Letos v prvním pololetí došlo k citelnému růstu zadlužení napříč Evropou. Vyžádala si jej protipandemická opatření, resp. nutnost boje s jejich ekonomickým dopadem. V České republice narostl veřejný dluh v poměru k hrubému domácímu produktu z úrovně 30,2 procenta na začátku roku na 39,9 procenta k 30. červnu. To představuje nárůst o 9,7 procentního bodu.
Ačkoli jde o citelný nárůst, na evropské poměry byl stále jen podprůměrný. Například v eurozóně narostl veřejný dluh letos v prvním pololetí hned o 11,1 procentního bodu, a to z 84 na 95,1 procenta hrubého domácího produktu.
Rychlejší letošní růst zadlužení v eurozóně než v Česku způsobuje, že dluh eurozóny je vůči tomu českému nejvyšší v tomto tisíciletí, a to tedy přes zmíněný citelný nárůst českého veřejného zadlužení.
V polovině letošního roku činil rozdíl mezi zadlužením eurozóny a zadlužením českým hned 55,2 procentního bodu (95,1 % – 39,9 % = 55,2 p.b.). Naposledy byl tento rozdíl vyšší ve druhém čtvrtletí roku 2000, tedy na samém počátku existence eurozóny. Tehdy rozdíl činil 55,4 procentního bodu, neboť dluh eurozóny představoval 71,4 procenta HDP, zatímco veřejný dluh ČR činil 15,2 procenta HDP.
Sečteno, podtrženo, letošní nárůst českého zadlužení oprávněně vzbuzuje obavy. V kontextu růstu zadlužení v zemích eurozóny však jde stále jen o podprůměrný nárůst. Takový, který navíc vzájemné zadlužení eurozóny a ČR staví z hlediska ČR do historicky prakticky nejpříznivějšího světla. Tento vývoj ilustruje, že mnohé další evropské země zvolili v rámci boje s dopady koronavirové krize ještě agresivnější přístup – spočívající v ještě citelnějším navýšení dodatečného zadlužení -, a to i přes to, že jsou v souhrnu zadluženy dramaticky výrazněji než Česko.
Pro Česko jde o příznivou zprávu. To proto, že například světově významné ratingové agentury budou posuzovat letošní nárůst zadlužení ČR nejen samo o sobě, ale také v kontextu růstu zadlužení v dalších srovnatelných zemí. Tento kontext tedy evidentně zmírňuje závažnost nárůstu tuzemského zadlužení. To značí, že ratingové agentury budou v posuzování růst zadlužení ČR shovívavější, než by byly, pokud by byl růst českého zadlužení na evropské poměry naopak nadprůměrný.
Česko bylo loni druhou nejprůmyslovější ekonomikou v EU, vyplývá z nových dat Eurostatu
Česká republika byla loni druhou nejprůmyslovější ekonomikou Evropské unie. Vyplývá to z nových údajů Eurostatu, které zachycují podíl jednotlivých odvětví ekonomiky na její hrubé přidané hodnotě. V ČR se loni průmyslová výroba podílela na přidané hodnotě z 29,2 procenta. Průměr EU přitom činil 18,8 procenta. Průmyslovější zemí než ČR je z pohledu statistiků v celé EU už jedině Irsko. V Irsku průmyslová výroba loni představovala 35 procent hrubé přidané hodnoty.
Irský výsledek je však třeba brát s určitou rezervou. Do roku 2014 byla nejprůmyslovější zemí EU Česká republika, v roce 2015 ji však překonalo právě Irsko, když podíl průmyslu na jeho přidané hodnotě z roku na rok mohutně vzrostl z 24,5 na 39,3 procenta. Takový nárůst je vskutku nevídaný a ojedinělý. Stojí za ním zintenzivňující globalizace a přesuny závodů nadnárodních korporací jak v rámci Evropy, tak celosvětově. Mezi lety 2014 a 2015 také nevídaně stoupl irský hrubý domácí produkt. Do určité míry se tak jedná o jistou statistickou anomálii a z hlediska tradiční průmyslové produkce zůstává premiantem v jejím podílu na přidané hodnotě stále Česko.
Vysoký podíl průmyslové výroby na hrubé přidané hodnotě je ale v Česku vykoupen velmi nízkým podílem aktivit s vysokou přidanou hodnotou, které vyžadují vysokou úroveň kvalifikace. A to zejména v oblasti vědy a výzkumu, ale také v oblasti práva, účetních a finančních služeb, managementu, architektury, inženýrství či v oblasti dalších technických, případně analytických oborů. V souhrnu se celý tento segment loni podílel na přidané hodnotě české ekonomiky pouze 6,9 procenta. V celé EU už nižší podíl u dané položky zaznamenaly pouze Bulharsko, Litva a Řecko. Průměr za EU jako celek přitom činil 10,9 procenta.
Nová data Eurostatu tak dokládají, že Česko je stále až příliš závislé na průmyslové výrobě. Zato podíl aktivit s vysokou přidanou hodnotou je poměrně nízký, vlastně jeden z nejnižších v EU. Z toho plynou další, spíše stinné stránky tuzemské ekonomiky. Například ta, že Češi vykazují poměrně vysoký počet odpracovaných hodin ročně, který je například citelně vyšší než počet hodin odpracovaných Němci. Přitom mzdová úroveň v Česku za tou německou stále propastně zaostává. Klíčovým důvodem je právě nižší zastoupení aktivit s vyšší přidanou hodnotou na tvorbě přidané hodnoty celé české ekonomiky. Už z laického pohledu je zřejmé, že jestliže se během pracovní doby přidá poměrně nízká nově vytvořená hodnota, musí být pracovní doba za celý rok o to delší, aby se vzniklá ztráta alespoň částečně kompenzovala.
Data Eurostatu tak potvrzují, že z relativně nízké české mzdy – nízké v porovnání například se „starými“ zeměmi EU – jsou spíše než rozmarem vlastníků podniků a zaměstnavatelů odrazem struktury celé české ekonomiky.
Americká ekonomika sice rekordně roste, přesto se však stále citelně propadá. Statistika může mást, takže když se bude Trump novým čísly chlubit, Biden má po ruce pádné odpovědi
Růst americké ekonomiky ve třetím letošním čtvrtletí překonal očekávání trhu, když v anualizovaném vyjádření vykázal úroveň 33,1 procenta. Jedná se o nejvyšší nárůst od roku 1947, od kdy američtí statistici příslušnou časovou řadu vedou. Dosud byl nejvyšším údajem ten z roku 1950, který byl ovšem přibližně jen poloviční. Vzhledem k tomu, že prezidentské volby v USA se blíží, stávající prezident Donald Trump se těmito čísly jistě rád pochlubí. Co mu nejspíše odpoví rival Joe Biden?
Anualizované vyjádření může mást, například v Česku se tolik nevyužívá. Udává, jakým tempem by daná ekonomika celoročně rostla, pokud by i ve všech dalších čtvrtletích roku dosáhla růstu čtvrtletí třetího. Je třeba vzít v potaz, že ve druhém čtvrtletí se americká ekonomika pro změnu rekordně propadla, a to anualizovaně o 31,4 procenta.
Propad o 31,4 procenta následovaný v dalším čtvrtletí růstem – tedy růstem z velmi nízké základny o 33,1 procenta svádí k dojmu, že americká ekonomika právě potvrdila více než plnohodnotné zotavení „ve tvaru písmene V“. To je však statistický klam. Růst by musel ve třetím čtvrtletí anualizovaně činit alespoň zhruba 46 procent, aby bylo možné hovořit o oživení „podoby písmena V“.
Plné zotavení americké ekonomiky může ve skutečnosti trvat roky, neboť potenciál k dalšímu rychlému vzestupu se již prakticky zcela vyčerpal.
Ostatně zatímco mezi letošním prvním a druhým čtvrtletím americká ekonomika přišla o devět procent (tentokrát se jedná o ne-anualizované vyjádření, běžné i v ČR), mezi druhým a třetím kvartálem její růst činil „jen“ 7,4 procenta. Meziročně pak nejsilnější světová ekonomika jen zmírnila propad, a to z minus devíti procent ve druhém čtvrtletí na minus 2,8 procenta ve čtvrtletí třetím.
I přes rekordní anualizovaný růst dějin stále ve třetím letošním čtvrtletí vykazovala o 2,8 procenta, tedy o stovky miliard dolarů, slabší výkon než ve třetím kvartále loňského roku.
Zvýšení zdanění hazardu je plivnutím v moři, dluhovou díru ze zrušení superhrubé mzdy by látalo přes 347 let
Zrušení superhrubé mzdy a také zrušení takzvané solidární přirážky, která tento týden Sněmovně předložil premiér Andrej Babiš, mají podle příslušné zprávy připravit veřejné rozpočty o 85,7 miliardy korun. Část této ztráty bude kompenzována tím, že lidem ve výsledku zůstane v kapse v souhrnu více peněz. Část z nich použijí na navýšení své spotřeby, takže stát vybere více na DPH. Inkaso DPH se zvýší o šest miliard, tudíž celkový výpadek veřejných rozpočtů ze zrušení superhrubé mzdy a solidární přirážky má činit 79,2 miliardy korun. Státní rozpočet přijde z této částky o 52,1 miliardy, obecní rozpočty o rovných dvacet miliard a krajské rozpočty pak o 7,1 miliardy.
Premiér Babiš zároveň navrhuje zvýšit daň z hazardu. Od tohoto navýšení si slibuje dodatečný výnos pro státní kasu čítající 300 milionů korun ročně. Jde ale jen o symbolické gesto, které z hlediska budoucí udržitelnosti veřejných financí prakticky nemá význam. Superhrubou mzdu totiž premiér plánuje zrušit – spíše však jen „přerušit“ – na dva roky. To tedy odpovídá výpadku ve státním rozpočtu čítajícím dohromady, za oba dva roky, 104,2 miliardy korun. Pokud bychom chtěli tuto sumu poskládat z částek, které má ročně vynést navýšení zdanění hazardu, budeme se skládat více než 347 let, tedy do roku 2368. Jde samozřejmě jen o hypotetickou ilustraci, která ovšem dobře dokumentuje, že Babišovo navýšení zdanění hazardu je opravdu jen „plivancem v moři“.
Za účelem konsolidace veřejných financí je třeba provést neskonale razantnější kroky, než je nyní zamýšlené navýšení zdanění hazardu. Nemůže přitom jít jen o kroky dále zvyšující daňové zatížení obyvatelstva. Stát musí začít u sebe. Musí zlevnit svůj provoz, digitalizovat státní správu, rozprodávat málo využívaný majetek, včetně nemovitostí, a v neposlední řadě propouštět zaměstnance placené z veřejných peněz, či jim alespoň snižovat platy. Tíha koronavirové krize zkrátka nesmí dopadat převážně jen na pracovníky soukromé sféry, živnostníky, podnikatele firmy a podniky.
Karanténní uzavírky ve Francii a Německu sráží cenu ropy. Druhá vlna pandemie nakonec řidičům v ČR může výrazně zlevnit jak benzín, tak naftu
Pohonné hmoty přidaly na tempu svého zdražování. V uplynulých sedmi dnech zdražil jak benzín, tak nafta. Průměrná cena benzínu Natural 95 se oproti situaci před týdnem zvýšila o šest haléřů na litr a činí 28,03 koruny za litr. Benzín je tak nejdražší od poloviny srpna. Nafta nyní stojí 27,21 haléře za litr, tedy dokonce o deset haléřů více než před týdnem. Rychlejší růst ceny nafty souvisí s nástupem topné sezóny a růstem poptávky po topné naftě.
V příštím týdnu je ovšem třeba počet jen s mírným růstem, nebo dokonce stagnací cen pohonných hmot. Cena ropy Brent se během včerejšího obchodování propadla pod úroveň 40 dolarů za barel, nejníže od letošního června. Aktuálně barel Brentu stojí 39 dolarů.
Důvodem je vzestup zásob v USA a opětovně zrychlující tempo šíření koronavirové nákazy v USA a v Evropě. Akciové trhy se včera dramaticky propadly, což stahuje právě i cenu ropy. Dow Jonesův akciový index ztratil 3,4 procenta. Investorům dělá těžkou hlavu opětovné, byť částečné karanténní uzavírání klíčových evropských ekonomik, Německa a Francie, k němuž došlo včera. Jde o signál, že druhá vlna pandemie koronaviru bude mít tíživější ekonomické důsledky, než se dosud předpokládalo, že znamená výhledově také nižší než předpokládanou poptávku po ropě. Právě proto tedy ropa zlevňuje. Čeští řidiči se během listopadu a prosince letošního roku mohou dočkat i výraznější zlevnění pohonných hmot, v řádu desítek haléřů na litr.
Druhá vlna pandemie vytváří tlak na kartel OPEC a další klíčové těžaře ropy v čele s Ruskem, aby pozdrželi navýšení limitů své těžby. Ty drží bezprecedentně stlačené od letošního května, což zásadně přispívá ke stabilizaci trhu s ropou. V lednu mělo dojít k uvolnění striktních limitů těžby, avšak právě z důvodu sílící druhé vlny nejspíše nenastane.
Investoři také ztrácí víru v to, že američtí zákonodárci by se mohli brzy domluvit na dalším balíku rozpočtových podpůrných opatření, který by byl cenám ropy vzpruhou. Prezident Donald Trump připustil, že balík už zřejmě neprojde před prezidentskými volbami příští týden.
Podle mezinárodního srovnání, platného pro polovinu října, je benzín aktuálně levnější než v Česku tradičně v Bulharsku či Rumunsku, avšak také opět v Polsku. Ve Slovinsku a v Maďarsku je nyní cenově srovnatelný. Na Slovensku, v Rakousku, v Chorvatsku a také tradičně v Německu či v Itálii je dražší. Nafta je levnější než v ČR v zemích, jako je opět Bulharsko či Rumunsko nebo Polsko. Ve Slovinsku, v Rakousku, na Slovensku, v Maďarsku, Německu, Chorvatsku či Itálii je cena nafty vyšší než v ČR. (29.10.2020)
