Společnost ČEZ svým hospodářským výsledkem za loňský rok překonala očekávání. Provozní zisk EBITDA vykázal úroveň 60,2 miliardy korun, zatímco trh ve střední hodnotě analytických odhadů dle Bloombergu počítal s údajem necelých 58 miliard korun. Čistý zisk společnosti očištěný o mimořádné vlivy dosáhl 18,9 miliardy korun, zatímco trh počítal s údajem 17,4 miliardy.
ČEZ těží zejména z rostoucích cen elektřiny po roce 2016, který se loni se zpožděním plně promítl v hospodářském výsledku firmy. Zpoždění není překvapivé. Je dáno tím, že se elektřina předkupuje i na léta dopředu, takže cenové obraty na trhu se projevují s odstupem. I proto by se letos a v příštích letech mělo ČEZ dařit, dokonce ještě lépe než loni.
Současné „vypnutí“ podstatné části tuzemské ekonomiky a ochromení ekonomiky globální v důsledku šíření koronavirové nákazy samozřejmě snižuje a bude snižovat poptávku po elektřině, nicméně právě značná setrvačnost trhu s elektřinou umožní ČEZ tento útlum do velké míry „zahladit“.
Ovšem pokud by se svět letos kvůli koronaviru dostal do recese typu té z roku 2009, projeví se to výraznějším zhoršením výsledku hospodaření ČEZ v porovnání s nyní stále předpokládaným trendově růstovým vývojem. Růstový trend podpoří v letech 2021 a 2022 stupňování tempa odstavování německých jaderných a uhelných elektráren, které vytvoří silný tlak na růst cen elektřiny na trzích, kde ČEZ působí.
Přes aktuální propad cen emisních povolenek, způsobený rovněž především koronavirem, budou jejich ceně, a tedy i ceně elektřiny, a tudíž hospodářskému výsledku ČEZ, svědčit opatření prováděná na úrovni Evropské unie, která od poloviny roku 2017 vytváří silný tlak na růst cen povolenek.
I díky lepším než očekávaným výsledkům by se tak letos dividenda ČEZ mohla vrátit na úroveň 33 korun na akcii. Stejnou dividendu vyplácel podnik také za léta 2016 a 2017, za rok 2018 ji snížil na 24 korun. Český stát, jenž je takřka sedmdesátiprocentním vlastníkem ČEZ, by v takovém případě inkasoval 12,4 miliardy korun. V dalších letech by dividenda měla růst v pásmu od čtyřiceti do padesáti korun, předpokládá to ovšem, že světová ani česká ekonomika nezabřednou do recese, což začíná být poměrně optimistickým scénářem.
Americké burzy prožily včera největší krach od roku 1987, obchodníci jsou nejvystrašenější v historii. Dnes lze ale sázet na prudký růst, koruna je nejslabší od roku 2015
Klíčový ukazatel amerických burz, Standard & Poor’s 500, včera zažil svůj největší propad od krachu roku 1987. Akcie ztratily bezmála dvanáct procent a smazaly tak svůj zisk za rok 2019. Propadá se i česká koruna, je nejslabší od roku 2015.
Americký prezident Donald Trump včera trhům nepomohl. Naznačil totiž, že recesi v zemi nelze vyloučit, což jen přidalo na nervozitě způsobené dopady šíření koronavirové nákazy.
Strach na amerických burzách se dá doslova „krájet“. Takzvaný „index strachu“ VIX, neboli ukazatel rozkolísanosti akcií indexu Standard & Poor’s 500, včera uzavřel na nejvyšší hodnotě v historii, a sice 82,69 bodu. Překonal tak rekord z 20. listopadu 2008, kdy američtí zákonodárci v době vrcholící světové finanční krize odložili hlasování o sanaci amerického automobilového průmyslu – tehdy „index strachu“ uzavíral na úrovni 80,86.
Strach a panika na světových trzích jsou tedy tak enormní jako málokdy v historii. Svědčí o tom i včerejší dramatický propad koruny. Česká měna za jediný ztratila vůči euru 1,20 koruny, když oslabila z úrovně kolem 26,20 na 27,40. Úroveň kursu 27,40, kolem níž se pohybuje nyní, je nejslabší od první poloviny roku 2015. Zčásti je oslabení koruny dáno její předchozí značnou „překoupeností“. Ta vznikla coby důsledek intervenčního režimu České národní banky a posléze jako výsledek rozšiřujícího se rozpětí mezi korunovými a eurovými úroky. Mezinárodní investoři totiž inkasovali vyšší úrok, než jakého by se dočkali na euru, a zároveň po letech umělého intervenčního oslabování české měny spekulovali na její další zhodnocení. Nyní kvůli celosvětové burzovní panice tyto své sázky stahují, takže koruna vůči euru znehodnocuje dramatičtěji než polský zlotý nebo maďarský forint.
Jistou nadějí pro panikařící světové trhy může být to, že po hlubokých propadech – jaký nastal včera a předtím i ve čtvrtek – nastává zpravidla poměrně výrazný vzestup, který leckdy i zcela „vymaže“ ztrátu předchozího dne.
Ostatně dnes zatím trhy spíše rostou. Australské akcie po včerejším propadu přidaly dnes nejvíce od roku 1997, stouply také japonské akcie. Nahoře jsou též termínové kontrakty na evropské a americké akcie. Na těchto trzích se teprve začíná či začne obchodovat. Termínové kontrakty na americké akcie dokonce vykazují nadlimitní zisk. Takzvaný medvědí trh, jímž světové burzy prochází, nevylučuje právě i prudké vzestupy, které jsou však často jen přechodné a jedná se spíše o určité „záškuby“, dané celkovou nervozitou až panikou trhů. Tu způsobuje skutečnost, že obchodníci za stávajících podmínek nejsou schopni alespoň rámcově akcie ocenit. Míra nejistoty způsobená šířením koronavirové nákazy je zkrátka tak závratná, že s tím neexistuje prakticky žádná historická zkušenost, a obchodníci tak postrádají jakékoli vodítko.
Nicméně investoři registrují pozitivní známky nedělního zásahu americké centrální banky, která snížila svoji základní úrokovou sazbu nejvýrazněji od roku 1982, a to k nule. Navíc se zavázala poskytnout trhům dodatečnou likviditu v objemu 700 miliard dolarů. V reakci na tento krok dramaticky bankám zlevnily jejich zdroje – náklady jednodenního („overnight“) mezibankovního financování v USA se propadly nejvýznamněji od roku 2008.
Trhy tedy dnes živí naděje, že se podaří zamezit přerodu již vlastně probíhající ekonomické krize v krizi finanční, kterou charakterizuje například právě tíseň mezibankovního trhu. Oproti krizi roku 2008 je nyní zásadní rozdíl právě v tom, že se nejedná o krizi finanční. Finanční, resp. bankovní sektor je ještě poměrně v pořádku a centrálním bankám jde o to jej v relativním pořádku také udržet. (17.3.2020)