Čína má po ruce několik ekonomických zbraní, kterými nyní může „kontrovat“ úderu, který jí a jejím firmám v čele s Huawei uštědřuje administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa. Mezi ty klíčové patří čínská měna a čínské nerostné bohatství. Ani s jednou z těchto zbraní to však není tak úplně jednoduché.
Slábnutí čínské měny, renminbi, pochopitelně alespoň částečně neutralizuje dopad cel, která na čínský dovoz do USA Trump postupně uvaluje. Nyní nelze vyloučit, že už za kratší dobu, než je jeden měsíc, bude clem ve výši 25 procent zatížen veškerý čínský dovoz do USA. Oslabení čínské měny pochopitelně usnadňuje čínským vývozcům udržování konkurenčnější ceny na americkém trhu, než jaká by odpovídala plnému promítnutí cel do cen jejich zboží. Přílišné oslabení čínské měny se ale může obrátit proti Pekingu samotnému. Mohlo by totiž způsobit mohutný odliv kapitálu ze země. Nebo do jiných aktiv. Jedno z vysvětlení letošního více než 116procentního nárůstu dolarové ceny bitcoinu má za to, že po této (a dalších) kryptoměně roste sháňka ze strany Číňanů, kteří se bojí dalšího slábnutí renminbi, a tak jsou ochotnější svůj majetek rozložit do jiných aktiv, včetně extrémně rizikových typu kryptoměn.
V současnosti tak Peking raději tlačí na posílení renminbi než na jeho pokles. Čínská centrální banka totiž každý den fixuje kurs renminbi vůči dolaru na určité úrovni. Například dnes jej stanovila na úrovni 6,8992 za dolar. To je silnější úroveň, než s jakou trh počítal. Kroky čínské centrální banky tak nyní spíše pomáhají stabilizovat samovolně oslabující měnu, než by ji samy oslabovaly. Jen od začátku května čínská měna oslabila o zhruba 2,6 procenta a jen málo měn ve světě oslabuje v tomto měsíci ještě citelněji. Důvodem je právě vyhrocení obchodní války, protože Trumpova administrativa chystá opatření vůči dalším čínským firmám. Zmíněná fixace pod úrovní 6,9 jednotky čínské měny za dolar napovídá, že Peking se obává znehodnocení právě nad úroveň 6,9. Při „prolomení“ hranice 6,9 hrozí „psychologické vlny“, které by čínskou měnu mohly oslabit až k úrovni sedmi jejích jednotek za dolar, jejíž dosažení – první od roku 2008 – by spustilo zřejmě již opravdu mohutný úprk kapitálu z renminbi.
Účinnější zbraní, než je oslabování měny, tak může Pekingu být „oslabování“ vývozu takzvaných prvků vzácných zemin, někdy označovaných prostě jako vzácné kovy. Jde o sedmnáct prvků Mendělejovovy periodické tabulky prvků. Například větrné turbíny či elektrická vozidla potřebují ke své optimální funkčnosti prvky dysprosium a neodymium, tedy dva z kovů vzácných zemin. Z nich se vyrábí magnety, které jsou součástí potřebných motorů a generátorů.
Není zřejmě úplně náhodné, že čínský prezident Si Ťin-pching začátkem tohoto týdne, záhy poté, co Trump dal Huawei na černou listinu, navštívil právě jeden z čínských závodů na zpracování prvků vzácných zemin. Peking vzácné zeminy využil jako ekonomickou zbraň už v minulosti. V roce 2010, během sporu o ostrovy východně od Tchaj-wanu, Čína pozastavila vývoz vzácných kovů do Japonska a snížila příslušné exportní kvóty. V té době se Čína zodpovídala za 97 procent světové produkce prvků vzácných zemin, takže tím ochromila japonský technologický sektor.
Peking se ovšem s omezením vývozu prvků vzácných zemin také trochu „postřelil“. Zatímco v letech 2005 až 2010 spotřeba vzácných kovů vzrostla o více než čtvrtinu, v letech 2010 až 2015 poklesla o zhruba sedm procent. Odběratelé poznali, že Čína nemusí být vždy spolehlivým dodavatelem a že i oni se mohou stát obětí uplatňování jejích politických zájmů. A začali hledat cesty, jak snížit závislost na čínských vzácných kovech. V loňském roce už tak podíl Číny na světové produkci vzácných kovů činil „jen“ 71 procent.
I tak však čínské nerostné bohatství představuje její silnou kartu. Navíc čínské firmy expandují do světa, takže Peking získává kontrolu nad prvky, jichž doma sám moc nemá. Ať už jde o lithium nebo kobalt. Čínské firmy dnes ovládají zhruba polovinu světové produkce lithia a i díky rozsáhlému vlastnictví kobaltových dolů v Demokratické republice Kongo kontrolují také přes 80 procent světové produkce kobaltových chemikálií. Ty představují důležitou složku lithium-iontových baterií, takže jsou prakticky nepostradatelné pro firmy jako Samsung nebo Volkswagen a vlastně třeba pro celý rozvoj elektromobility.
Jestliže Čína použije nerostné bohatství (ať už své či to, které ovládá v jiných zemích) jako zbraň obchodní války, okolní svět se zřejmě naučí používat jiné výrobní metody. To ale nebude hned. Nelze vyloučit, že svět by mohlo potkat cosi obdobného jako při ropném embargu arabských zemí v 70. let. Každopádně využití nerostného bohatství jako zbraně je z pohledu Pekingu zřejmě viděno jako účinnější než využití vlastní měny a jejího cíleného znehodnocování.
České hypotéky zlevňují. Pokud Trump bude dále „hrotit“ obchodní válku nebo se britským premiérem stane Boris Johnson, budou zřejmě zlevňovat letos i nadále
Průměrná sazba hypoték v ČR – Fincentrum Hypoindex – v dubnu třetí měsíc v řadě klesala. Hypotéky tak jsou nejlevnější od listopadu loňského roku. Jejich zlevňování mají na svědomí dvě klíčové příčiny.
První je slabá tendence tržních úrokových sazeb k dalšímu růstu. Navzdory tomu, že Česká národní banka v posledních dvou letech zvýšila základní úrokovou sazbu hned osmkrát. Po zatím posledním, květnovém zvýšení sazby se však nyní rozpětí tržní úrokové sazby, konkrétně dvanáctiměsíční sazby mezibankovního trhu PRIBOR, a právě základní sazby ČNB drží delší dobu na svém určitém dně.
Z aktuální reakce tržní úrokové sazby PRIBOR je patrná „nechuť“ trhu jít s úrokovou sazbou trvaleji výše jako tomu bylo v případě většiny minulých zvýšení základní sazby.
Nejníže od první poloviny letošního února se také nyní ocitá výnos z desetiletého dluhopisu české vlády. U dluhopisů je „nechuť“ k růstu úroků, tedy výnosů ještě zřetelnější. Výnos z desetiletých českých dluhopisů klesl od konce loňského září, kdy dosáhl více než čtyřletého maxima, o takřka 17,5 procenta, o necelých 40 bazických bodů. Tento pokles je vyvolán růstem nejistoty na globálních finančních trzích, který se promítá do slabších inflačních očekávání, a tedy i do poklesu výnosů. Dluhopisy české vlády jsou částečně nahlíženy jako svého druhu bezpečné útočiště, pročež v čase nejistoty o ně stoupá zájem i z tohoto důvodu, což jen dále stlačuje jejich výnos. Další, květnová eskalace obchodní války mezi USA a Čínou způsobila jejich celkem citelný pokles. Obchodní válka tak nejen zlevňuje české vládě náklady na obsluhu dluhu, ale zprostředkovaně zlevňuje také právě hypotéky. Z tržních úrokových měr je sazba hypoték nejtěsněji korelována se sazbou dlouhodobých dluhopisů vlády ČR, odvíjí se však pochopitelně i od zmíněné sazby PRIBOR.
Druhým důvodem zlevňování hypoték je ostrý konkurenční boj mezi bankami v ČR. Ty vnímají určité ochlazení na tuzemském nemovitostním trhu, dané zejména loňským doporučením České národní banky, které zpřísňuje poskytování hypoték. Snaží se tak klienty nalákat akční nabídkou za výhodný úrok. To jim umožňuje výše popsaná „nechuť“ tržních sazeb příliš růst, která vede k tomu, že zdroje ke krytí úvěrů, včetně právě hypotečních, bankám příliš nezdražují. Nápomocná je i přemíra likvidity v tuzemském mezibankovním systému, která je z velké části důsledkem intervenčního režimu ČNB z let 2013 a 2017 a která rovněž vytváří tlak na pokles – či alespoň na ne až tak rychlý růst – tržních úrokových sazeb. A tedy přeneseně i sazeb hypotečních. Ty tak v průměru letos zůstanou pod úrovní tří procent po většinu roku.
Při dalším zhoršení mezinárodních ekonomických podmínek se nad úroveň tří procent letos už nedostanou a spíše budou ještě klesat. Ke zhoršení mezinárodních ekonomických podmínek může dojít nejen v důsledku další eskalace obchodní války, ale také v případě takzvaného tvrdého brexitu. Trh nyní míní, že pravděpodobnost tvrdého brexitu opět narůstá, a pohybuje se až kolem 25 procent, a to kvůli vnitropolitickému vývoji v Británii, a zejména kvůli možnosti, že se britským premiérem stane Boris Johnson. Tvrdý brexit, k němu může dojít letos v posledním čtvrtletí roku, by měl na exportně orientovanou českou ekonomiku neblahý dopad. Avšak vedl by k tlaku na pokles úrokových sazeb, včetně sazeb hypotečních, což by nejedna česká domácnost uvítala. (22.5.2019)
