Dění na akciových trzích v roce 2019 bude ve velké míře odvislé od toho, jak se zachovají dvě konkrétní osoby. Americký prezident Donald Trump a šéf americké centrální banky Jerome Powell. Trump je stále rozhořčenější z Powellových aktuálních kroků. Nelíbí se mu, že americká centrální banka navzdory poměrně nízké inflaci pokračuje ve zvyšování úrokových sazeb. Vyšší úrokové sazby totiž nepřejí akciovým trhům. Trump se bojí, že s pokračujícími propady akcií klesne jeho popularita u voličů, kteří mají v akciích podstatnou část majetku, a to nakonec zásadně ohrozí jeho šanci na znovuzvolení v roce 2020.
Trumpovi voliči přitom současně začínají tíživě pociťovat jím rozpoutanou obchodní válku s Čínou. Například akcionáři Applu, často zástupci americké střední třídy, nyní pociťují dopady Trumpovy obchodní války. Ta totiž oslabuje kupní sílu čínského spotřebitele a tím pádem čínskou poptávku po iPhonech. Její propad pak stahuje dolů akcie Applu, a tak ochuzuje Trumpova voliče.
Do začátku března 2019 sice platí příměří, ale pokud se mezitím Washington s Pekingem nedohodnou na trvalejším smíru, rozhoří se znova. Znova by tak plakal například americký pěstitel sójových bobů ze Středozápadu, další Trumpův volič, který by opět nemohl vyvážet do Číny. Strádal by také ale běžný americký spotřebitel, nejen akcionář Applu, nebo „modrý límeček“, jelikož i jejich živobytí bude pokračující obchodní válkou poškozeno. Ti všichni to mohou Trumpovi taktéž „spočítat“ u voleb. Bude toto americký prezident riskovat? A co šéf centrální banky Powell, bude ten dále vzdorovat čím dál tím více nespokojenému prezidentovi, který dost možná bude tím, kdo rozhodne o jeho znovujmenování do funkce? Začátkem roku vyslal Powell signál, že trhu bedlivě „naslouchá" a trhy si jeho slova celkově vyložily jako holubičí.
Pokud si na obě uvedené otázky odpovíme ne, tedy tou nejpravděpodobnější odpovědí, znamená to pro příští rok následující. Dařit by se mělo akciím rozvíjejících se trhů, jako je Brazílie, Thajsko, Indonésie, Indie, Polsko nebo také Česká republika. Ze dvou základních důvodů.
Zaprvé, jestliže Powell vyhoví Trumpovi a bude měnovou politiku USA zpřísňovat pozvolněji, zmírní, až zcela vymizí tlak na posilování dolaru. Při relativně nižších sazbách nebudou totiž dolarové úložky a dolarová aktiva pro investory tak atraktivní. Zastaví se tudíž mohutný příliv celosvětového kapitálu do dolaru, který pozorujeme letos. Se zastavením tohoto přílivu celkem logicky, „zrcadlově“, ustane odliv kapitálu z rozvíjejících se trhů, včetně všech výše jmenovaných. Globální investoři tak opět objeví „krásu“ rozvíjejících se trhů, což podpoří růst tamních akcií a zpevňování tamních měn, včetně české koruny.
Zadruhé, pokud Trump v obavě z dopadu obchodní války na svůj volební výsledek v roce 2020 zmírní své kroky vůči Číně, poskytne tím rozvíjejícím se trhům další vzpruhu. Řada rozvíjejících se ekonomik, ale také takzvaných surovinových ekonomik, jako je Austrálie nebo Kanada, je závislá na kondici čínské ekonomiky. Tato kondice bude tím lepší, čím mírnější příští rok průběh obchodní války bude. Mírný průběh obchodní války by ostatně prospěl i exportním ekonomikám typu Německa a zprostředkovaně tedy také České republice, která je s ním obchodně silně provázána.
Kdo se ztotožní s výše uvedeným scénářem, tomu se nabízí možnost zhodnocení prostředků v akciových fondech zaměřených na rozvíjející se trhy. Dařit by se v takovém případě mělo i pražské burze. Všech dvanáct titulů, které se v rámci jejího indexu PX obchodují, má pro konec příštího roku stanovenu vyšší takzvanou cílovou cenu, než zač se obchodují právě nyní. To znamená, že podle většiny analytiků, jejichž odhady prezentuje agentura Bloomberg, si příští rok polepší každý z titulů, které se v Praze obchodují. Nejvíce by si měly oproti současné prodejní ceně polepšit akcie Kofoly, a to zhruba o 70 procent.
Jak však vidno, dění příštího roku bude notně závislé na chování a vztazích konkrétních osob. Nejen pánů Trumpa či Powella, ale také například čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Jakýkoli scénář vývoje trhů v roce 2019 je tak třeba brát se značnou rezervou. Sami klíčoví aktéři příštího roku, lidé jako Trump, Powell, Si či další, pravděpodobně sami ještě nyní netuší, jak přesně se příští rok v rozhodujících chvílích zachovají. Netuší, jak budou reagovat na kroky ostatních klíčových aktérů. Trump nemůže přesně vědět, co sám bude činit, neboť neví, co učiní Si. Si zase netuší, co vyvede Trump. Přitom právě od jejich vzájemného jednání se bude odvíjet třeba i výkonnost české měny nebo českých akcií. Vzhledem k poměrně vysoké míře nevyzpytatelnosti a vzhledem k očekávatelné související poměrně vysoké míře rozkolísanosti akciových trhů v příštím roce není chybou držet poměrně vysokou část portfolia mimo fondy, tedy v hotovosti, třeba na spořicím účtu, nebo na lépe úročeném (dokonce v příštím roce možná i inflaci pokrývajícím) účtu termínovaném.
Český průmysl v listopadu zaostal za očekáváním. Mohou za to auta, brexit a Trump
Průmyslová výroba v ČR v listopadu mírně zaostala za očekáváním trhu. Rostla meziročním tempem 4,8 procenta, zatímco trh počítal s růstem ve výši 5,1 procenta. Ještě horší je přitom její výkon v očištěném vyjádření, neboť listopad 2017 měl o jeden pracovní den méně než listopad 2018. V letošním roce průmysl dále zpomalí, poroste tempem 2,5 procenta. Zásadním důvodem je ztráta dynamiky ekonomické aktivity Německu a v eurozóně.
V Německu jsou podmínky v průmyslu nejhorší za poslední takřka tři roky. Tvorba nových pracovních míst v eurozóně poklesla v prosinci na dvouleté minimum a propadl se i podnikatelský sentiment. Bezprostředním důvodem byly protesty takzvaných žlutých vest ve Francii a další ochlazování poptávky po automobilech. Již delší dobu na ekonomiku eurozóny, a zejména její průmysl, neblaze doléhá obava z eskalace napětí v mezinárodním obchodě, vzestup politické nejistoty, hrozba takzvaného tvrdého brexitu či postupné zpřísňování měnových podmínek.
Další vývoj průmyslové výroby v ČR bude do značné míry záviset na vnějších faktorech. V prvé řadě na tom, zda bude v roce 2019 eskalovat napětí v obchodních vztazích mezi USA a Čínou, ale také mezi USA a EU. Stále nelze vyloučit možnost, že by Trumpova administrativa zavedla cla na evropské automobilky. Evropské automobilky se přitom pořád potýkají s přechodem na nové homologační normy. Jejich situaci může dále zhoršit případný tvrdý brexit, tj. brexit bez dohody Londýna a Bruselu, který by ochromil poptávku po automobilech zejména na britských ostrovech. Navíc už delší dobu čelí zejména automobilové trhy starých zemí EU postupnému nasycování. Pravděpodobnost, že poptávka po automobilech opět rychle nabere na síle, je tak v tuto chvíli poměrně malá. To pochopitelně nesignalizuje nic dobrého pro český průmysl, na automobilové výrobě silně závislý jak dodavatelsky, tak subdodavatelsky
Autor je hlavní ekonom CZECH FUND (8.1.2019)
