České lesy tak export nízké přidané hodnoty drancuje více než kůrovec.
Česká republika aktuálně vyváží nejvíce dřeva v rámci celé Evropské unie. V roce 2019 Česko vyvezlo 14,4 milionu krychlových metrů kulatiny. To odpovídá více než 25 procentům veškerého exportu kulatiny ze zemí EU, jak vyplývá z údajů Eurostatu. Pro srovnání, Německo vyvezlo ve stejném roce 8,8 milionu kubíků kulatiny a Polsko 4,6 milionu.
Kulatina představuje neopracované dřevo, tedy „svazky klád“, které Česko opouštějí třeba v plně naložených nákladních vlacích nebo po silnici, kde export obstarávají kamiony či nákladní vozy.
Vývoz neopracovaného dřeva z ČR dramaticky narostl po roce 2017. Třeba ještě v roce 2010 export kulatiny z ČR představoval pouze 4,7 procenta celkového exportu EU. V roce 2015 se pak jednalo o 11,5 procenta.
Růst vývozu souvisí s kůrovcovou kalamitou, která v uplynulých letech, zejména kolem roku 2018, decimovala české lesy zvláště závažně. Kalamita způsobuje nárůst těžby dřeva. Z dat Eurostatu plyne, že v letech 2010 až 2016 se každoročně vytěžilo v ČR 15 až 18 milionů kubíků kulatiny. V roce 2019 to ale bylo už více než 32 milionů. To je v historii novodobé ČR zdaleka nejvyšší údaj.
Napadené stromy je nutné rychle dostat z lesa, by se kůrovec dále nešířil. Kapacita českých pil však nestačí takový objem dřeva zpracovat, takže to se vyváží třeba až do Číny. Vývoz dřeva v neopracované podobě, tedy ve formě kulatiny neboli „svazků klád“, připravuje Česko o obrovské národní bohatství. Kulatina má totiž nízkou přidanou hodnotu. Přidaná hodnota vzniká, když se dřevo pořeže na českých pilách a následně se z něj staví dřevostavby, vyrábí nábytek nebo třeba hudební nástroje. Surové dřevo se zhodnocuje ještě i tím, že se využije pilina, z níž se dají vyrobit pelety nebo brikety. Bohužel, k tomuto zpracování českého dřeva dochází v masivní míře až za hranicemi, třeba v Rakousku nebo Německu.
Česká republika dle odhadu přichází vývozem neopracovaného dřeva nízké přidané hodnoty o zhruba 60 miliard korun ročně. V Česku se totiž zpracuje jen zhruba polovina vytěženého dřeva. Klíčovým důvodem je nedostatečný provoz na českých pilách, který způsobuje nedostatek zaměstnanců. Chybí ale také pily samotné a komplexní zpracovatelské závody, které ze zbytkového dřeva vyrábějí pelety nebo brikety. Takových závodů sice přibývá, ale pomalu. Překážkou je třeba i pomalá výstavba daná zdlouhavými povolovacími řízeními. Ta by měl zrychlit připravovaný nový stavební zákon.
Cena bitcoinu se přes víkend propadla o zhruba 200 tisíc korun, investoři vybírají zisky
Nejrozšířenější kryptoměna světa, bitcoin, má za sebou dramatický cenový pokles. Ještě v pátek se prodávala až za takřka 900 tisíc korun. V pondělí ráno se však cena jednoho bitcoinu propadla až pod 700 tisíc korun, tedy o zhruba 200 tisíc korun oproti pátečnímu maximu.
Páteční maximum ovšem bylo rekordní cenou bitcoinu za celou dobu, po kterou se s ním obchoduje, tj. od roku 2009. Současný propad je tedy z dlouhodobého hlediska poměrně zanedbatelnou a navíc očekávatelnou cenovou korekcí. Zatím nelze hovořit o tom, že by splaskávala bitcoinová bublina, jako se tak dělo na přelomu let 2017 a 2018.
Důvodem víkendového cenového propadu je vybírání zisků investorů, kteří usoudili, že čekat na další vzestup cenu bitcoinu je už až příliš rizikové. Masivnější výběr zisků obecně může být spouštěčem splasknutí bubliny, avšak v tuto chvíli vybírání zisků už nepokračuje s nijak citelnou intenzitou, takže lze hovořit o stabilizaci ceny bitcoinu. Bitcoin se nyní prodává o zhruba 70 tisíc korun nad svým ranním minimem. Takže jeho cenový propad prozatím ustal. Stále mu věří dostatečný počet investorů, z nichž někteří využili propad na ranní dno k dodatečným nákupům.
Víkendová epizoda ovšem potvrzuje, že bitcoin – a kryptoměny obecně – je vysoce rizikové aktivum. Investoři by do něj měl investovat malé částky v pravidelných intervalech, ať už týdenních nebo měsíčních, a to vždy stejnou sumu bez ohledu na momentální cenu bitcoinu. Měli by do něj takto investovat ovšem jen nižší jednotky procent celkového svého objemu peněz, který takto pravidelně investují. Současně by měli do kryptoměny investovat jen tolik, kolik si mohou dovolit při splnění té podmínky, že při propadu ceny bitcoinu třeba až na nulu se nijak nesníží jejich životní úroveň.
Česko ve třetím čtvrtletí 2020 korigovalo svůj veřejný dluh
Ten se však letos dostane nad úroveň 40 procent. Hrozí zhoršení ratingu.
Česká republika loni ve třetím čtvrtletí vykázala druhý nejvyšší veřejný dluh ve své historii. Dosáhl úrovně 2,17 bilionu korun. Podruhé v historii čtvrtletních sledování tak převýšil úroveň dvou bilionů korun. Poprvé se tak stalo v loňském druhém čtvrtletí, kdy činil dokonce 2,26 bilionu korun.
Ve třetím čtvrtletí 2020 se tedy podařilo úroveň zadlužení příznivým způsobem korigovat, avšak to je jen přechodný vývoj, daný časováním splatností jednotlivých sérií vydávaných dluhopisů. Kvůli opatřením pro boj s pandemií, ale i kvůli daňovému balíčku, prosazenému koncem roku 2020, veřejný dluh v poměru k HDP stoupne ze své úrovně z loňského třetího čtvrtletí, 38,4 procenta, citelně nad úroveň čtyřiceti procent. Tak se stane už v roce letošním.
Česká republika se ale ještě ve třetím čtvrtletí 2020 držela v elitním klubu nejméně zadlužených zemí EU. Ve druhém loňském čtvrtletí jen pět zemí EU vykazovalo úroveň veřejného dluhu k HDP nižší než 40 procent. Kromě ČR, která vykazuje dluh pod úrovní čtyřiceti procent nepřetržitě od roku 2015, se jednalo ještě o Estonsko, Lucembursko, Bulharsko a Švédsko. Na této situaci se nic zásadního nezměnilo ani ve třetím čtvrtletí 2020, byť Eurostat ještě mezinárodně srovnatelná data teprve vydá.
ČR však nadále zůstane v elitním klubu nejméně zadlužených zemí EU, i právě proto, že se jí přechodně podařilo dluh loni ve třetím kvartále korigovat. V letošním roce je však třeba počítat se zmíněným výraznějším zhoršením stavu veřejných financí a nelze vyloučit, že některá či některé z klíčových světových ratingových agentur zhorší České republice výhled vývoje veřejných financí, nebo dokonce rating. Zhoršení výhledu či ratingu zpravidla prodražuje půjčování na mezinárodních trzích a celkové náklady obsluhy dluhu. Méně prostředků tak státu zbývá například na investice nebo na zvyšování důchodů. (11.1.2021)
