Vzhledem k tomu, že veřejnou kasu vyjde nejvýše na 1,5 miliardy korun, dává smysl.
Vláda schválila mimořádný příspěvek ve výši až 370 Kč za den k náhradě příjmů zaměstnanců v karanténě či izolaci, tzv. „izolačku“. Vyplácen by měl být od 1. března. Musí jej ale ještě schválit parlament.
„Izolačka“ má motivovat lidi, aby odcházeli do karantény a také nahlašovali své rizikové kontakty například v případě pozitivního testování. Jak ilustruje tabulka níže, zaměstnancům se v případě zavedení „izolačky“ zvýší příspěvek za období (desetidenní) karantény v rozsahu od 208,50 Kč denně do 370 Kč denně. Nad úrovní zhruba 30 tisíc korun hrubé mzdy už „izolačka“ dále nenarůstá, pročež k odchodu do karantény a hlášení rizikových kontaktů bude motivovat zvláště ve skupinách zaměstnanců s podprůměrným příjmem. To jsou, jak známo, zhruba dvě třetiny zaměstnanců, takže „izolačka“ by měla skutečně vést ke určitému zlepšení situace stran nahlašování rizikových kontaktů a uchylování se do karantény.
Zaměstnanec pobírající minimální mzdu, 15 200 korun, si v čistém přijde na 13 528 korun. S „izolačkou“ by se dočkal navýšení příspěvku, jejž obdrží během karantény, o 2085 korun (viz opět tabulka níže). „Izolačka“ mu tedy zajistí navýšení, které představuje 15,4 procenta jeho běžného čistého měsíčního výdělku. Zaměstnanec, který pobírá mzdu 25 000 korun, by si díky „izolačce“ v čistém polepšil o částku odpovídající 15,7 procenta jeho běžného čistého měsíčního výdělku. Zaměstnanec se mzdou 30 000 hrubého se díky „izolačce“ dočká zlepšení, které odpovídá 15,1 procenta jeho běžného čistého měsíčního výdělku. Zaměstnanec pobírající nadprůměrnou mzdu 45 000 korun se však díky „izolačce“ dočká stále jen 3700 korun navíc, což představuje už jen 10,4 procenta jeho běžného čistého výdělku.
Je tedy evidentní, že zhruba od úrovně 30 tisíc korun platí, že čím lépe je zaměstnanec placený, tím méně bude na základě „izolačky“ motivovaný k žádoucímu chování. Na druhou stranu je třeba říci, že náklady na tři měsíce trvající opatření „izolačky“ činí pro veřejné rozpočty jen nejvýše 1,5 miliardy korun. To je únosná cena za to, že by zhruba dva třetiny zaměstnanců opravdu mohly být motivovány k epidemiologicky žádoucímu jednání, neboť ztráty ekonomiky z pandemie dosahují v době lockdownu nižších jednotek miliard korun denně. Na izolačku je třeba pohlížet tak, že z veřejných rozpočtů sice odplyne za tři měsíce až 1,5 miliardy korun, avšak tyto prostředky pomohou zajistit rychlejší návrat ekonomiky do relativně běžného stavu, tedy také rychlejší návrat do stavu, kdy již kvůli pandemii nebude ekonomika přicházet o miliardy denně jako nyní.
Kvůli pandemii „zavírá krám“ rekordní počet podnikatelů
Nejtíživěji zasažený je segment velkoobchodu, který zahrnuje dodavatele restauracím, na které ovšem „není tolik vidět“
Podnikatelské aktivity pozastavilo letos v lednu rekordních 25 534 živnostníků, což je o 50 procent víc než před rokem a nejvíce v historii ČR. Vyplývá to ze statistiky společnosti Bisnode – A Dun & Bradstreet Company.
Z údajů za jednotlivá odvětví podnikatelské činnosti vyplývá, že zvláště dramatický nárůst počtu pozastavení podnikání zaznamenal v lednu velkoobchod (viz tabulka níže). Zatímco loni v lednu „zavřelo krám“ jen 68 velkoobchodníků, letos v lednu už to bylo 834. To je tedy více než dvanáctkrát tolik než loni.
Mohutný nárůst v počtu pozastaveného velkoobchodního podnikání ilustruje fakt, že pandemickou krizí nejsou zasaženi jen ti „viditelní“, tedy například restaurace či hotely, ale také jejich „neviditelní“ velkoobchodní dodavatelé. Zavřené restaurace nebo hotelu si všimne každý. To, že velkoobchodní sklad na kraji města, který jim zboží dodává, zdaleka nejede na plné obrátky, už zaregistruje málokdo.
V lednu proto právě velkoobchodní dodavatelé gastroprovozů, tedy třeba dodavatelé potravin či nápojů nebo cukráři, uskutečnili v centru Prahy protestní akci a zároveň odeslali veřejnou výzvu premiéru Babišovi, aby vláda jejich problémy řešila.
Omezení provozů restaurací pouze na prodej u výdejního okénka nebo prostřednictvím donášky snižuje odbyt velkoobchodním dodavatelům gastroprovozů až o 80 procent. Dodavatelé restaurací ovšem nemají nárok na obdobnou výši a formu státní podpory jako právě restaurace.
Lednová čísla společnosti Bisnode potvrzují, že pokud je nyní někde vládní pomoc skutečně nedostatečná, je to právě v oblasti velkoobchodu.
Nutno ovšem říci, že první měsíc roku je z pohledu počtu nově přerušených živností dlouhodobě nejsilnější. V dalších měsících lze tedy čekat snížení počtu přerušených živností, který však i tak zůstane trvaleji nad dlouhodobým normálem. Nárůst přerušených živností na přelomu roku se již odrazil v míře nezaměstnanosti, které v lednu poměrně citelně poskočila z rovných čtyř na 4,3 procenta, což je nejvyšší údaj za poslední takřka čtyři roky.
Češi loni prostonali 86,5 milionu dní, nejvíce za třináct let. Může za to covid a zrušení karenční doby
Prognóza, že Češi budou po zrušení karenční doby „více nemocní“, se potvrdila. Loni totiž prostonali celkem 86,5 milionu dnů, vyplývá z údajů České správy sociálního zabezpečení (zde). Jedná se o nejvyšší počet prostonaných dnů od roku 2007. Zrušení karenční doby ovšem pochopitelně není jediným klíčovým důvodem tohoto nárůstu. Tím dalším je pandemie onemocnění covid-19.
Opatření zaváděná v souvislosti s šířením onemocnění si vyžádala vydávání nebývalého množství karantén, při kterých mají pojištěnci nárok na dávku v pracovní neschopnosti. V souvislosti s pravděpodobným zavedením takzvané „izolačky“, neboli příspěvku nad rámec náhrady mzdy za pobyt v karanténě, který by mohl být zaveden už letos od března, počet případů pracovní neschopnosti dále stoupne. Zaměstnanci se totiž díky zmíněnému finančnímu navýšení budou ochotněji uchylovat do karantény a ochotněji budou také nahlašovat své rizikové kontakty.
K nárůstu počtu prostonaných dnů však docházelo už před propuknutím pandemie. Zatímco totiž v období let 2010 až 2018 činil průměrný roční počet prostonaných dní zhruba 62,4 milionu, v roce 2019 náhle tento počet poskočil na 75,1 milionu dní, tedy na nejvyšší hodnotu od roku 2008.
Ke dni 1. července 2019 totiž došlo ke zrušení karenční doby. To znamená, že zaměstnancům jsou nyní jako před rokem 2008 propláceny i první tři dny nemoci. To evidentně už ve druhém pololetí 2019 a pak v roce 2020 vedlo k nárůstu takzvané fiktivní nemocnosti. Zaměstnanci tedy poukázání na svoji nemoc využívali jako snadnou omluvu ze zaměstnání.
Firmám přitom už předloni podle dat úřadů práce zoufale chyběly statisíce lidí, mnohým pak chyběly i loni. Pracovní síly se nedostávalo i během pandemie například ve stavebnictví či zemědělství. Zrušení karenční doby a zjevný nárůst fiktivní nemocnosti značil v souhrnu výpadek dalších desetitisíců lidí z celkové pracovní síly.
Pozitivním efektem zrušení karenční doby je to, že zaměstnanci svá onemocnění, například různé virózy, v menší míře takzvaně přechází. Tím by se měla snížit míra šíření infekčních onemocnění v pracovních kolektivech. Zda tomu tak skutečně bude, to se uvidí až po skončení nynější mimořádné pandemické situace, která související statistická srovnání zásadní zkresluje.
Teprve tedy po skončení nebi dostatečném utlumení pandemie onemocnění covid-19 bude možné posoudit, zda příznivý „nepřímý“ efekt zrušení karenční je či není s to kompenzovat negativní „přímý“ efekt spjatý s růstem nákladů zaměstnavatele, které vznikají právě kvůli jejímu zrušení.
Karenční dobu uplatňuje více než polovina zemí Evropské unie. Náklady zaměstnavatelů na pracovní sílu přitom už nyní patří v ČR k nejvyšším v rámci EU a jejich další růst pochopitelně sníží celkovou konkurenceschopnost tuzemských firem a podniků.
Předloňské zrušení karenční doby v souhrnu zvýhodňuje postavení zaměstnanců před podnikateli a živnostníky (OSVČ). To proto, že sebezaměstnané osoby, jichž se karenční doba pochopitelně netýkala, a zaměstnavatelé jsou zrušením poškozeni. Zato zaměstnanci si relativně polepšují. Mají snazší život i případnou nemoc. Ale i tu fiktivní, ovšem. (10.2.2021)
