Výrobci potají zmenšují velikost balení, aby nemuseli tolik zvyšovat cenu.
Růst cen potravin a nealkoholických nápojů byl loni citelný. Zdražení činilo 4,5 procenta. Nyní se růst cen potravin uklidnil, nicméně obecná inflace rapidně zrychluje. Ke konci roku bude atakovat úroveň čtyř procent, kterou možná i přeskočí. Růst spotřebitelských cen tak bude nejmarkantnější za 13 let.
V nejbližších měsících zdražování zasáhne také právě segment potravin. Kvůli zdražování potravin ve světě, které zachycuje například pravidelná statistika OSN (zde). Podle ní byly ceny potravin ve světě letos v červenci meziročně o 31 procent vyšší než loni v červenci.
Zdražování proto podle vlastního vyjádření chystá třeba česká divize nadnárodní potravinářské firmy Nestlé. Ta v Česku prodává třeba Nescafé, Hašlerky, čokoládu Orion, kakao Nesquik nebo tyčinky KitKat. Zdražovat bude také další světový potravinářský kolos, společnost Unilever, do jejíhož portfolia patří třeba čaje Lipton nebo zmrzliny Algida.
Jak vyplývá z nejnovějšího, srpnového šetření ČSÚ, mezi Čechy nyní panují značné obavy z toho, že by se inflace mohla ještě dále roztočit. Česká národní banka sice letos chystá ještě dost možná dvojí zvýšení základní úrokové sazby, jenže to na zkrocení rapidní inflace stačit nebude. Právě proto, že za růstem cen je hlavně „dovoz“ inflace ze světa. Třeba v Německu si ze světa „dováží“ nejvíce inflace od 80. let minulého století, jak plyne z včera zveřejněných údajů tamního statistického úřadu, o nichž informuje agentura Bloomberg (zde). Cenové tlaky ve světě se projeví růstem cen nejen v Německu, ale i s ním ekonomicky těsně propojené České republice.
V Češích obava z výrazného růstu cen přetrvává delší dobu. Své o tom vědí výrobci potravin. Ti v posledních letech proto zintenzivňují praxi nenápadného zmenšování objemu výrobků, snižování gramáže si ubírání procent alkoholu. Jedná se o praxi takzvané „smrskflace“ (z anglického shrinkflation).
Při „smrskflaci“ sice cena potravinového nebo nápojového výrobků zůstává v obchodě stejná, avšak tajně se smrskává právě objem, gramáž nebo kvalita výrobků. Zákazník tak za stejnou cenu kupuje méně, takže si pohorší podobně jako při cenové inflaci. Akorát, že „smrskflace“ si u daného výrobku většinou nevšimne, zatímco cenovou inflaci by jistě zaregistroval, což by jej od koupě mohlo i odradit.
V ČR v uplynulých letech přišly o deset gramů tyčinky Deli nebo Snickers. Tyčinka KitKat Chunky měla původně gramáž 50 gramů, po prvním ztenčování se snížila na 48 gramů a dnes váží jen 40 gramů. Čokolády Figaro, Studentská pečeť, Milka nebo tyčinka Margot ztratily během pár let dvacet gramů.
Pochopitelně, „smrskflace“ není fenoménem jen v případě čokoládových tyčinek a cukrovinek, ale týká se alkoholických nápojů (snižuje se objem nápoje, nebo dokonce procento alkoholu), chipsů, kakaa, tatarky, dokonce i nepotravinářských výrobků typu kosmetiky nebo mycích prostředků.
Zákazník by v čase citelné inflace cen potravin měl pečlivěji než jindy pročítat údajů o složení, objemu či gramáží výrobku a umět posoudit, zda se nestává obětí právě „smrskflace“.
Ronaldo odchází z Juventusu… a akcionáři klubu tomu tleskají
Po Barceloně se drahé „koule u nohy“ zbavuje právě i turínský klub.
Akcie italského fotbalového klubu Juventus Turín dnes poskočily až o 4,2 procenta poté, co se vyrojily spekulace, že jeho největší hvězda, Portugalec Cristiano Ronaldo, by mohl být na prodej Manchesteru City. Zpráva, která rmoutí fanoušky „Staré dámy“, její akcionáře naopak těší. Situace tak připomíná nedávné dění v souvislosti s odchodem argentinské „star“ Lionela Messiho z Barcelony do Paris Saint-Germain.
Také v případě Messiho odchodu proti sobě stál zájem většiny spoluvlastníků klubu – jeho partnerů – a řadových fanoušků. A jako v případě Messiho je i odchod Ronalda vyvolán zejména ekonomickými a byznysovými okolnostmi a poměrně tíživou finanční situací klubu, kterou ještě zhoršila pandemie.
Akcionáři Juventusu spekulace o jeho ochodu vítají, neboť klub by tak se tak zbavil nesmírně drahé „koule u nohy“. Navíc Ronaldovi příští rok tak jako tak končí kontrakt, tudíž hrozí, že by o něj turínský klub stejně přišel, bez finanční kompenzace.
Podle analýzy francouzské makléřské společnosti Kepler Cheuvreux, publikované loni začátkem roku, těsně před propuknutím pandemie, bude Juventus ve finanční ztrátě tak dlouho, jak dlouho bude platit právě stávající Ronaldův kontrakt. Portugalský hráč s italským klubem podepsal v roce 2018 čtyřletou smlouvu údajně mu zaručující roční mzdu třiceti milionů eur. Těsně před pandemií pak zejména italská média spekulovala, že Juventus zvažuje roční prodloužení kontraktu.
Zmíněná makléřská společnost Kepler Cheuvreux už tehdy upozorňovala, že Juventus se může vymanit ze ztráty nejdříve v roce 2023, pokud ovšem dostane své výdaje za hráčské hvězdy pod kontrolu a více využije své vlastní odchovance.
Juventus se nákupem Ronalda od Realu Madrid za 100 milionů eur sice před třemi lety pasoval mezi evropskou klubovou elitu, nicméně na takhle drahou „srandu“ dlouhodobě zjevně nemá. A zvláště ne poté, co klubu finančně přitížila pandemie.
Takže proto nyní akcionáři Juventusu Ronaldovu pravděpodobnému odchodu tleskají. Už si také spočítali, že jim 36letá superhvězda celkově zase tolik nepřinesla. Akcie Juventusu jsou sice dnes o zhruba 30 procent výše než v době, kdy v roce 2018 vyšlo najevo, že se mu Ronaldo „upíše“. Jenže o tolik za tu dobu vzrostl obecně široký evropský akciový trh (index Stoxx Europe 600), jak ukazuje graf níže. Ronaldo tedy navzdory očekáváním akcionářům turínského klubu nezajistil žádný nadstandardní výnos. Naopak, stále akutněji hrozilo, že akcie klubu stáhne dolů.
Ronaldo, světově nejsledovanější člověk na Instagramu, sice svým příchodem pomohl v prvním roce působení k vzestupu akcií turínského klubu o velice solidních zhruba 150 procent, akcie však od té doby více méně už jen klesaly. A nejen kvůli covidu. Jejich sestup započal už před pandemií.
Nicméně, pandemie ještě zvýraznila neudržitelnost finanční situace Juventusu.
Barcelona se musela Messiho vzdát kvůli svému předlužení, kvůli španělskému zákoníku práce (neumožňuje pokles výdělku z roku na rok o více než 50 procent) a kvůli byznysovému zálusku jejího vedení – tedy části jejích de facto spolumajitelů („Barca“ je vlastněná fanoušky) – na jen zdánlivě pohřbený projekt evropské fotbalové „VIP“ Superligy. Juventus se Ronalda podle všeho zbaví podobně jako Barcelona také zejména z ekonomických důvodů, v čele s neutěšenou finanční situací, již pandemie ještě zhoršila.
Pokud Ronaldo vskutku odejde do Manchester City, půjde navíc jako v případě Messiho o odchod fotbalové hvězdy do klubu, jenž je kapitálově výrazně silnější, neboť se kvůli přílivu petrodolarů nemusí tolik spoléhat na dluh. Messiho gáži v pařížském klubu nyní financuje zejména katarský zemní plyn, Ronaldův neméně pohádkový výdělek by zase v Manchester City pokrývala zejména ropa z Abú Zabí.
Češi se musí naučit žít v nájmech, zbavit se svého fetiše vlastnického bydlení
Žádný strach, budou pak jako Němci či Švýcaři.
Češi trpí fetišem vlastnického bydlení. V zemích, jako je Německo, Švýcarsko nebo Rakousko, které si jinak rádi Češi berou za příklad, přetrvává daleko nižší podíl populace bydlící ve vlastním bytě nebo domě. Nájemní bydlení je tam mnohem rozšířenější než v Česku. A nikomu to nepřipadá jako ekonomický nerozum. Jestliže tuto mentalitu Češi postupně přijmou za svoji také, usnadní jim to život. Navíc učiní věc v mnoha ohledech rozumnou i ryze z ekonomického hlediska.
Při dnešní ceně nemovitostí zejména ve městech, jako je Praha nebo Brno, je jejich investiční výnos poměrně nízký. Nabízí se řada výnosnějších investičních alternativ. Roční výnos u nemovitosti v zásadě znamená poměr ročního výnosu z nájemného, které majitel inkasuje jejím pronájmem, a celkových investičních výdajů (zejména nákladů na pořízení dané nemovitostí, ale i na jejích případné rekonstrukce či renovace).
Čím vyšší cenu nemovitosti tedy mají, tím méně výnosné jsou, jestliže nájmy nerostou srovnatelným tempem jako právě ceny nemovitostí. Což v poslední době vskutku nerostou.
Pokud člověk pořizuje nemovitost jako svoji střechu nad hlavou, nikoli jako investici, představuje vlastnictví jistě výhodu, která se projeví zejména v důchodovém věku. O vysokém podílu nemovitostí v osobním vlastnictví, jenž je pro Česko charakteristický, lze tedy uvažovat jako o svého druhu čtvrtém pilíři důchodového systému. Jenže dnešní důchodci se k vlastním nemovitostem dostali často „za hubičku“ zejména v 90. letech. V rámci restitucí nebo tehdejších extrémně výhodných privatizací bytového fondu.
Právě zde spočívá ústřední příčina české obsese vlastněním nemovitosti. Češi se zkrátka namlsali v mimořádné transformační etapě. Jenže ta už se nebude opakovat. Dnešní mladé lidí, kteří zblízka pozorovali, jak se jejich rodiče nebo prarodiče dostávají levně k velmi hodnotnému a rychle zhodnocujícímu majetku, podobná přízeň osudu už nepotká. Měli by proto dvakrát zvažovat, zda jim vyplatí uvazovat k noze kouli v podobě třicetiletého zadlužení a splácení.
Rozumnější než nákup bytu v Praze či Brně může být třeba bydlení v pronájmu v těchto městech a koupě nemovitosti k pronájmu v levnějších městech typu Ústí nad Labem nebo Ostravy. I tam však nyní ceny realit mohutně rostou. Proto rozhodně není nerozumem, když člověk zůstane v pronájmu a uspořené prostředky bude investovat třeba do akcií. Pokud začne investovat do akcií v poměrně mladém věku třeba kolem 35 let, za celý život mu i přes propady burz akcie vynesou mnohonásobně více než vlastněná nemovitost. Z akciových výnosů pak nebude potíž zaplatit si velmi důstojné stáří, byť půjde o stáří v pronájmu.
Kábulské exploze srážejí americké akcie i českou korunu. Trhy znervózňuje také americká centrální banka
Akciové trhy v USA se nyní propadají poté, co v afghánské metropoli Kábulu došlo k několika závažným explozím. Oslabuje také česká koruna. Naopak se daří zlatu. Trhy totiž hledají bezpečná útočiště, jako je právě zlato, neboť se obávají stupňování napětí v Afghánistánu, které by v době evakuace amerických jednotek mohlo přerůst v závažnější střet a tamějšími bojovníky Tálibánu.
Akcie jsou ale současně znejistělé také dalším vývojem měnové politiky americké centrální banky. Zítra se pořádá každoroční setkání centrálních bankéřů z celého světa. Běžně se koná v horském středisku Jackson Hole ve Wyomingu, avšak letos proběhne jako loni virtuálně. To však nijak nesnižuje jeho význam. Naopak. Trhy se obávají, že představitelé americké centrální banky, jejíž kansaská pobočka setkání pořádá, budou zřetelně signalizovat rychlejší ústup od současné extrémně expanzivní měnové politiky.
Nejbedlivěji budou trhy sledovat pochopitelně projev šéfa banky Jeroma Powella (27.8.). Případný rychlejší ústup je špatnou zprávou pro akciové trhy, neboť se dříve, než se čekalo, ztíží podmínky financování, včetně financování akciových investic a zpětných výkupů akcií.
Klíčové ukazatele amerických burz, indexy Standard & Poor’s 500 a Nasdaq 100, se propadly poté, co vyšlo najevo, že v Afghánistánu došlo k těžkým explozím, jejichž obětmi mohou být i američtí občané.
Někteří vrcholní představitelé americké centrální banky navíc opravdu dávají najevo právě to, čeho se trhy obávají, tedy že jsou pro rychlejší ústup od extrémně expanzivní měnové politiky, a to navzdory rapidnímu šíření delta mutace covidu.
Polská měna je vůči koruně teď nejslabší od roku 2000, Čechům tak nebývale zlevňují nákupy v Polsku
Berou útokem obchody s nábytkem či potravinami.
Jeden polský zlotý lze podle aktuálního kursu pořídit pouze za zhruba 5,60 koruny. Polská měna je tak pro Čechy nejlevnější za celou dobu minimálně od roku 2000. S krátkou výjimkou konce léta roku 2011. Tehdy byl polský zlotý srovnatelně levný jako dnes. Třeba v dubnu 2015 se ale prodával za bezmála sedm korun. Slabá polská měna zvýhodňuje nákupy zejména Čechům v polském příhraničí, kteří tak právě díky extrémně výhodnému kursu vyrážejí k severnímu sousedovi na nákupy ještě houfněji než běžně.
Oslabování polské měny plyne z několika příčin. Loni koncem roku proti ní začala intervenovat polská centrální banka. V podobném duchu, v jakém Česká národní banka během své intervence z let 2013 až 2017 znehodnocovala korunu. Polská centrální banka začala intervenovat proto, aby zamezila výraznějšímu posílení zlotého, které by podle ní ohrožovalo křehké post-pandemické zotavování polské ekonomiky.
Uměle oslabené polské měně navíc nenahrává ani to, že globální ekonomické oživení bylo letos na jaře a v létě nakonec vydatnější, než se čekalo, zejména díky postupujícímu očkování. To trhy vede k předpokladu, že centrální banky typu té americké zahájí zpřísňování své měnové politiky také dříve, než se čekalo. Což zatraktivňuje dolar a dolarová aktiva, zatímco měny typu zlotého ztrácejí další část své lákavosti.
Navíc polská centrální banka drží základní sazbu stále na historicky rekordně nízké úrovni, 0,1 procenta, kam ji srazila loni, když propukla pandemie. To pomáhá vysvětlit, proč zlotý ztrácí proti české koruně. Česká národní banka totiž už svoji základní sazbu zvedá. A letos ji ještě pravděpodobně dvakrát zvýší. Ta by tak mohla už koncem roku činit 1,25 procenta, a být tak o více než procentní bod vyšší než stávající základní sazba polská. To je natolik významné zatraktivnění české měny vůči polské, že mezinárodní investoři o to raději budou své finanční prostředky ukládat do korunových aktiv, namísto těch ve zlotém. Což jen korunu vůči zlotému déle zpěvní. Další mírné posilování koruny vůči polské měně je tedy poměrně pravděpodobné.
Slabý zlotý pochopitelně zatraktivňuje nákupy Čechů v polských obchodech. A to přesto, že polská inflace je nyní ještě výraznější než ta česká. Polská inflace nyní dosahuje úrovně pěti procent, a je tak nejvyšší za více než deset let. Dost pravděpodobně dále poroste. Česká inflace by neměla letos výrazněji překročit úroveň čtyř procent. I tak by ale byla nejvyšší od roku 2008.
Zejména Češi ze severních částí naší země se tak nyní do Polska vydávají častěji než jindy za nákupy nejen potravin, ale třeba i oděvů, nebo dokonce nábytku. (27.8.2021.)
