V polovině roku bude výpadek likvidity (peněz) v tuzemských firmách činit zhruba 700 miliard korun. Kdo volá po tom, aby vláda dodala podstatně více likvidity, musí se smířit se schodkem minimálně kolem 500 miliard. Není dosažitelné mít zároveň masivní podporu firem a deficit "jen" 300 miliard. Pokud má vláda dostat do ekonomiky peníze – a nyní neřešme, zda „znárodněním“ Smartwings, odkladem sociálních odvodů, jak navrhuje ministryně Maláčová, nebo tisícem jiných způsobů, neobejde se to bez navýšení deficitu. A pokud nespustíme nějakou obdobu monetizace dluhu typu peněz shazovaných z vrtulníku, tak nejen deficitu, ale právě i dluhu.
Koronakrize není běžná očistná krize, není to krize tržní. Je to „státní krize“. Trh před ní fungoval, stát jej však „vypnul“, byť ze zdravotních důvodů. Nyní existují v zásadě dvě možnosti. Buď necháme trh, aby se novým podmínkám přizpůsobil. Aby se tedy přizpůsobil podmínkám „poloválečné“ situace. Nebo vytvoříme iluzi, že jsme trh nevypnuli a že se v něm peníze točí dále. Trh se tedy nebude muset přizpůsobovat něčemu, co je stejně dočasné. Iluzi, že trh jede víceméně normálně dále, může vytvořit pouze stát. Na dluh. Nikdo jiný si nemůže půjčit tak levně a v takovém objemu. Takhle dnes prostě fungují mezinárodní finance.
Z hlediska daňového poplatníka je podstatné to, že výsledkem celé současné situace bude dluh tak jako tak. Zmíněné přizpůsobení trhu znamená to, že budou bankrotovat živnostníci, firmy i podniky, které v podmínkách „státní krize“ neobstojí. Budou tedy bankrotovat ti, z jejichž hrubého zisku se platí třeba starobní důchody. Když zbankrotují, bude místo nich muset platit penze opět stát – tedy na dluh, protože stát sám žádné peníze nevydělává. A v tom je pointa. Pro daňového poplatníka bude nakonec levnější dluh vzniklý vytvořením iluze nadále fungujícího trhu než dluh vzniklý hromadnými bankroty podnikatelů a firem. Proto je teď správná doba se zadlužit. Němci plánují růst veřejného dluhu z 60 na 75 HDP. Pokud ten český vzroste ze současných zhruba 30 na 45 procent, je to optimální řešení. Musíme především zabránit vyhladovění podnikatelů a firem, na nich jsme všichni závislí.
Chudší evropské méně, včetně ČR, mají mnohem méně obětí koronaviru než země bohatší. Díky disciplinovanosti obyvatel a lepší reakci vlád
V Evropě v době šíření koronavirové nákazy vyrostla nová železná opona. Naštěstí jen pomyslná. Vůbec přitom nesouvisí s uzavíráním hranic, nýbrž s počtem zemřelých na onemocnění covid-19. V zemích na západní straně pomyslné nové železné opony jsou počty obětí koronaviru v přepočtu na milion obyvatel dramaticky vyšší než v zemích její východní strany. V zemích bývalého socialistického bloku se jedná o jednotky až nižší desítky zemřelých v přepočtu na milion obyvatel, zatímco v zemích na západní straně někdejší skutečné železné opony se jedná o vyšší desítky až stovky zemřelých na milion obyvatel.
Srbsko-americký ekonom Branko Milanović, který přednáší i na London School of Economics, vysvětluje vznik „nové železné opony“ vyšší disciplinovaností obyvatelstva bývalého socialistického bloku a také lepší či razantnější odpovědí vlád zemí její východní strany na šířící se nákazu. Jedním z odkazů koronakrize tedy může být dost dobře poznání, že správa někdejších socialistických zemí vůbec není tak zlá, jak se často traduje. Na pandemii byly, zdá se zatím, mnohem lépe připraveny než bohatší země ze západní strany někdejší železné opony. (27.4.2020)
