Poslanecká sněmovna schválila nová pravidla takzvaného kurzarbeitu. Projde-li příslušná legislativa Senátem, kurzarbeit by se mohl zavést už od července. Nahradí dosavadní program Antivirus, který zatím platí do konce května. Nevýhodou programu Antivirus je přílišná plošnost, která ovšem plyne z extrémní pandemické situace, při které byl loni na jaře spouštěn.
Program Antivirus funguje poměrně dobře, a to zejména v porovnání s dalšími vládními programy na podporu ekonomiky v době koronavirové krize. To je však paradoxně klíčový argument proti zavádění trvalého kurzarbeitu. Pokud totiž byla vláda schopna přijít v případě programu Antivirus dostatečně pružně a rychle s řešením zcela nenadálé situace koronavirové pandemie, proč jí ve formě trvalého kurzarbeitu dávat do ruky permanentní nástroj? Vždyť právě to, že je permanentní, bude politiky permanentně svádět k tomu, aby se jej pokusili využít třeba v rozporu s pravidly pro jeho spuštění, či dokonce tato pravidla ohýbat, třeba v závislosti na volebním cyklu.
Kurzarbeit by podle dojednaných pravidel mohla spouštět jen vláda, a sice po projednání v tripartitě. Využít by se mohl celostátně, regionálně či odvětvově, a to při vážném ohrožení ekonomiky, přírodní pohromě, epidemii či kyberútoku. Na první pohled se tedy zdá, že je dostatečně zajištěno, aby ke zneužití kurzarbeitu z politických důvodů v budoucnosti nedocházelo.
Vážným ohrožením ekonomiky je například situace, kdy celkový počet uchazečů o zaměstnání přesáhne 400 tisíc osob a zároveň ve třech po sobě jsoucích měsících dojde k meziročnímu nárůstu počtu nezaměstnaných osob o patnáct procent. Ohlédneme-li se do minulosti, takové podmínky byly splněny naposledy před jedenácti lety, v květnu 2010. Ani z tohoto tedy neplyne, že by prostor ke zneužití kurzarbeitu byl nepatřičně široký.
Problém je však v principu. Kurzarbeit otevírá Pandořinu skříňku. Česká ekonomika si nutně musí projít zásadní transformací. V tomto smyslu je na jiném stupni rozvoje než sousední Německo, kde se tamním kurzarbeitem česká vláda inspiruje. V relativně vysoce rozvinuté ekonomice, jakou je ta německá, může mít určitý smysl zavádět program kurzarbeit. To proto, že plošnější zpřetrhávání vazby zaměstnavatel-zaměstnanec, které při krizi leckdy nastává, může být nakonec nákladnější než program typu právě kurzarbeitu, který danou vazbu po nějaký čas ochrání za peníze daňových poplatníků.
Jenže česká ekonomika čeká na svoji zásadní transformaci, na svoji transformativní „kreativní destrukci“. Vždyť se přece tolik „chce stát Německem“. K tomu je však třeba, aby zanikala překonaná odvětví a mizela nepříliš produktivní pracovní místa. To pochopitelně doprovází přechodný, třeba i citelný nárůst míry nezaměstnanosti. Otevřením Pandořiny skříňky kurzarbeitu nyní hrozí, že vysoce žádoucí proces kreativní destrukce budeme draze tlumit, na účet daňového poplatníka.
V praxi to znamená, že ti tuzemští zaměstnanci a podnikatelé, obecně daňoví poplatníci, kteří pracující, budou hradit jakousi placenou dovolenou těm svým spoluobčanům, o jejichž práci už nikdo moc nestojí. Ekonomika tak v duchu novodobého socialismu bude konzervovat a živit již nevyužitelná pracovní místa, což v důsledku znamená mohutné celospolečenské plýtvání, jaké známe právě z doby před rokem 1989. Tím závažnější toto celospolečenské plýtvání navíc bude, čím obratnější politici budou v rámci své pravděpodobné snahy dříve či později pravidel kurzarbeitu nějak zneužít, či je dokonce ohnout nebo upravit za účelem umělého udržení zaměstnanosti a získání politických bodů.
Česko si na dluh kupuje nízkou nezaměstnanost
Ve stavebnictví přitom zoufale chybí lidi, takže budou chybět i byty.
Míra nezaměstnanosti v ČR v dubnu klesla z březnové úrovně 4,2 na 4,1 procenta. Počet uchazečů o zaměstnání opět klesl pod 300 tisíc a je nižší než prakticky za celé takřka devatenáctileté období od poloviny roku 1998 do poloviny roku 2017. Třetí měsíc v řadě se v dubnu zvyšoval převis volných pracovních míst, kterých bylo 343,4 tisíce, právě nad počtem uchazečů, jejichž počet činil 297,9 tisíce. Tento převis dosáhl 45,5 tisíce, a byl tak nejvyšší od loňského srpna. To svědčí o tom, že situace na trhu práce se v porovnání s loňskem stabilizuje, aniž přitom loni došlo k výraznějšímu propadu zaměstnanosti. Z dlouhodobého hlediska – čistě dle statistických údajů – je situace na trhu práce stále nadprůměrně příznivá, což lze vzhledem k pandemické situaci považovat za „malý zázrak“.
Statistické údaje samy o sobě ovšem zakrývají skutečnost, že stále poměrně nízká úroveň míry nezaměstnanosti je výsledkem masivní podpory trhu práce na dluh z veřejných rozpočtů. Například stavebnictví jako celek ovšem naráží na zoufalý nedostatek vhodné pracovní síly, zejména agenturních pracovníků z Ukrajiny, Balkánu a dalšího zahraničí. Ti odešli loni v souvislosti s propuknutím pandemie a zatím se nevrací. České veřejné rozpočty platí v rámci programů typu Antivirus lidi, kteří nepracují naplno, zatímco právě ve stavebnictví, kde by naplno pracovat mohli – a stát by tak nemusel za jejich mzdu utratit ani korunu –, se pracovní síly nedostává. Tato situace není už střednědobě udržitelná. Nedostatek pracovní síly ve stavebnictví se projeví nižší úrovní výstavby, například v oblasti výstavby rezidenční, což ještě zesílí tlak na růst cen bydlení.
Míra nezaměstnanosti letos vykáže nejnižší úroveň v EU, přestože aktuálně ji má nižší Polsko. Za celý rok bude míra nezaměstnanosti v ČR dle metodiky MPSV činit 4,2 procenta.
Český průmysl letos v březnu vzrostl nejvýrazněji za posledních více než dvacet let
Nezlomil jej ani nedostatek čipů.
Průmyslová výroba v ČR letos v březnu meziročně stoupla o 14,9 procenta v očištěném vyjádření, a dokonce o 18,2 procenta ve vyjádření neočištěném. V neočištěném vyjádření se jedná o nejvyšší nárůst od ledna 2001, v očištěném za ještě delší dobu. Jedná se o lepší výsledek, než jaký analytici předpokládali. Částečně je samozřejmě dán poníženou srovnávací základnou loňského března, kdy tuzemskou průmyslovou výrobu zasáhly první závažné projevy pandemie covid-19 a opatření zavádění za účelem jejího potlačení. Dařilo se například výrobě automobilů.
Březnová čísla k průmyslové výrobě potvrzují i závěr z aktuálního šetření podmínek v českém zpracovatelském průmyslu. Ty se aktuálně zlepšují jedním z nejvýraznějších temp v historii sledování, rovněž tedy za období od začátku milénia. Příslušný index, který sestavuje společnost Markit, vykázal hodnotu 58,9 bodu. Jakákoli hodnota nad úrovní padesáti bodů přitom dokládá meziměsíční zlepšování podmínek.
V celé historii indexu však takto příznivého vývoje bývá dosahováno jen ojediněle, výrazněji nad hodnotu šedesáti bodů ukazatel dosud nikdy nevystoupal.
Částečně je ovšem dubnový příznivý údaj výsledkem statistického zkreslení. Index totiž vychází také ze situace v oblasti dodávky vstupů. Její napjatost je běžně signálem příznivých podmínek v průmyslu, neboť dokumentuje silnou poptávku po výstupech. Silná poptávka po výstupech pochopitelně zvyšuje také sháňku po vstupech.
V současnosti však je napjatost částečně způsobena problémy na straně dodavatelů vstupů. Napjatost tak ilustruje nejen sílící poptávku po průmyslové produkci, ale také omezovanou nabídku. Nabídka je omezována v důsledku pandemie a souvisejících opatření.
Kromě jiného tento převis poptávky nad nabídkou vyvolává silné inflační tlaky. Ty jsou zatím jen z malé části přenášeny na konečného spotřebitele, nicméně lze předpokládat, že se míra přenosu na finálního zákazníka zvýší. To by posílilo inflační tlaky v oblasti spotřebitelských cen. Trh s něčím takovým počítá. Sází nyní na to, že Česká národní banka kvůli právě tlakům v oblasti spotřebitelské inflace zvýší v příštích osmnácti měsících svoji základní úrokovou sazbu hned čtyřikrát.
Symbolem omezované nabídky vstupů jsou nyní celosvětové výpadky v dodávkách čipů, které omezují výrobu i v tuzemských automobilkách. Ty budou trvat léta. Americké televizi CBS to řekl nový šéf Intelu Pat Gelsinger.
Intel nyní renovuje své výrobní závody tak, aby mohly navýšit produkci a vyšly vstříc vysoké poptávce po čipech v automobilovém průmyslu. I tak však bude podle Gelsingera trvat měsíce, než se současný masivní převis poptávky po čipech nad jejich nabídkou byť jen začne pozvolna snižovat. Několik let si pak má vyžádat návrat k relativně rovnovážnému tržnímu prostředí.
Poptávku po čipech mohutně navýšila globální pandemická situace loňského roku. Ta výrazně zesílila zájem o domácí elektroniku, o notebooky či herní konzole. S růstem poptávky po čipech do těchto zařízení ovšem zároveň došlo k poklesu jejich nabídky, totiž výrobních kapacit, a to kvůli uzavření továren z důvodu pandemie. Částečně se výrobci čipů snažili na vzniklou situaci reagovat přesměrováním své výrobní kapacity tak, že méně čipů dodávali pro automobilový sektor, více pak pro segment domácí a kancelářské elektroniky. Právě proto je nyní automobilový sektor obzvláště zasažený.
Situaci komplikuje nejen samotné omezení výroby čipů, ale i omezení v jejich celosvětové přepravě. Například kapacity přístavních překladišť či kontejnerových plavidel jsou stále přetíženy, opět v důsledku pandemie, souvisejících omezení a uzavírek. Svět se zkrátka snaží dohnat loňské první pololetí, kdy došlo k bezpříkladnému ochromení produkce i přepravy. Symbolem této překotné snahy dohnat zameškané je březnové uvíznutí po okraj naloženého kontejnerového plavidla v Suezském průplavu a jeho následné zablokování, které celosvětovou přepravu v již tak vyhrocený okamžik ještě dále zkomplikovalo.
Za normálních okolností by loni nastala hluboká deflační krize, spojená s mohutným nárůstem měr nezaměstnanosti. K té však nedošlo, neboť vlády a centrální banky se rozhodly pandemickou krizi řešit bezprecedentně expanzivní rozpočtovou a měnovou politikou. Tedy dalším závratným zadlužením doprovázeným umělým sražením úrokových sazeb a zlevněním úvěrů. Svět si tak ve výsledku na dluh kupuje poptávku, resp. na dluh nedopustil její deflační propad. Tato uměle navýšená poptávka se týká pochopitelně také poptávky po čipech.
Zatímco poptávka byla uměle, na dluh navýšena, nabídka mnohdy byla – a ještě stále do jisté míry je – uměle omezována, například kvůli uzavírkám průmyslu. Když například loni na jaře dobrovolně utlumily svoji výrobu všechny klíčové automobilky v ČR, vyvolalo to omezení na straně nabídky. Došlo totiž k prodlevě v dodávce aut.
Za normálních okolností by situaci vyřešil trh. Automobilky by musely část svých zaměstnanců propustit, protože by pro ně přechodně neměly práci, přičemž toto propouštění by se týkalo i subdodavatelů. Propouštění by přispělo k ochromení celkové koupěschopné poptávky v českém hospodářství, včetně poptávky po autech. Lidé, kteří přijdou o práci, si zpravidla nové auto nekupují.
Došlo by tedy jak k redukci nabídky, tak k souvisejícímu poklesu poptávky, takže trh s auty by se tolik nevychýlil z rovnováhy. A tím pádem by se tedy ani nevychýlil z rovnováhy tolik jako nyní trh s automobilovými čipy. Toto přitom platí celosvětově, neboť zejména ekonomicky vyspělé země loni i letos poskytují historicky nevídané rozpočtové stimuly a podpůrné programy, jež v ČR mají podobu například programů Antivirus, kompenzačních bonusů pro podnikatele nebo výhodných covidových půjček. (7.5.2021)
