Klíčovým problémem českého zahraničního obchodu se zemědělskou produkcí je jeho silné zaměření – a zejména v oblasti vývozu – na produkty s nízkou úrovní zpracování. Typickou položkou českého zemědělského vývozu jsou například krmiva, obiloviny, olejnatá semena, živá zvířata, minerální voda či čerstvé mléko.
Tuzemský agrární vývoz se tedy soustředí na produkty s relativně nízkou kilogramovou cenou. V uplynulých zhruba patnácti letech tato levná produkce vykazuje v oblasti zemědělského exportu velmi silnou růstovou dynamiku. Celkový objem exportu tak roste nikoli z důvodu vzestupu kilogramové ceny exportu, nýbrž z důvodu rapidně rostoucího vyváženého váhového množství.
Ještě v roce 2001 tak kilogram českého zemědělského exportu vyšel průměrně na 16,01 koruny, v roce 2016 už ovšem pouze na 12,52 koruny. Naopak jeden kilogram dovážené zemědělské produkce stál v roce 2001 22,25 koruny, ale v roce 2016 už bezmála třicet korun, přesněji 29,81 koruny.
Rostoucí schodek agrárního zahraničního obchodu České republiky tak pramení primárně z jeho struktury, totiž ze zmíněné orientace na produkci s nízkou úrovní zpracování. Pokud by se bralo v potaz ryze váhové saldo českého zahraničního obchodu, už od počátku milénia dosahuje ČR naopak přebytku. Například v roce 2016 činil hmotnostní přebytek českého zahraničního obchodu bezmála 8,6 milionu tun. Hmotnost tuzemského zemědělského vývozu je od počátku milénia prakticky soustavně více než dvojnásobná v porovnání s hmotností agrárního dovozu do ČR.
Česká republika by se proto do budoucna měla ve svém zemědělském zahraničním obchodě více orientovat na rozvíjející se země. Struktura českého zemědělského zahraničního obchodu s nimi je totiž systematicky příznivější v tom smyslu, že prim hraje vyvážená produkce s vyšší mírou zpracování a vyšší kilogramovou cenou. V případě českého zahraničního obchodu s rozvinutými zeměmi je tomu přesně naopak, tam dominuje vyvážená levná produkce, s nízkou přidanou hodnotou.
Bohužel, teritoriálně vykazuje český zemědělský zahraniční obchod příliš silnou orientaci právě na rozvinuté ekonomiky, když zhruba šedesát procent obratu tuzemského agrárního zahraničního obchodu se realizuje pouze ve vztahu k pěti zemím, a sice Německu, Slovensku, Polsku, Rakousku a Maďarsku.
Důvodem této závislosti na omezeném počtu zemí, který činí tuzemský zemědělský zahraniční obchod silně zranitelným, je zejména fakt, že ČR je středoevropskou ekonomikou bez přímého přístupu k námořnímu přístavu. Neblaze se zde ovšem projevuje také podřízenost zahraniční obchodní politiky České republiky pravidlům společné obchodní politiky EU, která omezuje možnost větší teritoriální diverzifikace tuzemského agrárního zahraničního obchodu.
Češi hodnotí ekonomickou úroveň ČR nejlépe od roku 1997, těží z toho hlavně hnutí ANO
Hodnocení ekonomické úrovně České republiky je poměrně silně rozkolísané. Daleko stabilněji hodnotí Češi ekonomickou úroveň států, jako je na jedné straně Německo či Rakousko a na straně druhé pak Rumunsko a Bulharsko. Německo a Rakousko hodnotí Češi stabilně vysoce příznivě již roku 1997, značně nepříznivě pak celkem stabilně též soustavně od roku 1997 hodnotí obě dvě zmíněné balkánské země.
Silná rozkolísanost hodnocení ekonomické úrovně České republiky plyne z nejtěsnější přímé zkušenosti dotazovaných Čechů právě se situací ve vlasti, na jejíž ekonomickou situaci jsou ze své dennodenní zkušenosti přirozeně nejcitlivější.
Je nepochybně pozitivní jak to, že ekonomickou úroveň ČR hodnotí Češi nyní nejpříznivěji za posledních více než dvacet let, ale i to, že ekonomickou úroveň ČR hodnotí za celé období od roku 1997 zřetelně nejlépe v porovnání s hodnocením dalších zemí bývalého východního bloku, ať už jde o zbývající země Visegrádské skupiny, Rusko nebo zmíněné Rumunsko a Bulharsko. Za povšimnutí stojí například to, že v roce 2013 Češi hodnotili ekonomickou úroveň ČR přibližně stejně jako ekonomickou úroveň Ruska – poprvé od roku 1997. Dnes už hodnotí výrazně příznivěji opět ekonomickou situaci v ČR.
Citelné zlepšení v hodnocení ekonomické úrovně ČR souvisí s globální ekonomickým oživením, které nastalo po roce 2013. Řada Čechů si období ekonomické prosperity spojuje s působením hnutí ANO ve vládě, ač faktická souvislost mezi účastí hnutí ANO ve vládě a globální ekonomickou konjunkturou pochopitelně žádná není.
Za stabilními poměrně vysokými volebními preferencemi hnutí ANO, které se na vládě podílí od začátku ekonomicky přelomového roku 2014, v uplynulých letech stojí z podstatné části právě popsaná ekonomická konjunktura globální i díky tomu také české ekonomiky a související historicky bezprecedentní spojenost obyvatelstva ČR s ekonomickou úrovní Česka. (13.2.2019)
