Česká národní banka dnes (1. 4.) uvolnila limity tří úvěrových ukazatelů pro posuzování žádostí o nové hypotéky. Už se neobává nafukování realitní bubliny. Limit výše hypotéky v poměru k hodnotě zastavované nemovitosti (LTV) zvýšila na 90 procent z 80 procent. Poměr mezi měsíční splátkou veškerých úvěrů proti celkovému čistému měsíčnímu příjmu (DSTI) zvýšila ze 45 na 50 procent. Poměr výše dluhu a čistého příjmu žadatele o úvěr (ukazatel DTI) zrušila.
Uvolnění limitů dokládá, že obava České národní banky z přehřívání hypotečního a potažmo nemovitostního trhu rapidně polevuje. Je pravděpodobné, že v dohledné době dojde k dalšímu uvolnění limitů.
Místo limitů nyní nemovitostní trh spolehlivě, a ještě účinněji ochlazují dopady boje s koronavirem. Nemovitostní trh projde útlumem, nelze vyloučit pokles cen v hůře situovaných lokalitách. Zároveň bude klesat ochota lidí zadlužovat se a brát si hypotéku.
Banky budou z důvodu růstu nezaměstnanosti, výpadku příjmu řady domácností a vzestupu podílu problémových a nesplácených úvěrů připočítávat k sazbám hypotečních úvěrů rizikovou přirážku, což také řadu potenciálních zájemců odradí od toho, aby si hypotéku pořídili. Podíl nesplácených úvěrů bude narůstat navzdory plánů vlády odložit v rámci moratoria splátky hypoték až o šest měsíců.
Svým způsobem tedy současná opatření pro boj s koronavirem ochlazují nemovitostní trh natolik, že uvedených regulací ČNB není v dosavadní míře třeba a jejich potřeba dále poklesne, což centrální banka bude dále reflektovat právě dalším uvolněním limitů.
Státní rozpočet vykazuje druhé nejhorší březnové plnění v novodobé historii ČR, kvůli koronaviru ovšem jen z menší části. Schodek letos převýší 300 miliard korun, může dosáhnout až 500 miliard
Březnové hospodaření státního rozpočtu dopadlo nejhůře od krizí poznamenaného roku 2010. Výsledkem je totiž schodek ve výši 44,7 miliardy korun. Hůře státní kasa během prvních tří měsíců roku hospodařila naposledy právě před deseti lety. V roce 2010 se ovšem v plnění rozpočtu promítaly dopady celého krizového roku 2009, míra nezaměstnanosti tehdy byla citelně vyšší než dnes atp.
Zatímco v březnu 2010 už ovšem bylo z větší části „po krizi“, alespoň v té její nejvyhrocenější podobě, nyní, v březnu 2020, bylo stále převážně spíše „před krizí“. Proto je tak hluboký schodek již v době, kdy se krize ještě pořádně nerozběhla, obzvláště varovný. I s přihlédnutím k březnovému plnění rozpočtu je třeba konstatovat, že revidovaný předpoklad vlády, že letos dosáhne schodku „jen“ 200 miliard korun, je nemístně optimistický. Realisticky je třeba počítat s deficitem přesahujícím 300 miliard korun, který se ale může prohloubit až na 500 miliard korun za předpokladu, že ekonomické zotavování započne až ve druhé polovině letošního roku.
Opatření zaváděná za účelem boje s koronavirem se v březnovém plnění rozpočtu zrcadlí pouze omezeně. Například faktické prodloužení lhůty pro podání přiznání k dani z příjmu z 1. dubna na 1. července způsobuje meziroční propad inkasa této daně o více než třetinu, což ale v absolutním vyjádření představuje jen zhruba dvě miliardy korun. Krajně nepříznivý výsledek březnového plnění tedy příliš neovlivňuje, neboť způsobuje výpadek o řád nižší, než je samotný schodek. S bojem proti koronaviru na výdajové straně státního rozpočtu souvisejí zejména nákupy ochranných pomůcek a dalších materiálů. I zde se však jedná o navýšení v řádu jednotek miliard korun. Jinými slovy, i bez úderu koronaviru by schodek zřejmě přesáhl třicet miliard korun a jednalo by se tak o druhé, přinejlepším třetí nejhorší březnové hospodaření státního rozpočtu od vzniku ČR v roce 1993.
Loni vláda ke konci března vykázala schodek citelně nižší než letos, 9,2 miliardy korun. O rok dříve končila za březen v plusu, a sice 16,3 miliardy korun. Letošní březnová situace se příliš nelepší, pokud výsledek očistíme o příjmy z fondů Evropské unie a z finančních mechanismů, stejně jako o výdaje na tyto účely. Deficit totiž po takovém očištění představuje 41,6 miliardy korun, a jedná se tak stále o druhý nejhorší březnový výsledek hospodaření státní kasy od roku 1993.
K dnešním číslům společnosti Markit k podmínkám v českém zpracovatelském průmyslu. Tuzemský průmysl čeká zřejmě nejčernější rok v dějinách novodobé ČR. Propadne letos až o dvacet procent
Podmínky v tuzemském zpracovatelském průmyslu se v březnu zhoršily z měsíce na měsíc nejvýrazněji od krizového roku 2009. Na vině je pochopitelně pandemie nemoci Covid-19, která ochromuje českou i mezinárodní ekonomiku.
Za zmínku ale stojí, že zhoršení podmínek v německém zpracovatelském průmyslu nebylo v březnu zdaleka tak výrazné jako v tom českém. Příslušný německý ukazatel – který tak jako v ČR sestavuje společnost Markit – vykázal v březnu hodnotu 45,4 bodu, zatímco ten český 41,3 bodu. V obou případech je hodnota ukazatele nižší než 50, což značí zhoršování podmínek z měsíce na měsíc. Český údaj je ovšem výrazně nižší než ten německý, což právě značí, že zhoršování podmínek v českém zpracovatelském průmyslu bylo rychlejší a závažnější než v tom německém. Rozdíl obou ukazatelů je nejvyšší za celé období od srpna 2017, což svědčí o tom, že dopady koronavirové nákazy zasáhly český průmysl nebývale silně dokonce i v porovnání s další zemí, která je nákazou těžce zasažena. Na vyhodnocení úplnějšího dopadu nákazy na průmyslovou výrobu jak v Německu, tak v Česku je však třeba vyčkat, až budou k dispozici dubnová čísla, neboť například v ČR trvá nouzový stav od 12. března 2020, takže podstatná část březnové výroby nebyla situací kolem šíření nákazy ještě tak citelně ovlivněna, jak bude ovlivněna výroba dubnová.
Průmyslovou výrobu v ČR v letošním roce čeká mohutný propad, a to v rozsahu od patnácti do dvaceti procent. Ruku v ruce s tím se dostaví citelný pokles zaměstnanosti, který byl patrný částečně právě už v březnových číslech společnosti Markit – zaměstnanost klesla nejprudším tempem taktéž od krizového roku 2009. Bude ale hůř.
Vláda se na nadcházející krizi nepřipravila dobře. Loni koncem roku zabředla do poměrně hlubokého schodku
České vládní instituce se na nadcházející recesi nepřipravily nejlépe. Saldo hospodaření jejich sektoru dosáhlo loni ve čtvrtém čtvrtletí nejhoršího výsledku od posledního kvartálu roku 2016. Zabředlo totiž do schodku ve výši 1,45 procenta HDP. Meziročně, v porovnání s posledním čtvrtletím roku 2018, se schodek prohloubil o takřka 11 miliard korun.
K tomuto prohloubení deficitu přispělo nejvýrazněji schodkové hospodaření samotné centrální vlády.
Příznivé je, že navzdory deficitu dluh sektoru vládních institucí poklesl na nejnižší úroveň od prvního čtvrtletí 2009, tedy nejníže za takřka jedenáct let. Meziročně tento dluh poklesl poměrně výrazně z 32,58 na 30,79 procenta HDP. K tomuto poklesu však výhradně přispěl růst nominálního hrubého domácího produktu, jenž způsobil navýšení hodnoty jmenovatele daného poměru, čímž dluh navzdory jeho růstu vzhledem k velikosti ekonomiky umenšil. Dluh sám o době zkrátka rostl, avšak ekonomika ještě rychleji.
Vláda se každopádně mohla na nadcházející recesi připravit lépe. Po bitvě je pochopitelně každý generálem. Nikdo nemohl tušit, že dojde k rozsáhlému „vypnutí“ ekonomiky kvůli koronaviru. Přesto však například české domácnosti loni ve čtvrtém čtvrtletí vykázaly nejvyšší míru úspor od roku 2010. Jakoby tušily, že ekonomiku čeká útlum, ačkoli její příčiny neznaly. Vláda se takto na krizi nepřipravila. I když její zadlužení bylo loni ve čtvrtém čtvrtletí nadále čtvrté nejnižší v celé EU, letos dramaticky naroste, nelze vyloučit, že z úrovně pod 31 procenty HDP naroste až k úrovni 45 procenta HDP. Dojde totiž jak k nárůstu deficitu, tak současně k poklesu nominálního HDP, a to nejspíše meziročně v rozsahu od deseti až patnácti procent. (1.4.2020)
