Tuzemští centrální bankéři jinou možnost neměli a v rámci daných podmínek učinili správně, že šli s úroky razantně dolů. Ony „dané podmínky“ jsou určeny zejména světově významnými centrálními bankami a také pomýlenými ekonomy, často ověnčenými mnoha tituly a cenami. Tito ekonomové schválně kladou až přílišný důraz na problémy strany poptávky. Je to pro ně z hlediska jejich vlastního živobytí pohodlnější.
Pokud za každou ekonomickou krizí uvidí nedostatečnou poptávku, mohou vzápětí argumentovat, že chybějící poptávku má doplnit vláda, třeba investicemi nebo zaměstnáváním ve veřejné sféře. Tím pádem říkají přesně to, co chtějí politici a úředníci slyšet. Politici a úředníci se jim za to odmění třeba grantem na ekonomický „výzkum“ nebo nějakým státním či akademickým oceněním (akademická půda je z podstatné části financována státem).
Ekonom, který naopak upozorňuje na problémy strany nabídky, si na svůj denní chleba vydělává obtížněji. Odstranění překážek na straně nabídky totiž znamená třeba deregulaci či liberalizaci, tudíž omezení moci a vlivu státu. Takový ekonom tedy nebude od státu moc dostávat granty a ceny a v akademických žurnálech bude leckdy vysmíván jako nedouk.
Výsledkem je pokřivená situace, kdy se kdejaká krize či útlum ekonomiky řeší především jako problém poptávkové strany. Centrální banky tedy sráží úrokové sazby k nule a tisknou nové miliardy o sto šest, aby údajnou chybějící poptávku doplnily. Peníze jsou skoro zadarmo, ale investiční činnost a růst produktivity chabý. Proč?
Protože je problém na nabídkové straně. Ekonomiky Západu jsou přeregulované, přebyrokratizované, plné pokřivených cenových a úrokových signálů, takže pouhé parazitování, třeba vymýšlení „regulací pro regulace“ či psaní „těch správných“ akademických prací, které ovšem nikdo nečte, může být finančně výdělečnější než skutečně produktivní a záslužná práce.
Výsledkem je postupující ekonomický a společenský úpadek, na nějž existuje zas a jen jediná „správná“ odpověď – tisk peněz, tedy další dluh, a více státu a jeho regulací.
Záchrana Smartwings má svá úskalí, pokud však zachraňujeme třeba OSVČ, nelze diskriminovat tak, že aerolince záchranu upřeme
Stát by mohl koupit až stoprocentní podíl v letecké společnosti Smartwings, uvedl ministr dopravy a průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Rozhodnout se dle něj musí do konce června, projedná to vláda.
Pokud by vláda leteckého dopravce takto zásadně podpořila, jednalo by se o zcela mimořádný krok, který však v současnosti není v ekonomicky vyspělém světě nijak ojedinělý. I v tradičních tržních ekonomikách typu USA, Austrálie, Německa, Itálie, Švýcarska, Rakouska či třeba Belgie příslušné vlády, případně centrální banky zvažují, nebo již přímo podnikají kroky k záchraně leteckých dopravců či výrobců letadel, ať už formou kapitálového vstupu, masivní finanční podpory či garance nebo zatraktivněním dluhu dané společnosti mezi soukromými investory.
Problémem případného kapitálového vstupu do Smartwings je skutečnost, že státní vlastnictví firem je často značně neefektivní. Z principiálního hlediska však své opodstatnění má. Koronavirová krize totiž není běžná očistná krize, není to krize tržní. Je to „státní krize“. Trh před ní fungoval, stát jej však „vypnul“, byť ze zdravotních důvodů. A dobře fungovaly také Smartwings – pravidelně dosahovaly zisku, což svědčí o jejich celospolečenské přínosnosti.
Nyní existují v zásadě dvě možnosti. Buď necháme trh, aby se novým podmínkám přizpůsobil. Aby se tedy přizpůsobil podmínkám „poloválečné“ situace koronavirové krize.
Nebo vytvoříme iluzi, že jsme trh nevypnuli a že se v něm peníze točí dále. Trh se tedy nebude muset přizpůsobovat něčemu, co je stejně dočasné. Iluzi, že trh jede víceméně normálně dále, může vytvořit pouze stát. Na dluh. Nikdo jiný si nemůže půjčit tak levně a v takovém objemu. Takhle dnes prostě fungují mezinárodní finance.
Z hlediska daňového poplatníka je podstatné to, že výsledkem celé současné situace bude dluh tak jako tak. Zmíněné přizpůsobení trhu znamená to, že budou bankrotovat živnostníci, firmy i podniky, které v podmínkách „státní krize“ neobstojí. Budou tedy bankrotovat ti, včetně Smartwings, z jejichž hrubého zisku se platí třeba starobní důchody. Když zbankrotují, bude místo nich muset platit penze opět stát – tedy na dluh, protože stát sám žádné peníze nevydělává.
A v tom je pointa. Pro daňového poplatníka bude nakonec levnější dluh vzniklý vytvořením iluze nadále fungujícího trhu než dluh vzniklý hromadnými bankroty podnikatelů a firem. Proto je teď správná doba se zadlužit. Němci plánují růst veřejného dluhu z 60 na 75 HDP. Pokud ten český vzroste ze současných zhruba 30 na 45 procent, je to optimální řešení. Musíme především zabránit vyhladovění podnikatelů a firem, na nich jsme všichni tak či onak závislí.
Jestliže ovšem takto zabráníme vyhladovění řadové OSVČ nebo třeba „pekaře na rohu“, principálně je správné, když už se rozhodneme zachraňovat, pomoci také firmám typu Smartwings. Nebo snad má být Smartwings diskriminována oproti bežné OSVČ tím, že jde o velkou společnost?
Frmám typu Smartwings pochopitelně nemůže stačit záchrana v podobě Pětadvacítky nebo půjček z programů Covid. Smartwings je vysoce specifická firma, která prostě potřebuje vysoce specifický druh záchrany.
Měl by to však být trh, a nikoli úředník – ten který „vypnul“ trh –, kdo rozhodne o tom, zda má Smartwings dále přežit či ne. Za tím účelem je ovšem aerolince pomoci do té doby, než bude trh opět uspokojivě fungovat a zákazníci na něm budou opět moci svým „hlasováním platební kartou“ určit, která firma či aerolinka přežije, a která nikoli.
Koruna oslabuje, česká ekonomika už v prvním čtvrtletí zažila největší negativní ekonomický šok od svého vzniku, a to je jenom začátek. Maďarsko překonalo očekávání trhu, na rozdíl od Česka roste
Propad české ekonomiky byl v letošním prvním čtvrtletí mírně hlubší, než se čekalo. V meziročním vyjádření klesl reálný hrubý domácí produkt země o 2,2 procenta, vyplývá z dnešních předběžných dat ČSÚ. Analytici oslovení agenturou Bloomberg přitom ve střední hodnotě svých odhadů počítali s poklesem čítajícím rovná dvě procenta.
Pokles o 2,2 procenta je nejvýraznější od čtvrtého čtvrtletí roku 2009, tedy za více než deset let. Tehdy probíhala světová finanční krize.
Ještě závažnější je však pokles mezičtvrtletního HDP v letošním prvním čtvrtletí, který činí 3,6 procenta. Je tak hlubší než konsensuální předpoklad trhu, odpovídající poklesu o 3,4 procenta. Co hůř, jedná se o nejvýraznější mezičtvrtletní propad tuzemské ekonomiky minimálně od roku 1996, od kdy ČSÚ publikuje příslušnou časovou řadu údajů. Dosud nejvýraznější mezičtvrtletní propad byl ten z prvního čtvrtletí krizového roku 2009, který činil 3,5 procenta. Lze tedy konstatovat, že už v prvním letošním čtvrtletí zažila česká ekonomika šok, jak nepamatuje od vzniku samostatné ČR v roce 1993.
Přitom v prvním čtvrtletí byla ekonomika dotčena zásahy kvůli koronaviru jen částečně, neboť například nouzový stav, zahájený 12. března, pokryl jen zhruba šestinu předmětného období, tedy prvního čtvrtletí. Výsledek za probíhající druhé čtvrtletí bude výrazně horší, protože mimořádná opatření pro boj s nákazou pokryjí jeho daleko podstatnější část, než tomu bylo ve čtvrtletní prvním.
Česká republika také dopadá hůře než Maďarsko, které v prvním čtvrtletí meziročně rostlo, o 2,2 procenta. Překonalo očekávání analytiků, kteří počítali růstem o 2,1 procenta. Slovensko si v prvním čtvrtletí pohoršilo o 3,9 procenta, Polsko svá data teprve zveřejní dnes v 10 hodin dopoledne. Vesměs se jedná o předběžné výsledky, takže se ještě mohou poměrně výrazně měnit oběma směry.
Koruna na zveřejněná data reagovala poklesem vůči euru o 0,3 procenta.
Za celý letošní rok se česká ekonomika propadne zhruba o devět procent. (15.5.2020)
HDP klesl mezičtvrtletně o 3,6 %
Podle předběžného odhadu klesl hrubý domácí produkt v 1. čtvrtletí mezičtvrtletně o 3,6 % a meziročně o 2,2 %.
Výsledky české ekonomiky v prvních třech měsících roku 2020 výrazně ovlivnila celosvětová pandemie koronaviru a s ní spojená restriktivní opatření. Hrubý domácí produkt (HDP) očištěný o cenové vlivy a sezónnost byl v 1. čtvrtletí podle předběžného odhadu o 3,6 % nižší než v předchozím čtvrtletí a v porovnání se stejným čtvrtletím loňského roku poklesl o 2,2 %.
Negativní meziroční vývoj HDP byl způsoben především poklesem zahraniční poptávky a nižší tvorbou kapitálu. Pozitivní vliv měly rostoucí výdaje vládních institucí. Pokles tvorby hrubé přidané hodnoty byl nejvíce ovlivněn vývojem ve zpracovatelském průmyslu a ve skupině odvětví obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství.
Zaměstnanost se oproti předchozímu čtvrtletí nezměnila a oproti stejnému čtvrtletí loňského roku klesla o 0,5 %. (15.5.2020)
