Tuzemský maloobchod vykázal v březnu svůj nejhlubší meziroční propad minimálně od začátku tohoto tisíciletí, tedy za celé období od ledna 2001. Platí to jak pro maloobchod bez zahrnutí motoristického segmentu, tak pro ten, který jej zahrnuje. Propad je přitom v obou případech ještě hlubší, než s jakým analytici počítali. A opravdu to nebyly nikterak pozitivní předpoklady. V případě maloobchodu bez zahrnutí motoristického segmentu čekali analytici ve střední hodnotě svých odhadů dle Bloombergu pokles o 7,1 procenta, zatímco ve skutečnosti propad činí 8,9 procenta. V případě maloobchodu se zahrnutím motoristického segmentu zase počítali s poklesem čítajícím dvanáct procent, ve skutečnosti propad činí 15,5 procenta.
Důvodem historických propadů je pochopitelně šíření koronavirové nákazy a opatření zaváděná v rámci boje s ním. Nouzový stav trval po převážnou část měsíce března a podstatná část obchodů musela být ze zdravotních důvodů zavřená. Zvláště markantní je meziroční propad tržeb například v případě maloobchodu s oděvy či obuví, kde činí takřka 65 procent. Tržby se citelně propadaly ve většině maloobchodních segmentů. Narůst naopak zaznamenaly segmenty potravinářského, zdravotnického a drogistického zboží. Lidé se v obchodech těchto segmentů, které zůstaly otevřené, předzásobovali z důvodu obav z šíření nákazy. Nakupovali trvanlivé potraviny a hlavně v druhé části měsíce z důvodu zavření restaurací, škol i školních jídelen také potraviny pro přípravu domácích jídel. Více utráceli za zboží typu dezinfekčních prostředků. Nejvýraznějším tempem od loňského září, takřka o 21 procent, stouply tržby online obchodům, kam se další část spotřebitelské poptávky přesunula z důvodu obavy lidí z nákazy a kvůli uzavření citelného podílu kamenných obchodů.
Za měsíc duben je třeba počítat s ještě hlubším meziročním propadem, od května se pak situace v tuzemském maloobchodě začne stabilizovat. Po plném otevření ekonomiky je třeba počítat s částečným kompenzačním efektem, kdy lidé budou nakupovat zboží, které nemohli pořídit kvůli zavření obchodů. Takto však budou maloobchodníkům kompenzovat jen část ušlých tržeb, neboť například v případě zboží netrvanlivé povahy, třeba obědu v restauraci, není taková kompenzace příliš možná. Za celý letošní rok se pak tržby maloobchodu bez zahrnutí motoristického segmentu a za předpokladu, že nenastane další závažná vlna šíření nákazy, budou pohybovat meziročně kolem úrovně minus jednoho procenta.
Benzín je právě teď v ČR nejdostupnější minimálně od druhé světové války. Za průměrnou mzdu jej lze koupit pětkrát více než roku 1953 či šestkrát více než v roce 1990
Pohonné hmoty v ČR jsou v těchto dnech nejdostupnější v celé historii země minimálně od druhé světové války. Za celou tu dobu totiž v českých zemích nikdy nebylo možné za částku odpovídající průměrné hrubé měsíční mzdě pořídit tolik litrů benzinu či nafty jako právě v horké současnosti. Důvodem je zejména obecná ekonomická prosperita celé druhé poloviny končícího desetiletí, ale nejnověji také mimořádný vývoj na světovém trhu s ropou.
Průměrná cena obou klíčových druhů pohonných hmot, benzínu Natural 95 a nafty, o tomto víkendu poprvé za více než jedenáct let činila méně než 26 korun na litr. Vyplývá to z dat společnosti CCS. V neděli se benzín Natural 95 prodával průměrně za 25,74 koruny za litr, nafta pak za 25,96 koruny za litr.
Při předpokladu 3,1procentního meziročního růstu průměrné reálné měsíční mzdy v ČR v prvním letošním čtvrtletí, což je v současnosti mediánový odhad dle Bloombergu (data zveřejní ČSÚ počátkem června), činila vzhledem k souhrnné 3,6procentní inflaci letos od ledna do března průměrná mzda 34 666 korun. Za tuto sumu lze při současných cenách pořídit takřka 1347 litrů benzínu Natural 95 a 1335 litrů nafty. Nikdy v poválečných dějinách to nebylo více.
Z průzkumu historického vývoje cen pohonných hmot a průměrné mzdy v Československu, resp. později v České republice plyne právě to, že minimálně od druhé světové války nebylo možné za průměrnou hrubou mzdu pořídit takový objem paliv jako dnes.
Když byl v roce 1953 v návaznosti na měnovou reformu zrušen přídělový systém, prodejní cena tehdejšího benzínu Normal byla stanovena na čtyři koruny za litr, zatímco litr nafty se prodával za dvě koruny, jak uvádí publikace Benzina v proměnách času. Průměrná měsíční mzda (bez zahrnutí výdělků v rámci jednotných zemědělských družstev) přitom v témže roce činila 1097 korun, jak plyne ze Statistické ročenky Československé republiky 1989. Motorista tedy za částku odpovídající hrubé měsíční mzdě pořídil zhruba 274 litrů Normalu a necelých 549 litrů nafty.
Ceny pohonných hmot se z důvodu existence centrálního plánování neměnily zdaleka tak často jako v současnosti. Mnohdy byly neměnné dokonce řadu let. Do roku 1963 tak litr Normalu zdražil nepatrně, na 4,40 koruny. Průměrná hrubá měsíční mzda (opět, bez zahrnutí jednotných zemědělských družstev) přitom v roce 1963 činila 1409 korun. Motorista si za ni mohl pořídit přibližně 320 litrů Normalu. V roce 1964 však dochází ke znatelnému snížení cen benzínu. Normal zlevnil na 2,10 Kčs, Special se nové prodával za 2,40 Kčs za litr a Super za rovné tři koruny za litr. Za průměrnou mzdu roku 1964 (bez zahrnutí jednotných zemědělských družstev), která činila 1456 Kčs, tak motorista pořídil přibližně 693 litrů benzínu Normal.
Za dalších zhruba deset let, v roce 1975, se Normal prodával už dráž, opět za čtyři koruny za litr, a to částečně v důsledku První ropné krize roku 1973. Průměrná hrubá měsíční mzda přitom v roce 1975 odpovídala 2313 Kčs, jak plyne z dat ČSÚ. Řidič za ni tedy pořídil zhruba 578 litrů Normalu. Rok 1979 pak přinesl vládní nařízení o celostátních úsporných opatřeních ve spotřebě ropných výrobků a následně i další zdražení. Benzín Special, který nahradil Normal, zdražil na 6,50 koruny, zatímco litr nafty podražil na dvě koruny. Za průměrnou mzdu roku 1980 – činila 2656 korun – tedy motorista nakoupil necelých 409 litrů Specialu a 1328 litrů nafty. Během 80. let pak benzín zdražil na osm korun za litr, takže například za průměrnou cenu roku 1989, odpovídající 3170 korunám, se jej dalo pořídit zhruba 396 litrů.
Cenový šok pak představoval konec léta roku 1990, kdy v rámci zahájení přechodu od centrálního plánování k tržní ekonomice vzrostla cena benzínu na 15 korun za litr. Za průměrnou mzdu toho roku si řidič pořídil tedy jen 219 litrů takto podraženého paliva.
Od roku 1990 až do současnosti pak už dochází v zásadě k setrvalému – trendovému – růstu dostupnosti pohonných hmot, který je zvláště patrný po roce 2015. Kupní síla obyvatelstva roste díky přechodu na tržní ekonomiku rychleji než cena pohonných hmot. Světová finanční krize z let 2008 a 2009 způsobila dramatické zlevnění ropy a pohonných hmot v ČR, takže ty se vzhledem k průměrné mzdě staly obdobně dostupné jako naposledy na přelomu 60. a 70. let, tedy před Prvním ropným šokem. V druhé polovině končícího desetiletí se pak postupně stalo poprvé v historii běžnou věcí, že za částku odpovídající hrubé průměrné mzdě lze pořídit přes tisíc litrů pohonných hmot (benzínu Natural 95 a nafty v jejich průměrné ceně).
Citelný mzdový nárůst roku 2019 v kombinaci s mimořádným propadem ropného trhu v důsledku koronavirové krize a ropné války Saúdské Arábie s Rusy pak v letošním roce způsobuje, že benzín (Natural 95) je vzhledem k průměrné mzdě nejdostupnější v celé poválečné historii českých zemí. Za průměrnou hrubou měsíční mzdu dnes řidič pořídí takřka pětkrát větší objem benzínu než v roce 1953, a dokonce více než šestkrát větší objem než v druhé polovině roku 1990. (6.5.2020)
