Důvěra v tuzemskou ekonomiku je v červenci nejvyšší od letošního března, což znamená, že nejhorší období vlastní koronavirové krize je za námi. Mohou se však dostavit druhotné efekty, případně druhá vlna pandemie, kteréžto faktory by s důvěrou v ekonomiku opět otřásly.
V červenci 2020 se ale tato důvěra pohybuje na úrovni 86,7 procenta dlouhodobého průměru let 2003 až 2019. V únoru, v posledním měsíců před úderem koronaviru, činila 97,6 procenta dlouhodobého průměru. V dubnu však klesla letos nejníže, na pouhých 74,8 procenta. Důvěra v českou ekonomiku je tedy na „půli cesty“ z koronavirového propadu.
Červencovou důvěru zvýšilo zejména zlepšení nálady mezi firmami a podnikateli. Nálada spotřebitelů se zlepšila také, ale mírněji.
Nálada podnikatelů a firem se meziměsíčně, oproti červnu, zlepšila nejvýrazněji v historii sledování, tedy od roku 2003. Důvodem je ale pochopitelně zejména extrémně ponížená červnová základna meziměsíčního srovnání.
Podstatným důvodem zlepšení nálady podnikatelů je ovšem i to, že výrazně ubylo těch, kteří by pociťovali nedostatek zakázek či zákazníků. Také výrazně přibylo těch podnikatelů a firem, kteří optimisticky hledí do nejbližší budoucnosti a v příštích třech měsících očekávají růst objemu své produkce.
Náladu podnikatelů ve zpracovatelském průmyslu zlepšuje dále to, že jejich výrobní kapacity jsou výrazně více využity než ještě v červnu, i když stále toto využití kapacit zůstává pod dlouhodobým průměrem. Zakázky však mají podnikatelé na zhruba rok dopředu, což je delší období než v červnu.
Zotavení je také patrné u podnikatelů ve stavebnictví, které se ovšem během vrcholící koronavirové krize nepropadlo tolik jako průmysl. Podnikatele a firmy ve stavebnictví v bezmála 40 procentech případů nadále trápí nedostatek vhodných zaměstnanců, což je pozitivní znak. Ukazuje se totiž, že poptávka po pracovní síle je stále poměrně silná, takže případné výraznější propouštění v průmyslu by z podstatné části mohla kompenzovat právě vyšší poptávka po pracovní síle ve stavebnictví.
Nálada v červenci rostla také mezi podnikateli ve službách, mezi těmi v segmentu obchodu se však snížila. To jsou však přechodné výkyvy, které souvisí s návratem ekonomiky do běžného provozu, kdy ještě přetrvává poměrně vysoká míra nejistoty.
Spotřebitelé se už tolik neobávají zhoršení celkové ekonomické situace, evidentně nepočítají se závažným průběhem možné druhé vlny pandemie. Narůstá však obava ze zhoršení jejich vlastní finanční situace, takže plánují více než v červnu opatrnostně spořit. Spořit hodlají více i proto, že oproti červnu polevila jejich obava z inflace, takže nemají tak intenzivní pocit, že by měli „utrácet, než se ceny zvýší“.
Pro období příštích dvanácti měsíců má podstatná část spotřebitelů obavu z růstu nezaměstnanosti. Spotřebitelé si tedy zjevně uvědomují, že současný stav poměrně nízké míry nezaměstnanosti není udržitelný, neboť jej vláda na dluh udržuje uměle, prostřednictvím podpůrných programů typu kurzarbeitu.
I tak je třeba hodnotit červencová čísla k důvěře v ekonomiku převážně pozitivně, protože signalizují další posun v zotavování české ekonomiky. Rozhodující ale budou podzimní měsíce, kdy již ekonomika, její poptávka a zaměstnanost, nebude tolik opřena o dluhovou berličku státu.
Energetičtí „šmejdi“ opět na scéně. Plyn a elektřina by totiž kvůli koronaviru mohly zlevnit už před topnou sezónou, takže se toho snaží zneužít
Českým domácnostem by mohly na podzim před příští topnou sezonou zlevnit plyn a elektřina. Důvodem je pokles cen na velkoobchodních burzách v důsledku koronavirové krize.
V rostoucí míře nyní současné krize a očekávání nižších cen využívají „šmejdi“, šibalové z řad dodavatelů energií. Po telefonu zákazníkům, často starším lidem a seniorům, představují levnější nabídky s odkazem na právě pokles cen energií kvůli pandemii. I odpověď „ano“ na nevinnou otázku přitom může vést k nechtěnému uzavření nevýhodné smlouvy.
Operátoři na druhé straně jsou proškolení a otázky formulují tak, že telefonátem zaskočený člověk nevědomky uzavře novou smlouvu. Pokud se něco takového stane a člověk si po zavěšení uvědomí, že něco není v pořádku, může se bránit.
Zákon výslovně nepožaduje, aby byla smlouva o dodávkách energií v písemné podobě. Proto ji lze sjednat i ústně, třeba zrovna prostřednictvím telefonu. Jde o takzvanou distanční smlouvu. Toho neváhají využívat někteří dodavatelé energií nebo jiní obchodníci.
Nemusí jít přitom jen o neznámé dodavatele. V některých případech volají i zavedené a známé energetické společnosti. Celý průběh může být zpočátku velmi nenápadný. Operátoři se představí, vysvětlí výhodnou nabídku a prezentují slevu. Pokud osloveného nabídka zaujme a vyžádá si její zaslání písemně, může se stát, že za několik dnů u něj zazvoní kurýr se smlouvou a nebude chtít odjet, dokud se smlouva nepodepíše. V takové situace je snadné podlehnout nervozitě a nátlaku.
Odstoupení či výpověď smlouvy o dodávkách energií nesmějí být podle energetického zákona spojené s žádnou sankcí. Proto si šibalští zástupci dodavatelů vymysleli fintu – v některých případech se neuzavírá přímo smlouvu o dodávkách energií, nýbrž oslovený souhlasí s přihláškou do aukce pořádané někým jiným, než je dodavatel energií. Když si vše rozmyslí, je mu opět naúčtována vysoká smluvní pokuta.
„Šmejdi“ ale své oběti mohou navštívit také osobně, a doslova jej „ukecávat“ k podpisu nové smlouvy. I na to jsou odborně proškoleni. Co to ale znamená pro spotřebitele, když ho prodejci přemluví k podpisu smlouvy? Člověk, který podepíše smlouvu o zprostředkování nového dodavatele energií, se tak většinou na několik let vzdává práva na rozhodování o svém dodavateli. Často je součástí takové smlouvy i udělení plné moci, která umožňuje zprostředkovateli měnit dodavatele energií, jak se mu zachce. Pokud by chtěl spotřebitel od smlouvy odstoupit po vypršení čtrnáctidenní lhůty nebo by nesouhlasil s novým dodavatelem, hrozí mu několikatisícové pokuty
Zlato včera pokořilo hranici 1900 dolarů za unci, prvně od září 2011. Nezadržitelně se blíží k absolutnímu cenovému rekordu, zejména kvůli expanzivní měnové a rozpočtové politice USA
Cena zlata včera odpoledne středoevropského času pokořila hranici 1900 dolarů za troyskou unci. Stalo tak poprvé za celé období od 6. září 2011, jak plyne z dat Bloombergu. V celých dějinách dosáhlo zlato ceny alespoň 1900 dolarů za unci pouze ve třech dnech. Kromě 6. září 2011 také 23. srpna a 5. září téhož roku.
V posledních dnech cena kovu citelně narůstá a pokud se nic zásadního nezmění, je prolomení absolutního cenového rekordu už jen otázkou času, konkrétně otázkou nejbližších obchodních dnů. Absolutního rekordu dosáhla cena zlata během obchodování dne 6. září 2011, kdy se zlato prodávalo až za 1921,17 dolaru za troyskou unci.
Důvodem citelného nárůstu ceny zlata je fakt, že mu zvláště poslední dobou prakticky vše „hraje do karet“. Expanzivní měnová politika světově významných centrálních bank v čele s tou americkou sráží úrokové sazby až do záporu. Například reálný výnos amerického pětiletého dluhopisu, tedy výnos zohledňující inflaci, se nyní pohybuje kolem úrovně -1,16 procenta, což je nejnižší úroveň za uplynulých sedm let.
S poklesem reálných úrokových sazeb řady investičních nástrojů k nule, či dokonce do záporu se stírá klíčová nevýhoda zlata, kterou je právě to, že žádný úrok nenese. Zvýrazňují se tím pádem staletími prověřené výhody zlata, kterou je zejména to, že představuje pojistku pro časy zvýšené nejistoty. Nejistota nyní globálně narůstá zejména kvůli stoupajícímu riziku druhé vlny pandemie koronaviru a kvůli rostoucímu geopolitickému napětí, zejména pokračujícímu zhoršování vztahů dvou největších světových ekonomik, USA a Číny.
Poptávku po zlatě pohání také slábnoucí dolar. Znehodnocení americké měny plyne kromě zmíněné vysoce expanzivní měnové politiky americké centrální banky také z expanzivní rozpočtové politiky vlády Spojených států, jejímž důsledkem je enormně se zvyšující zadlužení USA.
Investoři masivně investují do zlata nejen v jeho fyzické podobě, ale také prostřednictvím fondů. Veřejně obchodované fondy, které se specializují na investice právě do zlata, v souvislosti s rostoucí poptávkou investorů letos navýšily objem zlata v držení o 28 procent na 105 milionů troyských uncí. To zhruba odpovídá 3266 tunám zlata. Pro srovnání, například Česká národní banka nyní drží devět tun zlata, což jsou tedy veškeré české státní rezervy tohoto kovu.
Z podobných důvodů jako zlato letos citelně zdražuje také stříbro. V posledních dnech je jeho letošní zhodnocení dokonce ještě citelnější, než je tomu v případě zlata.
V české měně se zlato na svůj absolutní cenový rekord již letos vyšplhalo. Dne 18. května 2020 cena jedné jeho unce činila i 45 143,08 koruny, tedy nejvíce v historii. Od té doby je však tempo posilování koruny vůči dolaru relativně citelnější než růst dolarové ceny zlata, takže ve výsledku v době citelného růstu dolarové ceny kovu, a to až do blízkosti historického maxima, jeho korunová cena zůstává pod svým dějinným maximem. (25.7.2020)
