počítač, když uvidí, že prezident dostává svým slibům a je vůči Pekingu rázný, jak se patří.
Druhým důvodem je to, že na novou situaci zřejmě dříve či později bude muset reagovat americká centrální banka. Ta předevčírem poprvé od roku 2008 snížila základní úrokovou sazbu, o čtvrtinu procentního bodu. Trump se však netajil svým přáním, aby ji snížila ještě výrazněji. K dalšímu snížení ji nyní může přimět právě eskalací obchodní války. Americká centrální banka jako klíčový důvod svého zmíněného rozhodnutí snížit sazbu uvedla nepříznivý globální ekonomický vývoj. Ten se s eskalací obchodní války dále zhorší, takže Trump se dost možná dočká dalšího snížení sazeb. Snížení sazeb do značné míry utlumí nepříznivý dopad zdražení mobilů či počítačů na amerického spotřebitele, neboť alespoň krátkodobě podpoří obecnou aktivitu v americké ekonomice a bude vzpruhou akciím, v nichž má nemálo Američanů – včetně Trumpových voličů – uloženo podstatnou část svého jmění, například skrze penzijní fondy.
Ač Trumpův krok působí jako akt „neřízené střely“, z jeho vlastní perspektivy nepochybně logiku má. Ovšem představa, že se Peking náhle Trumpovi „podvolí“, je bláhová. Změnu v uvažování Pekingu může přinést Trumpovo znovuzvolení příští rok. Jenže to je jeho nynější hrou vabank, přímým zásahem amerického spotřebitele, nepochybně ohroženo. (5.8.2019)
