Letošní recese v ČR je den ode dne pravděpodobnější. Nynější stav nouze její pravděpodobnost rapidně zvyšuje. Pravděpodobnost nyní činí zhruba 75 procent. Česká ekonomika totiž minimálně měsíc pojede „na půl plynu“. Některé sektory, například turistický ruch, přitom budou zasažené celoročně, i kdyby se nakrásně situace kolem šíření koronavirové nákazy ještě před polovinou dubna vyjasnila a ekonomika se do konce května vrátila víceméně do běžného provozu.
Když nyní pojede tuzemské hospodářství z podstatné části a po podstatnou část roku „na půl plynu“, znamená to citelný výpadek v tržbách firem, a tedy i v daňovém inkasu veřejné kasy. Zároveň bude vláda muset patrně kompenzovat ve velkém měřítku ztráty vzniklé firmám či veřejným institucím. Je také třeba počítat s ochromením zahraničního obchodu, zhoršením zahraničních dodávek do Česka, ale také se zhoršením odbytu na vývozních trzích, neboť i tam pochopitelně nastane hospodářské zpomalení. Třeba Itálie už je v recesi nyní. To vše znamená výrazné zhoršení příjmů veřejné kasy.
V krizovém roce 2009 odpovídal schodek státního rozpočtu zhruba 4,9 procenta hrubého domácího produktu. Pokud by byl schodek tak vysoký i letos, bude v absolutním vyjádření činit zhruba 285 miliard korun.
Trhy po celém světě přitom svými včerejšími propady signalizují, že současná situace kolem šíření koronavirové nákazy může na světovou ekonomiku dopadnout ještě hůře než finanční krize před jedenácti či dvanácti lety.
Trhy po celém světě včera zažily jeden z nejhorších dní dějin, dokonce svým způsobem horší než v roce 2008 při finanční krizi. Investorům totiž došlo, že zřejmě řadu dalších oblastí Západu, včetně USA, čeká to, čím prošla čínská provincie Chu-pej a čím prochází Itálie. Koronavirus už je plně na Západě. Je jen otázkou – otázkou, kterou zodpoví příští dva nebo tři týdny –, jaké jeho země či oblasti budou další „Itálií“. V nejhorším možném scénáři bude Západ jedním velkým „Wu-chanem“. Wu-chan je čínské město, kde nákaza poprvé propukla a kde si vyžádala nejvíce obětí na životech.
Burziány tak svírá historicky vlastně bezpříkladná nejistota stran toho, kde a v jaké míře se koronavirus projeví enormním nárůstem počtu nakažených a bohužel i zemřelých. Přetížení nemocnic, jemuž nyní čelí Itálie, je trpkou ochutnávkou toho, co během několika dnů či týdnů velmi pravděpodobně zažijí některé další oblasti Západu – může jít o Německo, Česko, Spojené státy, nikdo neví…
Pokud to bude Česko, je recese nevyhnutelná. Pokud to bude Německo, tak zřejmě také. Pokud to bude Německo a Česko zároveň, je nevyhnutelná dokonce poměrně hluboká recese v ČR, odpovídající svým rozsahem propadu z roku 2009. Nejhorší možný scénář, že Západ celý bude jedním velkým „Wu-chanem“, by měl na českou ekonomiku ještě horší dopad než světová finanční krize z doby před deseti lety. Deficit by v takovém případě mohl činit zmíněných 285 až 315 miliard korun.
V tuto chvíli je třeba počítat s tím, že se tak jako tak bude deficit pohybovat kolem úrovně až osmdesáti až sta miliard korun.
Maloobchodní tržby se letos kvůli koronaviru a souvisejícím vládním zákazům a omezením propadnou, za březen a duben bude propad dramatický
Maloobchodní tržby v lednu vykázaly solidní meziroční růst. Zklamáním byl však výkon motoristického segmentu, který poměrně nečekaně citelně poklesl. Spotřebitelé stále znatelně navyšovali výdaje za nepotravinářské zboží. To svědčí o jejich poměrně dobré náladě a stále značné ochotě utrácet za zboží, které nutně nepotřebují. V tomto jejich chování se odráží stále výborná kondice trhu práce, který vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v rámci EU i zemí OECD a také nejnižší míru nezaměstnanosti v ČR od 90. let.
Předpokládáme, že únorové výsledky maloobchodu budou ještě poměrně příznivé, avšak v březnu maloobchod pocítí hluboký propad, daný opatřeními proti šíření koronavirové nákazy. Jen stravovací provozovny přijdou kvůli měsíčnímu vládnímu omezení jejich otevírací doby o 10 až 12 miliard korun, přičemž za březen to bude šest až sedm miliard. Kina či divadla přijdou za březen o zhruba 80 až 100 milionů korun jen na ušlých tržbách za vstupné. To jsou ale jen některé příklady z mnoha. Maloobchod bude ochromen plošně a totálně, v první linii náraz už v únoru pocítil turistický ruch a navázaná odvětví.
Tržby maloobchodu se citelně, ba historicky propadnou nejen z důvodu vládních zákazů či omezení, ale částečně i proto, neboť lidé se budou obecně méně pohybovat ve veřejných prostranstvích, práci budou vykonávat velmi frekventovaně na bázi takzvané „home office“ a obecně se z hygienických a zdravotních důvodů budou zdráhat obchody a prodejny vůbec navštěvovat. Propad tržeb bude v březnu a dubnu tak znatelný, že maloobchod za celý letošní rok se segment propadne, byť zatím nelze říci, jak hluboce.
Burzy celého světa včera měly jeden z nejhorších dnů dějin. Investory děsí, kolik dalších „Itálií“ se na Západě v nejbližší době objeví, pochopili, že politici už také jen bezradně čekají
Trhy po celém světě včera prožily katastrofální den. Klíčový ukazatel výkonu amerických akcií, index Standard & Poor’s 500, se propadl nejvýrazněji od burzovního krachu roku 1987, o 9,5 procenta. Ústřední evropský akciový index, Euro Stoxx 600, ztratil 11,5 procenta, tedy nejvíce ve své historii. Hlavní index kanadských akcií měl svůj nejhorší den od roku 1940. Takzvaný „index strachu“ vykázal včera svoji nejvyšší hodnotu od 28. října 2008, kdy – měsíc po pádu investiční banky Lehman Brothers – vrcholila kritická fáze světové finanční krize.
Investorům po celém světě totiž včera došlo, že zřejmě řadu dalších oblastí Západu, včetně USA, čeká to, čím prošla čínská provincie Chu-pej a čím prochází Itálie. Burziány tak svírá historicky vlastně bezpříkladná nejistota stran toho, kde a v jaké míře se koronavirus projeví enormním nárůstem počtu nakažených a bohužel i zemřelých. Přetížení nemocnic, jemuž nyní čelí Itálie, je trpkou ochutnávkou toho, co během několika dnů či týdnů zažijí některé další oblasti Západu – může jít o Německo, Česko, Spojené státy, nikdo neví…
Nejistotu umocnili politici a další vrcholní činitelé, například centrální bankéři. Odpověď amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo šéfky Evropské centrální banky Christine Lagardeové na enormní nejistotu včera trhy rozhodně neuklidnila, spíše je jen dále znervózněla. Investory jen utvrdila v tom, že politici a centrální bankéři už se ocitli ve zpožděné smyčce a jako veškerá společnost Západu jen bezradně a bezmocně čekají, kde a jak prudce se nákaza projeví.
Lagardeová dokonce těžce zkoušené Itálii ještě přitížila. Na tiskové konferenci po měnověpolitickém zasedání Evropské centrální banky se vyjádřila v tom smyslu, že rolí Evropské centrální banky není snižovat rizikovou přirážku dluhu problémových zemí typu Itálie. Tím ovšem poněkud „vrazila vidle“ – a v nejhorší možný moment – do celého takřka osmiletého snažení ECB signalizovat trhům, že udrží pod kontrolou náklady dluhu jakékoli země eurozóny, ať si to už vyžádá cokoli. Něco takového totiž předchůdce Lagardeové Mario Draghi signalizoval od léta 2012 a právě tento jeho závazek zásadně přispěl k vyřešení evropské dluhové krize. Ostatně po slovech Lagardeové začala riziková přirážka na italském dluhu rapidně narůstat, což mezi investory oživilo vzpomínku právě na dluhovou krizi.
Zkrátka a dobře, trhy nyní žijí v přesvědčení, že to nejhorší, co se šíření nákazy týče, Západ teprve čeká. A děsí je i to, že politici a centrální bankéři jsou tváří v tvář této historické hrozbě bezradní a bezmocní a v horším případě navíc ještě nekompetentní, způsobující další zhoršení již tak extrémně závažné situace. (13.3.2020)
