Ministryně financí Alena Schillerová včera potvrdila, že stát zvažuje možnost „znárodňování“, tedy přechodného kapitálového vstupu do strategických podniků.
Nebývalé situace si žádají nebývalá řešení. A současná situace vskutku nebývalá je. Mezinárodní měnový fond prognózuje, že česká ekonomika vykáže letos kvůli koronaviru svůj historicky rekordní propad, o 6,5 procenta. Půjde ještě o hlubší pád, než jaký mají dle MMF zaznamenat ekonomiky zbývajících zemí Visegrádské skupiny.
Přesto, je situace až tak nebývalá, že si žádá hned „znárodňování“?
Předně, nejde o znárodňování v duchu dění po únoru 1948. Úmysl české vlády není ve světě ojedinělý. Například italská vláda už minulý měsíc zahájila proces převzetí dopravce Alitalia. Řím bude aerolinky vlastnit, dokud se nenajde kupec. Německá vláda je zase připravena získat kontrolu nad dopravcem Condor, který býval součástí impéria zkrachovalé cestovní kanceláře Thomas Cook. Spekuluje se i o tom, že bude třeba „znárodnit“ aerolinku Brussels Airlines. Dokonce i australská vláda prověřuje možnost převzetí leteckých dopravců, zejména dvojky v zemi, Virgin Australia. Americké ministerstvo financí pak v rámci záchrany zřejmě získá jednotky procent největších aerolinek v zemi, American Airlines, United, Delta a Southwest.
Samozřejmě, převzetí firmy vládou by měl být opravdu až krajní krok. Státní vlastnictví firem je totiž často značně neefektivní, takže celospolečensky může být přínosnější žádné „znárodňování“ nepodnikat a kolabující firmu ponechat svému osudu. Vláda „znárodněním“ může zachraňovat dopravce, který by v běžné tržní soutěži nepřežil. Ovšem, jak vidno, i vlády tradičních tržních ekonomik se neváhají dále zadlužit a kolabující firmě „znárodněním“ alespoň prodloužit život. A nakonec nepůjde jen o letecké přepravce. I když ti jsou zvláště lákaví. Mají svůj bezpečnostní význam, jak to pozorujeme v přímém přenosu v době koronavirové, kdy třeba i aerolinky Smartwings zajišťovaly část repatriačních letu, tedy dopravovaly Čechy uvízlé v dálavách zpět do domoviny. Vlajkové aerolinky jsou nepochybně také určitou národní chloubou, což je pro politiky zvláště atraktivní také v této době, kdy se nálada lidu odvrací od globalizace a zesíleně akcentuje národní identitu.
Třeba Itálie je v poměru k HDP více než čtyřikrát zadluženější než Česko, přesto Alitalii zachraňuje. Ani nejzadluženější vlády světa tedy zatím od „znárodňování“ neodrazují jejich obřímí závazky. Česko se tedy v rámci mezinárodní situace těžko může vymykat. To spíš, pokud by žádnou možnost „znárodnění“ nepřipustilo. V porovnání s Itálií a s většinou dalších zemí EU má Česko na takový „špás“ dost konvenčních zdrojů. Může se totiž dále masivně zadlužit, aniž by se jeho dluh byť jen přiblížil polovině dluhu italského.
Italský dluh navíc dále nabobtná, a rozhodně nejen kvůli převzetí Aliatalie. Bývalý italský premiér Mario Monti nedávno varoval, že pokud na sebe další díl spoluodpovědnosti za italský dluh nepřevezmou rozpočtově ukázněnější země ze severu eurozóny, zejména Německo a Nizozemsko, bude to znamenat smrt eura. Monti naléhá, aby tyto země umožnily vznik eurodluhopisu. Což v praxi znamená, že na italský dluh se bude skládat německý nebo nizozemský daňový poplatník. Berlínu či Amsterdamu totiž vzrostou náklady na obsluhu dluhu.
Eurodluhopis, označovaný nyní i jako koronadluhopis, by naopak zlevnil půjčování Římu, neboť ten by se mohl opřít o finanční sílu severních zemí eurozóny. Ani to však na zotavení italských veřejných financí stačit nemusí. Navíc i koronadluhopis může narazit v Bundestagu, který by jej zřejmě musel posvětit.
Itálii tak zřejmě nakonec bude muset pomoci nějaká neotřelá „magie“ v podání Evropské centrální banky. A zde musí zpozornět i Česko. Itálie a některé další evropské státy jsou totiž už tak předlužené, že nakonec jim nezbyde asi nic jiného než „shazování peněz z vrtulníku“.
Toto opatření – navzdory svému nešťastnému názvu a zažité představě – nespočívá nutně v tom, že by každému občanovi dané země (nebo dokonce soustátí) měla přistát na účtu určitá fixní suma peněz. Ve své podstatě totiž spočívá v tom, že vláda od centrální banky získá nově vytištěné miliardy eur, korun či jiné měny, aniž by je musela kdy splatit. Jde vlastně o věčnou půjčku nově vytištěných miliard, která – protože nebude nikdy splacena – nenavýší veřejný dluh ani o haléř.
Poměrně málo zadlužené Česko se k takovému opatření uchylovat nemusí. Na záchranu své ekonomiky má dost konvenčních zdrojů – může se citelně zadlužit, aniž by se mezinárodní investoři začali obávat možné platební neschopnosti. Vláda ČR a Česká národní banka by ovšem i tak měly co nejdříve odstranit případné legislativní překážky „shazování peněz z vrtulníku“.
Lze si představit, že již v dohledné době budou některé západní ekonomiky, a nejen Itálie, „znárodňovat“ a zachraňovat svá pracovní místa prostě tak, že jim na to centrální banka vytiskne peníze, takže se nezadluží ani o eurocent. Netřeba domýšlet, že Česko se v takovém případně ocitne hned ve dvojí nevýhodě, pokud tento trend vývoje v západních zemích nenapodobí. Jestliže totiž jiné západní ekonomiky budou „znárodňovat“ a zachraňovat svá pracovní místa, aniž by se přitom – díky „shazování peněz z vrtulníku“ – zadlužily, Česko se střelí do nohy jednak tím, že takové převzetí neprovede, a zadruhé tím, že i když jej provede, bude ho „po staru“ financovat dluhem. Český dluh pak může snadno růst rychleji než dluh jiných zemí, což jej relativně prodraží a vládě ztíží podporu ekonomiky při jejím zotavování z koronakrize.
Pohonné hmoty v ČR budou zlevňovat i nadále, navzdory smíru v cenové válce Moskvy a Rijádu. Některé druhy ropy už se prodávají dokonce za zápornou cenu
Ceny pohonných hmot v ČR pokračují ve svém citelném zlevňování. Zlevňování je v posledních třech měsících prakticky soustavné. Oproti své letošní nejvyšší průměrné ceně, dosažené v polovině ledna, zlevnil benzín již o více než pět korun na litr, a to z 32,40 na včerejší úroveň 27,09 koruny za litr. Nafta oproti svému letošnímu maximu, 32,11 koruny za litr, na které vstoupala před polovinou ledna, zlevnila takřka o 4,90 koruny za litr, na včerejší cenu 27,26. Nafta zlevňovala pomaleji než benzín, neboť se výrazněji využívá v průmyslu – např. jako topná nafta, který není opatřeními pro boj s koronavirem dotčen tak závažně jako osobní automobilová přeprava.
V uplynulém týdnu se ovšem tempo zlevňování obou druhů pohonných hmot „srovnalo“: benzín zlevnil o 26 haléřů na litr, zatímco nafta o 27 haléřů na litr. Dynamika zlevňování pohonných hmot tak dále znatelně zmírnila. Během března klesaly ceny pohonných hmot týdně i o korunu na litr a více. Benzín je nyní nejlevnější prakticky od března 2016, nafta pak od května 2016.
V nadcházejícím týdnu pohonné hmoty dále zlevní, v rozsahu od 20 do 30 haléřů na litr. Důvodem je opětovný pokles cen ropy na světovém trhu. Ropa typu Brent se právě teď prodává za cenu kolem 27,60 dolaru za barel, takže je blízko svých minim za období od začátku dubna. Za poslední týden zlevnila o zhruba dvanáct procent.
O víkendu se sice klíčoví světoví těžaři dohodli na masivním omezení těžby, a to o takřka 10 milionů barelů denně, avšak poptávka klesá ještě dramatičtěji, zhruba o 20 milionů barelů denně. Ropy je tak stále přebytek a zintenzivňují potíže s jejím uskladněním. Tyto potíže se projevují například rozevřením nůžek mezi cenou ropy typu Brent a cenou americké lehké ropy WTI. Rozdíl v ceně obou druhů ropy se v tomto týdnu zvýšil až takřka na 9,50 dolaru na barel, nejvýše od loňského června. Rozevření nůžek do takové šíře odráží obavu obchodníků, že problém s uskladněním ropy se fatálně vyhrotí dříve na americkém kontinentu. Některé druhy ropy se na americkém kontinentu už prodávají za zápornou cenu, kdy kupující dostává ještě navrch zaplaceno, neboť uvolňuje místo k uskladnění.
Opět se navíc rozšiřuje cenové rozpětí mezi termínovým kontraktem na ropu Brent s prosincovým datem dodání a ropou Brent s červnovým datem dodání. Toto rozpětí dnes dosáhlo úrovně přesahující deset dolarů na barel, což je jeho nejvyšší úroveň od 1. dubna 2020. Zesílila tedy situace, označovaná jako „contango“, kdy termínový kontrakt na budoucí dodání svojí cenou předčí kontrakt na dodání dřívější či okamžité. Contango je typickým příznakem tržní situace poznamenané převisem nabídky nad poptávkou. Potvrzuje to, že dojednané snížení těžby ropy o takřka 10 milionů barelů ropy denně nestačí, aby kompenzovalo poptávku destruovanou koronavirem.
Víkendová dohoda o omezení těžby je přesto vskutku historická. A to nejen kvůli samotnému objemu snížení těžby. Také tím, že se do mezinárodního jednání vložil americký prezident, který pomohl zprostředkovat smír v cenové válce mezi Rijádem a Moskvou. Donald Trump se tak stal vůbec prvním americkým prezidentem dějin, který se aktivně zasadil o vyšší cenu ropy. Dosud američtí prezidenti levnější ropu vesměs vítali a podporovali. Trump však čelí nepříjemné situaci, kdy příliš levná ropa může zničit mnoho pracovních míst v energetickém sektoru USA, zejména v sektoru těžby ropy z břidlic.
Klíčoví světoví těžaři se o víkendu dohodli na historicky rekordním snížení objemu těžby ropy. Státy kartelu OPEC a další tradiční těžaři v čele s Ruskem se zavázali snížit svoji ropnou produkci dohromady o 9,7 milionu barelů denně. Další producenti – USA, Brazílie a Kanada – přispějí ke snížení těžby o dalších 3,7 milionu barelů denně. K redukci, v objemu převyšujícím jeden milion barelů, se přidají i další země skupiny G20, tedy země z dvacítky těch světově ekonomicky nejvýznamnějších. Byť v případě zemí mimo kartel OPEC a jeho spojence typu Ruska nepůjde o záměrné snižování těžby, ale spíše o přirozenou reakci na tržní vývoj, poznamenaný citelným poklesem poptávky. Dohoda začíná platit od 1. května 2020 a bude platit po dva roky. Objem redukce těžby se však bude postupně snižovat. Nejvýraznější snížení, tedy v objemu zmíněných takřka deset milionů barelů denně, platí pouze pro první dva měsíce, tedy do konce letošního června.
Víkendovou dohodou – uzavřenou v rámci druhého mimořádného jednání během čtyř dní – tak skončila nejen cenová válka Saúdské Arábie a Ruska, ale i týdenní maraton mezinárodních bilaterálních jednání a videokonferenčních hovorů.
Cenová válka v předminulém týdnu způsobila pokles cen ropy na minimum od roku 2002, v českých korunách pak dokonce od roku 1999. Zásadně také přispěla k tomu, že ceny pohonných hmot v ČR v březnu klesaly nejvýrazněji za posledních více než deset let. Cenová válka dvou největších světových exportérů ropy totiž způsobila zaplavení světa touto surovinu, a to navíc v čase historicky klesající poptávky, ochromené v důsledku koronaviru. (16.4.2020)
