K jednomu procentu nejbohatších lidí světa se čistě na základě výše své mzdy může směle počítat zhruba čtvrt milionu českých zaměstnanců. Na to, aby se Čech kvalifikoval mezi jedno procento světově nejbohatších dle příjmu, totiž „postačí“, aby jeho čistý měsíční příjem mírně přesahoval úroveň 40 tisíc korun. Taková částka, pokud je daný Čech bezdětný, odpovídá měsíční hrubé mzdě 55 200 korun. Zaměstnanců, kteří v ČR takovou sumu nebo vyšší pobírají, je přitom zhruba 245 tisíc, plyne z údajů Českého statistického úřadu.
Suma, která českého zaměstnance na základě jeho mzdy kvalifikuje mezi procento nejbohatších dle příjmu, vychází ze statistiky Global Rich List britské humanitární charitativní organizace Care International. Ta svá data opírá o údaje Světové banky a banky Credit Suisse. Pro měnovou konverzi jsou použity dolary v paritě kupní síly tak, aby byly úrovně příjmů v jednotlivých zemích mezinárodně srovnatelné právě s ohledem na jejich reálnou kupní sílu.
Do statistiky se započítávají i další příjmy. Takže například pokud daný Čech pobírá mzdu nižší než oněch 55 200 korun, ale má vedlejší příjmy, například z pronájmu nemovitosti, stále se mezi procento světově nejbohatších dle příjmu může počítat.
V Praze vůbec není tak blaze, jak si myslí zbytek republiky. Více než desetina Pražanů jen s obtížemi vyjde se svým příjmem
Nepřekvapí, že nejhorší je situace v Ústeckém a Moravskoslezském kraji (viz tabulka níže). Tyto kraje vykazují v současnosti nejvyšší míru nezaměstnanosti v ČR. Překvapivější je, že na hned na třetím místě se umisťuje Praha. V metropoli je přitom nezaměstnanost nízká. Jsou tam ale zato vyšší životní náklady než jinde v republice. Lidé si v Praze například dost připlatí za nájemné. To roste kvůli pomalé bytové výstavbě. Metropoli chybí dvacet tisíc bytů, takže když se ještě navíc do ní v době současné ekonomické prosperity přistěhovávají za prací lidé z celé země, je zřejmé, že cena bydlení musí citelně růst. V Praze se řadě lidí vůbec nežije tak blaze, jak si myslí zbytek republiky.
(dle podílu domácností, které uvedly, že s příjmem vycházejí s velkými obtížemi, v %, ČSÚ, 2017, zveřejněno: 16. 1. 2019)
1 Ústecký 11,8
2 Moravskoslezský 11,7
3 Praha 10,6
///
12 Jihočeský 4,3
13 Zlínský 4,1
14 Karlovarský 2,0
ČR 7,9
Trump letošní Davos vynechává, bude mu ale hodně pískat v uších
Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu, které se koná tento týden, se musí obejít bez účasti osoby, o níž se tam bude bezesporu nejčastěji diskutovat. Řeč je o americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi. On a další klíčoví muži americké administrativy – jako ministr financí Steven Mnuchin nebo obchodní zmocněnec Robert Lighthizer – nedorazí oficiálně kvůli částečné odstávce americké vlády, takzvanému shutdownu.
Trump zjevně chce, aby americká veřejnost získala pocit, že je mu trapné navštěvovat napomádovanou konferenci globalistické elity zrovna v době, kdy je kvůli odstávce vlády a veřejné správy země „vypnuto“ 800 tisíc jejích pracovníků. Nedostávají plat a stále s větším rozhořčením a obavami sledují patovou situaci mezi Trumpem a demokraty.
Americký prezident však svým voličům neúčastí v Davosu vysílá další vzkaz. Signalizuje, že záležitosti, které řeší „svět“, jsou pro něj druhořadé. Důležitější je to, co se děje doma – v Americe. Tím se vemlouvá do přízně podstatné části svého elektorátu, která si přeje, aby v duchu svého nejznámějšího hesla učinil „Ameriku opět špicovou“. I kdyby to mělo být na úkor zbytku světa.
Což se právě tak trochu děje. Protože největší hrozby, které letos číhají na světovou ekonomiku, se tak či onak Trumpa týkají.
V předvečer úterního zahájení fóra zveřejnil Mezinárodní měnový fond prognózu letošního globálního hospodářského růstu. Ten by měl zpomalit na 3,5 procenta z loňských 3,7 procenta. V říjnu přitom MMF předpovídal, že tempo růstu letos zůstane na loňské úrovni.
Za klíčové riziko pro vyhlídky světové ekonomiky považuje fond hrozbu eskalace obchodních sporů. Ty, jak známo, eskaluje zejména právě Trump. Světový růst by mohlo ohrozit také překvapivě prudké zpomalení růstu čínské ekonomiky. Pokud k němu dojde, klíčovým viníkem bude také Trump. Čína totiž zpomaluje i kvůli obchodní válce. Obchodní válka a Čína, to budou témata, o nichž se bude v Davosu mluvit zejména. Šéfovi Bílého domu z toho bude pořádně pískat v uších.
Trumpovo shánění politických bodů na úkor zbytku světa se týká i nás v Česku, a ne že ne. Čína loni rostla nejpomaleji od roku 1990. Přitom zpomalení čínské ekonomiky o jedno procento vyvolává pokles české ekonomiky v rozsahu 0,25 až 0,3 procenta, takže dopad současného zpomalení Číny hmatatelný negativní otisk na výkonu české ekonomiky zanechává.
Důvodem je vysoká otevřenost tuzemské ekonomiky a silná závislost na vývozu do Německa. V letech 2016 i 2017 přitom Čína předčila Spojené státy jakožto nejdůležitější obchodní partner Německa. Čínské zpomalení se loni promítalo do zhoršení výkonu německého průmyslu, které pro změnu vedlo ke ztrátě dynamiky průmyslu českého. Celkově je celý středoevropský region zpomalením Číny poznamenán více než například eurozóna.
Účastníci davoského fóra se tento týden většinově nepochybně shodnou na tom, že obchodní válku je třeba zmírnit, ideálně ukončit. My v Česku bychom si to měli přát s nimi.
Čínská ekonomika zpomaluje, a to i kvůli obchodní válce. Trhy žijí nadějí, že i proto se podaří obchodní válku alespoň zmírnit
Čínská ekonomika loni zpomalila. A letos zpomalí zase, zřejmě na 6,1 procenta. Nadějí je, že by mělo jít nakonec přece jenom o měkké přistání druhé nejsilnější světové ekonomiky. V roce 2018 vykázala Čína růst 6,6 procenta, expandovala tedy nejpomalejším tempem od roku 1990. V roce 1990 přidala jen 3,9 procenta. V letech 1992 až 1995 ale už růst ekonomiky soustavně přesahoval deset procent. To samé se pak Číně podařilo díky vstupu do Světové obchodní organizace v roce 2001 – v letech 2003 až 2007 taktéž rostla soustavně dvojciferným tempem. V roce 2007 dokonce o dnes již stěží uvěřitelných – a stěží opakovatelných – 14,2 procenta.
Částečně je čínské zpomalení „plánované“. A zdaleka nejen to loňské či předpokládané letošní, ale i to z minulých let. Naposledy země expandovala dvojciferným tempem v roce 2010, když vykázala růst 10,6 procenta. Jenže od té doby usiluje o transformativní změnu celého svého ekonomického modelu. Z exportně a výrobně orientovaného hospodářství, opřeného o armádu levné pracovní síly, přechází na pokročilejší ekonomický model, založený na spotřebě vlastních domácností a investicích, zajišťujících výrobu s vyšší přidanou hodnotou. V takovém stádiu je iluzorní dosahovat dvouciferných měr růstu, jako když Čína byla ještě „dílnou světa“. Z nízkého základu se zkrátka roste snáze než z vyššího a žádný strom neroste do nebes.
V poslední době však přibývají další dvě příčiny způsobující zpomalení. První je snaha Pekingu snížit zadluženost zejména čínské podnikové sféry. Odvykání si dluhovému dopingu ordinuje politbyro postupně, aby příliš neohrozilo celkový výkon ekonomiky. Jedním z průvodních projevů je, že „zarazilo“ či alespoň omezilo rozmáchlé investice čínských subjektů do zahraničních trofejních aktiv, například fotbalových klubů. V Česku je realizovala zejména společnost CEFC.
Druhou příčinou, která prohlubuje zpomalení čínské ekonomiky, je pak obchodní válka, kterou s říší středu od loňska vedou Spojené státy. Čínské úřady však její dopad označují za „zvládnutelný“. Nelze však opomenout třeba to, že v prosinci 2018 se podmínky v čínském průmyslu poprvé po 19 měsících zhoršily. Nečekané zhoršení má na svědomí zejména pokles zakázek a vývozních objednávek. V obou případech jde o důsledek napětí v obchodních vztazích s USA.
Trhy po celém světě však v posledních dnech rostou, protože jsou plny naděje, že se napětí podaří zmírnit. Peking nyní nabízí, že do roku 2024 navýší svůj dovoz amerického zboží o celkem jeden bilion dolarů. Na zmírnění obchodní války přitom má zájem minimálně část americké administrativy, zejména lidé kolem ministra financí Stevena Mnuchina, kteří se obávají jejího neblahého dopadu na Wall Street. Například akcie Applu se začátkem roku propadly nejvíce za šest let. Důvodem byla vyhlídka horších tržeb firmy, způsobených nižší poptávkou právě v Číně. Za nižší poptávku Číňanů po iPhonech může z části právě i obchodní válka s USA a související propad čínských burz, který nahlodává náladu čínského spotřebitele.
Autor je hlavní ekonom CZECH FUND (21.1.2019)
