Zdanění technologických obrů ale stačit nebude, důchodový účet spadne do ještě většího deficitu.
Mimořádné navýšení důchodů nad rámec valorizace, na kterém se včera večer dohodla koaliční rada ANO a ČSSD, chce ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová financovat z digitální daně. Zejména američtí technologičtí obři jako Facebook, Amazon, Apple či Google (resp. jeho mateřská společnost Alphabet) by tak zaplatili navýšení penzí o 300 korun.
Problém je v tom, že takové navýšení ve svém celku americké technologické firmy nezaplatí, i kdyby se je nakrásně podařilo zdanit. Už pro letošní rok počítal státní rozpočet s výnosem více než miliardy korun právě z digitální daně. V příštím roce měla vynést 3,5 miliardy. Jenže zatím se ji vládě nepodařilo prosadit.
I kdyby ji však prosadila, suma 3,5 miliardy korun je jen zhruba třetinou sumy, kterou navýšení důchodů nad rámec valorizace „spolyká“. V příštím roce má totiž navýšení penzí vyjít státní kasu na 10,6 miliardy korun, v dalších dvou letech pak přibližně na jedenáct miliard korun. I pokud by tedy již od příštího roku byla plně uplatňována digitální daň, navýšení důchodů v následujících třech letech vytvoří dodatečný schodek ve veřejných financích čítající zhruba 22 miliard. Jestliže se digitální daň nepodaří prosadit a pokrýt jejím výnosem navýšené důchody, bude tedy „manko“ dokonce takřka 33 miliard.
Dále by se tak prohloubil schodek takzvaného důchodového účtu, který už loni činil takřka 41 miliard korun.
Letos průměrný důchod vzrostl o 839 korun na 15 336 korun. Příští rok by tedy třistakorunové navýšení nad rámec zákonné valorizace (valorizace samotná vede k navýšení o 458 korun) mělo důchodcům zajistit průměrné navýšení penzí o 758 korun. Průměrná penze v příštím roce by tedy přesáhla opticky zajímavou „metu“ 16 tisíc korun, což se jistě bude hezky vyjímat na předvolebních billboardech.
Starobní důchodci přitom nejsou socioekonomickou skupinou, kterou by pandemická situace čistě z finančního hlediska jakkoli poškodila. I když loni čelili poměrně výrazné inflaci (inflace, které čelí důchodci, byla loni mimořádně vyšší než inflace, které čelí spotřebitelé jako celek), tato inflace stále byla o něco slabší, než by byla nebýt pandemie. Příjmy důchodců například na rozdíl od řady OSVČ nebyly nijak poníženy, naopak se loni koncem roku dočkali takzvaného rouškovného ve výši 5000 korun na hlavu (letos by už se rouškovné č. 2 konat nemělo, jak plyne i ze závěrů včerejší koaliční rady).
Ekonomická situace penzistů samozřejmě celkově není nijak zářná. Řešením by však měla být systémová změna financování penzí, která by zlepšila vyhlídku udržitelnosti tuzemských veřejných financí – tedy pořádná důchodová reforma. Nesystémové „přihazování“ nad rámec valorizace tak postrádá ekonomické opodstatnění a racionalitu. A rozhodně ne jen proto, že jej nepokryje dokonce ani digitální daň, i pokud vůbec bude schválena.
Jedná se zjevně o součást snahy vládních stran si před blížícími se volbami koupit hlasy početné a spolehlivé voličské skupiny seniorů.
Jestliže by ale vládní politici měli blaho seniorů skutečně tak moc na srdci, vehementněji by se zasadili o realizaci důchodové reformy. Čas na to měli.
Pohonné hmoty dále zdražují
Cesta do Chorvatska a zpět letos řidiče vyjde na 3400 korun, o čtyři stovky dráž než loni.
Benzin i nafta v Česku v uplynulém týdnu opět zdražovaly, i když už mírněji. Litr nejprodávanějšího benzinu Natural 95 se aktuálně u čerpacích stanic v Česku prodává v průměru za 32,12 koruny, před týdnem byl o šest haléřů levnější. Průměrná cena nafty stoupla o čtyři haléře, na 29,93 koruny za litr. Podle údajů společnosti CCS, která ceny sleduje, je benzin nejdražší od loňského února, tedy od doby ještě před začátkem pandemie, nafta pak od loňského března. Nafta zdražuje mírněji zejména kvůli letošnímu snížení spotřební daně z ní.
Pohonné hmoty budou v příštím týdne cenově stagnovat. Cena ropy Brent se totiž stejně jako začátkem května nachází na úrovni nad 68 dolary za barel, tedy v posledním měsíci vykazuje poměrně značnou stabilitu. Předchozí nárůst cen ropy je už přitom do cen pohonných hmot v ČR započítán, neboť jejich cena se vyvíjí s dvou- až třítýdenním zpožděním za vývojem cen ropy.
Kurs koruny vůči dolaru se přitom nyní nalézá na svém více než tříletém minimu – česká měna je vůči té americké, v níž se ropa a ropné produkty mezinárodně obchodují, tedy nejsilnější za poslední více než tři roky. To vytváří tlak na pokles ceny pohonných hmot u českých čerpacích stanic.
Cesta do Chorvatska se ale letos Čechům tak jako tak výrazně prodraží, zejména v porovnání s loňským ultralevným létem. Jen za pohonné hmoty dají Češi při cestě do Chorvatska a zpět letos v létě nejpravděpodobněji průměrně bezmála 3400 korun, podobně jako v roce 2019. Loni je přitom ty samé výdaje vyšly jen na přibližně 3000 korun.
Před letošní prázdninovou sezónou lze totiž očekávat další zdražování pohonných hmot v ČR, až k úrovni 33 korun za litr benzínu a 31 za litr nafty. Důvodem je pokračující zotavování globální ekonomiky při stále citelně tlumené těžbě kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem. Ceny ropy by se tak v létě měly pohybovat v pásmu od 70 do 80 dolarů za barel, což ve spojení s vyhlíženým mírným oslabením koruny vůči dolaru povede k výše uvedenému cenovému vývoji u českých čerpacích stanic.
Pohonné hmoty budou v nadcházejících sedmi dnech zdražovat i v dalších evropských zemích. Aktuálně je nyní v květnu levnější než v ČR tradičně v Bulharsku, Rumunsku a v Polsku, ale také ve Slovinsku. Cenově srovnatelný je v Maďarsku a v Rakousku. Na Slovensku, v Chorvatsku či v Německu nebo v Itálii je dražší. Nafta vyjde řidiče levněji v Rumunsku a v Bulharsku. V Polsku stojí stejně. Na Slovensku, v Rakousku, ve Slovinsku, v Chorvatsku, v Německu či Itálii je pak dražší.
Letenky citelně podraží, i Češi budou platit záchranu rozvrácené italské ekonomiky
Ministryně Schillerová přikývla zvýšení daně z leteckého paliva.
Ministři financí EU o víkendu na setkání v Lisabonu vyjádřili rámcovou podporu ukončení povinného osvobození leteckého benzínu od spotřební daně. Plánu vyjádřila na sociálních sítích podporu ministryně financí ČR Alena Schillerová. Z hlediska EU jde o jednu z cest, jež umožní splácet citelný dluh, který vznikl v souvislosti s pandemií a na ni reagujícím fondem obnovy. Ten byl zřízen zejména za účelem záchrany italské ekonomiky, která se dočká takřka třetiny prostředků z něj.
Za ekonomickou podporu Itálie a některých dalších předlužených ekonomik EU, pandemií těžce poškozených, nyní budou pravděpodobně platit i Češi, právě v podobě dražších letenek. Růst cen letenek dopadne zvláště tíživě například na cestující mladé lidi a studenty, pro něž cena letenky tvoří zpravidla podstatnější část vlastního rozpočtu než pro starší věkové skupiny.
Zdražení letenek bude způsobeno nejen tím, že dojde ke zrušení osvobození leteckého benzínu od spotřební daně, ale i proto, že kvůli tomuto zrušení někteří letečtí dopravci v EU zkrachují, což sníží konkurenci na evropském trhu leteckých dopravců. To povede k dalšímu tlaku na růst cen letenek pro konečné zákazníky. Letenky tak mohou zdražit až o desítky procent. Ohroženi jsou zejména nízkonákladoví dopravci. Letečtí dopravci obecně jsou již nyní těžce zkoušeni v souvislosti s pandemickou situací, mnozí balancují na pokraji krachu i bez zrušení osvobození od daně.
Evropská komise by měla daňovou reformu, jejíž součástí bude i zrušení osvobození, představit letos v červenci.
Nový stavební zákon by zlepšil dostupnost bydlení, ale také zmírnil politickou polarizaci
V Česku se staví zdlouhavě, to je známá věc. Z mezinárodně srovnatelných údajů Světové banky plyne, že proces povolování staveb je tu extrémně komplikovaný. Má to své neblahé ekonomické i sociální důsledky. Pomalá výstavba například způsobuje fatální nedostatek nových nemovitostí zejména ve vyhledávaných rezidenčních oblastech, což stupňuje tlak na růst cen bydlení. Ale nejen to.
V aktuálním vydání příslušného žebříčku Česko obsazuje 157. místo z celkem 190 států světa. V Evropě jsou na tom hůře pouze Albánie, Kosovo a Bosna a Hercegovina. Světová banka každoročně vyhodnocuje, jak časově a finančně náročná je v jednotlivých zemích výstavba skladu. Jednodušší než v ČR je i v zemích typu Tádžikistánu, Pobřeží slonoviny nebo v Mali. Ve všech zemích Evropské unie nebo také Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je výstavba skladového objektu méně komplikovaná než v ČR a stavební proces je všech těchto zemích tedy časově i finančně méně náročný.
Vysoká časová a finanční náročnost stavebního řízení v ČR plyne zejména ze značného počtu jednotlivých povolení („razítek“), která jeho účastník musí získat, a komplikovanosti procedur, které za tím účelem musí podstoupit. Pochopitelně, náročná stavební řízení nejsou příznačná jen pro výstavbu skladů, ale také například dopravní infrastruktury.
Patrné je to i ze srovnání s okolními státy. Zatímco ještě počátkem milénia takové Polsko disponovalo celkově kratší délkou dálniční sítě, po roce 2010 se situace dramaticky změnila v jeho prospěch. Lze jistě namítnout, že Polsko má více obyvatel než ČR. Jenže Polsko v tomto tisíciletí stahuje náskok České republiky právě i po přepočtu na počet obyvatel. Navíc České republice po přepočtu délky dálniční sítě na počet obyvatel uniká stále výrazněji jiný dobře srovnatelný stát, a sice Maďarsko. Pomalá je však v Česku výstavba i další silniční infrastruktury, nejen dálnic. Nejvyšší kontrolní úřad poukazuje na to, že příprava stavby silnice I. třídy trvala v případě projektů financovaných v letech 2013 až 2018 v průměru dvanáct let, výjimkou ale podle úřadu nebyly ani stavby s přípravou přes dvacet let. K urychlení staveb silnic by podle Nejvyššího kontrolního úřadu mělo pomoci několik opatření, včetně přijetí nového stavebního zákona.
Opravdu, nového stavebního zákona je potřeba jako soli. Zmíněné Polsko nejen, že v posledních desetiletí staví dálnice výrazně rychleji než Česká republika, ale činí výraznější posun také, co se kvality silnic týče. Index kvality silnic, který sestavuje Světové ekonomické fórum, se v letech 2010 až 2019 v případě ČR zvýšil z úrovně 3,6 bodu na úroveň 3,9 bodu. Polsko však ve stejném období učinilo posun z hodnoty indexu čítající 2,6 bodu na hodnotu 4,3 bodu, tedy na vyšší úroveň, než jakou vykazuje ČR.
Vysoká časová a finanční náročnost výstavby silničních komunikací v ČR zatěžuje příslušné rozpočty, takže jim pak zbývá méně kapacity na výraznější zkvalitňování celé sítě, než pokud by komplikovanost výstavby byla nižší. Nepružná či jinak nevhodná stavební legislativa má tedy nepříznivý vliv nejen na kvantitu silniční a dálniční sítě, ale i na její kvalitu, alespoň tedy v porovnání se zeměmi typu právě Polska. Vhodný nový stavební zákon by tudíž přispěl nejen k rychlejší výstavbě, ale díky nižší komplikovanosti stavebního procesu by otevřel prostor také pro zkvalitnění stávající i nově budované silniční a dálniční sítě.
Rychlejší výstavba dopravní infrastruktury má pozitivní přínos nejen v oblasti ekonomické, nýbrž i sociální. Dobře to ilustruje studie sociálního dopadu budování vysokorychlostní železnice v Německu. Zkrácení dojezdové vzdálenosti mezi centrálními a periferními regiony, které moderní železnice v Německu zajistila, zvýšilo počet cestujících mezi „centrem“ a „periférií“. Zintenzivnila se tedy „výměna“ lidí, ale i idejí, myšlenek či nápadů. Tedy toho, co zásadním způsobem pomáhá formovat lidský kapitál, rozšiřovat obecné povědomí o podstatných záležitostech a vzdělávat. Periferní regiony díky zkrácené dojezdové vzdálenosti rozšířily rezervoár pracovní síly, která preferuje práci nebo podnikání na „periferii“, například v příhraničí. Ve výsledku tak vysokorychlostní železnice „periferii“ zásadně podpořila nejen sociálně, ale i ekonomicky. A těží z toho nakonec celá země.
Přeneseme-li německý příklad do českého kontextu, budování infrastrukturního kapitálu v podobě zahuštění dálniční sítě nebo vybudování tras vysokorychlostní železnice by prostřednictvím jednoduššího a časově kratšího dojíždění „přiblížilo“ české pohraničí k městům jako Praha či Brno. Tím by se zmírnily tenze mezi pohraničními oblastmi a „centrem“, což by ve výsledku například tlumilo politickou polarizaci a inklinaci „periferie“ k politickému extrému. Pohraničí by se zkrátka více vtáhlo do děje a populistický argument líčící „pražskou“ nebo „brněnskou kavárnu“, případně „Brusel“, coby centra, která rozhodují v neprospěch odříznutých oblastí, by oslabil. Zmírnila by se tak politická polarizace v naší zemi.
Vhodný nový stavební zákon může postupně zlepšit dopravní obslužnost České republiky. Měl by tak pozitivní vliv jak v ekonomické, tak vnitropolitické a sociální oblasti, na celospolečenské úrovni. Jeho přijetí má potenciál žádoucím způsobem podpořit rozvoj celé tuzemské ekonomiky a společnosti jako málokterý jiný srovnatelný soubor legislativních opatření. (27.5.2021)
