Tuzemská průmyslová výroba v březnu zaostala za očekáváním trhu, které přitom nebylo nikterak velké. Meziročně povyrostla pouze o desetinu procenta, zatímco trh ve střední hodnotě analytických odhadů počítal s tím, že přidá 0,8 procenta.
Zklamala zejména produkce v oblasti energetického průmyslu, což však částečně způsobila navýšená základna loňského března. Zpracovatelský průmysl naštěstí zůstal propadu ušetřen, naopak vykázal nejrychlejší meziroční nárůst od loňského listopadu, a vytáhl tak průmysl jako celek do černých čísel.
Dalším pozitivním „zábleskem“ je poměrně znatelný nárůst objemu nových zakázek, jak zahraničních, tak domácích.
Průmysl zatím vykazuje určitou odolnost vůči nepříznivému mezinárodnímu vývoji, při jeho dalším zhoršení ale může pocítit déletrvající stagnaci, či dokonce propad. Hrozba eskalace obchodních válek, která je v těchto dnech dosud nejakutnější v letošním roce, je zásadním ohrožením právě i českého průmyslu. Ten za celý letošní rok horko těžko přidá 1,5 procenta, což je ani ne poloviční růst v porovnání s rokem 2018.
Českému stavebnictví se v březnu dařilo. A důvodem není mírná zima, to spíše evropské peníze
Tuzemské stavebnictví v březnu vykázalo nejvýraznější meziroční nárůst od loňského září. Důvodem přitom není letošní mírnější zima, jelikož ta byla mírná i loni. Efekt meziročního srovnání březnovému výsledku stavebnictví ovšem částečně napomohl.
Letos v březnu se dařilo zvláště inženýrskému stavitelství, kterému pomáhá rychlejší čerpání prostředků z fondů EU. Inženýrské stavitelství, které zahrnuje například infrastrukturní stavby, rostlo v březnu nejvydatněji dokonce od loňského září. Stavebnictví nadále naráží na své kapacitní limity. Potýká se s nedostatkem vhodné pracovní síly. Tu mu do značné míry odčerpal průmysl, který po krizi oživil mnohem dříve. Potíží stavebnictví je například také nedostatek stavebního materiálu.
Zmíněná kapacitní omezení se promítají do rychlého růstu cen stavebních prací a všechny tyto faktory pak znemožňují stavebnictví jako celku navázat na své loňské silné růstové tempo. Stavebnictví proto v letošním roce zpomalí a poroste jen tempem tří procent.
Českému zahraničnímu obchodu se vede nad očekávání dobře. Navzdory brexitu vyvážíme více i do Británie
Zahraniční obchod se zbožím v březnu překonal očekávání. Jeho bilance skončila v národním pojetí přebytkem 21,8 miliardy korun, zatímco střední hodnota analytických odhadů předpokládala přebytek pouze ve výši zhruba patnácti miliard korun. Přes všechny obtíže, jimž čelí automobilový průmysl, se právě vývoz aut na příznivém výsledku zahraničního obchodu podepsal nejvýrazněji.
Zahraničnímu obchodu už delší dobu svědčí poměrně slabá koruna. Ta sice zdražuje dovoz, avšak na zahraničních trzích umožňuje dobrou konkurenceschopnost a samotný přepočet utržených deviz do slabší koruny vede k nárůstu korunového objemu vývozu.
Meziročně letos narůstá hlavně vývoz do zemí EU, vývoz mimo EU má slabší dynamiku.
Z jednotlivých klíčových exportních destinací je letos patrný meziroční pokles vývozu v případě Turecka. Naopak se celkem daří vývozu do asijských ekonomik Japonska a zejména Jižní Koreje nebo do Spojených států.
Vývoz do Německa, které je pro ČR z hlediska objemu naprosto klíčové, narůstá. Zajímavé je, že navzdory nejistotě spjaté s brexitem se daří navyšovat export do Británie.
Celkově tedy zatím český export působí dojmem vyšší než očekávané odolnosti vůči napjatému mezinárodnímu ekonomickému prostředí. Tam stále číhá řada hrozeb, avšak na Česko zatím nemají fatální dopad. Je i tak v našem nejlepším zájmu, aby nejistota spjatá s obchodními válkami či brexitem co nejrychleji opadla.
Ropa na světovém trhu zlevňuje, pohonné hmoty v Česku zdražují. Prodejci pohonných hmot v ČR nafukují své marže
Zdražování pohonných hmot v uplynulém týdnu bylo opět markantní. Benzín zdražil o 22 haléřů na 33,16 koruny za litr, zatímco nafta o 17 haléřů na 32,43 koruny za litr. Benzín se tak prodává za nejvyšší cenu od loňského listopadu, kdežto nafta je nejdražší od loňského prosince. Od svého letošního cenového dna v polovině února zdražil benzín již o 9,3 procenta.
V růstu cen pohonných hmot v ČR se zrcadlí letošní zdražování ropy. Severomořská ropa typu Brent v letošním roce zdražila o bezmála 30 procent. Od druhé poloviny dubna ale její cena klesá. Zatímco tehdy se prodávala za cenu bezmála 75,50 dolaru za barel, nyní její stejný objem vyjde na méně než 70 dolarů. Provozovatelé tuzemských čerpacích stanic a případně další firmy z celého řetězce zpracování a dodávky ropných produktů navyšují své marže rychleji, než by odpovídalo vývoji na trhu s ropou. V minulých dnech mohli využít i mediálně sledované události kolem znečištění ropovodu Družba a následné přerušení ropných dodávek, aby je použili jako záminku pro nadměrný cenový nárůst. Mnozí motoristé jsou díky citelnému růstu reálných mezd, který je nejrychlejší od počátku milénia, ochotni zaplatit více „bez mrknutí oka“, nehledí tolik na každou korunu.
K současnému poklesu cen ropy ve světě notně značně přispívá vyostření obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou. Americký prezident Donald Trump v noci na dnešek našeho času obvinil Čínu, že znemožnila uzavření dohody o smíru v obchodní válce. Naděje trhu se dnes upírají k Washingtonu, kde dojde k dalšímu kolu jednání americké a čínské delegace. Pokud jednání nepovedou k příznivému průlomu, navýší od zítřka Trumpova administrativa celní sazbu na dovoz čínského zboží v ročním objemu 200 miliard dolarů ze stávající úrovně deseti procent na 25 procent. V takovém případě lze celosvětově na trzích očekávat ponuré páteční obchodování ve znamení výprodejů, burzovních propadů a přesunu kapitálu do takzvaných bezpečných útočišť, jakými jsou americké či německé dluhopisy nebo japonský jen. Ropa v takovém případě zaznamená další propad, který ovšem bude z pohledu českého trhu tlumit současné oslabení koruny vůči dolaru, v němž se ropa obchoduje.
Zvláště při déletrvající eskalaci obchodní války lze předpokládat znatelnější tlak na pokles cen ropy na světových trzích, který by se zpožděním několika týdnů, nejspíše ještě v květnu, měl v Česku konečně projevit zastavením zdražování jak benzínu, tak nafty. Obavy z dopadu eskalované obchodní války by přehlušily obavy z výpadku dodávek íránské nebo venezuelské ropy na světové trhy, který je naopak růstovým impulsem cenám ropy. Pokles cen ropy by se stabilizoval v tom případě, že by během dneška došlo v rámci washingtonských jednání k pozitivnímu průlomu. Jeho pravděpodobnost je ovšem jen asi tak deset procent.
Pohonné hmoty v ČR v příštím týdnu navzdory očekávanému pokračování ve zlevňování ropy vzrostou o deset až patnáct haléřů na litr, během druhé půle května ale jejich cenový růst zmírní, případně se dokonce zcela zastaví.
Trump brzy oznámí, zda zavede cla na evropská auta. Pro Česko by to byla rána
Americký prezident Donald Trump zřejmě již v nejbližších deseti dnech, v období do 19. května, rozhodne, zda a případně jaká cla uvalí na evropské zboží. Dráždí jej, jak známo, zejména německá auta, ale cla by pochopitelně uvalil na veškeré evropské vozy. To není dobrá zpráva pro Česko.
Česká republika do Spojených států vyváží naprosté minimum hotových vozů. Součástky a autodíly ale dodává do Německa, které je na americkém trhu notně závislé. Takže ve výsledku Česko stejně patří v Evropské unii mezi pěticí zemí, jejichž ekonomika zavedením případných dalších Trumpových cel nejvíce utrpí. Vedle Česka a Německa k tomuto kvintetu vysoce zranitelných náleží ještě Slovensko, Maďarsko a Rakousko.
Pokud by Trump opravdu zahájil obchodní válku i na „druhé frontě“, té evropské, bude česká ekonomika trpět. Důvodem je enormně silné zapojení České republiky do světového obchodu. Na dobré kondici světového obchodu jsou země jako Česko nebo Německo závislejší než Čína a Spojené státy, protože výkon české či německé ekonomiky se v relativně větší míře opírá o zahraniční obchod.
V tom je značná nespravedlnost americko-čínské obchodní války. Nejtíživěji postihuje ty země, jež nejsou jejími přímými aktéry. Současně to vysvětluje, proč může být přece jenom poněkud oslabena motivace Washingtonu a Pekingu dosáhnout v obchodní válce rychlého smíru. Bota je netlačí tolik jako Německo či Česko.
Praha i Berlín jsou tak svým způsobem rukojmím v konfliktu, který nevyvolaly. Každé další závažnější vyhrocení tohoto konfliktu ubírá Česku i Německu nějakou tu desetinku procentního bodu ekonomického růstu. Dost možná, že české ministerstvo financí v dubnu nesnižovalo svůj odhad letošního růstu naposled. (9.5.2019)
