Rakovina straší Čechy ze všech onemocnění nejvíce. Podle předloňského průzkumu Pojišťovny České spořitelny (v roce 2019 se sloučila s pojišťovnou Kooperativa) z ní má strach bezmála 70 procent Čechů. S poměrně výrazným odstupem se na druhém místě žebříčku obávaných nemocí umisťuje Alzheimer a stařecká demence (kterých se bojí 44 procent Čechů) a mozková příhoda (43 procent).
Ačkoli polovina Čechů pak dokonce připouští, že by mohla rakovinou onemocnět, čtyři pětiny Čechů na něco takového vlastně nejsou příliš připraveny (což je problém zvláště pro OSVČ, případně studenty a další osoby, které nemají nárok na pracovní neschopnost a musí žádat o invalidní důchod). Léčba rakoviny přitom z rodinného rozpočtu ukrojí průměrně 8000 korun měsíčně. Vzhledem k tomu, jak též plyne z uvedeného šetření, že léčba rakoviny průměrně trvá sedmnáct měsíců, jedná se dohromady o 136 tisíc korun. Pojištění pro případ rakoviny má dle uvedeného průzkumu sjednána právě jen zhruba pětina Čechů.
Zdaleka ne všechny výdaje spjaté s léčbou rakoviny totiž pokryje zdravotní pojišťovna. Zdravotní pojišťovna například nehradí kvalitnější paruku při chemoterapii nebo doplňky stravy, masti či vitaminy, které onkologický pacient potřebuje kvůli snížení imunity ve vyšší míře. Onkologičtí pacienti také ze své vlastní kapsy vydají prostředky navíc za dojíždění do specializovaných léčebných zařízení, které často ze zdravotních a jiných důvodů nemohou absolvovat v běžné MHD, nebo za speciální zdravotní pomůcky.
Největší tuzemskou zdravotní pojišťovnu, VZP, stojí pokrytí nákladů spojených s léčbou onkologických onemocnění ročně zhruba 15 miliard korun. Přitom VZP pojišťuje 57 procent Čechů. Lze tak předpokládat, že ročně vyjde léčba rakoviny všechny tuzemské zdravotní pojišťovny dohromady na více než 26 miliard korun. Předloni VZP evidovala zhruba 313 tisíc pacientů s onkologickým onemocněním. Celkově se tak počet takových pacientů, evidovaných dohromady u všech zdravotních pojišťoven v ČR, loni pohyboval kolem 560 tisíc osob.
Výdaje související s léčbou rakoviny – ty, které nehradí zdravotní pojišťovna – tak loni představovaly odhadem necelých 41 miliard korun. To proto, že 560 tisíc osob vykazovalo dodatečné náklady, jež zdravotní pojišťovna nehradí, ve výši zmíněných osm tisíc korun měsíčně, přičemž předpokládáme, že onkologický pacient se v rámci loňska léčil průměrně nikoli celých dvanáct, ale devět měsíců. Těchto 41 miliard korun loni platili dílem přímo sami pacienti a dílem pojišťovny, byl-li daný pacient pro případ rakoviny pojištěn ještě nad rámec běžného zdravotního pojištění.
Pokud k sumě 41 miliard korun připočteme náklady pojišťoven, čítající 26 miliard, získáváme celkovou sumu 67 miliard korun. Léčba rakoviny – hrazená jak z prostředků pacientů samotných, tak z prostředků pojišťoven a zdravotních pojišťoven – tak loni představovala zhruba 1,2 procenta hrubého domácího produktu ČR.
Ministerstvo financí ČR se zatím koronaviru nebojí. Ve své nejnovější prognóze letošního růstu české ekonomiky vychází ze stejného předpokladu růstu Číny jako před propuknutím nákazy
Ministerstvo financí ve své prognóze růstu české ekonomiky v letošním roce nadále počítá s dvouprocentní expanzí, tak jako v listopadu. Úřad tedy evidentně zatím nepočítá s výraznějším zpomalením čínské ekonomiky v důsledku šíření koronavirové nákazy.
Ministerstvo financí i ve své aktuální prognóze vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím nákazy. Je pravda, že v období od listopadu 2019 došlo k podpisu dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou, což představuje příznivý impuls pro čínskou ekonomiku.
Přesto je třeba v důsledku nejnovějšího vývoje kolem koronavirové nákazy považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8 procenta za až příliš pozitivní předpoklad.
Například švýcarská banka UBS včera přehodnotila svůj odhad růstu čínské ekonomiky a nyní předpokládá její letošní růst pouze ve výši 5,4 procenta. I další finanční instituce snižují svůj odhad růstu čínské ekonomiky do pásma od pěti do 5,4 procenta.
Z modelu České národní banky přitom plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, ministerstvo financí by mělo předpokládat růst české ekonomiky pod úrovní dvou procent.
Lidé ve strachu z koronaviru v rekordní míře investují do zlata
Objem zlata drženého celosvětově příslušnými fondy, takzvanými veřejně obchodovanými fondy, se včera vyhoupl na své historické maximum, které činí 2574 tun. Znamená to, že investoři nikdy v minulosti prostřednictvím těchto fondů nevlastnili takový objem žlutého drahého kovu jako právě teď.
Burzovně obchodované fondy, které se specializují na zlato, fungují začasté tak, že drahý kov ve velkém nakupují a pak jej drží v trezorech, situovaných ve Švýcarsku, Londýně nebo důmyslně rozmístěných po celém světě. Lidé, běžní smrtelníci, kteří do takového fondu investují, tak získávají určitý, odpovídající podíl na drženém zlatě. Mohou tak vydělávat na růstu ceny zlata, aniž by jej sami fyzicky vlastnili, a museli tak vydávat své vlastní peníze za jeho úschovu v trezoru, bance apod.
S veřejně obchodovanými fondy – a odtud plyne jejich název – se obchoduje na veřejných trzích, tedy na burzách, podobně jako třeba s akciemi firem. Tyto fondy řídi své investice dle algoritmu.
Dějinně rekordní objem zlata, který nyní dané fondy drží, je projevem strachu, který trhy po celém světě svírá v souvislosti s šířením koronavirové nákazy. Zlato je už po tisíciletí vnímáno jako pojistka pro těžké časy. V minulosti, po dlouhá a dlouhá staletí, si vždy dokázalo svoji hodnotu a kupní sílu udržet – na rozdíl od běžných peněz. Hodnotu si drželo navzdory válkám, hladomorům, moru či světovým pandemiím.
V loňském roce zlato zhodnotilo o zhruba dvacet procent. Stalo se jednou z nejvýnosnějších investic rok 2019. K úspěchu mu pomohla opětovně uvolňovaná měnová politika světově významných centrálních bank. Klíčovou nevýhodou zlata jako investice je totiž to, že nenese úrok, dividendu či třeba výnos z pronájmu jako nemovitost. Když však úroky v ekonomice v souvislosti s uvolněnou měnovou politikou centrálních bank klesají k nule, či dokonce pod ní, jedna z klíčových nevýhod zlata přestává být platná. Letošní šíření koronavirové nákazy pak sháňku po zlatu umocňuje právě proto, že se svět boji možné nevyzpytatelné pandemie. (4.2.2020)
