Připravme se na inflaci, upusťme od spoření.
Koruna nad očekávání posiluje. Když loni v květnu dělala Česká národní banka své pravidelné šetření mezi českými i zahraničními analytiky, shodli se, že v květnu 2021 bude jedno euro za 26,20 koruny. Ve skutečnosti se nyní prodává za méně než 25,50. Fanoušci eura si před rokem stěžovali, že slabá koruna je hlavním zdrojem na evropské poměry citelné inflace. A že s eurem by tuzemská inflace byla nižší. Dnes vidíme, že znatelná inflace přetrvává i po zpevnění tuzemské měny. Za rychlejší inflací v ČR, než jakou vykazuje eurozóna, je třeba předně hledat jiné příčiny. Např. to, že mzdový růst v Česku v předpandemických letech výrazně předčil mzdový růst v eurozóně.
Samozřejmě, loňské oslabení koruny k nynější výrazné inflaci přispívá také. Zároveň ale její znehodnocení vůči euru je jedním z důvodů, proč má Česko druhou nejnižší míru nezaměstnanosti v EU, hned po Polsku. Oslabení koruny umožnilo exportním firmám získat na vývozních trzích na konkurenceschopnosti, neboť po oslabení inkasovaly v korunách za hranicemi „více“ jen z titulu kursového přepočtu. Tento přepočet vylepšil jejich korunové hospodaření, aniž by musely propouštět.
Stovky miliard „z ničeho“
Ostatně fakt, že nejnižší míru nezaměstnanosti má nyní v EU rovněž bezeurové Polsko, není náhodný. Vlastně i celá eurozóna se v těžkých ekonomických časech snaží vytvářet tlak na oslabení své měny – eura, aby příliš neochromila vlastní vývozce. Zatímco ovšem koruna oslabuje celkem přirozeně, euro je třeba znehodnocovat dosti uměle, prostřednictvím už léta prováděného kvantitativního uvolňování, jež v podání Evropské centrální banky během pandemie ještě zintenzivnilo. Pracovníci ECB při něm ťukáním do klávesnice svého k tomu určeného počítače vytváří „z ničeho“ desítky a stovky miliard eur, za něž vykupují třeba i řecký nebo italský dluh, který by jinak moc nikdo nenakupoval. Vládám v Aténách či Římě tím srážejí nákladnost jejich enormního veřejného zadlužení, které je třeba v případě Řecka pětinásobné v porovnání s českým. Předlužení a dlouhodobá ekonomická stagnace zemí jako Řecko nebo Itálie pak vytvářejí deflační tlak, který snižuje úroveň inflace napříč eurozónou.
Zatímco zadlužení Česka nyní odpovídá zhruba 40 procentům HDP, zadlužení eurozóny se pohybuje kolem sta procent HDP. Takže je vlastně dosti pošetilé, že v Česku stále chce spousta lidí přijímat euro, když jeho přijetím Česko nic moc nezíská, jen sdílení dluhu s mnohem zadluženějším ekonomickým celkem.
Přesto lze očekávat, že v příštích měsících a čtvrtletích hlasy volající po přijetí eura zesílí. A získají na populární munici. Světové trhy nyní sází na to, že ČNB bude muset v příštích dvanácti měsících zvednout svoji základní úrokovou sazbu hned pětkrát. A že tedy tato sazba bude za rok činit místo nynějších 0,25 hned 1,50 procenta. Výrazněji by v příštím roce dle očekávání trhů měl růst základní úrok již jen ve dvou z celkem 37 zemí organizace OECD, a sice v Kolumbii a v Chile.
Ruku v ruce s markantním nárůstem základní sazby budou stoupat také třeba úroky na hypotékách. Přitom v eurozóně by se dle předpokladu trhu v příštích dvanácti měsících základní sazba neměla měnit vůbec. Rozpětí mezi základní sazbou v ČR a v eurozóně tak za rok touto dobou může činit dva procentní body. Takže třeba běžná hypotéka bude v ČR pravděpodobně ještě znatelněji dražší než na Slovensku. Jen trochu obratný stoupenec eura to snadno vydá za úspěch jednotné evropské měny. Nedodá už, že je třeba brát v potaz také to, že v eurozóně nerostly mzdy zdaleka tolik jako v ČR a že ECB může držet sazby nízko, protože předlužené ekonomiky jako Řecko nebo Itálie svým bezútěšným stavem inflační tlaky tlumí. Kdyby součástí Česka byl kraj, který by vykazoval tak mdlou ekonomickou kondici – a takovou nezaměstnanost – jako Řecko nebo Itálie, také Česko by jako celek mělo citelně slabší inflaci, než má teď.
Připravit se na růst cen
Zrychlující inflace není ovšem jen záležitostí Česka nebo střední Evropy. Celý ekonomicky vyspělý svět se pro příští léta musí připravit na citelnější růst cen. Zatím ale není jasné, která podoba inflace bude trvaleji dominovat: zda inflace cen aktiv, nebo inflace spotřebitelská.
Současná spotřebitelská inflace se může ukázat celosvětově jen jako přechodný jev a nejpozději od roku 2023 se vrátí dezinflační a deflační tendence. Na ně budou centrální banky reagovat ještě intenzivnějším „vyťukáváním“ nových stovek miliard. Nafukovat se tedy budou ceny akcií i nemovitostí, zatímco úrok na bankovních vkladech se sníží leckdy – a častěji než dnes – do záporu.
Souhra důvodů demografických, geopolitických a dalších ovšem může způsobit také scénář jiný: trvalejší nárůst spotřebitelské inflace. Centrální banky budou muset s úroky nahoru, omezit „vyťukávání miliard“. Předluženým státům typu Řecko nebo Itálie zdraží financování natolik, že se ocitnou na pokraji bankrotu.
Pro oba inflační scénáře platí, že největší chybou z hlediska běžné domácnosti je nechat úspory na účtu v bance. Je příhodnější peníze utratit nebo – ještě lépe – investovat. Běžné úspory totiž budou citelně ztrácet svoji kupní sílu v každém ze scénářů: buď kvůli zápornému nominálnímu úročení, nebo kvůli výrazné spotřebitelské inflaci.
K programu Pirátů a STAN: Bez realistického plánu rozpočtových škrtů přijde euro a daň z nemovitostí, v režii Pirátů a STAN
Minulý týden zveřejněná jarní prognóza Evropské komise je pro Česko varovná z hlediska udržitelnosti veřejných financí. Bohužel, ani koalice SPOLU není s to toto varování reflektovat. Nelze tak vyloučit, že Česko pod taktovkou Pirátů a STAN nastoupí cestu k euru či k citelnému navýšení daně z nemovitostí, nakonec nejen těch komerčních.
Prognóza Evropské komise počítá s tím, že ČR letos vykáže schodek veřejných financí 8,5 procenta a v příštím roce pak 5,4 procenta. Průměrný schodek za oba roky tak má činit bezmála sedm procent. To je pátá nejvyšší hodnota v EU. Vyšší průměrný schodek už podle Evropské komise vykážou za roky 2021 a 2022 jen Itálie, Malta, Litva a Rumunsko.
Česko před pandemií patřilo – a stále ještě patří – mezi pět zemí EU, které vykazovaly nejnižší veřejný dluh v poměru k HDP. A zároveň mezi pětici členských států, které jej v předpandemických letech rovněž nejvýrazněji snižovaly. Od letoška se však ocitá mezi pěticí zemí, které pandemii zvládají nejhůře z hlediska udržitelnosti veřejných financí, resp. tedy s nejhlubším vyhlíženým schodkem. Průměrný schodek za celou EU má totiž letos a příští rok dle prognózy Evropské komise činit znatelně méně, jen 5,6 procenta HDP.
Z hlediska ratingových agentur není ještě problematická situace v letošním roce, neboť s enormními schodky se potýkají i četné další země EU. Příští rok ale již řada z nich najede na dráhu ozdravování veřejných financí, a Česko se tak ocitne mezi zeměmi, které v pokrizové konsolidaci zaostávají za srovnatelnými ekonomikami. To ratingové agentury pravděpodobně „oznámkují“ nepříznivě, zhoršením výhledu a posléze dost možná i samotného ratingu dluhu ČR. Obsluha dluhu českého státu se tak prodraží.
Klíčovým důvodem hlubokých schodků je loňské zrušení superhrubé mzdy. Tento krok, jejž podpořilo vládní hnutí ANO a opoziční ODS, byl sám o sobě správný. Musí jej však následovat kroky další, včetně několikaletého harmonogramu rozsáhlých reforem ve fiskální oblasti, včetně reformy důchodové, a také zeštíhlujících a zefektivňujících škrtů ve veřejných financích.
Koalice Pirátů a STAN, jež svůj volební program představuje dnes, avizuje, že pokud se bude po říjnových parlamentních volbách podílet na vládnutí, může se o snížení schodků veřejných financí zasadit třeba i prosazením vstupu ČR do Mechanismu směnných kursů II (ERM II). To je jakýsi „předpokoj“ v procesu přijímání eura.
Piráti a STAN předpokládají, že účast v mechanismu by snížila náklady na obsluhu dluhu, což je úvaha, která nepostrádá ekonomické opodstatnění. Nejvyšší úrok na desetiletém vládním dluhu nyní ze zemí EU platí Rumunsko, Maďarsko a Česko, tedy státy stojící vesměs mimo eurozónu. Úrok na českém dluhu by se účastí v mechanismu vskutku snížil; mezinárodní investoři by z důvodu vyhlíženého členství v eurozóně, jejíž centrální banka už léta uskutečňuje masivní program odkupu vládních dluhopisů, snížili rizikovou přirážku na českém dluhu. Zároveň by ovšem samozřejmě zásadně stoupla pravděpodobnost, že Česko euro přijme. Dánsko, které setrvává mimo eurozónu, sice také do mechanismu vstoupilo, ale to má vyjednánu trvalou výjimku z přijetí eura. Všechny další země, které se do mechanismu v minulosti zapojily, nebo se v něm nacházejí nyní, což je případ Bulharska a Chorvatska, euro přijaly či v dohledné době přijmout hodlají.
ODS, která dlouhodobě euro odmítá, tak paradoxně může poskytnout politickým rivalům validní záminku k jeho přijetí. Pokud tedy nebude schopna předložit adekvátní plán úspor, které by zajistily uspokojivé snížení vyhlížených schodků a minimalizovaly riziko zhoršení ratingu. Takové plány ale ODS, resp. koalice SPOLU, jejíž je součástí, ve svém nedávno představeném volebním programu v uspokojivé míře a realisticky nenabídla.
Třeba naplnění klíčového cíle slibované „antibyrokratické revoluce“ koalice SPOLU, propuštění třinácti procent úředníků, vynese pouze 4,2 miliardy korun ročně. I kdyby koalice SPOLU propustila všechny úředníky do posledního, svůj slib stlačení schodku na půldruhého procenta HDP do roku 2025, který ve svém programu rovněž dává, rozhodně nesplní. Trojkoalice by totiž za účelem takového stlačení musela umět najít úspory, případně navýšit příjmy v objemu o dva řády vyšším. Potřebuje totiž vykrýt manko za zhruba 220 miliard – jinak slib nesplní.
Pokud navíc koalice SPOLU nepřijde s realistickým plánem škrtů, zvyšuje se pravděpodobnost také razantního zvýšení daně z nemovitostí. Ve stranickém tisku Pirátů, Pirátských listech, se koncem března objevila úvaha, že tato strana by mohla zdanit reality sazbou jednoho procenta z ceny dané nemovitosti. Získané peníze mají pomoci financovat základní nepodmíněný příjem, což je poměrně nebezpečný experiment, jenž byl zkoušený na mnoha místech světa, ale nikde se neujal. Ostatně například ODS jej správně kritizuje. Koalice Pirátů a STAN nakonec zdanění nekomerčních nemovitostí do svého programu nezařazuje, zřejmě i proto, že i na tradičně doleva tíhnoucích sociálních sítích se na pirátský návrh jednoprocentní daně snesla těžká kritika. Nicméně po volbách zrovna toto může být jinak, od zdanění komerčních nemovitostí není tak daleko ke zdanění těch rezidenčních. Piráti a STAN pak mohou místo na nepodmíněný příjem – což jsou vlastně peníze od státu za lenošení – použít peníze vlastníků nemovitostí na látání rozpočtové díry.
Chce-li tedy ODS, coby vedoucí síla koalice SPOLU, jež si i brousí zuby na post premiéra, nedat nejmenší šanci ohrožení plnění svých nedotknutelných politických zásad, musí přijít s přesvědčivějším plánem zotavení tuzemských veřejných financí pro celá dvacátá léta. Jinak nelze vyloučit, že se bude muset smířit s tím, že Česko nastoupí cestu k euru, a zároveň s možná i dosti citelným navýšením nemovitostní daně.
Šéf Tesly Musk bitcoiny neprodal, jak nyní říká
Přesto se od nich evidentně odvrací, patrně aby si naklonil Bidenovu administrativu – výsledkem je enormní kolísání ceny bitcoinu.
Nejstarší a nejrozšířenější kryptoměna bitcoin od včerejška (16. 5.) masivně ztrácela až do dnešního rána středoevropského času. Její značnou rozkolísanost, nebývalou dokonce i na poměry bitcoinového prostředí, má na svědomí Elon Musk, šéf automobilky Tesla a druhý nejbohatší člověk planety.
Včera se cena bitcoinu začala prudce propadat, z ceny více než 49 tisíc dolarů za kus na 42 500 dnes ráno středoevropského času. Bezmála čtrnáctiprocentní pokles, v přepočtu do české měny o zhruba 140 tisíc korun, zapříčinilo jediné slůvko, „Indeed“. Musk jej použil, když v neděli odpovídal na jeden z tweetů. V něm pisatel, vystupující pod pseudonymem Mr. Whale, naznačil, že Tesla se zbavila všech svých bitcoinů, které držela od začátku letošního roku, kdy nakoupila tuto kryptoměnu za částku půldruhé miliardy dolarů. Muskovo zdánlivé přikývnutí, jednoslovnou odpověď „Indeed“, si investoři zhusta vyložili tak, že Tesla své bitcoiny opravdu prodala. Z kontextu popsané twitterové konverzace ale nebylo jednoznačné, nač přesně svým stvrzením Musk reaguje.
Investoři do bitcoinu si však Muskovu odpověď dali do souvislosti s jeho oznámením z poloviny minulého týdne, že Tesla nebude dále přijímat bitcoiny při platbě za své vozy. Automobilka ve své výroční zprávě počátkem letošního února oznámila nejen zmíněnou investici do bitcoinu za půldruhé miliardy dolarů, ale i to, že bude v dané kryptoměně přijímat platby. Tyto zprávy zásadně pomohly bitcoinu k absolutnímu cenovému rekordu, jejž dosáhl v polovině letošního dubna, kdy se prodával za takřka 65 tisíc dolarů, v přepočtu do české měny za více než 1,4 milionu korun. V porovnání se svým maximem tedy bitcoin do dnešního rána přišel zhruba o půl milionu korun své hodnoty. Spadl na úrovně, kde byl naposledy v době, kdy Tesla senzačně oznámila svůj nákup bitcoinu i záměry, které s ním má.
V pondělí ráno středoevropského času ovšem Musk přišel s dalším zlomovým tweetem, v němž ujistil, že Tesla žádné bitcoiny neprodala. Cena kryptoměny bezprostředně vylétla na cenu více než 45 tisíc dolarů, v korunách tedy přidala přes 50 tisíc korun. Pro kryptokomunitu znamená tento Muskův tweet určitou úlevu, přesto však nelze nevnímat, jak enormně je cena bitcoinu závislá na subjektivních názorech a rozhodnutích jedné konkrétní osoby, což není z hlediska běžného investora nijak vítaná situace.
Musk minulý týden zdůvodnil rozhodnutí Tesly bitcoin dále v platebním styku nepřijímat jeho značnou energetickou náročností, která představuje zásadní environmentální zátěž. Musk ovšem i v druhé polovině minulého týdne uváděl, že automobilka své bitcoiny neprodá. Tento příslib tedy podle všeho dodržel.
Minulý týden rovněž vyšlo najevo, že Tesla se uchází o začlenění do americké obdoby programu emisních povolenek. Bidenova administrativa nyní program rozšiřuje nejvýrazněji v celé jeho historii – zřízen byl za vlády George Bushe mladšího. Tesla by mohla po začlenění do něj získávat peníze od podniků z tradičních odvětví fosilních paliv, které by si musely od reprezentantů „čisté energie“, potenciálně včetně právě Tesly, povolenky nakupovat.
O zařazení do programu rozhoduje americká Agentura ochrany životního prostředí. Pro Bidenovu administrativu je podpora životního prostředí prioritou. Na její podporu je ochotná vyčlenit prostředky, které výrazně předčí očekávání. Zdá se, že odhodlání Bidenovy administrativy v tomto směru podcenil i sám Musk. Když se totiž na začátku roku pro mohutnou investici do bitcoinu rozhodoval, byl Biden v Bílém domě sotva pár dní. Nebylo tehdy tak zřejmé jako dnes, jak masivně bude ochoten ekonomiku, zejména pak environmentálně šetrné technologie a firmy, podpořit. Musk si nyní evidentně spočítal, že miliardy, které by mohl na dotacích v rámci rozšířeného programu získat, jsou z hlediska rozvoje automobilky přínosnější než investice do bitcoinu, které americké úřady spíše dráždí. Muskovo vzývání bitcoinu, které donedávna coby velevlivná osobnost sociálních sítí praktikoval, evidentně snižuje jeho šanci na začlenění do dotačního programu. Vysoká environmentální zátěž bitcoinu je totiž nepochybně „trnem v oku“ úředníkům, kteří budou přihlášku Tesly do programu posuzovat.
Svým viditelným zanevřením na bitcoin, jeho odmítnutím v platebním styku, si Musk zjevně chce úřady naklonit. To vysvětluje jeho názorovou otočku, kterou ve věci využívání bitcoinu v platebním styku Tesly učinil. Lze spekulovat, že pokud by v loňských prezidentských volbách v USA zvítězil Donald Trump, Musk by nyní dále hromadil bitcoiny. Trump by totiž tak masivní program na podporu ekonomiky a obnovitelných zdrojů nespustil, takže Muskovi by nestálo za to, aby na bitcoin takto zanevřel.
Ceny v českém průmyslu rostou nejvýrazněji za skoro deset let, hrozí výrazná spotřebitelská inflace
Trh proto očekává pětinásobný růst sazeb ČNB v příštích dvanácti měsících.
Výrobní ceny v českém průmyslu vzrostly v dubnu meziročně o 4,6 procenta. Jedná se o jejich nejvýraznější meziroční nárůst od konce roku 2011. Nárůst překonal očekávání trhu, který ve střední hodnotě odhadů analytiků oslovených agenturou Bloomberg počítal se vzestupem 4,2 procenta.
Za enormním nárůstem stojí z velké části – ovšem nikoli výhradně – efekt loňské ponížené základny meziročního srovnání. Tahounem meziročního růstu cen jsou totiž ceny ropných produktů. Ty se loni v dubnu celosvětově dramaticky propadaly v důsledku nebývalého poklesu cen ropy. K němu došlo globálně v důsledku uzavírek a dalších opatření v rámci boje s pandemií. Vzhledem k tomu, že rostou také ceny výrobců v zemědělství a stavebnictví, lze předpokládat, že vyšší než předpokládané cenové tlaky se silněji, než se donedávna předpokládalo, promítnou so spotřebitelských cen.
Trh nyní sází na to, že Česko, resp. jeho centrální banka bude muset v příštích dvanácti měsících zvyšovat základní úrokovou sazbu třetím nejvýraznějším tempem v rámci všech 37 zemí OECD, a to o 125 bazických bodů. To znamená, že trh míní, že Česká národní banka zvýší sazbu pětkrát v rozsahu 0,25 procentního bodu. Výraznější nárůst základní sazby čeká trh v rámci zemí OECD už jen v případě Kolumbie a Chile. V dalších 34 členských zemích OECD trh předpokládá slabší nárůst základního úroku, jeho stagnaci, nebo dokonce pokles.
Dnes (17. 5.) trh mírně upevnil svá očekávání stran razance zvyšování sazeb v ČR, nicméně koruna na data k cenám výrobců výrazněji nereagovala. To svědčí o tom, že v kursu koruny je zatím víceméně započítáno tržní očekávání pětinásobného zvýšení sazby během následujících dvanácti měsíců. Základní sazba ČNB by tak za rok touto dobou mohla činit 1,50 procenta. (18.5.2021)
