Průmyslová výroba v ČR v červenci podala lepší než očekávaný výkon. Její meziroční propad byl totiž mělčí, než se předpokládalo, a sice pětiprocentní. Předpokládal se přitom bezmála sedmiprocentní pokles. Zrovna tak předčil očekávání i zahraniční obchod, který je s průmyslovou výrobou do značné míry provázaný. Červencová bilance zahraničního obchodu dosáhla úrovně 13,4 miliardy korun, zatímco se počítalo pouze s necelými třemi miliardami přebytku.
Oba údaje signalizují, že tuzemská ekonomika se po koronavirovém uzavření naší i zahraničních ekonomik zatím zotavuje o něco rychleji, než se předpokládalo. V podobném duchu lze hovořit také o číslech k maloobchodním tržbám, jež byla za červenec zveřejněna minulý týden. Stále však nelze vyloučit poměrně rozsáhlé propouštění v průmyslu, které bude hrozbou zejména ke konci letoška a v roce příštím, po odeznění efektu vládních podpůrných opatření typu programu Antivirus.
Lepší než předpokládané výsledky zásadních makroekonomických veličin svědčí o tom, že domácí i zahraniční celková poptávka klesla v důsledku koronavirové uzavírky a protiinfekčních opatření méně, než se čekalo. Nicméně opatrnost je stále na místě. Varovné je zejména to, že v červenci se oproti červnu prohloubil meziroční propad nových zakázek tuzemskému průmyslu, přičemž důvodem bylo prohloubení poklesu těch zahraničních z nich. Je tedy otázkou, zda i v další fázi zotavování po jarní koronavirové uzavírce bude oživování průmyslu tak znatelné jako doposud.
Nejvíce je zasažen průmyslu těžební, z menší části pak zpracovatelský, zatímco energetický průmysl vykazuje za červenec – podobně jako za červen – již nepatrný meziroční růst. Zejména vzhledem k vývoji v první polovině roku je ovšem třeba počítat s letošním celkovým poklesem průmyslové výroby o zhruba patnáct procent.
Stát zaostává za svým příslibem, že se z krize „proinvestuje“. Důsledkem je citelný propad stavebnictví, včetně už i stavitelství inženýrského
Jako při minulé krize i při současné koronavirové krizi vykazuje stavebnictví vyšší setrvačnost než ostatní sektory ekonomiky. Zatímco průmysl, zahraniční obchod či maloobchod už se v červenci druhý měsíc v řadě zotavovaly, stavebnictví prohlubovalo svůj propad – který ještě nekončí. Stavební výroba poklesla meziročně o 10,4 procenta. Propadalo se přitom jak stavitelství pozemní, tak letos poprvé výrazněji také stavitelství inženýrské. Varovný je také více než desetinový propad bytové výstavby.
Firmy kvůli koronavirové krizi a nejistotě příštích měsíců odkládají či ruší své investice, zejména v pozemním stavitelství. Ve stavebnictví navíc chybí agenturní zahraniční pracovníci. I tak by však měl být aktivnější stát a svými výdaji podněcovat alespoň infrastrukturní stavitelství. To se ale zatím neděje v dostatečné míře. Investiční výdaje, které by bylo možné realizovat letos díky až půlbilionovému schodku, se tak realizace v plné míře nedočkávají. To na jedné straně značí, že schodek nakonec bude nižší než 500miliardový. Na straně druhé to svědčí o tom, že stát činy poněkud zaostává za svým příslibem, že se z koronavairové krize „proinvestuje“.
Bez výraznějšího nastartování investiční činnosti státu nelze očekávat, že by letos stavebnictví jako celek vykázalo růst. Je tak třeba počítat s jeho poklesem o zhruba dvě procenta.
Vývoz se po koronavirovém úderu zotavuje rychleji než dovoz. Zvláště citelný je propad exportu do Španělska, Británie či Francie, naopak vývoz do Turecka či Koreje krize prakticky nepoznamenala
Zahraniční obchod ČR v červenci předčil očekávání. Červencová bilance zahraničního obchodu dosáhla úrovně 13,4 miliardy korun, zatímco se počítalo pouze s necelými třemi miliardami přebytku. Čísla podporují obrázek rychlejšího než předpokládaného zotavování tuzemské ekonomiky. Podobný vývoj je patrný také například v průmyslu, jenž je se zahraničním obchodem poměrně značně provázán, nebo v maloobchodu.
Svědčí to o tom, že propad celkové poptávky v tuzemské ekonomice – a také ekonomikách našich klíčových obchodních partnerů – je v souhrnu slabší, než se uvažovalo na jaře. Zčásti jde však o důsledek vládních podpůrných opatření. Po odeznění jejich efektu teprve budeme znát skutečný dopadu koronaviru na ekonomický výkon ČR.
Za vyšším než očekávaným přebytkem zahraničního obchodu ČR je fakt, že po jarní koronavirové uzavírce podstatné části ekonomiky se rychleji „probral“ vývoz než dovoz.
Meziroční propad objemu vývozu byl letos v červnu i v červenci výrazně slabší než meziroční propad vývozu ve stejných měsících.
Nejvýraznější propad vývozu je z klíčových exportních odbytišť patrný v zemích nadmíru silně zasažených koronavirovou nákazou. Takže například do Španělska se letos od ledna do července dařilo tuzemským firmám vyvážet jen zhruba 75 procent loňského objemu vývozu za prvních sedm měsíců roku. Do Spojeného království – kde se navíc přidává nejistota spjatá s podobou obchodního vztahu po ukončení pobrexitového přechodného období – činí letošní vývoz jen necelých 79 procent loňské úrovně. Vývoz do Francie je pak na zhruba 77 procentech loňské úrovně.
Naproti tomu export do Jižní Koreje a Turecka předčí vývoz loňský.
Nejčastěji je ale letošní vývoz do klíčových exportních odbytišť na úrovni 88 (což je případ vývozu do Německa) až 98 procent loňské úrovně.
V Česku je alkohol čtvrtý nejlevnější v EU. Zůstane jedním z nejlevnějších i po letošním zvýšení daně z lihovin
Česko je rájem milovníků alkoholických nápojů. Podle nejnovějších údajů Eurostatu za rok 2019, vyjde alkohol Čechy jen na 87,2 procenta toho, co se za něj platí v průměru v zemích Evropské unie. Jedná se přitom o mezinárodně srovnatelný údaj, neboť je přepočtený podle parity kupní síly měny.
Alkoholické nápoje - pivo, víno, lihoviny - jsou ve vztahu k průměru EU levnější než v Česku pouze ve třech zemích, a sice v Maďarsku, Bulharsku a Rumunsku. Ještě v roce 2016 byl alkohol v EU levnější než v Česku nejen v uvedeném trojlístku zemí, ale také ve Španělsku, Polsku a na Slovensku. V loňském roce však například Slováci zaplatili za alkohol už 95,1 procenta toho, co za něj dají v průměru obyvatelé celé EU.
Nejdražší alkohol v rámci EU je ve Finsku, kde za něj zaplatí 190,7 procenta toho, co v průměru v EU, tedy bezmála dvojnásobek. Více než dvojnásobek pak zaplatí v zemích sice evropských, které však nejsou členy EU, a to na Islandu (Islanďané dají za alkohol 265,3 procenta toho, co v průměru lidé v EU) a v Norsku (260,8 procenta). Skandinávské země jsou známé poměrně vysokým zdaněním alkoholu, které se pochopitelně promítá do konečné ceny pro spotřebitele.
Od letošního roku ale až Česko takovým rájem nebude. Alespoň tedy z hlediska milovníků alkoholu tvrdého. Alkohol letos patří mezi nejmarkantněji zdražující položky spotřebního koše v ČR kvůli poměrně citelnému navýšení spotřební daně z lihovin. Přesto však bude i nadále Česko z hlediska ceny alkoholu, zejména piva, v rámci EU velmi levným krajem. (8.9.2020)
