Z hlediska Česka je příznivé stanovení méně ambiciózního cíle v oblasti elektromobility.
Lídři skupiny G7, ustanovené jako skupina sedmi ekonomicky nejvyspělejších zemí světa, ve finálním prohlášení ze svého letošního anglického setkání zřetelně zesilují tlak na Čínu a Rusko. Je tak patrný jednotnější postup Západu vůči Pekingu i Moskvě, který souvisí zejména se změnou administrativy v USA.
Prezident Joe Biden, jenž se účastnil coby vládce Bílého domu svého prvního summitu G7, zastával při jednáních výrazně „jestřábí“ postoj vůči Číně. Na razanci finálního komuniké se naproti tomu snažili poněkud ubrat zejména lídři Německa a Itálie, avšak i tak jeho text vskutku představuje zřetelné zesílení západního tlaku na Čínu a Rusko.
Zatímco ještě před třemi lety Čína nebyla v komuniké z tehdejšího setkání lídrů zemí skupiny G7 vůbec explicitně zmíněna, nyní je největší asijské ekonomice věnována zvláštní sekce. V ní se vyzdvihuje důležitost koordinované odpovědi na čínská hospodářskopolitická opatření, která jsou v rozporu s praxí běžnou v tržních ekonomikách. Současně se lídři G7 vyjadřují proti porušování lidských práv, a to v částech Číny včetně Hong Kongu a Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.
V souvislosti se zesíleným tlakem na Čínu je možné, že na půdě Světové obchodní organizace dojde k zahájení vyšetřování stran cen jejího vývozu. Pokud by tyto ceny byly shledány jako netržní či jinak neférové, umožnilo by to dalším zemím uplatnit odvetná cla na čínskou produkci.
Západní lídři tak nakonec vysílají do světa signál, že se dokázali přenést přes vzájemné rozmíšky. Tu představuje například spor Británie a Francie, dvou ze zemí skupiny G7, ohledně po-brexitového postavení Severního Irska.
Jednotu lídři Západu prokazují také svojí podporou alespoň patnáctiprocentní minimální celosvětové podnikové dani, která se má vztahovat na velké nadnárodní korporace, včetně technologických obrů typu Amazonu, Facebooku nebo Applu. Navzdory po-brexitovým tenzím mezi Británií a zbytkem EU, zejména pak Francií, se Londýn podporou minimální podnikové daně ujednocuje s převážnou částí kontinentální EU a společně vystupují proti zájmům menších států EU jako Irsko. Irsko vyjadřuje nelibost s plánem minimální globální daně, neboť Dublin upozorňuje, že i přes navýšení sazby ze stávajících 12,5 na 15 procent přijde jeho veřejná kasa o zhruba pětinu inkasa podnikové daně.
Z hlediska České republiky je příznivé, že lídři skupiny G7 nakonec v závěrečném komuniké upustili od stanovení ambiciózního cíle v oblasti rozvoje elektromobility. Ten měl spočívat v závazku zajistit nejpozději v roce 2030, aby polovina prodaných nových automobilů vykazovala nulové emise. Uvedení takového závazku do závěrečného prohlášení by ještě zesílilo tlak na přechod k elektromobilitě. České ekonomice ale vyhovuje pomalejší přechod k elektromobilitě a obecněji zeleným technologiím, neboť těžištěm jejího autoprůmyslu i průmyslu jako takového je do značné míry stále výroba rázu 20. století.
Hračky podraží, kvůli astronomickým přepravním nákladům po pandemii
Hračkářský byznys čelí nejtěžší situaci za posledních minimálně 40 let, plyšáci z Číny se i přestávají dovážet.
Astronomický růst celosvětových přepravních nákladů se promítá a ještě promítne do cen hraček, a to i v Česku. Přeprava běžného kontejneru, v němž se vozí právě i hračky, na trase mezi Šanghají a Rotterdamem vyjde podle agentury Bloomberg na 10 522 dolarů. To je o 547 procent více, než kolik činí průměr pro tuto část roku za uplynulých pět let.
Zkušení profesionálové hračkářského byznysu za posledních 40 let podle svých slov nepamatují tak náročnou situaci, jaké branže čelí právě teď. Například britský hračkářský obchod The Entertainer už musel zastavit dovoz velkých plyšových medvědů z Číny jednoduše proto, že přeprava enormně zdražila. Za dvojnásobek dřívější ceny by velcí „teddy bearové“ byli prakticky neprodejní.
Za růstem přepravních nákladů stojí souhra mimořádných okolností, které nastávají v důsledku pandemie.
Lidé po celém světě jsou nyní, když se kamenné obchody otevřely, ochotni utrácet více. To v případě hraček platí dvojnásob, neboť při nákupu hračky hraje zásadní roli návštěva hračkářství s dítětem, které si často vybírá hračku přímo v obchodě. Internetový prodej dítěti takový zážitek pochopitelně zprostředkovat nemůže, takže online prodej hraček v uplynulém pandemickém roce a čtvrt ani vzdáleně nekompenzoval propad tržeb z kamenného prodeje.
Češi za hračky, hry a figurky běžně utratí takřka deset miliard korun ročně. Loni však byla celková útrata výrazně slabší. A letos se to tuzemští kupující snaží dohnat – podobně jako lidé v jiných zemích. To vytváří nápor na kontejnerovou přepravu z Číny, odkud se i do Česka podstatná část hraček dováží.
Vedle silné celosvětové poptávky způsobuje růst cen přepravy, včetně přepravy hraček, také nedostatek kontejnerů, nedostatek přepravních plavidel a nedostatek pracovníků v přístavech, jako je Šanghaj. Aktuální opětovné šíření nákazy covid 19 právě v asijských exportních uzlech typu Šanghaje pochopitelně návrat do normálu oddaluje.
Tlak na zdražování hraček v ČR tak jen tak neodezní, neboť přepravní náklady zůstanou navýšené po delší dobu.
Sekačky, zahradní traktory, vozy lamborghini. To vše lidé vykupují jako diví
Dluh budou splácet jejich děti a vnuci, nůžky bohatství se rozevírají.
Zahradní technika či superluxusní vozy. A mnoho dalších věcí. Po tom všem se mohou lidé s odezníváním pandemie doslova „utlouct“. Lidé v ČR i v zahraničí totiž mají peníze. Během pandemie odkládali svoji spotřebu, přičemž centrální banky a vlády podpořily ekonomiku nevídanou injekcí miliard nových peněz.
Tak rozdílné věci, jako jsou zahradní traktory a vozy lamborghini, si tak lidé pořizují vlastně i za peníze svých dětí a vnuků. Ti budou prostřednictvím citelné inflace nebo skrze záporné úroky na vkladech nyní vznikající obří dluhy v budoucnu splácet.
V Česku lidé během pandemie spořili více než čtyřikrát rychleji než v průměru ve zhruba dvaceti letech před ní. Prodejci zahradní techniky nyní sledují, že část těchto úspor míří právě i nákup sekaček nebo traktůrků. Kvůli zrychlující inflaci se lidé obávají, že tato zařízení dále zdraží, takže využívají ještě stále poměrně přijatelných cen – a svých nahromaděných úspor, aby nakoupili. Například prodeje zahradních traktorů tak meziročně stoupají o 75 procent. V případě sekaček jde i přes jejich mírné zdražení o meziroční růst o takřka 40 procent.
K vysokému zájmu o zahradní techniku přispívá také pandemický boom nákupů chat a chalup, ale také deštivější počasí letošního jara, které přálo růstu trav.
Nebývalý růst zájmu ale hlásí nejen segment praktických pomocníků na čtyřech kolech, jako jsou zahradní traktory, ale také segment nejvyššího luxusu na čtyřech kolech. Automobilka Lamborghini včera uvedla, že celosvětově vyprodala skoro již všechny zásoby svých luxusních sporťáků určené pro letošní rok. Má prodáno tolik vozů, jako by měl být už říjen.
Důvod je podobný jako u zahradních traktorů v ČR. Lidé mají nastřádané peníze, střední třída i bohatí. A po skoro půldruhém roce pandemie jsou natěšení je utratit. Zároveň se bojí, že na bankovním účtu o ně přijdou kvůli inflaci.
Potvrzuje se tak, že současná krize je „krizí typu písmene K“. Části lidí, „horní ručičce písmene K“, se vede velmi dobře. Žijí mnohdy ze záchranných peněz pumpovaných vládami a z toho, že jim centrální banky nafukováním cen nemovitostí nebo akcií bezpracně navyšují majetek. To podporuje jejich ochotu utrácet, třeba i za „lamba“.
A pak jsou tu lidé představující „spodní ručičku písmene K“ – tu, co míří dolů. To jsou v Česku třeba živnostníci z oboru gastronomie, lidé svým výdělkem závislí na incomingovém turistickém ruchu, kultuře nebo kongresové turistice, ale také třeba četné matky samoživitelky nebo s nestálým zdrojem příjmu. Příjmy těchto lidí pandemie skutečně vydatně ponížila a oni jen nevěřícně kroutí hlavou, že jiná část společnosti je krizí vlastně nezasažena, případně díky ní dokonce markantně bohatne.
Největší americká banka sází na českou korunu, ta zpevňuje na nejsilnější úroveň od propuknutí pandemie
V Turecku Čechům pivo díky sílící koruně zlevnilo z 50 na 35 korun.
Koruna od začátku dubna zpevnila vůči euru o zhruba tři procenta, z kursu 26,11 na svoji (11.6.) nejsilnější úroveň 25,34. Největší americká banka, JP Morgan Chase, přitom věří v další solidní výkonnost české měny. Ve své dnes zveřejněné analýze doporučuje korunu „nadvážit“, což znamená, že česká měna by v portfoliu měla zaujímat významnější postavení, než je běžné. Jedná se de facto o doporučení k nákupu.
Podle americké banky by se mělo dařit obecněji i dalším měnám rozvíjejících se ekonomik. Tyto ekonomiky mají zvláště profitovat z post-pandemického ekonomického zotavení a také z probíhajícího růstu cen surovin.
České koruně svědčí i předpoklad trhu, že Česká národní banka v příštích dvou zhruba dvou letech bude zpřísňovat svoji měnovou politiku jedním z nejrychlejších temp v rámci zemí OECD. Je ovšem pravda, že sázka trhu na rychlý růst sazeb v ČR už není tak agresivní jako třeba před měsícem. Tehdy se trh blížil ke konsensu, že za rok bude hlavní sazba ČNB odpovídat 1,5 procenta. Dnes se kloní spíše k tomu pohledu, že to bude 1,25 procenta. V příštích dvanácti měsících by se tak ČNB měla uchýlit ke čtyřem zvýšením své základní sazby. Například v eurozóně za tu dobu velmi pravděpodobně nedojde ani k jednomu navýšení, jak předpokládá trh.
Zpevňující koruna zlevňuje Čechům třeba elektroniku, neboť ta se obchoduje v dolarech. Vůči dolaru je koruna stále poblíž tříletého maxima. Zpevňování koruny vůči dolaru také zpomaluje růst cen pohonných hmot v ČR, který nastává v důsledku citelného zdražování ropy na světových trzích.
Sílící česká měna je příznivou zprávou pro ty Čechy, kteří se chystají na zahraniční dovolenou. Například proti turecké liře koruna za poslední rok zpevnila o zhruba třicet procent, což dovolenou v Turecku zlevní. V Turecku sice mají poměrně výraznou inflaci, tak však nestačí kompenzovat propad liry.
Takže například pivo v Turecku začátkem prázdnin 2016 stálo v přepočtu 50 korun, ve stejnou dobu roku 2018 už jen 37 korun. V květnu letošního roku podle tureckého statistického úřadu vyšlo průměrně na 13,7 liry, což podle květnového kursu liry vůči české měně odpovídá jen necelým 35 korunám.
Voda bude zdražovat i dále, až o deset procent
Šetrnější spotřebou a dalšími „vychytávkami“ lze ušetřit tisíce ročně.
Letos v lednu v některých oblastech ČR lidem voda, resp. tedy vodné a stočné, zdražila až takřka o deset procent. V podobném rozsahu zdraží i v příštím roce. Důvodem je pandemie, která hlavně turisticky exponovaným místům bere odběratele, a také již déle přetrvávající nutnost investovat do zastaralých vodovodních řadů.
Odliv zahraničních turistů loni zapříčinil hluboký propad ve spotřebě vody například v hotelích nebo dalších ubytovacích zařízeních. Uzavření sportovišť, bazénů nebo wellness center způsobilo totéž. Vysokoškoláci opustili kampusy a koleje, takže i tam spotřeba vody poklesla. Zahraniční studenti Česko leckdy opustili úplně, ti tuzemští se vrátili k rodičům. Spotřeba vody v domácnostech tak i kvůli tomu – a třeba také kvůli rozšíření práce na bázi home office – sice vzrostla, ale ne natolik, aby tento nárůst kompenzoval popsaný propad spotřeby.
Nižší spotřeba vody znamená nižší tržby vodárenských společností. Ty jsou ovšem ze zákona nuceny například vytvářet finanční rezervu určenou pro renovaci vodovodů či kanalizace. Pokud nejsou tržby dostatečné, což loni kvůli odlivu odběratelů nebyly, musí propad vykrývat nárůstem cen. Nárůst cen však nemůže být jakýkoli. Je omezen výší takzvané sociálně únosné ceny. To je cena za vodné a stočné, která představuje dvě procenta průměrných ročních čistých příjmů domácnosti se standardní spotřebou 88,7 litru na osobu a den.
V Praze, kde je nejvyšší, činí sociálně únosná cena 164,18 koruny za metr krychlový. Nejnižší je ve Zlínském kraji, kde odpovídá jen 114,96 koruny.
Takových úrovní ale cena vodného a stočného nedosáhne ani po zdražení v příštím roce. Cena vody se zpravidla upravuje v lednu.
Průměrná cena vodného a stočného loni poprvé v historii ČR překonala úroveň 90 korun za metr krychlový, v Praze překonala poprvé v historii ČR úroveň sta korun. Závěrem roku 2020 činila celorepublikově průměrně přesně 91,25 Kč, plyne z dat ČSÚ.
Z klíčových vodárenských společností letos začátkem roku razantně zdražovala například společnost Vodárny a kanalizace Židlochovicko, která odběratelům v lednu navýšila cenu vody o 9,9 procenta, jak plyne z údajů portálu Naše voda. Více než šestiprocentního zdražení se dočkali také třeba obyvatelé Ivančicka nebo Znojemska.
Právě na Ivančicku, kde tamním obyvatelům vodu zajišťuje akciová společnost Vodárenská, mají takřka nejdražší vodu v zemi, když za ni v rámci úhrady vodného a stočného platí 112 korun za metr krychlový. Pro srovnání, na Krnovsku platí za to samé jen zhruba polovinu, přesněji 56,10 koruny. Společnost Krnovské vodovody a kanalizace patří k nejlevnějším v zemi.
Letošní zdražení vody tak vodárenským společnostem v průměru pokryje inflaci. Zbývá jim na další výdaje, včetně těch na investice do vodovodní infrastruktury, která je na řadě míst země, včetně metropole Prahy, stále historicky podfinancovaná.
Kromě inflace a nutnosti investic do zastaralých vodovodních řadů odráží růst vodného a stočného dozvuk citelného vzestupu mezd napříč ekonomikou, které pochopitelně rostly i vodohospodářům, nebo zdražování energií typu elektřiny. Jak růst mezd, tak právě cen elektřiny ovšem loni kvůli koronavirové krizi zpomalil, případně nastal dokonce jejich pokles.
„Cena vody“, přesněji tedy cena vodného a stočného, představuje výši platby za dvě základní služby. Zaprvé, za přivedení vody z nádrže nebo vrtu do úpravny a následnou výrobu vody pitné a její rozvedení do statisíců objektů. A poté její odvedení v podobě odpadní vody, vyčištění a vypuštění zpět do přírodního koloběhu. Například k provozu vodních čerpadel je zapotřebí elektrické energie, pročež zdražení vodného a stočného zrcadlí právě i nedávný citelný růst cen elektřiny.
Domácnosti mohou šetrnější spotřebou vody ušetřit tisíce korun ročně. Vanu lze pro potřeby koupele naplňovat třeba jen do poloviny. Lze pořídit úspornou sprchovou hlavici s třeba i poloviční spotřebou vody oproti hlavici běžné. Moderní toaleta zase umožňuje dvojí splachování s úspornějším průtokem – jen tak může domácnost ušetřit tisíce korun ročně. Desítky litrů vody lze ušetřit při jediném praní v moderní pračce v porovnání s pračkou starší. Podobného efektu lze docílit s moderní myčkou v porovnání s myčkou dřívějšího data výroby.
Benzín i nafta dále zdražují – a budou dále
Cena ropy se 9. 6. dostala nejvýše za poslední více než dva roky. Cesta do Chorvatska a zpět letos řidiče vyjde dráž, než loni na 3400 korun.
Benzin i nafta Česku v uplynulém týdnu dále zdražovaly. Litr nejprodávanějšího benzinu Natural 95 se aktuálně u čerpacích stanic v Česku prodává v průměru za 32,29 koruny, před týdnem byl o třináct haléřů levnější. Průměrná cena nafty činí 30,13 koruny za litr. Podle údajů společnosti CCS, která ceny sleduje, je benzin nejdražší od loňského ledna, tedy od doby ještě před propuknutím pandemie, nafta pak od loňského března. Nafta zdražuje mírněji zejména kvůli letošnímu snížení spotřební daně z ní.
Pohonné hmoty v ČR v příštím týdnu mírně zdraží, v rozsahu do dvaceti haléřů na litr. Cena ropy na světových trzích začala po květnové stagnaci růst. Během června tak ropa Brent přidává více než čtyři procenta. Cena Brentu během včerejšího obchodování vystoupala na své maximum za celé období od května předloňského roku. Podle údajů agentury Bloomberg (9. 6.) barel Brentu našel kupce až za 72,87 dolaru. Vyšší cenu měl barel Brentu naposledy před více než dvěma lety, 20. května 2019.
Zdražování ropy dokonce už i nad předpandemickou úroveň má na svědomí zejména průtah ve vyjednávání mezi Spojenými státy a Íránem ohledně obnovení jaderné dohody obou zemí.
Od dohody s Íránem Washington odstoupil za vlády Trumpovy administrativy, v květnu 2018, přičemž o šest měsíců později uvalil na Teherán sankce, včetně těch na vývoz ropy. Sankce omezily export íránské ropy do Evropy a Asie, takže její produkce klesla z 3,8 milionu barelů denně v květnu 2018 na dva miliony barelů koncem roku 2019.
Bidenova administrativa nyní s Íránem jedná, avšak kvůli komplikovanosti negociací dochází k průtahům. Průtahy oddalují okamžik, kdy se po případném zrušení sankcí vrátí íránská ropa na světové trhy. Ve výsledku tak nelze předpokládat tento její návrat dříve než ve druhé polovině letoška a pak v roce 2022. To nechává ještě po nějaký čas silnější kartu v rukou kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem, kteří razantním přiškrcováním těžby dosahují už od poloviny loňského roku postupného navyšování ropných cen. Nahrává jim pochopitelně vyhlídka oživující poptávky po ropě, pohonných hmotách a dalších palivech. Ta je odrazem probíhajícího zotavování globální ekonomiky, jež umožňuje postupující vakcinace podstatné části celosvětové populace.
Růst cen ropy na světových trzích není dobrou zprávou pro české řidiče, kterým dražší ropa ve výsledku zdražuje pohonné hmoty. Jejich výraznější cenový růst ale tlumí poměrně silná úroveň koruny vůči dolaru, v němž se ropa a ropné produkty obchodují. Kurs koruny k dolaru je stále pod úrovní 21,00, česká měna je vůči té americké tedy nejsilnější za poslední více než tři roky. V posledním měsíci se kurs ale koruny a dolaru stabilizoval, takže sílící koruna už nekompenzuje další zdražování ropy.
Kvůli zdražujícím pohonných hmotám letos Čechům cesta do Chorvatska výrazně prodraží, v porovnání s loňským ultralevným létem. Jen za pohonné hmoty dají Češi při cestě do Chorvatska a zpět letos v létě nejpravděpodobněji průměrně bezmála 3400 korun, podobně jako v roce 2019. Loni je přitom ty samé výdaje vyšly jen na přibližně 3000 korun, jak zachycuje graf níže.
Před letošní prázdninovou sezónou lze totiž očekávat další zdražování pohonných hmot v ČR, až k úrovni 33 korun za litr benzínu a 31 za litr nafty. Důvodem je pokračující zotavování globální ekonomiky při stále citelně tlumené těžbě kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem. Ceny ropy by se tak v létě měly pohybovat v pásmu od 70 do 80 dolarů za barel, což ve spojení s vyhlíženým mírným oslabením koruny vůči dolaru povede k výše uvedenému cenovému vývoji u českých čerpacích stanic.
Pohonné hmoty budou v nadcházejících sedmi dnech zdražovat i v dalších evropských zemích. Aktuálně je benzín levnější než v ČR tradičně v Bulharsku, Rumunsku a v Polsku, ale také ve Slovinsku. Cenově srovnatelný je v Maďarsku a v Rakousku. Na Slovensku, v Chorvatsku či v Německu nebo v Itálii je dražší. Nafta vyjde řidiče levněji v Rumunsku a v Bulharsku. V Polsku je její cena srovnatelná. Na Slovensku, v Rakousku, ve Slovinsku, v Chorvatsku, v Německu či Itálii je pak dražší.
Inflace je slabší, než se čekalo, zejména kvůli snížení cen potravin. Koruna v reakci oslabuje
Tuzemská inflace v květnu vykázala slabší úroveň, než jaká se předpokládala. Hladina spotřebitelských cen stoupla meziročně pouze o 2,9 procenta, zatímco drtivá většina expertních odhadů počítala s růstem tříprocentním a vyšším. Některé odhady měly dokonce za to, že inflace vykáže míru 3,3 procenta.
Slabší než očekávaná inflace poněkud snižuje pravděpodobnost, že Česká národní banka zvýší svoji základní úrokovou sazbu už na zasedání tento měsíc. Stoupla naopak pravděpodobnost, že k prvnímu post-pandemickému zpřísnění své měnové politiky přistoupí až v srpnu.
Na nižší než předpokládanou míru inflace reagovala také koruna, která znatelně oslabila jak vůči dolaru, tak vzhledem k euru. Pokles pravděpodobnosti červnového zvýšení sazeb ČNB bere české měně část její atraktivity mezi mezinárodními devizovými obchodníky. Část z nich přestala sázet právě už na červnové zvýšení sazeb. Červnový růst sazeb ale zůstává ve hře, byť v omezenější míře, neboť slabší než očekávanou květnovou inflaci má na svědomí předně snížení cen potravin. Ty však společně s energiemi představují tradičně kolísavou položku, která je vyčleněna z výpočtu takzvané jádrové inflace, která zůstává citelná. Právě to může nakonec část bankovní rady přesvědčit, aby zvedli ruku pro zvýšení úroků už nyní v červnu.
Za celý letošní rok by míra inflace měla skončit bezpečně v tolerančním pásmu ČNB, když vykáže úroveň 2,5 procenta.
Letos si Češi odnesou z lesů houby nejspíše až za čtyři miliardy korun. Na rekord roku 2013 to stačit nebude
Houbařská sezóna naplno propuká. Vydatné květnové deště houby probudily. Zatím si houbaři z lesa odnášejí hlavně jarní houby, třeba smrže. Na hřiby a křemenáče si ještě chvíli počkají.
Růstu hub svědčí kombinace nadprůměrně deštivého počasí a teplého počasí, které by mohlo trvaleji nastat nyní v červnu. Houbaři si tak letos z lesů v košících odnesou dohromady opět miliardy korun.
Rekordní sezónou z hlediska tuzemských houbařů byla ta roku 2013, kdy nasbírali 33 tisíc tun hub. Není zcela náhodné, že rok 2013 byl zároveň v posledním desetiletí rekordní – přesněji, rekordně katastrofální – také z hlediska pojišťoven. Alespoň tedy jejich plnění v souvislosti s živelními pohromami.
V roce 2013 živelní pojistné škody dosáhly 7,8 miliardy korun. Před osmi lety totiž ČR zasáhly nejprve rozsáhlé povodně a poté i letní bouře. Povodně z poloviny toho roku byly tehdy třetí nezávažnější živelní pojistnou událostí v novodobé historii Česka.
Co je však katastrofou pro pojišťovny, dělává radost právě houbařům. V roce 2013 si totiž z lesů odnesli nejen zmíněné rekordní množství hub, ale také s nimi spojenou finanční sumu. Kdyby si totiž ten samý objem hub měli koupit na trhu či v obchodě, stálo by je to 5,4 miliardy korun.
Naopak, roky, které jsou příznivé z hlediska živelního plnění pojišťoven, bývají pohromou po houbaře. Příkladem takového roku je rok 2018. Byl nevídaně suchý a teplý, takřka nepršelo, takže pojišťovny na pojistném plnění v důsledku živelních pohrom vydaly klientům pouze 3,6 miliardy korun, tedy ani ne polovinu zmíněné sumy z roku 2013. Zato Češi si v roce 2018 odnesli z lesů houby pouze za 2,9 miliardy korun. Suché a teplé počasí a minimum nové vláhy pochopitelně houbám nepřálo, takže Češi nasbírali pouze 16,5 tisíce tun, tedy polovinu objemu nasbíraného v rekordním roce 2013.
Letos to na žádné katastrofické sucho nevypadá, na rozsáhlejší záplavy ovšem také ne. Na rekordní rok z hlediska houbařů tedy také ne. Češi by si z lesů mohli odnést houby za zhruba 3,5 až čtyři miliardy korun. (13.6.2021)
