Ziskovost společnosti ČEZ loni zaostala jak za očekáváním trhu, tak firmy samotné. ČEZ svůj provozní zisk (EBITDA) za loňský rok odhadoval na úrovni 50 až 51 miliard, dosáhl však jen zisku 49,5 miliardy. Čistý zisk očištěný o mimořádné vlivy se snížil meziročně o 37 procent na 13,1 miliardy, zatímco trh předpokládal pokles na 13,8 miliardy. Horší, než nač trh sázel, bylo hospodaření ČEZ i v samotném posledním čtvrtletí roku 2018. Akcie ČEZ v reakci na zveřejnění výsledků nejprve reagovaly poklesem až o 0,8 procenta, poté ztrátu umazaly a pohybují se v mírně růstovém pásmu.
Trh se dívá zejména do budoucnosti a také vnímá, že pokles ziskovosti ČEZ odráží hlavně jednorázové příznivé vlivy z roku 2017, které přechodně navýšily základnu meziročního srovnání, takže hospodaření v loňském roce mělo nastavenu laťku nepřirozeně vysoko. Není tedy žádnou katastrofou, že laťku ČEZ loni nepřeskočil. Budoucnost ČEZ je příznivější, než jaká pro něj byla uplynulá léta, protože došlo k markantnímu růstu cen silové elektřiny. To umožní ČEZ konsolidovat své hospodaření a opět nastoupit na růstovou dráhu ziskovosti. Proto investoři neztrácejí chuť a akcií ČEZ se po dnešku významněji nezbavují.
Klíčovým důvodem zdražování silové elektřiny je násobný růst cen emisních povolenek v uplynulé době. Na trhu s emisními povolenkami se od předloňska začala výrazněji projevovat dlouho diskutovaná, avizovaná a nakonec i schválená reforma evropského trhu s emisemi. Její klíčovým rysem je vznik takzvané tržní stabilizační rezervy, která omezuje přebytek povolenek na trhu a tím tak vytváří tlak na růst jejich cen.
Podpůrným faktorem cen elektřiny byly i rostoucí ceny černého energetického uhlí, a to hlavně kvůli solidní asijské poptávce po této surovině. Rizikem i pro ČEZ pochopitelně do příštích let zůstává ochabnutí právě této asijské poptávky. Ta by mohla pramenit zejména z důvodu možného razantnějšího než předpokládaného zpomalení čínské ekonomiky, která se potýká s poměrně vysokým celkovým zadlužením a trpí také kvůli obchodní válce s USA. Trh však zatím vyhroceně nepříznivému dopadu čínského zpomalení nepřikládá nadpoloviční pravděpodobnost. Vidí jej jako méně pravděpodobný scénář i proto, že Peking svoji ekonomiku dále fiskálně i monetárně stimuluje. Přechodné výkyvy cen uhlí však vyloučit nelze ani v základním scénáři, růst ziskovosti ČEZ by však ohrozit neměly.
Střednědobě ziskovost ČEZ poroste nejen kvůli dražším emisním povolenkám a dražšímu uhlí, nýbrž i kvůli odstavování německých jaderných a uhelných elektráren.
Jak vidí brexit finanční trhy a investoři: celkem pozitivně, největší šanci teď dávají měkkému brexitu a druhému referendu
Evropské akcie v pátek (16. 3.) zakončily obchodování na nejvyšší cenové úrovni za uplynulých pět měsíců. Kromě naděje na zmírnění či smír v obchodní válce USA a Číny byl důvodem růstu evropských akcií také vývoj na britských ostrovech.
Celoevropský index STOXX 600 posílil o 0,7 procenta a skončil nejvýše od loňského 4. října. Investoři pozitivně přijímají náznaky, že Británie příští týden v pátek večer neopustí Evropskou unii takzvaně bez dohody. Tedy dohody, která by zajistila minimalizaci ekonomických škod spjatých s vystoupením.
Většina investorů soudí, že nyní existují tři hlavní scénáře dalšího vývoje kolem brexitu. Vystoupení s dohodou, tedy takzvaný měkký brexit, dále uspořádání druhého referenda o brexitu a konečně takzvaný tvrdý brexit, čili vystoupení bez dohody.
Mezinárodní bankovní domy a finanční instituce zpravidla nepřičítají scénáři tvrdého brexitu vyšší než dvacetiprocentní pravděpodobnost. Riziko takového scénáře se podle finančníků navíc v posledních týdnech a měsících spíše snižuje. Hned tři finanční instituce, a sice banky Berenberg, Nordea a Goldman Sachs, v poslední době snížily pravděpodobnost scénáře tvrdého brexitu.
Mimochodem, obdobně vidí situaci také bookmakeři sázkové kanceláře Ladbrokes. Podle nich má nyní scénář tvrdého brexitu pravděpodobnost 22 procent. Přitom ještě v první polovině února ty bylo hned 36 procent. I podle sázkařů, stejně jako podle finančníků, tedy riziko vystoupení bez dohody v posledních týdnech klesá.
Bookmakerům i finančníkům se jako stále méně pravděpodobné jeví to, že by Londýn uvízl až v takovém chaosu, který by i přes jeden či více odkladů samotného vystoupení z EU nakonec přece jenom k tvrdému brexitu vedl. Minulý týden britský parlament schválil vládní ustanovení, které vylučuje tvrdý brexit za jakýchkoli okolností.
Nejpravděpodobnější variantou dalšího vývoje je podle většiny bankovních domů schválení dohody dojednané premiérkou Theresou Mayovou nebo nějaké její obdoby. Premiérce se už dvakrát nepodařilo získat v parlamentu souhlas. Poprvé pohořela v polovině ledna a podruhé, méně výrazně, pak minulý týden.
Mayová nyní plánuje třetí hlasování a zákonodárcům hrozí, že pokud její návrh neschválí, odklad odchodu Británie z EU se může odložit o mnoho více než jen o předpokládané tři měsíce, až o dva roky. Aby návrh Mayové prošel, potřebuje získat dalších 75 hlasů navíc k těm, které se pro návrh vyslovily minulý týden. Připravenost podpořit návrh nově vyjádřilo deset poslanců severoirské Demokratické unionistické strany a také jeho někteří dosavadní kritici z řad konzervativců, kteří se obávají, že pokud návrh do třetice neprojde, k žádnému brexitu nakonec nemusí dojít. Představitelé Konzervativní strany ale tvrdí, že o návrhu se – pravděpodobně zítra – bude hlasovat jen tehdy, pokud bude mít slušnou naději na schválení, tedy pokud dojde k výraznému nárůstu deklarované podpory ve srovnání s minulým týdnem.
Ve čtvrtek začíná další summit EU. Nelze vyloučit, že by v případě krachu třetího hlasování nastalo ještě hlasování čtvrté. To by se zřejmě konalo po zmíněném summitu EU, přičemž investoři koketují s myšlenkou, že Brusel by na poslední chvíli právě na tomto summitu odsouhlasil určité ústupky Londýnu. Tím by zvýšil šance, že plán Mayové přece jenom nakonec projde. Z ekonomického hlediska by takové ústupky měly smysl, neboť tvrdý brexit by byl hospodářskou ránou pro obě strany „rozvodového řízení“.
Trhům by však nevadilo ani to, pokud by po dalším Mayové selhání převzal otěže ve věci brexitu parlament. Což je také jedna z možností. Zákonodárci by pak postupovali prostřednictvím indikativního hlasování, jehož výsledkem by nejpravděpodobněji byl měkčí brexit, než jaký se odehraje, dojde-li na vystoupení s dohodou dle stávajícího premiérčina návrhu. V zásadě přitom lze říci, že čím měkčí brexit bude, tím budou trhy a investoři radši, jelikož čím měkčí brexit, tím menší změny – a tím méně nevyzpytatelnosti a nejistoty – budou po vystoupení z EU následovat.
Druhým nejpravděpodobnějším scénářem je po měkkém brexitu druhé referendum. Jeho pravděpodobnost je ale podle většiny finančníků zhruba poloviční v porovnání se scénářem měkkého brexitu. Cestu k druhému referendu by otevřel definitivní krach dohody dle premiérčina návrhu, po kterém by nastal odklad brexitu. Jak je uvedeno, Mayová svým vzpurným poslancům hrozí, že může trvat až třeba dva roky. V takto získaném čase by se mohla rozehrát kampaň za další referendum. I to je z hlediska trhů poměrně příznivý scénář. Z různých důvodů totiž trhy mohou živit naději, že druhé referendum by znamenalo odmítnutí vystoupení Británie z EU. To je pochopitelně z hlediska trhu ten vůbec nejkýženější scénář.
Dvě největší německé banky chystají sloučení, odbory i akcionáři se děsí
Dvě největší německé banky chystají sloučení. Desetitisícům jejich stávajících zaměstnanců proto hrozí vyhazov. Možnému sloučení Deutsche Bank a Commerzbank, ústavů založených shodou okolností ve stejném roce 1870, nebude německá vláda bránit. Sama je k takovému kroku pobízí, protože v době další ekonomické krize už nechce, aby se německé firmy a podniky musely spoléhat na zahraniční bankovní domy.
Sloučením obou bank by vznikl kolos takového rozsahu, že v Evropě by rázem zůstaly už jen dvě ještě větší banky: britská HSBC a francouzská BNP Paribas. I tak by ovšem s nimi nový německý kolos soupeřil jen obtížně. Model německého bankovnictví totiž do značné míry stojí na úrokovém výnosu. Jenže ten už léta nahlodává Evropská centrální banka se svojí politikou nulových, ba záporných úrokových sazeb. Zatímco v případě německých bank tvoří úrokový výnos zhruba 75 procent zisku, v případě britských nebo francouzských bank představuje jen 50 procent zisku. Navíc britská centrální banka, Bank of England, nenastavila svoji klíčovou sazbu na nulu ani v letech 2016 a 2017, kdy byla historicky nejníže, a nyní už se nachází na úrovni 0,75 procenta.
Extrémně uvolněná měnová politika ovšem není jediným důvodem strádání dvou německých velkobank, které představuje další podnět k jejich sloučení. Zejména Deutsche Bank nyní těžce doplácí na své velikášské plány z minulého desetiletí, spočívající ve snu o „dobytí Wall Streetu“. Do jisté míry se globální bankou, konkurující největším americkým rivalům, stala, ale spíše v negativním smyslu: byla zapojena do takřka každé velké globální „špíny“, která v posledních letech vyšla najevo. Ať už se jednalo o případ manipulace s úrokovou sazbou mezibankovního trhu, o prodej toxických cenných papírů krytých hypotékami, praní špinavých peněz či porušování mezinárodních sankcí.
O moc lépe na tom není ani Commerzbank, i když ta na rozdíl od Deutsche Bank byla v posledním loňském čtvrtletí alespoň zisková. Commerzbank si vylámala zuby na pohlcení Dresdner Bank a v roce 2009 ji v době vrcholící finanční krize musela sanovat německá vláda. Ta dodnes v ústavu drží zhruba 15procentní podíl.
Není divu, že politikům sloučení dvou velkobank dává smysl. Části vrcholných manažerů obou bank zřejmě také. Pokud by si svoji pozici po sloučení udrželi, znamená to, že budou zaměstnanci kolosu takového rozsahu, že je jen velmi obtížné představit si, že by jej vláda nechala při případné další krizi padnout. Naopak možné sloučení děsí akcionáře obou bank, a zejména odboráře.
Akcionáři se obávají, že fúze učiní ze dvou molochů moloch ještě větší, tudíž ještě těžkopádnější. Akcie obou bank se proto prodávají za ceny blízké desetiletému minimu. Nejen Commerzbank má špatnou zkušenost s předchozími sloučeními, zejména s uvedenou akvizicí Dresdner Bank. Také Deutsche Bank při slučování pohořela, konkrétně v 2010, kdy ovládla ústav Postbank.
Odboráři se pak z pochopitelných důvodů obávají propouštění. O místo může přijít až třicet tisíc lidí. Z pohledu odborů je nesmyslné slučovat dvě tak velké banky z jednoho regionu, dokonce z jednoho města, Frankfurtu, protože tak vzniká více duplicit, než pokud by se slučovaly banky z naprosto odlišných regionů. Více duplicit značí více propouštění, pochopitelně. Jedním z důvodů špatných hospodářských výsledků bank jsou ale také právě až tuze silné odbory v zemi a přísná regulace pracovního trhu, které bankám závratně zvyšují náklady na pracovní sílu.
Obě banky jsou si blízké nejen geograficky. Obě například poslední dobou také shodně objevily kouzlo retailového bankovnictví, tedy bankovnictví pro drobou klientelu. Legislativní omezení přitom burzovně obchodovaným bankám v Německu neumožňuje přebírat menší spořitelny a družstevní záložny, takže jak Deutsche, tak Commerzbank hledá svůj vlastní způsob, jak drobného střadatele získat. (18.3.2019)
